Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Jsou ve vesmíru vidět hvězdy?

Do hvězdárenské pošty dorazila zajímavá otázka. Velmi vyčerpávající odpověď najdete v tomto článku...

Jsou při pohledu z kosmické rakety vidět hvězdy při pohledu směrem k Zemi a při pohledu směrem do volného kosmického prostoru?

To je dobrá otázka. Stručně řečeno je vidět lze, když se o to astronauti stojí. Země přitom jen zabírá až polovinu ,,nočního nebe``; je taky plná ,,umělých hvězd``, které nejsou od pánaboha, leda od ...

Abychom viděli nějaké hvězdy (rozumí se přírodní), musí být splněny přinejmenším tyto dvě podmínky:

1) kontrast

Hvězdy musí mít dostatečný kontrast vůči svému bezprostřednímu okolí. Takový při pohledu ze země nemají ve dne, kdy na vzduch nad námi svítí slunce. Nemají jej ani těsně po západu slunce, neb i když to přestane svítit rovnou na nás, svítí ještě nějakou dobu na vzduch výše nad zemí. Praktickou hranicí, kdy je vzduch osvětlen tak málo, že už jasné hvězdy vidět lze, je konec tzv. nautického soumraku (to proto, že námořníci tehdy mohli začít měřit polohy hvězd a tedy i svých lodí), kdy je Slunce ve směru dvanáct stupňů šikmo dolů.

Na zemi jsou dnes místa, kde i za čirého vzduchu (bezoblačného, bez mlhy či kouře) a hluboké noci je těžké si nějakých hvězd na nebi povšimnout (čili nějaké najít, až na několik nejjasnějších, které se na prázdném nebi velmi těžko hledají. Je to vinou umělého osvětlování -- ovzduší je i beze slunce osvětleno tak silně, že kontrast je i u jasných hvězd nedostatečný. Ale i v Brně na Kraví hoře dopadá v noci z oblohy na zem dvě setiny luxu, zatímco na konci přírodního nautického soumraku je by to byla jen setinaluxu... nad městem je hvězd vidět jen hrstka.

Kontrast je nepochybně problémem i při pohledu z vesmíru, neb se nelze dívat jinak než přes nějaké okno. Okna ale nejsou nikdy uzpůsobena tak, aby na ně nedopadalo žádné světlo ze Země (osvětlené Sluncem), ze Slunce, nebo z nějaké osluněné části družice. A nejsou dokonale průhledná, nějaké světlo se na nich vždy rozptyluje (přinejmenším na nečistotách na vnějších površích). Pravděpodobně jsou tehdy natolik světlá, že přes ně hvězdy vidět být nemohou. Jediná situace, kdy mohou být osvětlená zanedbatelně, je ve stínu za noční stranou Země (mohou: když ani uvnitř kabiny se nesvítí).

2) adaptace zraku na tmu

Slabá světla vidíme díky tomu, že se zrak umí skvěle přizpůsobit podmínkám (množství světla, přesněji jasu scény) v rozmezí jedna ku jednomu miliónu. Jen mu to dost dlouho trvá. Zhruba to zvládne tempem stmívání v naší zeměpisné šířce, tj. od slunce pár hodin před západem do temné noci potřebuje několik hodin. Jen pár jasných hvězd lze vidět už během čtvrt hodiny poté, co člověk z osluněné krajiny vejde do planetária (hvězdy jsou tam jasnější než doopravdy). Ve skutečnosti pokračuje adaptace na tmucelou noc, proto je v přírodě napohled konec nautické noci mnohem světlejší než její začátek.

Aby viděli hvězdy lidé z oběžné dráhy kolem země, museli by poté, co vlétnou do stínu (tedy Slunce jim zapadne za okraj Země, postupně zbude jen v dálce proužek osvětleného ovzduší, až nad zimní noční polokoulí zmizí i ten) mít v kabině zhasnuto. Pak by už někde nad prostředkem noční části Země mohli jasné hvězdy nad obzorem začít vidět (oběh trvá hodinu a půl, čtvrt oběhu přes dvacet minut, to musí stačit), než by začalo dost svítat, měli by vidět už celkem dost hvězd, Mléčnou dráhu ale asi ještě leda dost špatně. Ideální je probudit se do takové půlhodinové noční fáze letu po dlouhém spánku ve tmě (oči jsou tehdy na tmu úplně adaptovány).

Astronauti, kteří byli u nás na hvězdárně, říkali, že hvězdy ze svých lodí nikdy neviděli. Zkrátka si zřejmě cíleně takové podmínky, aby je vidět mohli, nevytvářeli, neměli to v programu a ani je to nenapadlo.

Závěrečné poznámky:

A) oslnění

Adaptace zraku na tmu není možná, je-li v zorném poli libovolný ne zcela malinký povrch osvětlený přímo Sluncem. Vzpomeňme, jak velmi nás oslňuje i takový ždibec, jako je kulatý Měsíc při pohledu ze Země. Ten přitom zabírá jen jen stotisícinu scény, kterou v noci kolem sebe vidíme. Proto je např. vyloučeno vidět hvězdy při pohledu z osvětlené části Měsíce, ač je nebe nad Měsícem černé. Pokud tehdy člověk má v zorném poli kus osvětleného měsíčního povrchu zvící více než řekněme setiny zorného pole (a svítící tedy do očí asi sto luxy; tolik světla dá jediný osluněný předmět velký na pohled jako píď na natažené paži), může zahlédnout nanejvýš Venuši. Kdybykoukal z nějakého černého tubusu, do nějž světlo z Měsíce nedopadne, měl by jej namířit i tak, aby v něm nebyla patrná Země -- ona bývá z Měsíce padesátkrát silnější než Měsíc ze Země, svítí na měsíční povrch až nějakými deseti luxy (proto vídáme ,,popelavý svit`` celého Měsíce, když je osluněný jen tenoučký srpek).

