Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Žeň objevů 2002 - 6. část

Život ve vesmíru. Astronomické přístroje. Optická astronomie. Optické dalekohledy v kosmu. Radiová astronomie. Astronomické umělé družice. Kosmické sondy. Netradiční přístrojové metody. Astronomické přehlídky, katalogy a virtuální. Astronomie a společnost. Úmrtí a výročí. Ceny a vyznamenání. Astronomické konference. instituce a společnosti. Letem (nejen) astronomickým světem.

Veličiny v jednotkách hmotnosti Slunce jsou značenyMO, LO, RO.


OBSAH (časť E):

7. Život ve vesmíru

Až do r. 1986 bylo známo jen 20 aminokyselin v genetickém kódu,ale tehdy byla objevena 21. a nyní i 22. aminokyselina. Někteříodborníci soudí, že ani tento počet není definitivní. M.Bernstein aj. vytvořili v laboratoři podobu mezihvězdnéhoprostředí tím, že na některé známé ledy, čpavek a metanolpůsobili ultrafialovým zářením. Pozorovali přitom vznikaminokyselin glycinu, alaninu a serinu, které obvykle nalézámetéž v uhlíkatých chondritech. Podle J. Barosse však stálenemáme vyhovující definici pozemského života, takže mluvito jeho původu je zatím poněkud pošetilé. Především se dáočekávat, že život na Zemi vznikl vícekrát a nezávisle na sobě,ale jisté to přirozeně není. Dále je opravdu nejasné, co už ježivot a co jenom stavební kameny, ať už jde o membrány, bílkovinya ribosomy či jílovité krystalky. Jiní autoři však hájí myšlenkua jedinečném vzniku života na Zemi, jak to prokazuje společnýgenetický kód všech organismů a podobná biochemie. Rodokmeny,prokazující společné kořeny života na Zemi, lze vysledovat jednakpomocí DNA, ale též pomocí RNA a bílkovin; vyhlídky na rozvojmolekulární fylogeneze jsou proto slibné.

Dalším závažným pokrokem ve zkoumání pramenů života je potvrzenýobjev nové říše Archaea k dosud známým říším Eucaryotaa Bacteria. Archaea se odlišuje podivnou nukleonovou kyselinouRNA. V amerického státě Idaho se podařilo objevit v horkýchpramenech v hloubce 200 m pod zemí metanogenní mikroorganismytéto říše v sopečném tufu, jenž byl při vulkanické činnosti před4 miliardami let ohřát na 900°C. Následkem toho v něm nezbylyžádné organické látky, protože se uhlík odpařil. Materiál od tédoby nebyl nikdy vystaven slunečním světlu, takže mikroorganismymohou získávat energii jedině díky vodíku z probublávající horkévody a oxidu uhličitému ve vodě rozpuštěnému. Podobně Y. Bouchera W. Ford Doolittle objevili mikroorganismy druhu Nanoarchaeumequitans pod oceánským dnem.

Podle F. Freunda aj. je klidně možné, že tento "vodíkovýživot" v hlubinách zemské kůry může být dokonce úhrnem hmotnějšínež život "přízemní"! Vodík se totiž uvolňuje z vody přichladnutí hornin pod teplotu cca 450°C v hloubce asi 20 km podzemí. Uvolněný vodík mimo jiné způsobuje katastrofální výbuchyv hlubokých dolech, takže jeho množství je pro výživuarchaeobakterií naprosto postačující. To dává jistou naději, žeživot tohoto typu by mohl být možný i v jiných tělesech slunečnísoustavy, kde fungovaly sopky a kde byla kapalná voda a plynnýCO2.M. Burchell a J. Mann ověřovali možnost přežití bakterií druhuRhodococcus při nárazu na terč rychlostí 5,1 km/s, což se rovnáúnikové rychlosti z Marsu. Pokud byl terčem kov, sklo nebohorniny, tak to bakterie nepřežily, ale pokud se zabořil do živnépůdy, tak přežily a byly schopny se rozmnožovat. Jelikož připrůletu hornin z Marsu zemskou atmosférou se jádro většího tělesaneodpaří a vnitřek se dokonce nestačí ohřát na více než 40°C,mohou tak bakterie z Marsu v principu přežít dopad na zem, kterýje navíc v závěru silně brzděn zemskou atmosférou - velképřetížení jim prakticky nevadí, jak ukázaly pokusy na odstředivcei s daleko většími (1 mm dlouhými) a složitějšími (1000 buněk;19 tis. genů) hlísticemi. Tito červi přežili až 4denníodstřeďování, kdy byli vystaveni přetížení až 100 G (člověkvydrží po omezenou dobu nanejvýš 3 G).

Podle J. Deminga jsou meze pro výskyt života na Zemi i jinde vevesmíru dosti široké. Nejužší je zřejmě rozmezí teplot; tzv.extremofily dokáží žít při teplotách těsně nad -20°C a naopak přizvýšeném tlaku ve vřelé vodě o teplotě až +113°C. Barofily serozmnožují ještě při tlacích až 110 MPa, ba pravděpodobně ještěi o řád vyšších. Existují acidofily, jež přežívají při pH = 0,a naproti tomu alkalofily, které zvládnou i pH = 12. Halofilydokáží žít v solném roztoku a radiofily odolávají celkovým dávkámionizujícího záření až 15 Mrad resp. 6 krad/h.

G. Cole aj. se domnívají, že obdobně primitivní život je vevesmíru hojný, ale pokročilý život je patrně velkou vzácností.Výměna genů mezi hvězdami totiž téměř určitě není možná, takžepřípadná komunikace mezi cizími civilizacemi nevytváří přímouevoluční výhodu. Na Zemi se však pokročilejší formy životavyskytovaly zřejmě dříve, než se dosud soudilo. V poslední doběbyly nalezeny nejprve v Etiopii a posléze v Keni lebky hominidůstaré 1,0 resp. 1,8 milionů roků. Mimo Afriku však nejsou známyžádné nálezy starší než 2 miliony roků. Zato v Čadu našli M.Brunet aj. lebku starou minimálně 6 milionů roků, která patřilaspolečnému předku člověka a šimpanze. Genom dnešního člověkaa šimpanzů se však liší již o více než 1,5% bází. Současně seposouvá stáří pozůstatků prvních savců ze 104 na 125 milionůroků, ba možná až na 170 milionů let. R. Buick uvedl, ženejstarší eukaryoty na Zemi určitě existovaly již před 2,7 mld.roků a moderní mikrobi před 3,45 mld. roků. Nejstarší dokladymikrofosílií jsou datovány z období před 3,8 mld. let.Jak uvádí P. Ward, došlo v posledních 550 milionech let na Zemik pěti velkým vymíráním živočichů i rostlin z rozličnýchbiotických, geologických i astronomických příčin. Jejich časováposloupnost je následující: -440 Mr (ordovik); -370 Mr (devon);-250 Mr (perm/trias); -202 Mr (trias/jura) a -65 Mr(křída/třetihory). Z dřívějších epoch nemáme dostatečné množstvífosilních dokladů.

Zajímavý pokus kvůli ověření výskytu rostlinného pokryvu na Zemiastronomickými prostředky uskutečnili L. Arnold aj., kdyžstudovali pomocí 0,8 m reflektoru na observatoři Haute Provenceve Francii optické spektrum popelavého svitu Měsíce v rozmezí400 -- 800 nm v červnu, červenci a říjnu 2001. Porovnáním s přímýmslunečním spektrem nalezli zřetelný přebytek v daleké červenéoblasti díky pásům chlorofylu, který přednostně pohlcujezelenožluté sluneční světlo. Zmínění autoři také zjistili, žespektrum, odražené kameny na Marsu, se velmi podobá spektrulišejníků a mechů na Zemi. Podobná měření popelavého svitu Měsícepomocí 2,3 m reflektoru Stewardovy observatoře v Arizoněuskutečnili N. J. Woolf aj. v pásmu 480 -- 920 nm a nalezli tampásy ozónu, kyslíku, vody a chlorofylu. Autoři připomínají, žeznámky života ve spektru Země se během doby liší; červenýpřebytek díky chlorofylu se objevil teprve po rozšířenírostlinstva na souši v posledních 10% dosavadního věku Země,kdežto kyslík a ozón se vyskytovaly asi po polovinu dosavadníhostáří Země. Tato zjištění mohou usnadnit interpretaci spekterexoplanet budoucí generací kosmických observatoří.

J. Tarterová aj. využili v rámci projektu META (úzkopásmovýpřijímač s 8 miliony kanálů) 26m radioteleskopu Harvardovyobservatoře na stanici Agassiz v Oak Ridge (Mass.) k odhalení 11podezřelých signálů při 60 biliónech (!) měření, ale ani jedenz nich nevedl k důkazu o jeho umělém původu. Pracovníciradioastronomické observatoře v Arecibo vyzkoušeli novýsoftwarový program PHOENIX pro radiové vyhledávání signálůcizích civilizací tím, že zkusili počátkem března 2002 vyhledatsignál kosmické sondy Pioneer 10, která má na své palubě vysílačs výkonem pouhých 8 W, a promítá se v současné době do souhvězdíBýka. Navzdory tomu, že sonda byla v době pokusu vzdálena od Zeměplných 79 AU, signál se podařilo velmi snadno zachytit, přičemžzpoždění signálu dosahovalo v jednom směru již 11 h.

