Která hvězda je největší a která nejmenší?

Poloměr Slunce je stodevětkrát větší než poloměr Země. Vyjádřeno v jiných jednotkách: 696 tisíc kilometrů. Má hmotnost asi 300 tisíc Zemí. Jeho zářivý výkon, vzhledem k povrchové teplotě 5700 kelvinů, činí 3,86.1026 wattů. O Slunci se často mluví jako o průměrné hvězdě. Ve skutečnosti je hmotnější, teplejší a zářivější než většina ostatních stálic. Ani zdaleka však není rekordmanem.
Rozpětí velikostí hvězd je velmi široké. Například Arktur z Pastýře či Aldebaran ze souhvězdí Býka, patří mezi tzv. obry. První má průměr dvacet, druhý asi čtyřicet Sluncí. Méně nápadná Mira z Velryby, známá proměnná hvězda, je ještě větší. Změny její jasnosti jsou způsobeny pulsacemi jejího povrchu. Hvězda se periodicky nafukuje a smršťuje. Kdybychom Miru přenesli do středu sluneční soustavy, pohyboval by se okraj její řídké atmosféry mezi dráhou Země a Marsu. Její největší průměr by byl více než stopadesátkrát větší než průměr Slunce.
Pořád však nejsme na hranici. Ještě větší jsou například zimní Betelgeuze a letní Antares. Patří do kategorie tzv. chladných veleobrů. Hranice atmosféry nejjasnější hvězdy Orionu, dvakrát větší než Antara, by sahala až k Jupiteru. Po Slunci a Miře je Betelgeuze třetí úhlově největší hvězdou, její kotouček měří pouhých 0,05 úhlové vteřiny.
Naši cestu za největší hvězdou jsme ale dosud neskončili. V souhvězdí Kefea najdete nenápadnou zákrytovou dvojhvězdu VV Cephei. Unikátní je tím, že poklesy její jasnosti, způsobené zakrytím teplejší složky složkou chladnější, se opakují jednou za více než dvacet let. Z doby zákrytu teplejší hvězdy, který trvá asi 1,2 roku, můžeme snadno určit i průměr chladnější hvězdy. Vychází nepředstavitelných 1900 Sluncí, tedy devět a půlkrát více než vzdálenost Země od Slunce. Okraj této hvězdy by tudíž sahal až k dráze Saturnu.
Konečně se dostáváme k našemu rekordmanovi, skutečnému hyperobru: mi Cephei. Jeho zářivý výkon odpovídá půl milionu Sluncí. Vzhledem k tomu, že je na povrchu mnohem chladnější než Slunce, musí být nepředstavitelně velký - asi jedenáct astronomických jednotek. Atmosféra mi Cephei by tedy sahala až za Saturn.
Pozice Granátové hvězdy je ovšem velmi nejistá. Kontrolní výpočet, který vychází z odhadované vzdálenosti 2700 světelných let a úhlového průměru 0,0177", udává skutečný průměr 7,4 astronomické jednotky. Tento značný rozdíl jde na vrub nejistého určení vzdálenosti, teploty i celkového výkonu.Podívejme se nyní na druhou stranu. Nejmenšími aktivními hvězdami jsou červení trpaslíci. Známá Proxima Centauri má průměr jen desetinu Slunce. Jedním z nejslabších a nejmenších červených trpaslíků je objekt označený Gliese 623b. Má pouze jednu desetinu hmotnosti Slunce a je asi šedesáttisíckrát slabší. Kdyby se nacházel ve středu sluneční soustavy, byl by jen devětkrát jasnější než Měsíc v úplňku.
Ještě menší jsou tzv. hnědí trpaslíci. Tato tělesa vznikají podobně jako hvězdy kondenzací zárodečné mlhoviny. Jejich hmotnost je však natolik malá, že nikdy ve svém nitru nedosáhnou teploty nutné k zahájení přeměny vodíku na helium. Právoplatné hvězdy tedy vlastně nejsou. Jeden z hnědých trpaslíků, označený Gl 229B, má hmotnost pouze dvacetkrát až padesátkrát větší než Jupiter a velikostí je srovnatelný s největší planetou sluneční soustavy. Jeho povrchová teplota se odhaduje na pouhých 1300 kelvinů.
Mezi hvězdy se většinou počítají i vyhasínající bílí trpaslíci. Jednoho takového má jako průvodce například Sirius. Jeho velikost je menší než velikost Země! I přes vzdálenost osm a půl světelného roku, je však díky vysoké povrchové teplotě několika desítek tisíc kelvinů trpaslík Sirius B jasný 8 magnitud. Bohužel je našim zrakům ukryt v záři svého společníka Siria A.