Snímky Hubblova dalekohledu v blízké ultrafialové oblasti z minulého roku vůbec poprvé ukázaly třetí složku tohoto systému. Polárku A a B rozlišíte i ve velmi malém dalekohledu, na pozorování Polárky Ab však rovnou zapomeňte…
Polárka sama o sobě je velmi zajímavá. Hvězdný obr, který svítí asi dvatisícekrát více než naše Slunce leží přibližně čtyři stovky světelných let od Země. Ještě v nedávné minulosti se její hvězdná velikost měnila v pravidelném rytmu, jako to dělají ostatní proměnné hvězdy typu delta Cephei, pak ovšem – nikdo nechápe proč – změny ustaly.
Cefeidy, jak se těmto proměnných hvězdám říká, jsou pro astronomy doslova životně důležité. Existuje totiž velmi jednoduchý vztah mezi periodou změn jejich jasnosti a celkovým zářivým výkonem. Pokud dostatečně dlouho sledujeme změny jasnosti a určíme periodu tohoto jevu, můžeme vcelku snadno odhadnout, v jaké vzdálenosti se pozorovaná cefeida nachází.
Polárka dnes sice světelné změny nevykazuje, ale pozorování Hubblova dalekohledu mohou velmi výrazně přispět k přesnému určení hmotnosti všech tří složek systému. S oběžnou dobou asi třicet let poskytuje Polárka Ab slušnou šanci pozemským astronomům pozorovat ve zbytku času vesmírné observatoře dostatečně velkou část trajektorie hvězdy. Že se však jedná o extrémní sport dokládá malý příměr. Úhlová vzdálenost Polárky Ab od složky A je přibližně stejná, jako úhlová velikost ,,čtvrťáku‘’ ($) ze vzdálenosti třiceti jedna kilometrů.
Na závěr malé upozornění. Nedejte se zmást tím, že Polárka Ab je nově objevenou hvězdou. O její existenci už víme dávno ze spektroskopických pozorování, jenom je to prostě poprvé, co jsme se na ni mohli sami podívat.