A. Reines a G. Marcy rozběhli projekt hledání signálů cizíchcivilizací v optickém oboru (OSETI), protože se ukazuje, žeusměrněný laserový signál je vidět na velkou dálku i při poměrněnízkém vyzářeném výkonu nad 50 kW. Navíc se dá umělý signál dobřeodlišit od světelného šumu samotné hvězdy, protože laserovéemisní čáry jsou neobyčejně úzké a impulsy mohou být kratičké(řádu ns). Zkoumali tak 577 hvězd hlavní posloupnostispektrálních tříd F, G a K v okruhu do 50 pc pomocí spektrografuobřího Keckova teleskopu. U dvou eruptivních trpaslíků třídyM sice našli emise, ale ty jsou patrně přirozeného původu- souvisejí s eruptivní činností obou hvězd.

I. Carstairs přišel dokonce s návrhem hledat signály cizíchcivilizací v pásmu rentgenového záření, pro něž je vesmír dobřeprůhledný. M. Harris upozornil, že aparatura EGRET na družiciCompton nezjistila žádné zdroje záření gama, vyvolaného anihilacíantiprotonů, což znamená, že ve vnitřní části sluneční soustavyse v období 1991-2000 nepotloukaly žádné kosmické loděmimozemšťanů, využívající k pohonu svého vesmírného korábuanihilačních motorů.

W. Sullivan shrnul ve své přednášce na výroční schůzi Americkéastronomické společnosti vývoj programu SETI od epochální práceP. Morrisona a P. Cocconiho v časopise Nature v r. 1959, kdeautoři navrhli hledat signály mimozemšťanů na vlnové délcemezihvězdného vodíku 211 mm, až po biochemický experiment napalubě přistávacího modulu sondy Viking na Marsu koncem 70. letXX. stol. Časopis Pacifické astronomické společnosti Mercurypřinesl v čísle věnovaném problematice mimozemského životazprávu, že šéfredaktor časopisu R. Naeye se vsadil, že budeobjeven život na Marsu a mimozemská civilizace do poloviny XXI.stol. Totéž číslo též přineslo optimistický pohled na úspěchprogramu SETI od známého amerického astronoma S. Shostakaa naopak zcela skeptický názor B. Zuckermana, který z Fermihoparadoxu vyvozuje, že žádní zelení pidimužíci ve vesmíru nejsou- jinak by nás už navštívili nebo dali o sobě už vědět.

8. Astronomické přístroje

8.1. Optická astronomie

Teprve po 35 letech od zbudování největšího českého dalekohleduo průměru zrcadla 2 m v Ondřejově byla zásluhou astronomů naKleti podruhé překonána metrová hranice pro hlavní zrcadlo, kdyžv dubnu 2002 byl na této známé jihočeské hvězdárně uveden v únoru2002 do chodu dalekohled KLENOT s průměrem zrcadla 1,06 m. Jeurčen pro přímé snímkování oblohy a vyniká světelností 1:3a zorným polem o průměru 0,5°. Ve spojení s ochlazovanou maticíCCD dosahuje 22. mezní hvězdné velikosti při 3 min expozici.Dalekohled je určen pro astrometrii a fotometrii kometa planetek, zejména pak blízkozemních a transneptunských.

Arizonský astronom R. Tucker vymyslel překvapivě levný systémpro sledování a hledání planetek, sestávající ze tří reflektorůs identickým průměrem zrcadel 0,36 m, která jsou namontovánapevně, čímž se výroba zařízení neobyčejně zlevnila - celá sestavaho přišla na pouhých 12 000 dolarů! Dalekohledy pracují zcelaautomaticky po celou noc v sousedních zorných polích o průměru0,8°, takže za hodinu zobrazí takto široký pruh oblohy o ploše12 čtv. stupňů při mezní hvězdné velikosti 20,5 mag. Trojitýobraz téhož pole v následujících časech snadno odhalí pohybujícíse planetku a umožní ihned spočítat přibližnou dráhu. Automat zanoc zaznamená 1 GB dat a za první čtyři roky provozu zobrazil4800 planetek, z toho několik set nových. Pokud by se podobnétrojice umístily na 16 strategických stanovištích podél celézeměkoule, vznikl by tak jedinečný sledovací systém, který bynavíc mohl poskytovat přesnou fotometrii planetek i proměnnýchhvězd a objevovat přechody exoplanet před kotoučky mateřskýchhvězd i supernovy v cizích galaxiích.

Ještě levnější je zařízení pro sledování bolidů a meteorůjasnějších než + 1 mag, které si za pakatel 200 dolarů postavilamerický astronom E. Albin v Atlantě. Na střechu svého domkuumístil vypuklé zrcadlo o průměru 0,3 m, které sleduje citliváčernobílá videokamera, zaznamenávající údaje o přeletech meteorůna běžnou kazetu VHS. Kromě utírání prachu a pavučin zhrubajednou za měsíc nevyžaduje zařízení žádnou obsluhu.

Na ostrově La Palma na Kanárském souostroví byl uveden do provozuobnažený švédský vakuový teleskop pro pozorování Slunce NSSTs průměrem hlavního zrcadla 1 m, vybavený adaptivní optikou.Dalekohled nemá kopuli, která za dne přispívá nejvíce ke zhoršeníkvality obrazu a je dostatečně robustní, aby odolával silnýmporyvům větru, sněhu a mrazu i ostatním nástrahám počasí. Jižbrzy po zahájení rutinního provozu v r. 2002 se ukázaly přednostitéto koncepce. V penumbře slunečních skvrn dokáže NSST zobrazitvlákna o šířce pouhých 150 km, což jsou zviditelněné magnetickétrubice vedoucí horké plazma.

Počátkem roku 2002 se podle W. Brandnera aj. podařilo dalekohleduUT4 (Jepún) VLT ESO překonat kvalitu zobrazení galaxie NGC3603 pomocí HST. VLT totiž už rutinně využívá adaptivní optiky,takže v infračerveném pásmu 2,2 µm docílil rozlišení 0,07arcsec a na1,2 µm dokonce 0,04arcsec. Přitom náklady na vývoj a instalaciadaptivní optiky jsou jen zlomkem nákladů na vypuštění maléastronomické družice, o HST ani nemluvě.

C. Baltay aj. podali zprávu o úpravě 1,0/1,5 m venezuelskéSchmidtovy komory na observatoři Llano del Hato (3600 m n.m.a jen 8,5° sev. š.) pro mozaiku 16 matic CCD - každá o hraně2048 pixelů. Výsledkem je zobrazené zorné pole o rozměrech 2,3°x 3,5°. Komora ve spojení s objektivním hranolem se od r. 1997používá pro vyhledávání kvasarů v projektu QUEST. Také obříOschinova komora 1,3/1,8 m na Mt. Palomaru už je vybavenamozaikou matic CCD, které dokáží zobrazit 3,75 čtv. stupněz teoreticky možného zorného pole o ploše 36 čtv. stupňů - na víczatím polovodičová technika nestačí, ale klasické fotografickéemulze pro potřebný rozměr se už přestaly vyrábět.

Hned v lednu 2002 byl v Chile na Cerro Pachón v nadmořské výšce2737 m zahájen provoz 8,1 m reflektoru Gemini South, jehožseverní dvojče na Mauna Kea funguje již od léta 2000. Obapřístroje jsou vybaveny adaptivní optikou a hlavní zrcadla jsoustříbřena kvůli vyšší odrazivosti stříbra v infračervené oblastispektra. Obě zařízení vybudovalo pět zemí Severní a Jižní Amerikyspolu s Velkou Británií i Austrálií a jsou řízena dálkově pomocírychlého akademického internetu II. generace.

I. Lewis aj. a M. Colless popsali vláknový spektrograf 3,9m reflektoru AAT v Siding Spring, který byl vyvíjen od r. 1990a jenž od října 1997 do poloviny dubna 2002 vykonal dnes užproslulou přehlídku spekter galaxií a kvasarů 2dF. Název jeodvozen z velikosti zorného pole spektrografu 2°, v němž sepomocí robota nastaví předem spočítané polohy až 400 optickýchvláken, která umožňují simultánní expozici spekter galaxií čikvasarů v zorném poli až do B = 19 mag, resp. J = 19,5 mag, přihodinové expozici spektrogramu. Tak se podařilo během 272pozorovacích nocí získat údaje o červených posuvech pro více než220 tis. galaxií na 5% plochy oblohy a dostat tak trojrozměrnývýsek velkorozměrové struktury vesmíru až do vzdálenosti 300 Mpcod Slunce.

