Která hvězda je největší a která nejmenší?
Tato otázka navazuje na předcházející. Jak jsem si již řekli, zářivý výkon hvězd určujeme z povrchové teploty a průměru. V praxi ale většinou postupujeme opačně. Na základě vzhledu spektra odhadneme zářivost i povrchovou teplotu a pak též poloměr hvězdy. Právě takto byly určeny rozměry většiny vzdálených hvězd. Připomeňme, že jde vesměs o údaje značně nejisté. Prohlídku začneme u hvězdy, jejíž rozměry můžeme měřit velmi snadno a velmi přesně - u Slunce. V dalším výkladu je použijeme jako srovnávací těleso.
Poloměr Slunce je stodevětkrát větší než poloměr Země. Vyjádřeno v jiných jednotkách: 696 tisíc kilometrů. Má hmotnost asi 300 tisíc Zemí. Jeho zářivý výkon, vzhledem k povrchové teplotě 5700 kelvinů, činí 3,86.1026 wattů. O Slunci se často mluví jako o průměrné hvězdě. Ve skutečnosti je hmotnější, teplejší a zářivější než většina ostatních stálic. Ani zdaleka však není rekordmanem. Rozpětí velikostí hvězd je velmi široké. Například Arktur z Pastýře či Aldebaran ze souhvězdí Býka, patří mezi tzv. obry. První má průměr dvacet, druhý asi čtyřicet Sluncí. Méně nápadná Mira z Velryby, známá proměnná hvězda, je ještě větší. Změny její jasnosti jsou způsobeny pulsacemi jejího povrchu. Hvězda se periodicky nafukuje a smršťuje. Kdybychom Miru přenesli do středu sluneční soustavy, pohyboval by se okraj její řídké atmosféry mezi dráhou Země a Marsu. Její největší průměr by byl více než stopadesátkrát větší než průměr Slunce. Pořád však nejsme na hranici. Ještě větší jsou například zimní Betelgeuze a letní Antares. Patří do kategorie tzv. chladných veleobrů. Hranice atmosféry nejjasnější hvězdy Orionu, dvakrát větší než Antara, by sahala až k Jupiteru. Po Slunci a Miře je Betelgeuze třetí úhlově největší hvězdou, její kotouček měří pouhých 0,05 úhlové vteřiny. Naši cestu za největší hvězdou jsme ale dosud neskončili. V souhvězdí Kefea najdete nenápadnou zákrytovou dvojhvězdu VV Cephei. Unikátní je tím, že poklesy její jasnosti, způsobené zakrytím teplejší složky složkou chladnější, se opakují jednou za více než dvacet let. Z doby zákrytu teplejší hvězdy, který trvá asi 1,2 roku, můžeme snadno určit i průměr chladnější hvězdy. Vychází nepředstavitelných 1900 Sluncí, tedy devět a půlkrát více než vzdálenost Země od Slunce. Okraj této hvězdy by tudíž sahal až k dráze Saturnu. Konečně se dostáváme k našemu rekordmanovi, skutečnému hyperobru: mi Cephei. Jeho zářivý výkon odpovídá půl milionu Sluncí. Vzhledem k tomu, že je na povrchu mnohem chladnější než Slunce, musí být nepředstavitelně velký - asi jedenáct astronomických jednotek. Atmosféra mi Cephei by tedy sahala až za Saturn. Pozice Granátové hvězdy je ovšem velmi nejistá. Kontrolní výpočet, který vychází z odhadované vzdálenosti 2700 světelných let a úhlového průměru 0,0177", udává skutečný průměr 7,4 astronomické jednotky. Tento značný rozdíl jde na vrub nejistého určení vzdálenosti, teploty i celkového výkonu.Podívejme se nyní na druhou stranu. Nejmenšími aktivními hvězdami jsou červení trpaslíci. Známá Proxima Centauri má průměr jen desetinu Slunce. Jedním z nejslabších a nejmenších červených trpaslíků je objekt označený Gliese 623b. Má pouze jednu desetinu hmotnosti Slunce a je asi šedesáttisíckrát slabší. Kdyby se nacházel ve středu sluneční soustavy, byl by jen devětkrát jasnější než Měsíc v úplňku. Ještě menší jsou tzv. hnědí trpaslíci. Tato tělesa vznikají podobně jako hvězdy kondenzací zárodečné mlhoviny. Jejich hmotnost je však natolik malá, že nikdy ve svém nitru nedosáhnou teploty nutné k zahájení přeměny vodíku na helium. Právoplatné hvězdy tedy vlastně nejsou. Jeden z hnědých trpaslíků, označený Gl 229B, má hmotnost pouze dvacetkrát až padesátkrát větší než Jupiter a velikostí je srovnatelný s největší planetou sluneční soustavy. Jeho povrchová teplota se odhaduje na pouhých 1300 kelvinů. Mezi hvězdy se většinou počítají i vyhasínající bílí trpaslíci. Jednoho takového má jako průvodce například Sirius. Jeho velikost je menší než velikost Země! I přes vzdálenost osm a půl světelného roku, je však díky vysoké povrchové teplotě několika desítek tisíc kelvinů trpaslík Sirius B jasný 8 magnitud. Bohužel je našim zrakům ukryt v záři svého společníka Siria A.  Jednou z nejmenších dosud známých hvězd je červený trpaslík Gliese 623b. Nalézá se v souhvězdí Herkula, asi 25 světelných let od Slunce. Je součástí dvojhvězdy, vzdálenost obou složek se pohybuje poblíž dvojnásobku vzdálenosti Země-Slunce. Kolem společného těžiště oběhnou jednou za čtyři roky. Červený trpaslík Gl 623b (na snímku vpravo) je desetkrát lehčí než Slunce. (Foto: C. Barbieri a NASA/ESA)
V případě, že bychom do našeho přehledu započítali i neutronové hvězdy, zkolabovaná jádra hmotných hvězd složená výhradně z neutronů, dostaneme se ještě dál. Jejich průměr nikdy nepřesahuje třicet kilometrů. Příkladem může být pulsar v Krabí mlhovině, zbytek po supernově z roku 1054. Slunce je tedy asi padesáttisíckrát větší než neutronová hvězda a mi Cephei dokonce padesátmilionkrát. Jedna ku padesáti milionům, v takovém rozmezí se pohybují velikosti hvězd. Není to úžasné?
Jiří Dušek
23.10.1997 | Zdroj: Z připravovaného šestého dílu Záludných otázek z astronomie. IAN.czIAN.cz
|
|
|
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN... |
|
|
|
|
|
|
STALO SE |
|
|
4.12.2012 - Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
|
|
|
|
|
|
|
WEBKAMERA |
|
|
 |
|
|
|
|
|