S rostoucím počtem těles obíhajících Slunce ve větší vzdálenosti než Pluto, přibývají vrásky na čele astronomům. Nedokáží se totiž dohodnout, jaká je vlastně definice planety. Mnozí tak o Xeně, která se nyní pohybuje poblíž svého odsluní, mluví jako o desáté planetě. Než ale rozhodne Mezinárodní astronomická unie, nezbývá nám než označovat objekt jako 2003 UB313 a doufat v lepší zítřky.
Z přesných astrometrických měření dokážeme stanovit dráhu tělesa. Pozorovateli na povrchu by jeden tamní rok vyšel na necelých šest stovek roků pozemských. Ve vzdálenosti takřka dvakrát tak větší než obíhá Pluto, představuje 2003 UB313 mrtvolně chladný svět, možná i podobný tomu, který vidíte na přiloženém obrázku.
Xena asi vypadá úplně jinak, ale pro srovnání... Tenký disk u Slunce je obrazem tzv. zvířetníkového světla, které je za dobrých podmínek ze Země také pozorovatelné. Pouhým okem přes velký kus nebe :)Astronomové použili Hubblův kosmický dalekohled k pokusu o určení průměru tělesa a dospěli k zajímavému výsledku. Nová, doposud nejpřesnější pozorování ukazují, že 2003 UB313 trochu splasklo. Podle původních odhadů se zdálo, že těleso má asi o třicet procent větší poloměr než Pluto. Přestože nová hodnota byla určena ze snímku, kde bylo 2003 UB313 vykresleno jen přes pár pixelů, známe ji s přesností na necelých sto kilometrů. Díky tomu víme, že je asi jen o něco málo větší než Pluto.
Jak je ale možné, že tak malé těleso je tak jasné? V tom, zdá se, má 2003 UB313 tak trochu smůlu, protože v soutěži o ,,lesk kapoty‘’ zaostává těsně za Enceladem, který je asi vůbec nejodrazivějším v celé sluneční soustavě. Velký lesk tělesa vysvětluje vědecký tým možnou existencí zmrzlého methanu na povrchu, dokonce předpokládají, že během pohybu přísluním se může obalit do methanové atmosféry.
Pro srovnání II. Měsíc a Jupiter na nočním nebi nad Brnem, okem digitální rozhledny. Xena by byla o něco menší :) Budeme-li chtít definovat planetu podle velikosti, nezbude nám než přidávat postupně další a další tělesa, podle toho jak budou objevována. Není to nic nepochopitelného, jak se domnívá R. R. Britt na svém deníčku (jinak je dlouholetý redaktor portálu Space.com). Dělíme-li už nyní planety na terestrické (vnitřní, nebo i zemského typu, kamenné, zrátka jak chcete) a obří (plyné, jupitery, a tak dál), proč tedy nepřidat kategorii trpasličí? Koneckonců, to samé děláme i s hvězdami. Příjemné na tom je, že děti ve škole se nebudou muset učit nazpaměť jména všech planet (třicet?), ale budou mít představu o tom, jak to vlastně okolo Slunce vypadá. Pilnější dítka pak mohou jistě zvládat i padesát planet, v různém pořadí. Ta méně pilná si na to napíšou například vhodný dotaz do svého oblíbeného vyhledávače.
Je celkem vzrušující sledovat, jak se během několika desetiletí radikálně změnil pohled na sluneční soustavu. Dokonce jsme našli necelé dvě stovky cizích soustav u cizích hvězd. A zdá se, že i tento svět je velmi pestrý. Snad je to také díky tomu, že technika dnes dokáže zázraky. Těleso menší než pozemský Měsíc ve vzdálenosti čtyřicettisíckrát větší. Klobouk dolů dámy a pánové!