Britští astronomové uvedli do chodu ultrarychlou kameruULTRACAM, která dokáže snímkovat pomocí 4,2 m reflektoru WHT naKanárských ostrovech proměnné hvězdy ve 3 spektrálních pásmechtempem 1 kHz, což přispěje ke studiu vnitřní stavby kompaktníchhvězd, od bílých trpaslíků po neutronové hvězdy, popř. akrečníchdisků kolem černých děr.

Laboratoř TTL v britském Liverpoolu zahájila sériovou výroburobotických dvoumetrů za cenu 3 mil. dolarů za kus, dodávanýchtakříkajíc na klíč, čímž se výroba zlevní. Dalekohled budeschopen sledovat kterékoliv místo na obloze nejpozději za 23 s pozadání souřadnic do řídícího počítače. J. Tyson popsal parametrybudoucího přehlídkového dalekohledu LSST, jenž by měl mítprůměr hlavního zrcadla 8,4 m při zorném poli o průměru 3°.V jeho ohnisku by byla obří matice CCD s 2,3 Gpix o rozměrechpixelů 0,01 mm, která by umožňovala dosáhnout 24. mezní hvězdnévelikosti během 10 s expozice. Zařízení má být schopno běhemměsíce prohlédnout plochu 14 tis. čtv. stupňů oblohy. Běhemjediné pozorovací noci tak zachytí až milion planetek (!), z tohoněkolik set křížičů dráhy Země. Problém však bude se záznamema vyhledáváním dat, jelikož lze odhadnout, že v archivu přibudekaždoročně plných 15 PB údajů!

G. Schilling shrnul současné plány na výstavbu mamutíchdalekohledů během příštích patnácti roků. Spojené státy uvažujío segmentovaném reflektoru s okrouhle tisícem šestibokých zrcadelo výsledném průměru 30 m, jenž by mohl být vybudován již kolem r.2010 nákladem 800 milionů dolarů. Evropská jižní observatoř všakzcela vážně uvažuje o 100 m reflektoru ELT/OWL, jenž by byltvořen 2000 segmentovanými zrcadly o úhrnné hmotnosti 12 000 t,jehož mezní hvězdná velikost by dosáhla 38 mag a který by měl býtv provozu kolem r. 2015 za cenu 1 miliardy dolarů.

8.2. Optické dalekohledy v kosmu

Počátkem března 2002 se uskutečnil plánovaný čtvrtý servis HSTpomocí raketoplánu Columbia při letu STS-109. Posádka vedenékapitánem Scottem Altmanem instalovala zatím nejvýkonnější kameruACS (17 Mpix) výměnou za kameru FOC a opravila infračervenoukameru a spektrograf NICMOS, instalovaný na HST v březnu 1997,který však pro poruchu chlazení od února 1999 nepracoval.Podařilo se též úspěšně vyměnit sluneční panely za menší lečvýkonnější na bázi GaAs, čímž se o čtvrtinu zvýšil příkon pronapájení celého dalekohledu.

Také další údržba a vylepšení HST proběhly zcela podle plánu, cožznamená, že od té chvíle byl HST v nejlepší technické kondici za13 let provozu. Ruční práce astronautů je zatím podstatněkvalitnější a rozmanitější, než co by dokázaly v kosmickýchpodmínkách roboty. Jedenáct dnů trvající let raketoplánu stálNASA 500 mil. dolarů a vlastní údržba HST přišla na 170 mil.dolarů. Za roční provoz HST utratí NASA 40 mil. dolarů, alevzhledem k jedinečným výsledkům unikátního dalekohledu jsou tozajisté dobře investované peníze.

Zvláště báječné výsledky poskytuje od dubna 2004 kamera ACS,která má dvakrát větší plochu než známá WFPC2 při dvojnásobnělepším úhlovém rozlišení a pětkrát vyšší citlivosti. To značí, žeby byla například schopna zopakovat program HDF za dvanáctinučasu, který k tomu potřebovala kamera WFPC2. Podobně ažneuvěřitelně skvěle dopadla oprava spektrografu NICMOS. Místochlazení kapalným dusíkem se použilo mechanického chladiče setřemi turbínami, které dosahují neuvěřitelných 7170 obrátek/sa ochladily za pomocí neonu infračervené čidlo na 70 K - ještělépe než by to dokázal kapalný dusík (77 K). Díky těmtovylepšením se tempo získávání dat zvýšilo od května 2002 na 11GB/d a v archivu HST se už v létě 2002 nacházelo 8,4 TB údajů ve266 tis. datových souborech. Archiv je navštěvován opravduvydatně - denní průměr stahovaných údajů dosáhl 23 GB!

Navzdory vrcholnému zdraví HST se už rýsují plány NASA na jehonahrazení přístrojem nové generace (NGST). Podle současnéspecifikace bude primární zrcadlo NGST o efektivním průměru 6,1m složeno ze 36 segmentů, které se rozevřou do výsledného tvaruaž na oběžné dráze. Povrch segmentů bude optimalizován propozorování v blízké a střední části infračerveného spektra. M.Riekeová aj. uvedli charakteristiku hlavní kamery NIRCAM prospektrální pásmo 0,6 -- 5,0 µm. Aparatura bude o řád až dva řádycitlivější než kamera na družici ISO a zobrazí pole o rozměru2,3arcmin x 4,6arcmin. Kamera bude doplněna koronografickými clonami kvůlipotřebě hledat v blízkosti mateřských hvězd exoplanety. Bohuželvšak tento znamenitý stroj nebude mít možnost pozorovatv krátkovlnnější části optického spektra a už vůbec nev ultrafialovém pásmu. Teleskop bude vypuštěn raketou nejdřívev r. 2010 a usazen nakonec v Lagrangeově bodě L2 soustavyZemě-Slunce. Cena dalekohledu, jenž byl v r. 2002 přejmenován nateleskop Jamese Webba (1906-1992) na počest druhého generálníhoředitele NASA, se odhaduje na 825 mld. dolarů.

V únoru 2002 bylo ve firmě Lockheed Martin dokončeno hlavnízrcadlo o průměru 0,85 m pro velkou kosmickou observatořSIRTF, jež má po vypuštění zkoumat vesmír v infračervené oblastispektra 3 -- 180 µm. Jde o poslední z plánovaných čtyř velkýchobservatoří NASA (HST, Compton, Chandra, SIRTF), která kvůlitechnické složitosti byla vyvíjena plných dvacet let, protoževyžaduje i v mrazivém kosmickém prostoru přídavné chlazení optikyi čidel jakož i odstínění od okolních zdrojů tepla. Zatímcohlavní zrcadlo a tubus dalekohledu se v kosmickém prostoruochladí na 35 K pouhým vhodným stíněním před zářením Slunce,optika bude chlazena kryostatem se zásobou 360 l kapalného héliana 5 K, což by mělo vystačit na 5 let provozu.

Jelikož se dalekohled bude pohybovat po driftující dráze směrempryč od Země, nastanou časem problémy s komunikací, takžek přenosu dat bude potřebí použít velkých radioteleskopů sítěDSN. Kvůli velké vzdálenosti přístroje od Země také nepřipadáv úvahu žádná údržba astronauty. Přitom náklady na stavbu SIRTFpřesáhly 700 mil. dolarů a vypuštění raketou Delta bude protomimořádně riskantní.

Počátkem září přivezlo obří ukrajinské letadlo Beluga doKalifornie ze SRN 2,7 m zrcadlo o hmotnosti 2,5 t pro budoucíamericko-německou infračervenou létající observatoř SOFIA.V Amesově centru NASA bude zrcadlo i s montáží dalekohleduo hmotnosti 12,5 t vestavěno do upraveného dopravního letadlaB-747 SP, které by mělo koncem r. 2004 odstartovat ke zkušebnímletům. Letadlo bude od r. 2005 operovat ve výšce 12,5 km po dobu8 h při provozních nákladech 40 mil. dolarů ročně. Náklady navýstavbu observatoře SOFIA dosáhly bezmála 0,5 mld. dolarů.

8.3. Radiová astronomie

Největším a rovněž nejdražším pozemním astronomickým zařízenímblízké budoucnosti se podle R. Kurze aj. nepochybně stanemikrovlnná soustava ALMA v poušti Atacama v Chile, budovaná ESOve spolupráci s USA a Japonskem. Na základně o délce 12 km buderozmístěno minimálně 64 přesných parabol, každá o průměru 12 m,které budou pracovat na principu aperturní syntézy v pásmuvlnových délek 0,3 -- 10 mm. Toto radiové "okno" bude otevřeno začástku přes 600 mil. dolarů. Další obří aparaturu ATA plánujeKalifornská univerzita UCB na stanici Hat Creek v odlehlé oblastina sever od San Francisca díky podpoře mecenášů Paula Allenaa Nathana Myhrvolda. Vědeckou ředitelkou projektu se stala známáamerická astrofyzička Jill Tarterová. Soustava za 26 mil. dolarůbude mít po dokončení koncem tohoto desetiletí 350 parabolo průměru 6 m s úhrnnou sběrnou plochou 1 hektar a kromě čistéradioastronomie se bude věnovat také programu SETI nové generaces podstatně výkonnějším softwarem. Výhledově by mohla býtv příštím desetiletí rozšířena na SKA (Square Kilometer Array)za závratnou cenu 1 mld. dolarů.

