O výzkumu prachového disku u hvězdy Beta Pictoris jsme vás informovali nedávno. Minulý týden byly zveřejněny fotografie tohoto disku, pořízené Hubbleovým kosmickým dalekohledem.
O disku kolem hvězdy Bety Pictoris jsme vás již informovali v jednom z předcházejících článků.
Hubbleův kosmický dalekohled (HST) navíc přinesl důkazy o existenci druhého sekundárního disku u hvězdy. Prachový disk nesvítí vlastním světlem, ale odráží světlo své mateřské hvězdy, která jej ovšem přezáří. K pozorování byl proto využit koronograf kamery HST (Hubble Advanced Camera for Surveys). Přístroj zastínil světlo hvězdy a vědci tak mohli nerušně pozorovat samotné disky.
Sekundární disk je asi o čtyři stupně odkloněný od hlavního disku a začíná ve vzdálenosti 38 miliard kilometrů od hvězdy a pokračuje ještě mnohem dál. Jedním z nejpravděpodobnějších vysvětlení současných pozorování je existence dosud neobjevené planety o hmotnosti až dvaceti Jupiterů. Planeta obíhá v sekundárním disku a z toho primárního odebírá svou gravitací část materiálu.
„Tento objev ukazuje, že u hvězdy Beta Pictoris mohou planety vznikat ve dvou různých rovinách. Víme, že se toto může stávat. Ostatně i planety v naší sluneční soustavě jsou vůči dráze Země skloněny o několik stupňů. Je docela možné, že existence více než jednoho disku je u hvězd u nichž vznikají planety zcela obvyklá“, říká David Golimowski z Johns Hopkins University v Baltimore.
Fotografie prachových disků u hvězdy Beta Pictoris, kterou pořídil Hubbleův kosmický dalekohled. Vědci pomocí počítačových simulací namodelovali jak mohou takové sekundární disky vznikat. V případě že nově se rodící planeta obíhá kolem své hvězdy po skloněné dráze, potom hlavnímu disku svou gravitací odebírá menší kusy hornin a ledu. Tento materiál se potom pozvolna hromadí v celé dráze planety.
Jednou ze záhad je jak se obří planeta u Bety Pictoris dostala na skloněnou dráhu. Jednou z možností je, že došlo k vychýlení od primárního disku gravitačními interakcemi.
Beta Pictoris se nachází ve vzdálenosti asi 63 světelných let od Země a je dvakrát hmotnější a devětkrát svítivější než naše Slunce. Před více než 20 lety u ní byl objeven přebytek infračerveného záření. To astronomové přisuzovali horkému prachovému disku. Potvrzení přišlo až s pozorováním v roce 1984. Poprvé byl disk spatřen na snímku z pozemského teleskopu v roce 1984. HST se na hvězdu zaměřil poprvé v roce 1995 a znovu pak o pět let později v roce 2005.
Roku 2002 se na hvězdu podíval také havajský desetimetr Keck II a odhalil další menší vnitřní disk o velikosti asi naší sluneční soustavy. HST disk nemohl zaznamenat, protože je malý a nachází se blízko hvězdy, takže jej kotouček koronografu HST rovněž zakryl.
Zdroj: www.spaceref.com
