Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Proměny Slunce a změna klimatu

V nedávné době se opět objevily různé zprávy, zdůrazňující roli změn Slunce při současném oteplování. Protože mi připadaly velmi přehnané, prostudoval jsem dnešní stav poznání v tomto oboru. Zde jej populárně reprodukuji

Slunce jako proměnná hvězda

Když jsem se před více než třiceti lety seznamoval s astronomií,existovaly hvězdy obyčejné a proměnné, těch druhých bylo oproti prvnímznámo velice málo. Proměnné hvězdy jsou takové bodové objekty (bod bermejako věc, která nemá geometrické podrobnosti), které na Zemi nesvítípořád stejně, tedy dají se u nich vidět či zjistit (fotometry, obecněrůznými radiometry) nějaké změny jasnosti (hustoty světelného, obecnězářivého toku). Aby si změn někdo všiml, musely tehdy být většinou dostvelké, pokud možno aspoň o desítky procent (v astronomickémlogaritmickém vyjadřování o několik desetin magnitudy).

Ilustrační foto...

Slunce klasickou proměnnou hvězdou vlastně také bylo, i když za tonemohlo: jeho vzdálenost se mění, a v lednu (Země je v přísluní) takozařuje Zemi o sedm procent silněji než v červenci. Tento rozsah seběhem desítek tisíc let zmenšuje (to zrovna teď) a pak zase zvětšuje,jak se mění excentricita elipsy, po níž Země obíhá. Jednoduše vzato,činí čtyřnásobek excentricity (relativní rozdíl odsluní a přísluní jedvojnásobek excentricity, a jasnost je úměrná druhé mocniněvzdálenosti) – svislou osu následujících grafů si pro tento účel vynásobte čtyřmi.

Ilustrační foto...

Tahle proměnnost, kombinovaná se změnou toho, kdy nastává přísluní (to je dáno precesí) a i změnou náklonu osy Země, je příčinou začátků a konců ledových dob. Její dnešní vývoj, jak je ještě pořád málo známo, na nejbližší desítky tisíc let znemožňuje nastartování další ledové doby, česky viz např. článekLedová doba je vyloučena „s astronomickou přesností“(též jako vysázený, pdf), případně aktuálněji odkaz Jak dlouho bude trvat interglaciálvedoucí na článekHow long will global warming last?

Přepočítáno na jednotkovou vzdálenost od nás se ale Slunce měřitelnětéměř neměnilo, pokud jde o viditelný či celkový tok energie z něj. Snadse daly změřit poklesy, které byly způsobeny velkými skvrnami. Dobřeznámá proměnnost byla omezena na ty obory spektra, kde je zářivostSlunce nízká (hlavně rádiové vlny), a ovšem na proud plazmatu z něj (některá maxima se projevují jako polární záře).

Ilustrační foto...

Samozřejmě, nejpozději od prvních pohledů na Slunce dalekohledy bylo známo, že Slunce proměnlivé je, ovšem ne jako hvězda, ale v geometrických detailech. Jestli takové proměny Slunce mohou mít vliv na počasí, neboalespoň na klima, zajímalo lidi už dávno. Z toho důvodu sledovalskvrny na Slunci meteorolog Johan Gregor Mendel – když žádnou souvislost nenašel, nechal toho.

Od roku 1978 je Slunce měřeno skutečně jako proměnná hvězda, postupně řadou družic. Ukazuje se, že i po přepočtu na vzdálenost jednéastronomické jednotky proměnné je, a to možná překvapivě: v průměru jevýkonnější, když je na něm hodně skvrn. Shrnutí znalostí k roku 2000 poskytuje kapitola 6.11.1.1 The observational recordzprávy [2].

Nejlepší přehled novějších měření dávástránka Solar Constant. Jakje vidět z jejího závěru (zobrazte si graf jako pdf, níže jej reprodukujeme zmenšeně) skupinky let v maximech a v minimech výkonu seliší až o sedm desetin promile (rozmezí pro krátkodobé výkyvy je až třipromile).1 Surový přehled dat, jdoucí až kednešku, je vidět na www.acrim.com, zmenšenějej reprodukujeme na druhém z obrázků:

Ilustrační foto...