V souvislosti s tímto projektem se znovu objevuje na scéně tzv.Luneburgova čočka, vyznačující se proměnným indexem lomu uvnitřanténní koule, což má dvě výhody: jednak užitečné zorné pole jebezkonkurenčně široké a jednak čočka umožňuje ostré zobrazenízdrojů v nesmírně širokém pásmu vlnových délek. První pokusys radioastronomickým využitím Luneburgových čoček, vyplněnýchpolymerovou pěnou proměnné hustoty, se uskutečnily v Austrálii.Ve Velké Británii započaly práce na další modernizaci proslulého76 m Lovellova radioteleskopu, které by měly skončit v r. 2005.

8.4. Astronomické umělé družice

Koncem ledna 2002 neškodně zanikla nad Egyptem při neřízenémsestupu do zemské atmosféry americká družice EUVE, jež úspěšněpracovala od léta 1992 a překročila více než dvakrát plánovanouživotnost. Zasloužila se otevření okna krátkovlnnéhoultrafialového záření pod Lymanovou hranou (7 -- 76 nm)a k příjemnému překvapení astrofyziků objevila v tomto pásmu přes1000 bodových zdrojů - téměř padesátkrát více než teoreticiočekávali.

Po více než šestiletém provozu byla koncem dubna 2002 vypnutamimořádně úspěšná holandsko-italská družice BeppoSAX, určenápro výzkum měkkého i tvrdého rentgenového záření jakož i měkkéhozáření gama v rozsahu 0,1 -- 200 keV. Překročila tak trojnásobněplánovanou životnost a do historie moderní astronomie senesmazatelně zapsala změřením přesných poloh řady zábleskovýchzdrojů záření gama (GRB). Dokázala totiž několikrát rychlezaměřit GRB postupně v tvrdém a měkkém rentgenovém záření, cožz fyzikálních příčin nutně vedlo k takovému zpřesnění polohy, žeto umožnilo radiovou či optickou identifikaci tzv. dosvitů.Jakmile byly zpozorovány optické dosvity, bylo z jejich spektermožné určit červené posuvy, které ihned rozhodly dlouhý sporo vzdálenostech GRB - ukázalo se tak, že jde o kosmologickydaleké objekty. To pak vzápětí rozhodlo mezi různými domněnkamio příčině vzplanutí GRB - jde buď o gravitační hroucení velmihmotných hvězd, anebo o splynutí těsných kompaktních dvojhvězddíky gravitačnímu záření.

Do jisté míry ji mezitím nahradila malá mezinárodní (USA,Francie, Itálie, Japonsko, Brazílie, Indie) družice HETE-2,vybavená detektory pro záření gama a rentgenové v rozsahu 1 --500 keV, která obíhá kolem Země na mírně eliptické drázev průměrné výši 616 km. Je vybavena přehlídkovými kamerami proměkké záření gama a tvrdé rentgenové a rovněž detektorem měkkéhorentgenového záření s rozlišovací schopností 10arcsec. Jejím prvořadýmúkolem je předávat bleskově údaje o vzplanutích GRB pozemnímrobotickým dalekohledům a polohy vzápětí co nejvíce zpřesnit.Družice byla vypuštěna v říjnu 2000 a od února 2001 začala naoběžné dráze pracovat. Do poloviny října 2002 lokalizovala podleG. Rickera aj. 26 GRB, což v 7 případech vedlo k identifikacidosvitu v rentgenovém, optickém či radiovém oboru spektra. V téžedobě družice zaznamenala 25 vzplanutí měkkých zdrojů SGRa konečně více než 650 vzplanutí přechodných rentgenových zdrojů.Počátkem února 2002 odstartovala levná (85 mil. dolarů včetněvypuštění letadlem a raketou) americká družice RHESSI, určenápro výzkum Slunce v pásmu záření gama 3 keV -- 17 MeV. Družiceobíhá po kruhové dráze ve výšce 600 km nad Zemí a při pozorovánípovrchu Slunce dociluje úhlového rozlišení 2,3arcsec a dynamickéhorozsahu 7 řádů, takže se hodí i pro studium velmi energetickýchslunečních erupcí. Díky dobrému spektrálnímu rozlišení umožňujepoprvé i jadernou spektroskopii Slunce.

Velká americká družice pro studium rentgenového záření Chandradosáhla v létě 2002 plánované životnosti v dobré technickékondici, takže její činnost NASA prodloužila prozatím až do srpna2003. Družice se pohybuje po protáhlé eliptické dráze s odzemím140 tis. km a ukončí jeden oblet Země za více než 63 h. Za rokexponuje rentgenovou oblohu v průměru po 5,5 tis. h (rok mánecelých 8,8 tis. h). Podle M. Weisskopfa aj. dokázala družice odpoloviny srpna 1999 zobrazit velké množství objektů ve slunečnísoustavě, Galaxii i vzdáleném vesmíru v rozsahu energií 0,08 --10 keV s nevídanou rozlišovací schopností až 1arcsec. Technicky bymohla fungovat až do r. 2009.

V polovině října 2002 odstartovala z Bajkonuru evropská družiceINTEGRAL, která je primárně určena k měření zdrojů měkkéhozáření gama do 10 MeV s rekordním úhlovým rozlišením 12arcmin souběžněs měřeními v rentgenovém i optickém pásmu. Družici za 600 mil.dolarů postavila evropská agentura ESA (i za účasti českýchodborníků); start rakety zaplatilo Rusko. Družice obíhá poprotáhlé eliptické dráze s odzemím ve vzdálenosti 153 tis. kmv oběžné periodě 72 h a měla by fungovat minimálně 2 roky.Navzdory těmto příznivým zprávám o rozvoji astronomickéhokosmického výzkumu se v r. 2002 začaly množit kritické hlasyo dalším směřování americké, ale i světové kosmonautiky. Hlavnímterčem kritiky se stala především Mezinárodní kosmická staniceISS, která navzdory již dva roky trvající souvisléobydlitelnosti trojčlennými posádkami neprodukuje prakticky žádnédůležité vědecké výsledky a vyhlídka na zlepšení je pramalá,neboť až na r. 2007 se plánovalo rozšíření posádky o specialisty,kteří by se nemuseli věnovat řízení a údržbě stanice, nýbrž naplný úvazek vědeckým pokusům (to vše pochopitelně padlo pohavárii raketoplánu Columbia v r. 2003; od té doby je programpříštího využívání ISS v těžké krizi). Výstižně to vyjádřilšéfredaktor známého amerického časopisu Sky & Telescope G.Fienberg: "V r. 1972 jsme měli trojice chlapíků zkoumajícíchMěsíc, díky nímž přicházely nové vědecké objevy na běžícím pásu.V r. 2002 máme jiné trojice chlapíků, kteří krouží kolem Zeměa zabývají se údržbou svého vehiklu".

NASA byla rovněž kritizována za přiškrcení programu výzkumusluneční soustavy, kdy klíčové objevitelské programy misek Plutu a výzkumu Jupiterovy družice Europa se odkládají, zatímcohlavní těžiště zájmu se přesouvá na úzce specializované projektys nejasnými prioritami, což vyvolává pouze řevnivost mezivýzkumnými týmy a málo oslovuje širší vědeckou i laickouveřejnost. NASA zřejmě není schopna nabídnout veřejnostia Kongresu tak atraktivní vizi jako tomu bylo v případě sondVoyager a projektu velkých observatoří v čele s vlajkovou lodíHST. Také evropská kosmická agentura ESA je nucena šetřit tak, žeodkládá nebo ořezává své nejlepší projekty - astrometrickoudružici GAIA a misi k Merkuru Beppi Colombo. Dělá to dojem, že siheslo předchozího ředitele NASA S. Goldina poněkud upravila na"levněji, pomaleji a hůře". Totéž se do značné míry týkái japonského výzkumu kosmu.

Mezi raketovými odborníky sílí přesvědčení, že pro kvalitativnískok ve zkoumání sluneční soustavy je zapotřebí vyvinounukleární raketový pohon, což naráží jednak na okolnost, ževýzkum v tomto směru byl před několika lety na nátlak veřejnostizcela zastaven, takže odborné týmy se rozešly a jednak jsou tui problémy suroviny - plutonia, kterého je na trhuz bezpečnostních důvodů velmi málo, takže jeho cena je závratnái pro takové finanční bumbrlíčky jakými kosmické agenturypřirozeně jsou.

8.5. Kosmické sondy

V polovině ledna 2002 byly ukončeny úpravy původně protáhléoběžné dráhy kosmické sondy Mars Odyssey 2001, jež se stala odté chvíle umělou družicí Marsu na kruhové dráze ve výšce 400 kmnad planetou. Jejím úkolem je mapovat povrch planety s rekordnímrozlišením ve 14 spektrálních pásmech v optickém i v blízkéminfračerveném oboru s cílem zjistit chemické i mineralogickésložení povrchu Marsu. Sonda - veterán Galileo ukončila v r.2002 sedmiletý pobyt na oběžné dráze kolem Jupiteru, proletělav polovině ledna naposledy kolem družice Ió v téměř sebevražednéminimální vzdálenosti 100 km a kolem družice Amalthea 5.listopadu - to již s vypnutou kamerou.

