Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Obloha v dubnu

Zatímco období viditelnosti planety Mars pozvolna končí, v průběhu dubna vstoupí na večerní oblohu nová ozdoba - největší planeta sluneční soustavy Jupiter.

Vychází již před jedenáctou hodinou a pozorovatelný je až do ranního svítání. V pátek 14. dubna a v sobotu 15. dubna se v jeho blízkosti ocitne Měsíc krátce po úplňku. Planetu ale snadno najdete i bez pomoci našeho nejbližšího vesmírného souseda. Je nejjasnějším objektem souhvězdí Vah, po Měsíci a Venuši dokonce tím zcela nejnápadnějším tělesem nočního nebe. Pokud kolem půlnoci nad jihovýchodem spatříte nápadně jasnou "hvězdu", pak zcela jistě půjde právě o Jupiter.

Ilustrační foto...

Planeta Jupiter je vděčným cílem i pro ty nejmenší dalekohledy. Už v divadelním kukátku zahlédnete její kotouček a dokonce čtyři největší měsíce - Ió, Európu, Ganymedes a Kallistó. Jejich rozměry jsou srovnatelné s velikostí našeho Měsíce, Ganymedes je dokonce největším satelitem planety sluneční soustavy. Jelikož se na měsíce díváme ze vzdálenosti větší než půl miliardy kilometrů, jeví se v dalekohledech jen jako "obyčejné hvězdy".

Satelity obíhají kolem Jupiteru stejně jako Měsíc kolem Země, proto můžete sledovat, jak z noci na noc mění polohu. Někdy se dokonce některý z nich schová před a nebo za planetu! Pak neuvidíte všechny čtyři měsíce, nýbrž jenom tři a nebo dokonce dva satelity.

Ilustrační foto...

Ve větším dalekohledu se můžete podívat také na některé detaily přímo v atmosféře planety. Nejnápadnější jsou především dva tmavší pásy na obou stranách od Jupiterova rovníku. V tom jižním se přitom nachází tzv. Velká červená skvrna. Sice není červená, ani není nijak nápadná, jde však o nesmírně rozsáhlou anticyklonu, která několikrát překonává rozměry planety Země. Zatímco jiné útvary v Jupiterově atmosféře existují nanejvýš několik roků, Velká červená skvrna se pozoruje už řadu staletí.

Na snímcích z kosmických sond, ať už Pioneer, Voyager, Galileo či Cassini, sice Jupiter hýří všemi barvami, avšak barvami umělými. Odborníci tak v počítačích zvýrazňují ty nejjemnější detaily. Ve skutečnosti je Jupiterův svět mnohem fádnější. Světlé a tmavé odstíny struktur pozorovaných v jeho atmosféře má na svědomí rozdílné chemické složení mraků, které jsou namíchány z krystalků i kapek vody, metanu a amoniaku. Konkrétní zabarvení je ale jednou z dosud nezodpovězených astronomických otázek.

Dominantou jarní oblohy je i nejjasnější hvězda souhvězdí Pastýře - Arcturus. Na první pohled vás zcela jistě zaujme svým naoranžovělým odstínem. Moderní výzkumy dokazují, že patří mezi velmi zvláštní a velmi staré hvězdy. Nejspíš vznikl už v době, kdy se naše Galaxie teprve vytvářela, před více než deseti miliardami roků. Vzhledem ke Slunci se totiž pohybuje po protáhlé elipse a může se dostat vysoko nad rovinu Galaxie, podobně jako velmi staré kulové hvězdokupy. Arcturus tedy kolem Slunce prolétá pouze náhodou a za pár desítek milionů roků zmizí ve vesmírných hlubinách. Před dvěma miliony roků byl na hranici viditelnosti bez dalekohledu někde v souhvězdí Cephea, za další dva miliony roků zmizí v souhvězdí Plachet.

Ilustrační foto...

Některé studie dokonce naznačují, že Arcturus byl původně součástí trpasličí galaxie, kterou před pěti až osmi miliardami roků pohltila naše Galaxie. Dnes už z ní nezbylo prakticky vůbec nic - kromě Arktura a dalších hvězd, jež jeví shodný pohyb v kosmickém prostoru. Tomuto proudu se říká Arkturova pohybová skupina.

Velmi kuriózní roli sehrál Arcturus večer 27. května 1933. Jím vyslané fotony zachycené čtyřicetipalcovým dalekohledem na Yerkesově observatoři asi sto kilometrů severně od amerického Chicaga dopadly na fotočlánek, vzniklý proud sepnul relé a zapnul tak osvětlení na výstavě Století pokroku v metropoli Chicago. Tenkrát se totiž soudilo, že je Arcturus vzdálen přesně 40 světelných let od Slunce (podle dnešních měření jen 37 sv. roků). Obdobná výstava se přitom v Chicagu konala i v roce 1893 a tak pořadatelé chtěli tu druhou rozsvítit fotony, které opustily Arktura v době konání první. Zlí jazykové sice tvrdí, že poblíž dalekohledu byli připraveni astronomové s kapesní svítilnou - to kdyby bylo zataženo. Ve skutečnosti by se na nic nečekalo a pořadatelé by normálně otočili vypínačem.

Jiří Dušek

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Stručně z kosmonautiky XXI
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 5
Ilustrační foto...
Smutné výročí Apolla 1
Ilustrační foto...
Diamantový prach 1
Ilustrační foto...
Týden s Vesmírem 41
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691