O sluneční proměnnosti v dřívějších dobách nemáme žádné přímé informace. Víme ale, že skutečně měřené změny jeho zářivosti korelujíse změnami jiných slunečních charakteristik, které jsou známé i z dávnějších dob. A dnes jsou kromě Slunce sledovány (z pozemskýchobservatoří) i spousty jiných hvězd podobných vlastností, z čehož jsmese dozvěděli, že některé se mění i více než Slunce. To vede přirozeně k myšlence, že se třeba zářivost Slunce měnila v minulosti takévýrazněji, nejen dnešním kolísáním v oněch cyklech délky kolemjedenácti let, ale i na delší období. A že např. v době, kdy na něm nebyly skoro žádné skvrny (tzv. Maunderovo minimum na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století) zářilo o cosi méně – soudilo se,že možná až o tři promile (viz část6.11.1.2 Reconstructions of past variations of total solar irradiancezprávy [2]), novější odhad se kloní k hodnotě pod jednopromile [8].

Změny výkonu Slunce o jedno promile trvající léta nebo desetiletí nesouvisejí s vývojem jeho centra, ale s se zvýšeným transportem tepla z mnohem menších hloubek. Vrstvy atmosféry, ze kterých se odebírá více tepla, by se měly přitom „sesedat“, a v dobách, kdy výkon Slunce poklesne, zase „dofukovat“. To by se mělo projevit na viditelnémpoloměru Slunce. Bohužel, ač pozorování naznačují, že se poloměrskutečně mění, o tom, jak se mění doopravdy, nevíme stále téměř nic,natož o změnách v minulých staletích (ze kterých by pak šlo usuzovat nazměny výkonu), viz [3]. Jednou dvou metod, které lzepovažovat za spolehlivé, je měření poloměru Slunce z videozáznamů„Bailyho perel“ pořízených na okrajích pásu totality běhemslunečních zatmění – nejnovější výsledky viz [4] a reprodukovaně (úhlový poloměr ve vteřinách, s podloženými variacemi dle měření družice SOHO[15]) zde (je to vlastně i výzva k pozorování):

Ilustrační foto...

Jak moc mohou změny Slunce působit na teplotu Země

Zásadním vlivem je proměnnost „sluneční konstanty“ probraná výše. Uvádějí se ale ještě dva další možné sluneční mechanismy.

Prvním jsouzměny množství ultrafialového záření, které dává vznik ozónu a přímo se v něm pohlcuje, tedy zahřívá stratosféru místo povrchu Země.Změny UV toku se časově shodují se změnami výkonu, jen mají mnohem většírozkmit (ne jedno promile, ale až několik procent). Změny teplotystratosféry mohou trochu posouvat hranice různých vzdušných mas v troposféře, a tím i měnit klima v přízemní vrstvě ovzduší, alespoň v některých oblastech na Zemi.

Druhým možným mechanismem je zvýšený přítok kosmického záření do ovzduší v dobách slabé aktivity Slunce2 – více kosmického záření může zvýšit počet zvláště drobných částicaerosolu a tím např. změnit charakteristiky oblačnosti (většíodrazivost, delší doba, než vzniknou srážky). Viz podrobněji [9].

Obě tato působení mohou teplotu povrchu Země ovlivňovat jen nepřímo. Jejich možný dopad lze zkoumat empiricky, porovnáním vývoje globálních teplot a různých ukazatelů aktivity Slunce v minulosti. To je provedeno přesvědčivě v práci [10]:vlivy Slunce se tam berou jako maximální možné, tj. různé ukazatele jsou naškálovány tak, aby co nejvíce kopírovaly průběh teplot (s ev. zpožděním, nebovzduší se prohřívá rychle, ale povrch Země už ne). Od roku 1850 až doroku 1970 je tam dost dobrá shoda.

Ta ale končí zhruba rokem 1980. Následující oteplování probíhalo bez důvodu, pokud bychom ten důvod hledali v parametrech charakterizujících Slunce nebo meziplanetární prostor. Autoři takstanovili horní možnou hranici podílu Slunce na oteplení od roku 1970do roku 1999 na třicet procent. Jde skutečně o horní hranici.Pravděpodobný podíl je tak poloviční – to proto, že změny teplot do roku 1970 byly působeny jistě i vulkanismem, rostoucí koncentrací skleníkových plynů a také růstem emisí oxidů síry a aerosolů vůbec (v dobách, kdy pro ně ani v Evropě a USA neplatila žádná omezení).