Počátkem března 2002 se podařilo obřím radioteleskopům sítě DSNNASA navázat spojení s kosmickou sondou Pioneer 10, jež bylavypuštěna ze Země před 30 lety a navzdory tomu dosud zčástifunguje, ačkoliv je od nás vzdálena již 11,9 mld. km, tj. 80 AUneboli 11 světelných hodin. Povelem z radioteleskopu v Goldstonev Kalifornii byl aktivován vysílač na sondě a jeho signály bylyna Zemi slyšitelné o 22 h později na stanici NASA poblíž Madridupo dobu 3 h. Sonda se tč. promítá do souhvězdí Býka a za 2 mil.roků mine poprvé cizí hvězdu. Pravidelné spojení se udržuje téžse služebně mladší sondou Voyager 1, na jejíž palubě musel býtnyní povelem zapojen náhradní navigační systém po čtvrtstoletíprovozu systému hlavního. Sonda byla od nás v r. 2002 vzdálenajiž 12 světel. hodin (86,5 AU) a pokud nedojde k vážné závadě,bude možné s ní udržovat spojení až do r. 2020.

V červenci 2002 byla vypuštěna na parkovací dráhu u Země americkákosmická sonda Contour, předurčená k výzkumu komet zblízka.V polovině srpna byl sice úspěšně zažehnut raketový motor nasondě, díky němuž měla sonda opustit Zemi a vydat se ke kometěEncke, ale od té chvíle se už nikomu nepodařilo navázat se sondouradiové spojení - velmi pravděpodobně došlo během činnosti motoruk roztržení sondy minimálně na dva velké úlomky, které sice podlesnímků 1,8 m dalekohledem Spacewatch v Arizoně letěly správnýmsměrem, ale už jenom jako kusy šrotu v úhrnné ceně 159 mil.dolarů... Lépe se vedlo kosmické sondě Stardust, která na svépouti k hlavnímu cíli - kometě Wild 2, proletěla počátkemlistopadu 2002 ve vzdálenosti 3300 km od planetky č. (5535)Annefrank a pořídila přitom snímky jejího povrchu.

Kvůli zlevnění i zrychlení letů kosmických sond se čím dálčastěji využívá urychlování sond "kosmickým prakem" - těsnýmiprůlety sond kolem planet sluneční soustavy, kdy sonda nabererychlost, zatímco planeta ji ztratí; pochopitelně jde o změnyrychlosti nepřímo úměrné poměru hmotností sonda/planeta. Dalšímožnosti úspor paliva pro raketové motory, byť za cenuprodloužení doby letu, nabízí využití jakýchsi "gravitačníchdálnic", vycházející z metod nebeské mechaniky, užívaných již J.Lagrangem a H. Poincarém. Ve sluneční soustavě existuje totižřada míst, kde se gravitace Slunce a planet efektivně vyrovnává- jde o proslulé Lagrangeovy body, jichž je v každé soustavě dvoutěles úhrnem pět. Právě v těchto bodech pak stačí slabý raketovýimpuls k nasměrování sondy vhodným směrem k dalšímu Lagrangeovubodu atd.

Celá sluneční soustava je zkrátka protkána pomyslnými dálnicemis uzlovými body, v nichž je korekce dráhy sondy nejúčinnější.Tohoto principu využili poprvé američtí odborníci v letech1982-83 při nasměrování kosmické sondy ISEE-3 z okolí Zeměpomocí průletů Lagrangeovými body soustavy Země - Sluncea těsných průletů sondy kolem Měsíce ke kometě Giacobini-Zinner,kam sonda pod názvem ICE doputovala v září 1985, a dálek Halleyově kometě, k níž se sonda dostala v březnu 1986. Od r.1991 se pak sonda ICE věnovala výzkumu koronálních ejekcí zeSlunce v tandemu se sondou Ulysses až do vypnutí v květnu 1997.Podobně Japonci využili při dopravě kosmické sondy Hitenk Měsíci v r. 1991 Lagrangeových bodů v soustavě Země - Měsíca nejnověji opět Američané M. Lo a K. Howellová spočítali velmiekonomickou dráhu pro nasměrování kosmické sondy Genesis,určené ke sběru částic slunečního větru v okolí Země, při jejímstartu v srpnu 2001. Dokonce i planetky a komety přednostnělétají právě po těchto dálnicích, jak ukázal případ kometyShoemaker-Levy 9, jež se tak efektně trefila v r. 1994 doJupiteru.

8.6. Netradiční přístrojové metody

Těsně před vánoci 2001 odstartoval z antarktické základny McMurdovýškový balón z polyetylénu, naplněný héliem a vybavenýgondolou o hmotnosti 1,7 t, v níž byly umístěny detektory těžkýchatomových jader (Fe -- Zr) v kosmickém záření z naší Galaxie(aparatura TIGER). Balón dosáhl hladiny 38 km, v níž se rozepnulna průměr 129 m. Kroužil pak kolem jižního pólu a během téměř 32dnů urazil vzdálenost 1400 km, načež měkce přistál 460 km odzákladny. Tím překonali američtí technici z NASA vlastní rekordz počátku r. 2001, kdy se balón udržel ve vzduchu 26 dnů.Ještě výše se dostal kanadský polyetylénový balón s objemem1,7 mil. m3, jenž startoval koncem srpna 2002 v Manitoběs přístrojovou gondolou o hmotnosti 690 kg, když dosáhl výšky 49km. Aparatura byla určena pro výzkum elektronů ze Slunce a poskončení letu se snesla na zem padákem, zatímco balón se zničil.Americké 3m kapalné rtuťové zrcadlo na observatoři NASA v NovémMexiku, obsahující v rotující míse 14 litrů rtuti, má při 10otáčkách mísy za minutu zorné pole o průměru 0,3° a dosahujemezní hvězdné velikosti 18 mag. Proto ho tamější odbornícis výhodou využili pro sledování meteorického deště Leonidv listopadu 1999, kdy se jim dařilo zachytit meteory až do 10mag, což u Leonid odpovídá hmotnosti zrníček řádu 1 ng! Během třínoci kolem maxima tak zaznamenali 151 Leonid, ale navíc v průměru140 sporadických meteorů za hodinu.

S. Wozniak aj. popsali přehlídkový experiment vymyšlený veStátních laboratořích v Los Alamos (LANL) pod označenímRAPTOR. Má jít o rychle nastavitelný optický teleskop, který byreagoval na změny toku záření v libovolné oblastielektromagnetického spektra pro daný diskrétní objekt na nebi. Toby patrně přispělo k zásadně novým objevům, protože zatím mámejen zcela matné tušení, co všechno se na obloze děje - umímehledat optické protějšky zábleskových zdrojů záření gama a vímeo přechodných zdrojích rentgenového záření, a to je asi takvšechno.

8.7. Astronomické přehlídky, katalogy a virtuální observatoře

Jak uvedli D. Monet aj., Námořní observatoř Spojených státůpublikovala v elektronické formě vpravdě gigantický katalog USNOB1.0, obsahující údaje pro více než 1 mld. objektů (hvězd,kompaktních mlhovin, galaxií) na základě 3,6 mld. jednotlivýchměření. Podklady pro katalog byly získány skanováním téměř 7,5tis. snímků ze Schmidtových komor za poslední půlstoletí. Katalogje úplný do 21 mag; polohy objektů jsou přesné na 0,2arcsec a jasnostiv pěti barvách na 0,3 mag.

N. Šamus aj. oznámili, že postupně převádějí proslulý Generálníkatalog proměnných hvězd (GCVS) do elektronické podoby. Zatímtak zpracovali první svazek, obsahující přes 10,5 tis. proměnnýchhvězd v souhvězdích Andromedy až Kříže. Pro téměř 4,6 tis. hvězduvádějí velmi přesné souřadnice i se započtením vlastních pohybů.Úhrnem obsahoval lístkový katalog GCVS koncem r. 2001 celkem37,3 tis. proměnných hvězd.

C. Fabricius aj. využili katalogu Tycho družice HIPPARCOSk objevu více než 13 tis. vizuálních dvojhvězd se separací složek0,3 -- 1,0arcsec. Dalších 1200 vizuálních dvojhvězd objevili v kataloguTycho 2. Spolu s dosud známými vizuálními dvojhvězdami jich tedyuž známe celkem přes 32 tis., jejichž základní parametry (poloha,separace složek, jasnosti v pásmech B a V) jsou shromážděnyv katalogu TDSC. A. Richichiová a I. Percheron uveřejnilikatalog CHARM, jenž obsahuje údaje o více než 1600interferometrických dvojhvězdách, objevených při zákrytech hvězdMěsícem anebo infračervenou interferometrií na dlouhýchzákladnách do poloviny r. 2001. C. Fabricius aj. využili přesnýchměření v katalogu Tycho-2 ke zpřesnění poloh hvězd v proslulémkatalogu HD, jenž obsahuje přibližné polohy a spektrálníklasifikaci pro 225 300 hvězd. Pomocí katalogu Tycho se podařilodohledat 224 869 hvězd, takže jen 431 hvězd (2 promile)s označením HD zůstalo "nezvěstných". Přitom se ovšem ukázalo, žechyby poloh hvězd v katalogu HD dosahují ±1,5arcmin.