B) jak oslnění zabránit

Ve vesmíru lze podmínky pro to, aby hvězdy byly vidět téměř kdykoliv, vytvořit i uměle -- toutéž metodou, jakou používá Hubblův kosmický fotoaparát (říká se dalekohled, ale nemá okulár) a další astronomické družice. Je nutno hledět pryč od Slunce, a to ještě šikmo uříznutým válcovým tubusem. Jeho delší strana musí odclonit všechno světlo rozptýlené Zemí (či Měsícem, pro sondy obíhající kolem něj či pozorovatele na Měsíci), takže se světlo od nich nijak nedostane na viditelnou vnitřní část tubusu. Nevím o tom, že by se někdy někdo snažil takové zařízení pro nerušené koukání do vesmíru použít.

C) oslňování noční stranou Země

Emise (zářivosti) nejhustěji osídlených oblastí Země do vesmíru dosahují až jednoho miliwattu na metr čtvereční a steradián, tedy jasu až dvou desetin kandely na metr čtvereční. Po pohledu na takovou plochu se adaptace sítnice na tmu dost zhorší, nejjasnější hvězdy lze přesto zahlédnout i vzápětí, když se pohled stočí na nebe (je to jako stočit tam pohled od osvětlené vozovky). Průměrný jas České republiky je z nebe čtyři milikandely na metr čtvereční, asi tak velký, jako je jas noční bezoblačné oblohy v Brně nad Kraví horou. Adaptaci sítnice na pozorování slabých světel to ruší, projeví se to ale jen u slabých hvězd, Mléčné dráhy, zodiakálního světla, polárních září apod. Pro plné využití toho, že nebe může být při pohledu z vesmíru tmavší než ze Země (pozorovatel nad sebou nemá svítící vzduch -- vzduch totiž vskutku slabě svítí, projevem toho je, že nízko nad obzorem je nebe i na pouštích či oceánechsvětlejší), je nutné mít i noční stranu Země za zády stejně jako Slunce.

D) Praktické zkušenosti

Hledáním na webu jsem dlouho nenašel žádné téměř zmínky o koukání na hvězdy z oběžné dráhy kolem Země, jen dotazy a pak tři pozoruhodné snímky jediného nadšence Dona Pettita, který z ISS fotografoval (viz položky obsahující ,,stars`` v seznamu NASA/Marshall 2003 Space Station Science Pictures of the Day

On se taky kolem díval a psal o tom, viz např. text -- hvězdy a Mléčná dráha jsou zmíněny v předposledním odstavci.

Lidé hvězdy zřejmě běžně nad noční stranou Země vidí, ale moc se jim nevěnují. Pořádně rozkoukaní většinou asi nebývají -- jen tehdy by mohli využít výhody tmavšího nebe a toho, že hvězdy k obzoru neslábnou (jako u nás, což nám brání např. pěkně vidět zajímavé věci ve Střelci), jen tehdy by mohl být pohled na nebe fascinující. Ale dost omezený, okénka mají nevelká. Louka či paseka v řídce osídlené oblasti, odkud nejsou vidět žádné lampy ani světelné čepice nad lidskými sídly, nabízí běžně asi pohled lepší.

O pohledu na nebe mluvil zajímavě výňatek z knihy Michaela Collinse Reviews for Carrying the Fire: An Astronaut's Journeys

-- jde o zážitek z osamoceného čekání na Armstronga a Aldrina na oběžné dráze kolem Měsíce. Roger D. Launius má o tom ve své recenzi následující odstavec:

``Collins had an illustrious career as an astronaut. Chosen in the third group of astronauts in 1963, he served as backup pilot for Gemini VII, pilot for Gemini X, and command module pilot for Apollo 11. On that last mission he became the loneliest man in the universe when his two crewmates, Neil Armstrong and Buzz Aldrin, landed on the Moon while he remained in orbit around the Moon in the Command Module. In "Carrying the Fire" Collins writes of his solitude in lunar orbit in July 1969. As he disappeared on the backside of the Moon from Earth, he recalled, "I am alone now, truly alone, and absolutely isolated from any known life, I am it. If a count were taken, the score would be three billion plus two over on the other side of the moon, and one plus God only knows what on this side. I feel this powerfully-not as fear or loneliness-but as awareness, anticipation, satisfaction, confidence, almost exultation. I like the feeling. Outside my window I can see stars-and that is all. Where I know the moon to be, there is simply a black void, the moon's presence is defined solely by the absence of stars." He compared it to being in a skiff in the middle of the ocean with only the stars above and black water below. It proved a profoundly moving experience for him.''

Absence textů od astronautů o koukání na vesmír je asi symptomatická: jaká asi část bohaté populace hledívá se zájmem na hvězdy ze země, a kolik by bylo takových, kteří by na ně hleděli, i kdyby z nějakého důvodu přestali vycházet z domu? Faktem je, že lidé kroužící kolem Země koukají spíš dolů na ni, to je něco pro pozemšťany skutečně nového (a takovou mívají i práci), vč. řady jevů, které sice ze země vidět je, ale ne tak snadno a často. Viz znovu články Dona Pettita

Jan Hollan

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Podivný objekt Kuiperova pásu
Ilustrační foto...
Převrat v kosmologii
Ilustrační foto...
Jižní Korea do vesmíru
Ilustrační foto...
MRO se přibližuje k Marsu
Ilustrační foto...
Astrologie na Hvězdárně v Ďáblicích!
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691