Pro období 1980 až 2005 je horní možná hranice vlivu proměn Slunce naoteplení, které v tomto intervalu proběhlo, nepochybně ještě menší.Je přitom jedno, jaké parametry aktivity Slunce přitom uvažujeme.

Proměnnost Slunce a dnešní vývoj teplot

Průměrné teploty Země se mění i vlivem náhodných výkyvů proudění ovzdušía oceánů. Nebýt změn „vnějších“, jsou ale v posledních tisíciletíchstabilní, bráno coby průměr přes desítky let. Jako „vnější“, napočasí či klimatu nezávislé, lze označit dva přírodní vlivy: výbuchysopek a proměny Slunce a meziplanetárního prostředí.

Mají-li se modely klimatu (zahrnující proudění atmosféry a oceánů i změny odrazivosti Země a vlhkosti ovzduší) uvést do souladu se skutečností, změny toků z vesmíru a změny složení ovzduší po velkých vulkanických explozích je do nich nutné započítat. Pak už dobře „sedí“s pozorováním.

Velké sopečné exploze jsou daleko nejvýraznějším přírodním vlivem. Vlivproměn Slunce je oproti nim obtížněji zjistitelný, zejména pokud jde o nejobecnější parametr, totiž průměrnou teplotu celého povrchu Země. Přesto je dnes považován za prokázaný, a pro dlouhodobé přirozené změnyv řádu staletí (řekněme před rokem 1800, a určitě před deseti tisícilety a dříve) možná i rozhodující.

V poslední čtvrtině dvacátého století začaly být oba tyto přírodní vlivy, solární a vulkanické, malé oproti vlivu změn složení ovzdušízpůsobeného lidstvem. Projevují se jen jako modulace trendu růstu teplot. Velká vulkanická exploze dokáže na pár let i obrátit trend změny teplot Země jako celku, pokles „sluneční činnosti“ jej dokáže jen pozastavit. To je případ posledních let, kdy se Slunce stalo velmi klidné – lze očekávat, že až se aktivita zvýší, oteplování se dále trošku zrychlí.

Přesto se o vlivu proměnnosti Slunce na klima stále hodně mluví. Jedním z důvodů je pozoruhodné zjištění, že sluneční aktivita byla během uplynulého století asi vyšší než kdykoliv za minulých osm tisíc let: tak dlouhé období vysoké aktivity se předtím nevyskytlo (to je právě na začátku zmíněná práce [1]). Laiky tomůže vést k ukvapenému závěru, že tedy oteplení, kterého jsme svědky,bude jistě způsobeno právě tím.

Jenže aktivita Slunce v posledním čtvrtstoletí nevzrůstá (nebo nanejvýšmálo, a to pouze ve smyslu jeho zářivého výkonu, taková „růstová“kalibrace [5] je navíc z různých důvodů nepravděpodobná). Zato oteplovánícelé Země se zrychlilo na tempo, které dosud nebylo zaznamenáno. Zatímcodříve byly proměny toku záření a částic z vesmíru na Zemi dominantnímvlivem na klima, dnes se staly vlivem, který lze v prvním přiblíženízanedbat.

Jak to víme? Pomocí výpočtu veličiny zvané radiative forcing(česky snad„zářivé puzení“). Ta udává, zhruba řečeno, jaký by byl rozdílzářivého příkonu a výkonu Země před staletími (v době, kdy vlivlidstva na teplotu Země byl zanedbatelný), kdybychom skokem změnilisložení atmosféry na současné [6]. Dnes je to už dva watty na metrčtvereční zemského povrchu (viz např. „Summary for Policymakers“ v [2]). Přebytkem rosteteplota Země, tj. jejího (lehkého) ovzduší, povrchu pevnin (a pomalu seprohřívajících hloubek desítek metrů), a ovšem oceánů: ty se vlivempromíchávání vody ohřívají i v hloubkách kilometrových (a v nich seproto schovává naprostá většina tepelných přebytků). Velikost antropogenního forcingu vyplývá z modelů toků energie ovzduším – je tosložitější obdoba modelování atmosfér hvězd. (Skutečný dnešní rozdílměrného příkonu a výkonu Země je menší než forcing, protože teplotypovrchu už vzrostly a Země více vyzařuje do vesmíru - přebytek se odhaduje na necelý jeden watt na metr čtvereční, viz podrobně [7], kde je též ukázáno, že táž hodnota vyplývá i z měření teplot oceánů.)