C. Stoughton aj. uveřejnili první část katalogu SDSS, kterývznikl snímkováním 462 čtv. stupňů oblohy v pěti barvách v pásmu380 -- 920 nm s mezními hvězdnými velikostmi v rozmezí 20 -- 22mag. Katalog obsahuje 14 milionů hvězd, galaxií a kvasarů a pro54 tis. extragalaktických objektů byla navíc získána spektra,takže tím se podařilo změřit i jejich kosmologický červený posuv.Podle D. Schneidera aj. patří asi 3,8 tis. spekter kvasarůms červeným posuvem v rozmezí z 0,15 -- 5,03. Ve všechdosavadních přehlídkách dohromady se podařilo změřit posuvy prozhruba 25 tis. kvasarů.

Podle T McGlynna a L. McDonalda se právě před desetiletím začalouvažovat o vytvoření virtuálních astronomických observatoří,které by umožňovaly každému astronomovi získat prakticky okamžitěvšechny pozorované údaje o daném astronomickém objektu. Dosavadnívýsledky jsou povzbuzující a využívání virtuálních databázírychle roste a mění podstatně tvář soudobé astronomie. Jak uvedlB. Mann, kapacita virtuálních observatoří se v uplynulém obdobíneustále zvyšovala ze 3 TB až na 300 TB (virtuální observatořVISTA). Podle C. Cesarské ESO v centrále v Garchingu zřizujevirtuální observatoř IVOA, na níž se kromě států EU podílí téžUSA, Kanada, Indie, Austrálie a Rusko. Účastnické státy doprojektu investují desítky milionů dolarů a tak se velikostpříslušné databáze zdvojnásobuje každým rokem. A. Szalay aj.využili již existující části katalogu SDSS a dalších velkýchdatabází k vytvoření virtuální observatoře SkyQuery, na jejímžnaplnění spolupracuje 18 světových astronomických pracovišť.Titíž autoři uvažují o tom, že již koncem dekády překročísvětové astronomické databáze hranici 10 PB, protože se začnouarchivovat celé snímky, nikoliv jen katalogizovaná data.

Podle R. Triendla uvedla firma NEC na počátku r. 2002 do chodunejvýkonnější počítač světa v japonské Jokohamě nákladem 310 mil.dolarů. Jmenuje se Earth Simulator, skládá se z více než 5 tis.procesorů a dosahuje rychlosti 40 Tflops. Užívá se zejména propředpovědi počasí a podrobné modelování klimatu a geofyzikálníchjevů s buňkami o velikosti pouhých 20 km (počítače v Evropě neboUSA se musejí spokojit s rozměry buněk 100 km) a jeho ročníprovoz stojí 50 mil. dolarů. Očekává se, že tento náskokvyrovnají USA nejdříve v r. 2005. Američané však pokročili vevysokorychlostním propojování superpočítačů systémem TerGRID,který umožňuje dálkové přenosy až 1 EB dat a tudíž velmiefektivní sdílené počítání. Zdá se, že slabým místem výpočetnítechniky přestává být "železo", čili výkon počítačů, ale spíše"měkké zboží" dostatečně chytrých programů, které dokážíoptimálně využít nevídaných výkonů soudobých superpočítačů. Zdemají USA patrně velký náskok, i když ty nejlepší programy jsouzřejmě embargovány.

U nás uveřejnil kvalifikované odhady budoucího tempaa schopností informatiky J. Pokorný. V tuto chvíli je naelektronických médiích celého světa uloženo 12 EB informací(Kongresová knihovna USA obsahuje pouhé 3 PB dat; kolektivnípaměť všech žijících lidí činí asi 1,2 EB). Vědecká dataa nahrávky audio a video však představují už nyní asi 1 ZB, takžehranice YB bude dosaženo někdy kolem roku 2050. V r. 2021 budouk mání pevné disky o kapacitě 10 TB, paměti RAM až 100 GB a taktprocesorů dosáhne 200 GHz. Během nejbližších 10 roků klesnounáklady na uchování 1 bitu informací o dva řády. Výhledově sibude moci každý zájemce opatřit paměť MEMEX, kde si tempem do25 GB/r bude ukládat všechny údaje ze svého životě. včetně toho,co se naučil. Maximálně tak shromáždí za celý život asi 1 TB dat,která bude mít stále při sobě. Pokud by však chtěl zachovatobrazové zpravodajství o všem, co dělal a viděl, tak by tovyžadovalo ukládání 80 TB/r a tudíž za celý život nějakých 8 PB.Osobní MEMEXy lze přirozeně celosvětově propojovat, ale z tohopomyšlení už asi každý dostáváme kopřivku

9. Astronomie a společnost

9.1. Úmrtí a výročí

V r. 2002 zemřeli Ulrika Babiaková (*1976; planetky), MilanBarák (*1923; meteory), Záviš Bochníček (*1920; novy, meteory,umělé družice Země, popularizace astronomie), Robert HanburyBrown (*1916; radioastronomie, interferometrie, někdejšíprezident IAU), Burt Edelson (*1927; přístroje pro HST a dalšídružice), Mojmír Eliáš (*1932; planetologie), JesseGreenstein (*1909; hvězdná astrofyzika, kvasary), Dirk terHaar (*1919; astrofyzika), Yuji Hjakutake (*1950; komety),Kurt Hunger (*1921; modely hvězdných atmosfér), LeonidOzernoj (*1939; kosmogonie, kosmologie), Grote Reber (*1911;radioastronomie), Egon Schröter (*1928; sluneční fyzika),Leon van Speybroeck (*1935; rentgenová astronomie, konstruktérChandra), Robert Stobie (*1941; teoretická astrofyzika,cefeidy), Milan Vonásek (*1933; zákryty, popularizace),Albert Whitford (*1906; hvězdná fotometrie), David Wilkinson(*1935; reliktní záření, retroreflektory pro Apollo), KennethWright (*1911; hvězdná spektroskopie), David Wynn-Williams(*1946; astrobiologie) a Sir Robert Wilson (*1927; UVastronomie, konstruktér IUE).

9.2. Ceny a vyznamenání

Nobelovu cenu za fyziku získali v r. 2002 tři astrofyzikové:Riccardo Giaconni (*1931) za rozvoj rentgenové astronomie,Raymond Davis Jr. (*1915) za detekci slunečních neutrina Masatoši Košiba (*1926) za detekci neutrin ze supernovy1987A a konstrukci aparatury Kamiokande. Předtím naposledy bylaNobelova cena za fyziku udělena astronomům v r. 1993 za objeva pozorování relativistických efektů u milisekundového binárníhopulsaru PSR 1913+16.

Zlatou medaili britské Královské astronomické společnosti (RAS)dostal Leon Mestel za hvězdnou astrofyziku a Eddingtonovumedaili RAS Douglas Gough za helio- a astero-seismologii.Herschelovu medaili RAS obdržel Patrick Thaddeus za významnévýzkumy chemie mezihvězdného prostředí a četné objevymezihvězdných molekul. G. Darwinovu přednášku RAS proslovilaWendy Freedmanová, která vedla projekt určování Hubblovykonstanty pomocí HST.

Medaili Bruceové Pacifické astronomické společnosti získalBohdan Paczynski (*1940), jenž zasáhl do mnoha oborůastrofyziky od těsných dvojhvězd přes gravitační mikročočky až pozábleskové zdroje záření gama. Leonardovu medaili Meteoritickéspolečnosti obdržel Harry McSween (*1945) zejména zaidentifikaci meteoritů z Marsu. Někdejší generální ředitel ESAReimar Lüst byl vyznamenán Medailí za mezinárodní spolupráci,kterou uděluje COSPAR. Americký mnich John Dobson (*1915), jenžv 70. letech XX. stol. vymyslel geniálně jednoduchou montáž proNewtonovy reflektory, byl obdařen stejnojmennou planetkou č.18024.

Počtvrté byla v červnu 2002 vyhlášena Cena E. Wilsona proamatérské lovce komet, kterou si tentokrát rozdělil rekordnípočet sedmi objevitelů čtyř různých komet: K. Ikeja, S. Murakami,V. Petriew, D. Snyder, S. Ucunomija, W. Yeung a D. Žang.Sněmovna reprezentantů USA ustavila v r. 2002 novou cenu proamerické amatérské pozorovatele, kteří objeví blízkozemníplanetku (NEO). Za každý potvrzený objev obdrží pozorovatelčástku 2000 dolarů.

