V sobotu 28.ledna uplyne přesně dvacet let od chvíle, kdy se americký raketoplán Challenger vydal na svou poslední pouť do vesmíru. Krátce po startu mise STS – 51L došlo k explozi, kterou nepřežil nikdo ze sedmičlenné posádky.
O havárii raketoplánu Challenger toho bylo za dvacet let již napsáno tolik, že nemá cenu toto téma nikterak rozvádět. Přesto si myslí, že toto výročí je natolik významné, že bychom jej měli na stránkách IAN vzpomenout.
Raketoplán
Americký raketoplán byl vyvinut jako vícekrát použitelný kosmický dopravní prostředek. Přestože jeho primárním úkolem měly být lety ke kosmické stanici, byl využit především k jiným účelům. Na svou první misi odstartoval kosmický koráb 12.dubna 1981. Všem bylo vždy jasné, že nejkritičtějšími částmi letu je start a přistání, ale nikdo si nepřipouštěl jakoukoliv možnost nehody.
Osudný den
Dne 28.ledna 1986 v 11 hodin 38 minut východoamerického času (16:38 SEČ) odstartoval z Mysu Canaveral raketoplán Challenger. Let probíhal celkem normálně po dobu 73 sekund. Poté došlo k nečekané explozi palivové nádrže. Vše se rozletělo na kusy, přídavné motory SRB pokračovaly zmateně v cestě a byly zničeny povelem ze Země až 110 sekund po startu. Do pátrání po troskách se zapojily desítky lodí a letadel. Celkem se během třech měsíců podařilo nalézt asi 45% raketoplánu, 30% vnější palivové nádrže a 50% startovacích bloků SRB.
Posádka
Posádku tvořilo sedm astronautů: velitel Francis Scobee, pilot Michael Smith a specialisté Judith Resnick, Ellison Onizuka, Donald McNair. Na palubě byla také učitelka Christa McAuliffe, která měla jako první žena vyučovat přímo z oběžné dráhy.
Příčiny katastrofy
Po nehodě byly všechny další lety raketoplánů zastaveny na dobu dvou let a osmi měsíců a začalo vyšetřování. Vyšetřovací komise odhalila, že příčinou nehody byla netěsnost pravého startovacího bloku SRB. Jednalo se o konstrukční chybu, protože těsnění bylo navrženo bez ohledu na jeho odolnost vůči vnějším vlivům – například nízké teplotě, která panovala na Mysu Canaveral v době startu. Vlivem netěsnosti začaly z motoru SRB unikat spaliny. Plamen se postupem času zvětšoval až v osudný okamžik narušil spodní závěs mezi vnější palivovou nádrží a motorem SRB, který následně prorazil stěnu nádrže. Došlo k mohutné explozi nádrže s palivem a celý raketoplán byl zničen. Na jeho palubě zahynulo sedm astronautů.
Columbia
K druhé velké katastrofě amerického raketoplánu došlo 2.února 2003, kdy se při návratu z mise rozpadl raketoplán Columbia. Obě nehody měly za následek nejen důkladné vyšetřování, ale také značné úpravy na raketoplánech. První let po nehodě Columbie nastal 26.července 2005, ale vinou přetrváváních technických problémů musely být lety opět zastaveny.
Související články
Katastrofa Challengeru
Shuttle stokrát jinak