Ilustrační foto...

Forcing ze změn složení ovzduší, změn odrazivosti povrchu způsobených změnou užití pozemků a změn ve výkonu Slunce. Záporný forcing ze sopek, trvající vždy jen několik let, není zahrnut. Nepřímým vlivem aerosolů se rozumí jejich vliv na velikost a početkapek v oblacích. Druhý nepřímý vliv, na délku životaoblaků, není zobrazen. Svislé úsečky na horním okraji obdélníků naznačují rozmezí odhadů dle publikovaných hodnot a dle fyzikálního poznání. Někde lze udat jen rozmezí odhadů. (Podle obr. 3 ze „Summ. for Policymakers“[2].)


Stejně tak můžeme udat velikost „zářivého puzení“ slunečního. Jak užvíme, v rámci slunečního cyklu je rozdíl výkonů mezi maximem a minimemaktivity na úrovni jednoho wattu na metr čtvereční (při průměru asi 1367 W/m2), tedy rozkyv činí necelé jedno promile. Co to znamená pro„radiative forcing“? To zjistíme, když průřez Země přepočítáme naobsah (πr2 na(4πr2),tedy slunečníkonstantu vydělíme čtyřmi, a ještě vynásobíme albedem Země (0,7). Ze1367 tak dostaneme asi 240. Necelé promile z toho jsou dvě desetinywattu na metr čtvereční. To sice není nijak málo, ale je todesetkrát méně, než činí „radiative forcing“ daný změnousložení ovzduší.

Průměr „konstanty“ přes celý sluneční cyklus zůstal v posledních dvoucyklech pravděpodobně stejný (jen [5] soudí, že se o půl promile zvýšil). Předtím satelitní (jediná jakžtakž přesná) měřeníneexistují, a možný výkon Slunce se extrapoluje z dnešních hodnot dlejiných parametrů Slunce, jako jsou různé statistiky skvrn, měření tokukosmických částic na Zemi, či měření magnetického pole. „Zářivé puzení“ oproti sedmnáctému století (kdy byl asi výkon Sluncezvláště malý) může být dnes větší o jednu až tři desetiny wattu na metrčtvereční, oproti většině tisíciletí asi ne více než o 0,1 W/m2.

Výborný stručný aktuální přehled možného vlivu změn výkonu Slunce viz[8], rozsáhlé shrnutí o chlup starších znalostí viz[9].

Podle změn Slunce v minulosti se soudí, že takto zvýšený příkon na metrčtvereční zemského povrchu nevydrží už dlouho, velmi pravděpodobně nevíce než několik desítek let [1]. To je ale jen maláútěcha: takový malý pokles jedné složky celkového „forcingu“ můžedokázat jediné, totiž částečně kompenzovat snížení koncentrací jedovatéhoaerosolu, hlavně oxidů síry v troposféře. Ty dnešní totiž působínegativní forcing, a průmyslové země se jich zbavují (možná sipamatujete na reklamu ČEZ, že má odsířeno). Snad se jich do polovinystoletí všechny zbaví, ono to totiž stojí za to i ekonomicky: když jsoulidé méně nemocní a neumírají předčasně, hospodářství lépe funguje.

Shrnuto: od změn na Slunci už nemůžeme nic významného čekat, pokud jde o teplotu Země. Relativní mizivost slunečního vlivu je patrná jak z úvodního obrázku v [7], který zde reprodukujeme (je převzat z www.giss.nasa.gov/data/simodel), tak i závěrečného přehledu v [8] (reprodukovaného i s popisem vpravo). Na tomnic nemění ani to, že o Slunci jako proměnné hvězdě jsou naše znalostidosud překvapivě malé.

Ilustrační foto...