ČAS udělila Nušlovu cenu za celoživotní dílo ZdeňkoviŠvestkovi (*1925) za výzkumy ve sluneční fyzice. Kvízovu cenuČAS obdržel Jakub Koukal (*1977) za výzkum meteorů. ČAS takézřídila novou cenu Littera astronomica, jejímž prvním nositelemse stal Josip Kleczek (*1923) za početné popularizační publikace,zejména pak za dílo Velká encyklopedie vesmíru.

Neobyčejně úspěšně si v posledních čtyřech letech vede americkýastronom amatér Tim Puckett ze státu Georgia, jenž si postavilsoukromou observatoř vybavenou 0,6 m reflektorem a od r. 1997 naní společně se svými přáteli objevují na běžícím pásu supernovyv cizích galaxiích. Za jedinou jasnou noc zkontrolují 900 galaxiía tak není divu, že v uvedeném období nalezli už 54 supernov.Geniální britský astrofyzik Steven Hawking oslavil v lednu2002 na Univerzitě v Cambridži šedesátku. Jak známo, zasáhlpodstatně do relativistické i kvantové teorie černých děr, alezabýval se též problematikou kosmologické inflace, povahou skrytéenergie a kosmologickými modely vesmíru. Navzdory vážné chorobě,která ho sužuje už téměř čtyři desetiletí, publikuje vytrvalestěžejní teoretické práce, přednáší jak na odborných konferencíchtak pro širší veřejnost, setkává se s politiky a všude okouzlujesvým osobitým anglickým humorem. Hawking se také notoricky rádsází a říká, že by mu vůbec nevadilo, pokud své sázky prohraje,protože např. tvrdí, že se nedožije toho, kdy se nějaký člověkdožije věku 150 let, že za jeho života nebudou objevenimimozemšťané, nebude vytvořen klon dospělého muže, že urychlovačTevatron neobjeví Higgsův boson a konečně že on sám nedostaneNobelovu cenu.

9.3. Astronomické konference, instituce a společnosti

V německém Garchingu se péčí institucí ESO, ESA a CERNuskutečnilo v březnu 2002 interdisciplinární sympoziumo astronomii, kosmologii a fundamentální fyzice. Jak uvedli M.Jacob aj., na sympoziu se hovořilo o neortodoxních modelechraného vesmíru, v němž se srážejí vícerozměrné membrány, kterépak nekonečně dlouho oscilují, což by bylo možné ověřit čivyvrátit studiem polarizace reliktního záření a srovnáním mapfluktuací tohoto záření s rentgenovými přehlídkami oblohy.Standardní kosmologický model velkého třesku je čím dál lépeověřován pozorováním, v čemž v poslední době vynikla zejménadružice WMAP a pozemní optická přehlídka oblohy SDSS. Částicovífyzikové zpřesnili údaje o hmotnostech intermediálních bosonů na0,05% a odhadují hmotnost Higgsova bosonu na 85 (+54; -34)GeV/c2, takže k jeho objevu by měl stačit budovaný evropskýurychlovač LHC v CERN pro energie zkoumaných částic až 14 TeV.V září 2002 se konala již 11. výroční konference JENAM Evropskéastronomické společnosti ve spolupráci s Portugalskouastronomickou společností na univerzitě v Portu a začátkemprosince v Praze slavnostní plenární schůze České astronomickéspolečnosti (ČAS), jež si připomněla 85. výročí svého vznikuv r. 1917. Téměř současně byla Hvězdárna v Jindřichově Hradcipojmenována po místním rodáku a předním českém astronomovi prof.Františku Nušlovi (1867-1951) za účasti Nušlova vnuka prof. JanaSokola. Na den jarní rovnodennosti v r. 2002 byla péčí ČASa Astronomického klubu v Pardubicích odhalena pamětní deska nadomě, kde v r. 1912 vznikla první lidová hvězdárna v Čechách,jejímu zakladateli a spoluzakladateli ČAS baronu Arthuru Krausovi(1854-1930).

Americká NASA má od vánoc 2001 v pořadí jíž desátého šéfa vesvé 43leté historii. Stal se jim "cifršpión" S. OarcminKeefe (*1956),který nahradil romantického vizionáře D. Goldina (*1940). Novýředitel pak jmenoval šéfkou vědeckého výzkumu NASA chemičkua bývalou astronautku S. Lucidovou.

Pozoruhodná zpráva přišla z Tajvanu, kde se rektorem tamníprestižní Státní univerzity stal prvotřídní americký astrofyzikčínského původu F. Shu z Kalifornské univerzity v Berkeley. Je tovýmluvný doklad doslova raketového nástupu tajvanské podporyzákladního výzkumu. Nejspíš proto, aby to Američanům nepřišlo taklíto, byl vzápětí tajvanský radioastronom F. Lo jmenován novýmředitelem prestižní americké Státní radioastronomické obervatořeNRAO.

Evropská jižní observatoř ESO se od poloviny roku 2002rozrostla o jubilejní 10. členskou zemi, jíž je astronomickávelmoc - Velká Británie. Ta ponese od této chvíle celou pětinuoperačních nákladů ESO, což urychlí dokončení interferometruVLTI, ale především výstavbu mikrovlnné observatoře ALMA v pouštiAtacama. Stalo se tak symbolicky v roce 40. výročí vzniku ESO- spolu s laboratoří CERN bezpochyby nejúspěšnější evropskévědecké iniciativy.

Unikátní astronomické stanoviště na vrcholu sopky Mauna Kea naHavajských ostrovech začíná mít problémy s fanatickými americkýmiekology, kteří nejprve začali protestovat proti samotné existencidalekohledů na hoře, protože tím je prý narušena posvátnost sídlamytické Sněžné královny. Když to nepomohlo, vytáhli nyní novýargument, že dokončení obřího interferometru kolem Keckovýchdesetimetrových dvojčat může ohrozit životní prostředí vzácnéhobrouka wekiu, který údajně žije na vrcholu hory ve výšce 4200m n.m. NASA, jež výstavbu interferometru financuje, bude zřejměmuset vynaložit nemalé částky na zevrubné prozkoumání (téměřjistě nulového) dopadu stavby dalších dalekohledů na životníprostředí zmíněného bezobratlovce, což naopak ohrozí vyhlídky nabrzké pořízení přímých snímků exoplanet, na nichž možná žijíještě vzácnější brouci.

9.4. Letem (nejen) astronomickým světem

Na přelomu dubna a května 2002 se všechny očima viditelné planetysešly v nevelkém výseku oblohy - 14. května měla příslušná výsečs planetami i Měsícem vrcholový úhel pouhých 33°. Takováseřazení planet se opakují dosti vzácně - předešlé nastalov únoru 1940 a příště ho lidé zažijí až v září 2040. Jak se daloočekávat, objevily se v této souvislosti tradiční věštby, že onoseskupení přinese nějaké katastrofy na Zemi - tou jedinoukatastrofou však bylo katastrofální selhání oněch podivnýchpředpovědí, kterým vděčná média poskytovala prostor nesrovnatelněvětší než zprávám o pokroku astronomie.

K. McCartney popsal zatím největší model sluneční soustavy,jenž byl vybudován podél hlavní silnice č. 1 mezi městečkyPresque Isle a Houlton ve státě Maine v USA v měřítku 1 : 93 000000, takže Pluto je v tomto modelu od Slunce vzdálen něco přes64 km (viz adresa: www.umpi.maine.edu/info/nmms/solar/).Sluneční sonda SOHO dokázala od r. 1996 do dubna 2002 objevit jižvíce než 430 komet v těsné blízkosti Slunce. To inspirovaloastronomy ESA a NASA, řídící projekt SOHO, k vyhlášení sázkovésoutěže o co nejpřesnější určení okamžiku, kdy 500. kometaSOHO projde perihelem, přičemž tipy bylo možné zasílat do koncekvětna. Jubilejní 500. kometu SOHO objevil na snímku vystavenémna webové stránce družice SOHO dne 15. srpna 2002 německýastronom amatér R. Kracht, který tak docílil svůj 63. kometárníúlovek. Vítězkou ankety, jíž se účastnilo přes 1200 zájemcůz celého světa, se pak stala D. McElhineyová s odchylkou pouze1 h 43 min.

R. Crowther shrnul výsledky výzkumu kosmické tříště na základěměření dlouhodobého poškození krycích kovových desek na družiciLDEF. Kosmická tříšť vznikla záměrnými i nahodilými srážkami čivýbuchy družic v okolí Země za 45 let trvání kosmického věku.Zatímco množství kosmického prachu z rozpadu meteoroidů vevzdálenosti do 2000 km od Země činí asi 200 kg, ve stejnémprostoru se nyní nachází odhadem asi 2000 t kosmické tříštěumělého původu. Ochrana funkčních družic před poškozením srážkous úlomky tříště není snadná, protože největší nebezpečí pocházíod nějakých 9 tis. úlomků o průměrech od 10 do 100 mm, ježpředstavují více než 99% úhrnné hmotnosti tříště a dokážíprorazit plášť družice a případně i zničit část zařízení uvnitř.Bohužel je však neumíme zaznamenat ani opticky ani radarem, takženějaké úhybné manévry nelze naplánovat. Při vzájemné rychlostistřetu kolem 10 km/s má totiž úlomek o hmotnosti běžné mincestejnou kinetickou energii jako autobus jedoucí rychlostí 100km/h. Pouze proti objektům o průměru do 10 mm se lze pasivněbránit ochrannými (Whipplovými) štíty, zakrývajícími životnědůležité části družice.

