V červenci roku 1975 se na oběžné dráze poprvé spojily dvě kosmické lodě jiných zemí. Několika denní let americké kosmické lodi Apollo a sovětského Sojuzu přinesl nejen vědecké výsledky, ale znamenal zásadní průlom v mezinárodní spolupráci při výzkumu a dobývání vesmíru.
1. Úvod:
Historie společného letu se začala psát již v roce 1970, kdy se přišlo s myšlenkou sovětsko-amerického letu a započaly schůzky pracovních skupin obou zemí. Mezi SSSR a USA to přitom nebylo tehdy zrovna ideální. Pokud pomineme politické neshody a rozepře, byla zde stále čerstvá rána v podobě amerického úspěchu v dobytí Měsíce. Vždyť v roce 1970 stále a naplno probíhal lunární program Apollo. Symbolická tečka za mnohaletým rivalstvím nastala 24. května 1972, kdy nejvyšší představitelé obou zemí podepsali vzájemnou dohodu o spolupráci při výzkumu vesmíru. Podstatnou části dohody byl právě společný let obou lodí.
2. Stručná charakteristika lodí:
Apollo:
Kosmickou loď Apollo snad není třeba příliš představovat. Jednalo se o velitelskou a servisní sekci z měsíčního programu Apollo, jehož cílem bylo dopravit člověka na Měsíc a zpět. Jen namísto lunárního modulu mělo Apollo instalováno speciální „nadstavbu“ v podobě spojovacího průchodu. Loď Apollo byla ještě využita pro dopravu posádky na zatím jedinou čistě americkou orbitální stanici – Skylab a v roce 1975 pro společný let Sojuz-Apollo. Klíčový rozdíl mezi Apollem a Sojuzem byl v přistání. Zatímco Apollo přistávalo na padácích v moří, Sojuz přistával pomocí padáků a brzdicích motorů na pevnině.
Sojuz:
Také sovětský a dnes ruský Sojuz není třeba představovat. Jeho první start proběhl 23. dubna 1967 a byl tragický. Uspěchané a politický popohnané přípravy letu byly nekvalitní. Při přistání zahynul kosmonaut V. M. Komarov. Sojuzy se poté využívaly k testům a vědeckým výzkumům a od Sojuzu 10 sloužily jako dopravní prostředek pro orbitální stanici Saljut a později pro stanici MIR. Již mnohonásobně zdokonalená a pozměněná verze Sojuzu se používá dodnes jako dopravní a záchranná loď u Mezinárodní kosmické stanice (ISS). V roce 1975 byl Sojuz použit pro společný let Sojuz-Apollo. Přeměnou Sojuzu na bezpilotní prostředek vznikla nákladní loď Progress, která se využívala u orbitální stanice Saljut, MIR a dnes dopravuje náklady na ISS.
3. Posádky:
SSSR - Sojuz:
Alexej A. Leonov se narodil 30. května 1934 a před letem Sojuz-Apollo absolvoval ve dnech 18. března až 19. března 1965 let ve Voschodu 2. Při tomto letu právě Leonov poprvé v historii vystoupil do vesmíru.
Valerij N. Kubasov se narodil 7. ledna 1935 a před letem Sojuz-Apollo absolvoval jako palubní inženýr let lodi Sojuz 6 (11. 10. 1969 – 16. 10. 1969).
USA - Apollo:
Narodil se 17. září 1930 a před společným letem Sojuz-Apollo absolvoval 15. a 16. prosince 1965 let v lodi Gemini 6 a byl velitelem na lodi Gemini 9 (3. 6 – 6. 6. 1966). Stafford se také společně s astronauty Cernanem a Yongem podívali k Měsíci, kolem něhož prolétli a vyzkoušeli lunární modul. Start Apolla 10 nastal 18. května 1969 a na Zemi se posádka vrátila 26. května 1969.
Narodil se 9. května 1931 a byl pilotem velitelské sekce lodi Apollo při společném letu se Sojuzem, který byl pro něj zároveň prvním letem do vesmíru.