Srovnání různých zdrojů proměnnosti současných teplotzemského povrchu a spodní stratosféryodvozené vícedimenzionální lineární regresí.U povrchových teplot se uvažují vulkanické aerosoly a ENSO indexyse zpožděním 6 měsíců, oslunění se zpožděním jeden měsíc.U stratosférických teplot se počítá s nulovým zpožděním:

Ilustrační foto...

Vliv v minulosti

Za pravděpodobné se bere, že snížený výkon Slunce v době Maunderova minima sluneční činnosti byl příčinou chladnějšího období v druhépolovině minulého tisíciletí oproti jeho začátku (existence takovéhoobdobí je pravděpodobná pro Evropu, nejistá v měřítku globálním).Tehdejší výkyv i pouhých hemisférických teplot (směrem dolů) byl alemnohem menší než ten dnešní (směrem nahoru). Ilustraci změn teplot zatisíc či více let let viz 1000 Year Temperature Comparison.

Před dvacátým stoletím, během celého holocénu(současného teplého období trvajícího už deset tisíc let) bylo klima hodněstabilní, i když výkon Slunce možná kolísal ve škálách sta let i vícenež o jedno promile.

Jinak tomu bylo v glaciálu, během ledové doby. Zejména ve středních a vysokých severních šířkách se klima hodně a rychle měnilo.Nejnápadnější jsou tzv. Dansgaard-Oeschgerovy události, rychlá oteplení(během stovek let) následována pomalejšími ochlazeními. Svědectví o nich podávají vzorky ledu z hloubky grónského ledového příkrovu. Práce[11] ukazuje, že s jednou výjimkou všechny nastaly v takových okamžicích, že jde o dosti přesné násobky periody 1470 let (v některých násobcích nastaly, v jiných ne). Tak dost přesněa dlouhodobě dodržovanou frekvenci lze těžko vysvětlit nějakým vnitřnímrytmem klimatického systému. Další práce [12] proto hledalanějaký metronom vnější. Orbitálně-rotační změny s takovou periodouznámy nejsou (a tedy asi ani nebudou, to je věc dostatečně probádaná). Možností by asi mohly být snad právě proměny Slunce, u nichž jsou (zezáznamů koncentrace 10Be a radioaktivního 14Cv ledu) známycykly s délkou 87 let a 210 let. 1470 je jedním z jejich dost dobrýchspolečných násobků, a je to možná ten, který vyhovuje vlastnímu rytmuglaciálního klimatického systému. Jinými slovy, popud k překlopeníklimatu do stavu, kdy teplá voda v horní vrstvě Atlantiku proudí dál nasever, jaký se předpokládá během tzv. interstadiálů (či naopak do stavu,kdy vyhřívání tak daleko na sever nesahá, do stadiálu)3 mohl vždy dát sluneční „forcing“.

Tato hypotéza má daleko do dnešní jistoty Milankovićovy teorie, totiž že nástupy a konce ledových dob jsou vyvolávány změnami orbitálně-rotačními (ty mají vesměs škály větší než několik tisíciletí). Je to ale zajímavápracovní domněnka jak pro astronomy, tak pro paleoklimatology. Nepomůženám chránit klima, ale může pomoci tomu, abychom lépe rozuměli změnámklimatu v minulosti, a je pěkným, poctivým motivem zkoumat Slunce cobypomalu proměnnou hvězdu.

Václav Cílek (soukr. sdělení) v reakci na můjkomentář[13] ke svému článku [14] zmínil, žezměnám Slunce se připisují i (asi chladná) období, kdy došlo k tzv.Heinrichovým událostem.4 To by samozřejmě bylo takémožné, ale už jen jako výpomoc deux ex machina – neznáme-li příčinunějaké události, pak prohlásit „za to asi může Slunce“ neníuspokojivou odpovědí. Už proto, že Slunce je opravdu jen málo proměnnouhvězdou. „Heinrich events“ kromě toho žádnou kloudnou pravidelnostnejeví, ostatně i jejich datování je zatím velmi nepřesné. Článek, kterýby i pro ně navrhoval astronomické příčiny, jsem zatím nenašel.

Literatura

1
Solanki, S.K., Usoskin, I.G., Kromer, B., Schüssler, M., Beer, J., 2004: Unusual activity of the Sun during recent decades compared to the previous 11,000 years.Nature 431, 1084-1087.

