Nekonečná fantazie vesmírného prostoru opět ukázala jednu ze svých méně tradičních tváří: Pracovníci dvanáctimetrového radioteleskopu na arizonském Kitt Peaku objevili záření unikátní molekuly -- glykoladehydu, nejjednoduššího z cukrů.
V mezihvězdném prostoru se radioastronomům dosud podařilo vystopovat na sto dvacet nejrůzněji složitých molekul. Nacházejí se ve vnitřních oblastech oblaků mezihvězdné látky, které tyto sloučeniny chrání před agresivním zářením hvězd, eventuálně v rozsáhlých obálkách chladných červených obrů. Pozorují se sice těžko, ale tu a tam se projeví v dalekém infračervené nebo mikrovlnné oblasti elektromagnetického spektra.
Vzhledem k hojnosti mateřského prvku je nejvíc v prostoru zastoupena molekula H2, ale najdou se i komplikovanější případy jako H2CO či CO nebo dokonce H2O -- voda.
Čerstvé stopy glykolaldehdy jsou však značně výjimečné. "Objev molekuly tohoto sacharidu v oblaku, kde se rodí nové hvězdy, naznačuje, že řada složitých látek vzniká dávno předtím, než se objeví planety," popsal význam Jan M. Hollis z Goddardova střediska kosmických letů. Glykolaldehyd je poskládaný z osmi atomů uhlíku, kyslíku a vodíku, přičemž v kombinaci s jinými molekulami může vytvořit i složitější Ribosu či Glukosu. Ta první je základním stavebním kamenem nukleových kyselin jako je RNA a DNA. Glykolaldehyd je vlastně jednodušším příbuzným stolního cukru, se kterým jste si možná před chvílí osladili kávu nebo čaj.
Molekulu se podařilo odhalit v jednom z mračen ve vzdálenosti kolem 26 tisíc světelných roků směrem ke středu Galaxie, jenž nese nezáživné jméno Sagittarius B2 (North). Tyto oblasti zvýšené koncentrace mezihvězdné látky jsou pořád ještě řidší než to nejlepší vakuu, které dokážeme na Zemi vysát. Na druhou stranu ale nikam nepospíchají a "chemické" reakce zde probíhají stovky tisíc až miliony roků.
"Objev glykolaldehydu v jednom z takových mezihvězdných mračen prozrazuje, že složité molekuly mohou vznikat i ve velmi nepříznivých podmínkách," odkryl další pozadí Jan Hollis. "Zatím sice nevíme jakým způsobem, nicméně další astronomická pozorování a teoretické práce chemiků snad tohle tajemství rozlousknou. Navíc doufáme, že tak podpoříme snahu o hledání dalších typů molekul a sestavíme tak alespoň základní obraz o procesech v těchto oblastech vesmíru."
Molekula jednoduchého cukru se prozradila díky slabému mikrovlnnému záření, odpovídajícímu přechodům mezi jednotlivými rotačními stavy. Charakteristické signály zaslechla dvanáctimetrová anténa Národní rádioastronomické observatoře, která od roku 1967 pracuje na Kitt Peaku. Za tři desetiletí objevila desítky molekul, mezi nimi i CO, která se dnes často využívá právě při studiu mezihvězdných mračen. (A za jejíž nerušenou frekvenci musí astronomové bojovat s nejrůznějšími telekomunikačními společnostmi.)
Glykolaldehyd je přitom sladkou tečkou za nenápadnou, ale velmi úspěšnou kariérou tohoto detektoru. Koncem července bude sice definitivně uzavřen, nicméně jeho odkaz se stane součástí připravované Atacamské velké mikrovlnné sítě, kterou v severní Chile poskládá šedesát čtyři menších antén.
