Astronomům vedeným Emou Whelanovou (Dublin Institute for Advanced Studies) se podařilo pozorovat výron hmoty (jet) u hnědého trpaslíka nacházejícího se ve hvězdné asociaci kolem Rho Oph.
Molekulové mračno v okolí hvězdy Rho Ophiuchi je jedním z nejbližších míst, kde pozorujeme aktivní tvorbu nových hvězd. Vzdálenost se odhaduje asi na sto dvacet parseků a celková hmotnost mračna na přibližně deset tisíc Sluncí. Vzhledem ke své poloze a atraktivitě se stává častým cílem detailního i přehlídkového výzkumu.
Pozorování organizované dr. Whelanovou se zaměřilo na hnědého trpaslíka Rho Oph 102, který byl objeven během přehlídkového pozorování v blízkém infračerveném oboru. Hmotnost tohoto hvězdného nedochůdčete se odhaduje na šedesát Jupiterů, což je v dobrém souladu s intervalem hmotností těchto objektů a jeho druhové zařazení bylo potvrzeno také spektroskopicky. Během nových pozorování se navíc zjistilo, že mladé nedochůdče obklopuje akreční disk a přítomnost zakázaných spektrálních čar prozradila únik látky. Vzhledem k tomu, že spektrum neobsahuje čáry modifikované červeným posuvem soudí se, že pozorujeme pouze tu část tryskající látky, směřující k Zemi. Je to pravděpodobně způsobeno tím, že disk druhou část jetu zakrývá. Velikost disku (resp. promítnuté části) pak vychází na více než patnáct astronomických jednotek. O tom, že látka uniká v podobě jetu svědčí pozorovaný profil spektrálních čar.
Pozorování jetu a mohutného disku okolo hnědého trpaslíka je zajímavé hlavně proto, že doposud nebylo úplně jasné, platí-li pro formování těchto objektů stejná pravidla, jako pro těžší protohvězdy, které se časem stanou běžnými stálicemi. Soudilo se, že možný důvod vzniku takto málo hmotných objektů je dán vyvržením z mračna gravitačním působením okolních hvězd a tedy násilným přerušením jejich vývoje. Je také možné, že podobně jako hnědí trpaslíci se formují i planety (jako je Saturn či Jupiter) a že i během jejich vývoje dochází k úniku původní hmoty v podobě jetů. Dosavadní rozlišovací schopnosti našich dalekohledů a velmi malé jasnosti extrasolárních planet jsou ale překážkou pro podobné zkoumání. Nezbude, než počkat na futuristické projekty budoucnosti...