2
Intergovernmental Climate Change Panel:Climate Change 2001: The Scientific Basis.

3
Thuillier, G., Sofia, S., Haberreiter, M., 2005:Past, present and future measurements of the solar diameter.Advances in Space Research 35, 329-340.

4
Dunham, D. W., et al, 2005: Accuracy of Solar Radius Determinations from Solar Eclipse Observations, and Comparison SOHO Data.Presentation at 2005 SORCE ScienceMeeting September 14-16, Durango, Colorado.

5
Willson, R. C., Mordinov, A. V., 2003: Secular total solar irradiance trend during solar cycles 21 and 22.Geophys. Res. Letts. 30, 1199-1202.

6
Intergovernmental Climate Change Panel:Climate Change 2001: The Scientific Basis. Part6.1 Radiative Forcing

7
Schmidt, G., 2005:Planetary energy imbalance?Článek z 5. května na blogu RealClimate.

8
Lean, J., 2005: Solar forcing of climate change: Current status.Past Global Changes News 11, 1, 13-15.

9
Gray, L. J., Haigh, J. D., Harrison, R. G., 2005: The Influence of Solar Changes on the Earth's Climate.Hadley Centre technical note 62.

10
Solanki, S. K., Krivova, N. A., 2003:Can solar variability explain global warming since 1970?J. Geophys. Res. 108, A5, 1200, doi:10.1029/2002JA009753.

11
Rahmstorf, S., 2003:Timing of abrupt climate change: A precise clock.Geophys. Res. Lett. 30, 10, 1510, doi:10.1029/2003GL017115.

12
Braun, H. M. et al, 2005: Solar forcing of abrupt glacial climate change in a coupled climate system model.Nature 438, 208-211.

13
Hollan, J., 2006: komentář Solární oteplování.

14
Cílek, V., 2006: Solární oteplování.Vesmír 85, 12-13.

15
Kuhn, J. R., Bush, R. I., Emilio, M., Scherrer, P. H., 2004: On the Constancy of the Solar Diameter. II.Astrophys. J. 613, 1241-1252.

Footnotes

...promile).1
Proč tehdy více září? Snad proto, že patřičně většíplochu než nápadné tmavé skvrny zabírávají tehdy světlé fakule. Nad fotosférickými fakulemi pak ještě chromosférické (tj. viditelné jen přes vhodné barevné filtry, konkrétně v centrech spektrálních čar)flokule. To větší záření slunce je asi zprostředkováno podobnýmtransportem energie z hloubky, který udržuje nad chladnou fotosférouteplejší chromosféru a mnohem teplejší koronu: ne elektromagnetickýmzářením či prouděním plazmatu, ale zvukově-magnetickými vlnami, kterése jím pohybují. Skvrny jsou projevem magnetických překážek, které bráníproudění plynu z hloubky – povrch fotosféry se pak vysvítí – takovépřekážky pak z konvekce generují „rámus“, šířící se naopak mnohemrychleji vzhůru. Tolik alespoň má představa, kterou jsem s vědeckýmičlánky dávno nekonfrontoval.
...Slunce2
Magnetické pole, zakotvené ve slunečním větru, snižuje pronikání částic kosmického záření do nitra Sluneční soustavyPři silnější sluneční činnosti je silnější i magnetické pole v meziplanetárním prostoru a jeho okolí (uvnitř tzv. heliosféry) a cloní nás od kosmického záření lépe.
...stadiálu)3
Interstadiál je teplejší období během glaciálu, stadiál naopak období studenější. Interglaciál je teplé období mezi ledovými dobami, postglaciál je vhodné označení holocénu, s ohledem na jeho neobyčejně dlouhé trvání zaručené na desítky tisíc dalších let.
... událostem.4
Jako „Henrich event“se označuje vznikvrstvy hrubých (klastických) sedimentů na dně oceánu. Ten se interpretuje jako spad z roztátých ledovců, kterých tedy muselov dané době plout mnohem více než jindy

Jan Hollan

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Vesmírný týden 2005 / 20
Ilustrační foto...
V ohnisku: Novy a supernovy
Ilustrační foto...
Skrytá hmota odhalena?
Ilustrační foto...
JAKÉ BYLO ZATMĚNÍ MĚSÍCE?
Ilustrační foto...
Galaktický monokl
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691