Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Historie dobývání Venuše II (1978 – 2005)

Venuše – sestra Země. Její tajemný povrch skrytý pod hustou a nepropustnou atmosférou přitahoval lidskou pozornost odjakživa. Po Marsu je Venuše nejnavštěvovanější planetou. Od počátku šedesátých let po dnešek zavítalo k planetě několik desítek sond. Některé z nich na nehostinném povrchu Venuše i přistály. Slavné programy Veněra, Mariner a Magellan snad není třeba představovat …

Pioneer Venus 1:

Start první americké sondy, která letěla k Venuši po jedenácti letech, nastal 20.května 1978 pomocí rakety Atlas-Centaur. Jednalo se o jednu ze dvou sond programu Pioneer Venus, jehož úkolem byl podrobný průzkum Venuše z oběžné dráhy planety a také přistání na povrchu Venuše. Pioneer Venus 1 měl první z těchto úkolů. Na oběžnou dráhu planety byl naveden 4.prosince 1978. Z orbitu se však nedá provádět výzkum povrchu pomocí kamer. Jediné co nepropustnou atmosférou projde je radar. A právě této technologie využil poprvé v historii Pioneer Venus 1. Princip je jednoduchý: sonda vyšle k povrchu radarový signál, který se o povrchové útvary odrazí a vrátí zpět k sondě. Na základě znalosti rychlosti šíření „radarové vlny“ a času, který uplyne mezi vysláním a příjmem signálu, můžeme zjistit velikost povrchového útvaru a vytvořit plastickou mapu povrchu. Navíc to co se na radarových fotografiích jeví světlé je ve skutečnosti drsné a naopak to co je tmavé, je ve skutečností hladká část povrchu planety. Radarový průzkum planety nebyl jediným úkolem sondy. Pioneer Venus 1 měl celkem 17 experimentů: výzkum atmosféry planety, magnetického pole, vliv slunečního větru na Venuši, výzkum ionosféry apod. Sonda nejdříve obíhala Venuši jednou za 24 hodin ve výšce 142 až 153 km. Poté se dráha sondy změnila a to až na 2290 km v maximu. Z důvodů úspory paliva sonda „padala“ směrem k Venuši. V roce 1991 byl po větší pauze znovu aktivován radar, který měl prozkoumat jižní oblast planety, kterou sonda předtím neprozkoumala. V květnu 1992 se odehrála poslední část výzkumu Venuše. Pioneer Venus 1 se v té době pohyboval ve výšce 150 až 250 km. Z důvodu vyčerpání paliva se Pioneer Venus 1 v srpnu 1992 dostal do hustých vrstev Venušiny atmosféry, kde zanikl. Hmotnost sondy činila 517 kg (z toho vědecké přístroje 45 kg).

Ilustrační foto...

Pioneer Venus 2:

Dne 8.srpna 1978 odstartoval Pioneer Venus 2. Jeho úkolem byl také výzkum atmosféry, ale poněkud jiným způsobem. Od mateřské sondy se měla oddělit 4 pouzdra. Aby přežila extrémní teplotu a tlak, byla pouzdra vyrobena z titanu a hermeticky uzavřena. Průzory pro výzkum osvětlení a teploty atmosféry byly vyrobeny z diamantu a safíru. Úkolem pouzder nebylo přistát, ale absolvovat průlet atmosférou a provézt její detailní výzkum. Mateřská část sondy (nosič) neměla u Venuše větší význam a krátce po oddělení všech pouzder shořela v atmosféře. Největší pouzdro (315 kg) se oddělilo 16.listopadu 1978. Tři menší pouzdra (90 kg) následovala 20.listopadu a do atmosféry Venuše se dostala všechna společně 9.prosince 1978. Největší z pouzder bylo zničeno ve výšce 110 km nad povrchem, naopak jedno malé pouzdro dokonce neplánovaně přistálo a vysílalo po celkovou dobu 67.minut.

Veněra 11:

Start jedenáctky v sovětském programu Veněra proběhl 9.září 1978. Přistávací modul se od orbitální části oddělil 23.prosince 1978 a o dva dny později přistál na povrchu. Hlavním úkolem byl výzkum chemického složení atmosféry, během hodinu trvajícího průletu. Sonda zaznamenala výskyt blesků ve Venušině atmosféře (25 za sekundu) a zjistila výskyt oxidu uhelnatého v nižších vrstvách atmosféry. Po přistání pracoval modul ještě 95 minut a mimo jiné studoval složení půdy. Veněra 11 nezaslala na Zemi žádné fotografie z povrchu.

Veněra 12:

Veněra 12 následovala pět dní za Veněrou 11 (14.září 1978) a její úkoly byly totožné s jedenáctkou. Přistávací modul se oddělil 19. prosince 1978 a k přistání došlo o dva dny později. Veněra 12 tedy předstihla Veněru 11. Do atmosféry se sonda dostala rychlostí 11,2 km/s a po hodinovém sestupu pracovala ještě 110 minut. Vědecké výsledky byly téměř totožné s Veněrou 11. Také Veněra 12 zaznamenala výskyt blesků ve Venušině atmosféře – celkem jich registrovala 1 000 ! Také Veněra 12 nezaslala žádné fotografie.

