Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Velké kulové

Myslíte si, že jsou kulové hvězdokupy, ona skvrnitá ozdoba letní oblohy, jako gravitační svazky stovek tisíc jednotlivých stálic na první pohled bohaté i na jiná, menší vesmírná tělesa? Jestli ano, tak se mýlíte!

Ilustrační foto...

"Popusťme teď uzdu své fantazii a představme si, že jsme se ocitli na povrchu planety, obíhající kolem jisté bezejmenné hvězdy, jež leží v centru kulové hvězdokupy," pokusil se Zdeněk Mikulášek z brněnské hvězdárny kdysi popsat hvězdné nebe v jedné z nejznámějších, M 13 v souhvězdí Herkula. "Naše nové Slunce zapadá a nastává noc. Jak asi bude vypadat noční obloha, kolik hvězd na ní spatříme? … Přibližně bychom mohli napočítat asi 30 tisíc hvězd viditelných pouhýma očima. To je desetkrát víc, než kolik jich spatříme na bezměsíčné pozemské obloze. Osmnáct hvězd by přitom bylo jasnějších než Venuše v největším lesku, 320 hvězd by svítilo více než král naší hvězdné oblohy Sirius, tisíc hvězd by předčilo svou jasností Vegu či Arktura, hvězd nulté velikosti. Nejjasnější hvězdou oblohy je naoranžovělý obr, zářící desetkrát více než Venuše. Ani tuto hvězdu bychom však neviděli jako kotouček, ale jen jako oslnivě zářící bod. Všechny hvězdy dohromady by svítily méně než Měsíc v první čtvrti. V noci by tam tedy byla docela obstojná tma. Rovněž se zdá, že by hvězdy rozeseté po tamní obloze neměly být pro rozvoj hvězdné a galaktické astronomie nepřekonatelnou překážkou," pokračuje dál v knize Záludné otázky z astronomie Zdeněk Mikulášek.

"Hvězdná obloha zde má jisté zvláštnosti, které si však uvědomíme až po chvíli. K celkovému jasu oblohy tu největší měrou nepřispívá anonymní masa slabých hvězd, jak je tomu v případě pozemské oblohy, ale naopak jednotlivé jasné hvězdy. Pozorovatel, který není zrovna stižen poruchou barvocitu, si též musí povšimnout toho, že většina jasných hvězd oblohy má světle oranžovou barvu. Jsou to obří hvězdy, které nám předvádějí, jak asi bude Slunce vypadat za takových sedm miliard let. Hvězd namodralých je tu k vidění mnohem méně než na naší obloze. Pokud je vůbec spatříme, měli bychom si uvědomit, že je jejich vývojový status zcela jiný, než status většiny bílých hvězd viditelných na našem nebi. Nejedná se totiž o velice mladé a hmotné hvězdy na počátku vývoje, ale o obří hvězdy tzv. horizontální větve, čili o hvězdy hmotnosti našeho Slunce, které se již dostaly do předposlední etapy své hvězdné existence."

Ilustrační foto...Kulové hvězdokupy naší Galaxie obsahují stovky tisíc až miliony hvězd a jejich stáří dosahuje deseti miliard roků. Jedná se tedy o jedny z nejstarších objektů ve vesmíru, které vznikly záhy po Velkém třesku. Hvězdokupy se pohybují po neuzavřených, velmi protáhlých drahách kolem středu Galaxie a patří tak do tzv. kulového hala. Jedná se o velmi stabilní gravitačně vázané objekty s pohlednou symetrií. Typickým příkladem může být M 2 ze souhvězdí Vodnáře, která v kouli o průměru 150 světelných roků obsahuje více než sto tisíc hvězd, a nebo třeba již zmíněná M 13 z Herkula, jež představuje kouli o průměru 40 světelných roků, do níž je natěsnáno 650 tisíc stálic. Celkem Galaxii zdobí necelých dvě stě takových objektů.