Ještě složitější to bude ovšem s ochranou celé Země předimpakty planetek o rozměrech nad 1 km, které by byly s tovyvolat globální katastrofu. Do r. 2001 bylo objeveno na 600potenciálně křižujících planetek a každým rokem přibývají dalšíneztenčeným tempem, takže pouhé dohledání většiny nebezpečnýchtěles se potáhne ještě řadu desetiletí, pokud nedojde k výraznémutechnickému vylepšení pátrání. Nicméně i pak zbývá otázka, jak Zemipřed případným střetem spolehlivě ochránit, takže dlouhodobě jdeo ještě závažnější problém než jakým je hrozba globálníhooteplování.

Jak známo, v dlouhým časových stupnicích se však Zeměglobálnímu oteplení nevyhne, protože podle modelových výpočtůvývoje Slunce se bude úhrnný zářivý výkon s časem plynulezvyšovat. Jelikož se Země nachází stále stejnědaleko od Slunce , povrch Země se asi za 1 mld. let nakoneckatastrofálně přehřeje, takže tekutá voda na Zemi se vypaří. D.Korycansky však ukázal, že by bylo možné Zemi úměrně s růstemzářivého výkonu Slunce odsouvat do větší vzdálenosti pomocímetody zdvojeného gravitačního praku. Stačila by k tomu planetkahlavního pásu o průměru cca 150 km, která by se přinutilagravitačním prakem k tomu, aby začala křižovat zemskou dráhu.Stačil by pak jeden těsný průlet této planetky kolem Země každých6 tis. roků k tomu, aby Země začala pomalu migrovat směrem k drázeMarsu a tím se na jejím povrchu zachovala tepelná pohoda.

Centrála pro astronomické telegramy IAU na Harvardově univerzitězačala od 20. prosince 2002 vydávat elektronické telegramyCBET s předběžnými zprávami o objevech, které je třebainternetem rozeslat po hvězdárnách pokud možno okamžitě. Tytozprávy se posléze objeví znovu v proslulých cirkulářích IAU(IAUC), které se sice dnes rovněž šíří elektronicky, alesoučasně se klasickou poštou rozesílá i jejich tištěná verze.Česká republika se v únoru 2002 stala prvním státem na světě,jenž má díky novému zákonu o ochraně ovzduší č. 86/2002 Sb.zakotven také paragraf o omezování světelného znečištění. Stalose tak po více než roční usilovné práci astronomů z řad členůČAS, kteří za paragraf usilovně bojovali na ministerstvuživotního prostředí, v Poslanecké sněmovně i v Senátu. Úspěch měldaleko příznivější ohlas v zahraničí než na domácí půdě, kde sedo astronomů pustily téměř všechny sdělovací prostředky, že kvůlisvé libůstce vystavují české obyvatelstvo hrůzám noční temnoty.Racionální argumenty, že na vhodném svícení vydělají všichni, odekologů přes policisty, řidiče i chodce až k lékařům a biologům,nikdo nechtěl slyšet - byla to opravdu vrcholně zajímavá alenaneštěstí velmi smutná zkušenost.

S odstupem času lze říci, že celý paragraf je pouze plácnutím dovody, neboť není doprovázen žádnými sankcemi. Od přijetí zákonase různé osvětlovací lobby snaží i tento "měkký" paragraf zezákona zase vystrnadit, ačkoliv podle R. Thessinové a J. KellyBeattyho představuje nesprávné pouliční osvětlení až polovinuúhrnného světelného znečištění, jak se lze ostatně snadnopřesvědčit pohledem na mozaiku nočních družicových snímků celézeměkoule. Přitom zbytečné noční svícení zdaleka neškodí pouzeastronomickým pozorováním, ale doslova každému, navíc i mnohaživočichům a rostlinám, které jinak tak halasně i před astronomy"ochraňují" radikální ekologové. S. Nadis v této souvislostiv prestižním britském vědeckém týdeníku Nature připomněl, žev Mezinárodní asociaci pro temné nebe IDA už zdalekanepřevažují astronomové, jako tomu bylo při jejím založení v r.1988, ale právě vyjmenované profese - a navíc i osvětlovacíinženýři a právníci! Naše astronomy čeká tedy v tomto směru ještědlouhodobá osvětová práce za záchranu noční tmy.

D. Crabtree a E. Brysonová se zabývali citační analýzou prací,založených na pozorování 3,6 m reflektorem CFHT, instalovanýmv r. 1979 na Mauna Kea na Havaji. První práce založená napozorování CFHT byla napsána v květnu 1980 a publikována o čtvrtroku později. Trvalo pak celých 10 roků, než publikační četnostdosáhla maxima. Podobně trvá 10 roků od publikace, než konkrétnípráce získá reprezentativních 80% úhrnu citací. Práce se citujenejvíce v průměru za 2 roky po publikaci a pak četnost citacíklesá s "poločasem rozpadu" 4,9 roků. Nejpilnějším autorem CFHTje Kanaďan John Hutchings z DAO ve Victorii, B.C., který vykazujeprůměrně 24 citací na každou práci a dosud jich shromáždil přes900 (Hutchings má pochopitelně mnoho dalších prací a citací,které nejsou založeny na materiálu z CFHT).

Scientometrií se zabýval rovněž A. Davis Philip, který probralarchiv vědeckých prací z astronomie za léta 1969 - 2000 a vybíralz něho ty astronomy, kteří v celém období publikovali v každémpololetí alespoň jednu práci. Zpočátku bylo takových osobností80, ale jak čas běží, tak jich pochopitelně ubývalo, až na koncizkoumaného intervalu jich zbylo pouhých 22. Jsou to vesměs mužia největší zastoupení mají USA s 15 astronomy, další 3 pocházejíz Velké Británie a po dvou má Kanada a Rusko. Podle P. Boyce jednes primárním zdrojem informací o astronomických publikacích proprofesionály rešeršní systém NASA, známý pod zkratkou ADS(adswww.harvard.edu), a dále webová stránka preprintůastro-ph (xxx.lanl.gov/archive/astro-ph/). Tak mám dojem, žez tohoto výzkumu nemohou mít žádnou radost nakladatelé tištěnýchastronomických časopisů.

Našince však potěší jiná zpráva, že podle amerických průzkumů jeastronomie velmi populární mezi širokou veřejností, protože"přináší kladné zprávy o postupu v poznávání světa". To jedůvod, proč se o výsledky astronomie zajímá 74% populace a 57%voličů si myslí, že se vyplatí astronomii podporovat (ani seneodvažuji odhadovat, jak by takový průzkum dopadl u nás).Ostatně podle průzkumu veřejného mínění, který v srpnu 2002uskutečnil v USA známý Harrisův ústav, považuji Američanépovolání vědce za vůbec nejprestižnější, dokonce i před profesílékaře. A přitom mají právě v USA holywoodské filmové ateliérya naprosto otřesnou komerční televizi...

10. Závěr

Na závěr jsem si nechal několik solidních předpovědí, co násčeká a nemine v tomto století: 6. prosince 2052 bude Měsícnejblíže k Zemi za celé XXI. stol. - pouhých 356 421 km; 28.července 2061 projde Halleyova kometa opět přísluním a 10.listopadu 2084 budou moci Marťané pozorovat přechod Země přessluneční kotouč. V případě, že do té doby Marťany neobjevíme, takjde o zajímavé cílové datum pro přistání prvních pozemšťanů narudé planetě - takový spektákl by totiž žádný robot dostatečněneocenil.

Protože se musím čtenářům úplně na závěr hluboce omluvit zanebetyčné zpoždění v sepisování těchto Žní, způsobené jednakrostoucím přívalem údajů a jednak mým pracovním vytížením, snadvás potěší citát, který pochází od čínského mudrce Šu Čingaz poloviny III. stol. př. n. l.: "Astronomy, kteří předběhli čas,dlužno zabíjet bez prodlení; pokud se pak zpožďují za časem,buďtež vražděni bez milosti." To je patrně zcela trefný návod,jak si to vyřídit s pisatelem, aby napříště už k žádným zpožděnímnedocházelo.


(Konec)
Tvorca HTML: Richard Komžík
rkomzik@ta3.sk

Jiří Grygar

| Zdroj: KOZMOS IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Atlantis poletí nejdříve v červnu
Ilustrační foto...
Raketoplán Discovery odstartoval
Ilustrační foto...
Vesmírný týden 2005 / 34
Ilustrační foto...
Prečo Sovieti prehrali „bitku“ o Mesiac? III.
Ilustrační foto...
Vědci pozorovali puknutí magnetaru
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691