Veněra 13:

Veněra 13 byla jedna ze dvou sond, letících k Venuši v roce 1981. Odstartovala 30.října 1981 a ke druhé planetě sluneční soustavy se dostala po čtyrměsíční pouti. Od mateřské sondy, která kolem Venuše pouze prolétla, se přistávací modul oddělil 1.března 1982 a úspěšně přistál na povrchu v oblasti Phoebe Regio. Během sestupu prováděl modul měření a výzkum Venušiny atmosféry. Úkolem sondy bylo studium nejbližšího místa přistání. K výzkumu půdy sloužila mechanická vrtačka, odebrané vzorky se zkoumaly v hermeticky uzavřené komoře s příjemnou teplotou 30°C a tlakem 5 atm. V komoře byl instalován fluorescenční spektrometr k výzkumu horniny. Veněra 13 nalezla na povrchu skalní útvary podobné pozemským - obsahující čedič. V jejich chemickém složení byly výrazně zastoupeny především uran a draslík. Zajímavá data přinesl také seismometr. Sonda přenášela data na Zemi přes mateřskou sondu po dobu 127 minut, přestože její životnost měla být jen asi 32 minut. Veněra 13 vstoupila do historie také prvními barevnými snímky z místa přistání.

Ilustrační foto...

Veněra 14:

Veněra 14 následovala pár dní po třinácte. Start nastal 5.března 1981 a k přistání na Venuši došlo 5.března 1981 asi 950 km jihozápadně od místa přistáni sondy Veněra 13. Obě sondy (Veněra 13 a Veněra 14) byly prakticky identické. Veněra 14 doplnila výsledky třináctky. Na povrchu vydržela pracovat po dobu 57 minut. Úkolem sondy bylo studium nejbližšího místa přistání. K výzkumu půdy sloužila mechanická vrtačka, odebrané vzorky se zkoumaly v hermeticky uzavřené komoře s příjemnou teplotou 30°C a tlakem 5 atm. V komoře byl instalován fluorescenční spektrometr k výzkumu horniny. Stejně jako třináctka přinesla i Veněra 14 barevné fotografie místa přistání.

Ilustrační foto...

Veněra 15:

Sovětský program Veněra byl opravdu rozmanitý. Veněra 15, která startovala 2.června 1983 měla podobný úkol, jako americký Pioneer Venus 1 – tedy radarový průzkum povrchu Venuše. Na oběžnou dráhu planety byla sonda navedena 10.října 1983 a ihned začala „ohmatávat“ povrch pomocí radaru – velmi podobně jako Pioneer Venus 1, ale s mnohem větším rozlišením. Veněry 15 a 16 využily radaru SAR. Tento radar nevysílá mapovací svazek pod sebe, ale bokem. Tato metoda umožňuje získat více informací o povrchu a jeho fyzikálních vlastnostech. Sonda pracovala na oběžné dráze po dobu osmi měsíců. Veněra 15 byla poskládaná z orbitálních části sond Veněra 9 a Veněra 14. Radar byl tvořen parabolickou anténou o velikosti 1,4 m.

Veněra 16:

Veněra 16 byla identická s Veněrou 15 a startovala 7.června 1983. K Venuši se sonda dostala 14.října téhož roku. Jejím úkolem byl radarový průzkum Venuše, společně se sondou Veněra 15. Po dobu osmi měsíců prováděla radarový průzkum povrchu Venuše. Veněra 15 byla poskládaná z orbitálních části sond Veněra 9 a Veněra 14. Radar byl tvořen parabolickou anténou o velikosti 1,4 m.

Výsledky radarového průzkumu sond Veněra 15 a Veněra 16:

Na základě radarového průzkumu Venuše pomocí sond Veněra 15 a 16 z let 1983 a 1984 byla sestavena mapa povrchu. Ukázalo se, že 2/3 povrchu jsou hornaté a jen asi 1/3 je nížinatá.

Ilustrační foto...

Odkaz programu Veněra:

Dvojící sond Veněra 15 a Veněra 16 byl počátkem roku 1984 završen program Veněra. Rusové vyslali během dvaadvaceti let k Venuši 16 kosmických sond. Jen jediná z výprav v programu Veněra byla neúspěšná. Sonda Veněra 1 se stala první sondou, která kolem Venuše prolétla, krátce před průletem se ztratilo se sondou spojení. Veněra 3 byla první sondou, jenž dopadla na povrch druhé planety sluneční soustavy. Veněra 9 se v roce 1975 stala první umělou družicí Venuše a první, která zaslala fotografie povrchu. Veněra 13 přinesla první barevné fotografie z povrchu a sondy Veněra 15 a Veněra 16 provedly do té doby nejpodrobnější a nejkvalitnější zmapování povrchu planety. Program Veněra se stal jedním z nejdéle trvajících a nejúspěšnějších programů v dějinách kosmonautiky.

