Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Návod na použití vesmíru - Užitečná ruka

Ve třetím dílu našeho seriálu pro (nejen) začínající pozorovatele se dozvíte, jakým způsobem hvězdáři určují vzdálenosti na nebi. A hned na úvod můžete zapomenout na světelné roky, parseky a podobné věci.

Užitečná ruka
Při procházkách noční i denní oblohou pro vás bude bez diskuze základní jednotkou úhel s vrcholem ve vašem oku. K jeho odhadu lze velmi jednoduchým způsobem využít různé části ruky na natažené paži, jejichž úhlové rozměry můžete lehce vypočítat: malá úsečka délky y postavená kolmo na směr od oka má ve vzdálenosti x úhlovou velikost y/x×(180°/3,14). Při běžné vzdálenosti ruky od oka odpovídá jeden centimetr skoro přesně jednomu stupni (např. úhlová šířka sevřené pěsti je kolem deseti stupňů).

Měřit rukou i odhadovat úhly na pohled se naučte na různých dvojicích hvězd; nevyhýbejte se úhlům menším než 10 stupňů a větším než 40 stupňů. Měření i odhady porovnejte s údaji v přiložené tabulce:

úhlové vzdálenosti mezi jasnými hvězdami
Arkturus - Spika32,8°Vega - Deneb23,8°
Altair - Vega34,2°Altair - Deneb38,0°
Altair - Fomalhaut59,2°Betelgeuze - Sirius27,3°
Betelgeuze - Prokyon26,0°Betelgeuze - Aldebaran21,4°
Aldebaran - Capella30,7°Capella - Castor30,0°

Pokuste se také odhadnout úhlovou velikost zorného pole triedru. Při hledání v mapě si poté lehce uvědomíte, jak velikou část hvězdného atlasu uvidíte dalekohledem na nebi. U přístroje na stativu můžete postupovat tak, že změříte dobu, za kterou vybraná hvězda projde celým průměrem zorného pole. Výpočet je snadný pro hvězdy s deklinací kolem nula stupňů. Například Prokyon z Malého psa urazí na obloze za jednu hodinu patnáct stupňů.

Po chvíli zkoušek pro vás nebude nijak obtížné popsat polohu určitého místa pomocí úhlové vzdálenosti a pozičního úhlu vzhledem k okolním jasným hvězdám. Poziční úhel zjistíte tak, že si na obloze představíte ciferník se středem tvořeným zvolenou výchozí hvězdou, jehož dvanáctka míří do zenitu (je prostě nahoře). Poziční úhel daného místa oblohy pak určuje "malá ručička".

Odhad tedy může vypadat třeba následovně: "Dubhe (alfa UMa) leží 28 stupňů od Polárky (alfa UMi) v pozičním úhlu pět a půl hodiny". Má-li si však sdělení zachovat dlouhodobou platnost, musíte jej doplnit časovým údajem. Podobně lze udávat také polohy skvrn vzhledem ke středu Slunce a samozřejmě celé řady jiných objektů.

Ilustrační foto...

Hvězdáři tento způsob při pozorování běžně používají, nicméně existují i jiné způsoby, jak popsat polohu tělesa na nebi. Nejdříve ale dvě vysvětlení: Obzor označuje zemský povrch včetně objektů s ním spojených, který je v dohledu pozorovatele. Obloha jsou všechny směry mířící nad obzor.

Polohu určitého místa oblohy vyjadřují dva úhly: úhlová výška a azimut, úhel počítaný od severu doprava až pod dané místo (lze začít i od jihu, pak jde o tzv. astronomický azimut). Např. Polárka má přibližně azimut 0 stupňů a úhlovou výšku kolem 50 stupňů, Slunce má u nás "v pravé poledne" azimut vždy 180 stupňů a úhlovou výšku různou podle ročního období -- při letním slunovratu asi 65 stupňů. Zenit má úhlovou výšku 90 stupňů a jeho azimut není definován.

Z povrchu Země se na stálice díváme jako z velmi pomalého kolotoče, na stejné místo se vracejí za jeden hvězdný den, což je o čtyři minuty méně než 24 hodin. Stálé jsou polohy hvězd na hvězdné obloze, kterou zobrazují hvězdné mapy. Tělesa sluneční soustavy se po obloze pohybují podobným tempem jako hvězdy; rozdíl je dán jen jejich pomalým posuvem na hvězdné obloze, který kromě Měsíce nečiní obvykle více než jeden stupeň za den.

Polohy na hvězdné obloze se zpravidla udávají pomocí tzv. rovníkových souřadnic, rektascenze a deklinace. Deklinace je obdobou úhlové výšky, měří se ale od světového rovníku, roviny kolmé k zemské ose. Rektascenze je obdobou azimutu, avšak s opačným směrem, doleva. Východiskem je průsečík rovníku a ekliptiky v souhvězdí Berana (tzv. jarní bod či jarní ekvinokcium). Ovšem pozor, v minulém století se rozšířil zlozvyk měřit rektascenzi v tzv. hodinách, 1h = 15°.

Protože se poloha rovníku vzhledem ke hvězdám mění (precesí zemské osy kolem osy ekliptiky), udávají se rovníkové souřadnice pro určitou polohu jarního bodu. Běžně se volí taková, jaká byla na začátku roku dva tisíce. Stručně se říká, že souřadnice platí pro ekvinokcium J2000,0.

Na hvězdné mapě si tudíž najděte a na skutečné noční obloze představte, kudy probíhají "poledníky" s rektascenzí rovnou 0°, 90°, 180° a 270°, rovník a vybrané rovnoběžky (např. s deklinací 60°, 30° a -30°). Alespoň zhruba si zapamatujte, mezi kterými hvězdami prochází ekliptika -- jen v těchto směrech se vyskytují velká tělesa sluneční soustavy. Naučte se též přibližné souřadnice několika jasných stálic.

Jak vidíte, hvězdáři používají běžně dvě různé vztažné soustavy: jedna je spojena s pevným zemským povrchem a zbytek vesmíru se v ní jednou za den otočí (úhlová výška, azimut). Je to vztažná soustava denního života, ve které jsme definovali pojem obloha, spjatý s bodem, odkud hledíme. Druhá vztažná soustava je takového druhu, že se v ní neotáčí okolní vesmír, ale naopak Země (rektascenze, deklinace). Pomůckou k "přepočtu" je otočná hvězdná mapka, platná pro určitou zeměpisnou šířku.

rekapitulace:

  • Uvědomte si rozdíl mezi azimutem, úhlovou výškou, rektascenzí a deklinací.
  • Naučte se správně měřit úhlové vzdálenosti různých objektů na obloze.
  • Pokud máte triedr či jiný dalekohled, odhadněte velikost jeho zorného pole.
Návod na použití vesmíru, dříve Rady pro začínající pozorovatele, vychází (na pokračování) v této úpravě poprvé. Elektronickou verzi na podzim tohoto roku doplní i verze papírová, kterou vydá Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně. Nedílnou součástí publikace je i elektronická příloha rady.astronomy.cz, ve které najdete řadu dalších doplňujících informací. Autoři vám budou velmi vděčni za jakékoli připomínky.

Dosud vyšly tyto kapitoly:

Jiří Dušek, Jan Hollan

| Zdroj: (pokračování příště) IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Polárka Ab
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 25
Ilustrační foto...
Úpicestory I. – procitnutí
Ilustrační foto...
Konec jednoho měsíčního mýtu
Ilustrační foto...
Vzhůru ke dnu!
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691