Na první pohled je zřejmé, že pokud kulové hvězdokupy obsahují veliké množství hvězd, musí obsahovat i veliké množství planet, které kolem nich obíhají. Ostatně právě této vlastnosti využili autoři tříminutové depeše z radioteleskopu Arecibo, 16. listopadu 1974 pro mimozemské civilizace v kulové hvězdokupě M 13. Už v době vysílání bylo zřejmé, že jde jenom o reklamní tah u příležitosti znovuuvedení antény do provozu. Než totiž signál proletí ohromujících 25 tisíc světelných roků, setřou jeho informaci nabité částice -- prakticky nerozluštitelný dokonce bude už po několika staletích.

Ale i kdyby se nakonec rádiový vzkaz prodral až k cíli, nebude tady žádných posluchačů. Současné studie totiž ukazují, že kulové hvězdokupy obsahují jenom velmi málo planet. Pokud zde najdeme vůbec nějaké.

O tomto dost důrazném závěru informoval tým na 24 astronomů, včetně řady renomovaných hledačů jinoplanet, na ukončeném setkání Americké astronomické společnosti v newyorském Rochesteru. Své tvrzení podložili výsledky z Hubblova dalekohledu, který v červenci loňského roku pečlivě monitoroval jednu z blízkých hvězdokup -- 47 Tucanae. V periodě 8,3 dne zde 645krát změřili jasnosti na 34 091 hvězd a pátrali po zákrytech způsobených menšími planetami přecházejícími přes kotoučky. I když jsou totiž tělesa výrazně menší, měly se jejich přechody projevit jako drobné poklesy jasnosti.

Z teorie vyplývalo, že pokud by v kulové hvězdokupě byla stejná četnost planet o velikosti Jupiteru jako v okolí Slunce, pak by se za sledované období narazilo na patnáct až dvacet případů. Planetu větší než 1,3 Jupiteru se ale ve 47 Tucanae hvězdářům nepodařilo objevit ani jednu! Vysvětlení, tohoto až nečekaného výsledku, je po ruce hned několik:

  • Původně se sice hvězdáři domnívali, že by v okolí stálic z kulových hvězdokup mohly existovat obří tělesa tytu Jupiter či Saturn, je však možné, že se u takových hvězd, které neobsahují prakticky žádné těžší prvky (vyjma vodíku a helia), nevyskytují. Ke vzniku plynných planet jsou dost možná zapotřebí kamenné jádra, na které se teprve časem nabalily lehčí plynné prvky. Ty však v době, kdy podobně staré objekty vznikaly, ještě nebyly k dispozici v dostatečném množství.
  • Ve hře ale může být i rušný provoz v centrální oblastech kulových hvězdokup. Stálice obíhají kolem těžiště po neuzavřených křivkách a těsná setkání, dokonce i skutečné kolize, zde nejsou nijak výjimečné. Neustálé gravitační poruchy tak mohou velmi účinně bránit vzniku planetárních soustav. A pokud se náhodou něco takového podaří "uplácat", ani další budoucnost není nijak růžová. Při průchodu jiné velmi hmotné hvězdy může dojít k vymrštění menších těles z gravitačního svazku a planeta se pak toulá osamocena volným prostorem.
  • Možná ale hledáme špatně.
Správný je tedy závěr, jenž zazněl právě na setkání v Rochesteru: "Teprve další pozorování rozdílných soustav prozradí, jaký vliv má na existenci planet zastoupení těžších prvků, rušné prostředí či zcela jiné, dosud nenápadné faktory."

Jiří Dušek

| Zdroj: Sky and Telescope, AAS abstracts IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Planety zvou na ranní kávu
Ilustrační foto...
Dvojitý Einsteinův prstenec
Ilustrační foto...
Nová teorie vzniku gama záblesků
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 50 - zatmění Měsíce 3
Ilustrační foto...
Giovanni Cassini a Christiaan Huygens
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691