Vega 1:

Primárním úkolem sondy Vega 1 byl výzkum Halleyovy komety. Její druhý název byl Veněra-Halley 1, takže se tak trochu jednalo o pokračování programu Veněra. Sonda Vega 1 odstartovala 15.prosince 1984 v 09:16:24 UT a nejdříve zavítala k Halleyově kometě. Rychlostí 77,7 km/s prolétla kolem jádra komety 6.března 1985 ve vzdálenosti 10 000 km. Vega 1 pořídila snímky komety a zamířila k Venuši, kolem které prolétla 11.června 1985. Již dva dny před příletem se od sondy oddělila speciální výzkumný modul – jednalo se o balón o průměru 3,4 m. Dvanáct metrů pod ním byly umístěny vědecké přístroje pro studium teploty, tlaku a chemického složení atmosféry. Jednalo se především o UV Spektrometr, přístroje pro měření výskytu vody v atmosféře, rychlosti větru, viditelnosti, hustoty atmosféry apod. V neposlední řadě se prováděl také výzkum povrchu. Baterie napájející přístroje měly vydržet po dobu asi 60 hodin. Balón se po 47 hodinách letu a 9 000 urazených kilometrech dostal na osvětlenou stranu planety a praskl. Na programu Vega spolupracovalo devět států – včetně tehdejšího Československa. Největší podíl měl pochopitelně Sovětský svaz a dále Francie, podílející se na výrobě balónu. Nepřímo se projektu zúčastnily Spojené státy americké, které pomáhaly s příjmem signálu ze sond Vega. Příjem zajišťovalo 6 stanic na území SSSR a 12 stanic v jiných zemích.

Vega 2:

Vega 2 byla totožná se sondou Vega 1. Její start proběhl 21.prosince 1984 a kolem Halleyovy komety profičela tři dny po sondě Vega 1 (9.března 1985) ve vzdálenosti pouhých 3000 km. K Venuši se sonda dostala 15.června 1985 a stejně jako jednička, i Vega 2 vypustila balón pro výzkum Venušiny atmosféry. Balón se pohyboval ve výškách okolo 50 km po dobu dvou dnů, poté se dostal na osvětlenou část Venuše a praskl.

Magellan:

Žádná z kosmických sond nám nepřinesla tolik informací o povrchu Venuše jako americká sonda Magellan. Start proběhl 4.května 1989 a k Venuši Magellan dorazil 10.srpna 1990. Hlavním úkolem byl výzkum povrchu a topografie povrchových útvarů pomocí radaru. Princip zůstal v podstatě stejný jako u sond Veněra 15 a Veněra 16 – také Magellan využíval radar SAR. Rozsah „radarového pozorování“ byl však nesrovnatelně větší a také rozlišení bylo lepší (asi 100 m). Magellan obíhal ve výšce asi 294 km nad povrchem a při každém oběhu „ohmatal“ radarem pás 20 km široký a 17000 km dlouhý. Některé oblasti planety byly pozorovány více než jednou z důvodu přesnějších informací. Magellan zmapoval 99% povrchu. Na základě jeho pozorování byla vypracovaná mimořádně přesná a kvalitní trojrozměrná mapa Venuše. To co se na radarových fotografiích jeví světlé, je ve skutečnosti drsné a naopak to co je tmavé, je ve skutečností hladká část povrchu. Magellan prováděl také další měření atmosféry a výzkum vlastností povrchu. Dále byly měřeny přesné odchylky od jeho ideální dráhy – to pomohlo při studiu tíhového pole planety. Dne 12.října 1994 byly vypojeny vědecké přístroje a došlo ke ztrátě spojení se sondou. Druhý den Magellan vstoupil do vrchních vrstev Venušiny atmosféry a zanikl. Výsledky Magellanu přinesly informace o globální tektonické a sopečné činnosti. Deformace některých oblastí planety svědčí o dávných pohybech kůry. Ukázalo se, že sopečná činnost utvářela celý povrch Venuše. Jeho stáří má být 200 – 400 milionů let.

Ilustrační foto...

Ilustrační foto...

Galileo:

Americká sonda Galileo (start 18.října 1989) využila Venuši ke gravitačnímu manévru pro let k Jupiteru. Kolem Venuše prolétla 10.února 1990 a pořídila několik kvalitních fotografií planety. Viz.:Historie dobývání planet – sonda Galileo

Připravované sondy - Venus Express:

Venus Express má být první evropskou sondou, která poletí k Venuši. Její start je naplánován na listopad letošního roku. Hlavními úkoly má být studium Venušiny atmosféry. Stránky projektu Venus Express

4. Historie dobývání Venuše:

3. Historie dobývání planet:

2. Historie dobývání Měsíce:

1. Historie dobývání Marsu:

Zdroj:

http://nssdc.gsfc.nasa.gov

www.space.com

http://photojournal.jpl.nasa.gov/

http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/magellan.html

http://nssdc.gsfc.nasa.gov/photo_gallery/photogallery-venus.html

http://sci.esa.int/home/venusexpress/

http://history.nasa.gov/

Petr Kubala

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Vesmír na prodej!
Ilustrační foto...
Nezmar Galileo
Ilustrační foto...
Dr. Richard Binzel o definícií planéty
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 88
Ilustrační foto...
Titan - Mapování z Cassini a pohled z Huygense
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691