Narodil se 1. března 1924 a stejně jako Brand, byl i on nováčkem a do vesmíru se podíval poprvé. Šanci stát se astronautem měl již dříve, byl totiž vybrán do sedmičky pro program Mercury, ale lékaři u něj zjistili srdeční arytmii a z programu jej vyřadili. Nyní ovšem dostal výjimku a mohl letět.
4.Průběh letu:
Sojuz 19 odstartoval jako první z kosmodromu Bajkonur 15. července 1975 ve 13:20 SEČ. Američané vyslali Apollo o pár hodin později. Přesně ve 20:50 SEČ se raketa Saturn 1B odpoutává od startovací rampy na Mysu Canaveral a míří směrem k Sojuzu. Ihned po startu upravují lodě svojí dráhu tak, aby se k sobě začaly přibližovat. Spojovací manévr byl zahájen ve čtvrtek 17. července 1975 v 17:09:12 SEČ asi 1100 km od břehů Portugalska a dokončen byl v 17:12:30 SEČ. Spojení proběhlo úspěšně a to i přesto, že k němu došlo o šest minut dříve, než se plánovalo. Píše se 17. červenec 1975 a je 20:13 SEČ – Leonov otevírá dveře Sojuzu a první mezinárodní schůzka na orbitální dráze začíná. Během společného letu probíhaly především nejrůznější formální akce – výměna vlaječek mezi posádkami, podepisování pamětních dokumentů, televizní přenosy, rozhovor s Bílým domem apod. V sobotu 19. července dochází k prvnímu odpoutání lodi Apollo od Sojuzu. Na Apollo čeká nelehký úkol – má zastínit sluneční disk a vytvořit tak umělé zatmění Slunce, pozorovatelné ze Sojuzu. Operace to byla nesnadná, Apollo muselo od Sojuzu odlétat po přesné přímce spojující Sojuz-Apollo-Slunce. Ve vzdálenosti 220 metrů od Sojuzu se Apollo zastavuje a kosmonauti ze sovětské lodě pořizují snímky sluneční koróny. Poté se Apollo vrací k Sojuzu a ve 13:33:40 je spojení obou lodí pevné. V 16:27 SEČ dochází znovu k oddělení obou lodí. Kosmonauti pak provádějí fyzikální experiment. Na Sojuzu je instalované zvláštní zrcadlo, na něj pak z Apolla vysílají ultrafialové paprsky, které následně zachycují při oddalování od Sojuzu. Tento technicky poměrně náročný experiment měl zjistit koncentraci atomového kyslíku a dusíku v kosmickém prostoru. Obě lodě pak mění své dráhy a připravují se na přistání. Nejdříve dosedá na pevnině Sojuz. K přistání došlo 21. července 1975 v 11:50 SEČ nedaleko města Arkalyk. Apollo přistálo mnohem později – 24. července 1975 ve 22:18 SEČ dosedá loď na mořskou hladinu poblíž Havajských ostrovů.
5. Závěr:
Přestože se ihned po společném letu Sojuz-Apollo mluvilo o dalších podobných akcích, znovu se ruská a americká kosmická loď spojily až v roce 1995. Tehdy šlo o spojení raketoplánu Atlantis s ruskou orbitální stanicí MIR. A dnes? Rusko a USA společně spolupracují nejen na pilotovaných letech, ale i při stavbě kosmických družic a sond. V oblasti pilotovaných letů je pak s většími či menšími problémy kladen důraz na výstavbu Mezinárodní kosmické stanice (ISS). Na stanici je neustále rusko-americká posádka a od února 2003 (nehoda Columbie) dopravují na stanici i americké astronauty Sojuzy. Největší mezinárodní spolupráce je zřejmě před námi, půjde o let k rudé planetě Mars. Je totiž velmi nepravděpodobné, že by tuto největší kosmickou pouť v dějinách uskutečnila jedna země.
Zdroj:
Doporučená literatura:
- Sojuz volá Apollo, K.Pacner, Albatros, 1976
