Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Měsíční kameny v Čechách – díl I. (prolog)

O tom, že Měsíc je neuvěřitelně snadným cílem k poznávání našeho vesmírného okolí, určitě není třeba nikoho přesvědčovat. Stačí si vzít na pomoc směšně malý dalekohled a už se nám nabídne skvělá přehlídka stop po bombardování kosmickými tělesy, projevů vulkanické činnosti, působení tektoniky a řady dalších jevů, za kterými bychom na Zemi často museli jezdit až někam na kraj světa.

Spletité klubko geologické historie našeho souseda ale můžeme rozmotávat i jinými způsoby, než jen těmito neviditelnými doteky. Pokud geologové získají vzorky měsíčních hornin, vymění dalekohled za mikroskop a pustí se do rekonstrukce příběhu studované horniny i celého Měsíce. Zde je část tohoto příběhu – příběhu měsíčních kamenů, jehož součástí je neuvěřitelnou shodou náhod a štěstí i má bakalářská práce a možná i diplomka :-)

První úvahy o povaze měsíčních hornin mohly být založeny pouze na základě toho, co hvězdáři viděli v dalekohledech ze Země. Přesto už na počátku 17. století první pozorovatelé s nedokonalými dalekohledy zjistili, že povrch Měsíce lze charakterizovat dvěma základními typy terénu: světlejšími pevninami (lat. terrae) a tmavšími moři (lat. mare). Další poznávání měsíčního povrchu se tedy odvíjelo od bližšího poznávání obou zmíněných typů terénů. Vzhledem k větší hustotě impaktních kráterů na pevninách bylo například možné usoudit, že tento typ terénu představuje relativně starší oblasti, než terén měsíčních moří. První skutečně věrohodné informace o povaze a složení měsíčních hornin ale přinesly až analýzy horninových vzorků, dopravených do pozemských laboratoří v rámci misí Apollo a Luna na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století.

Ilustrační foto...
Kolik geologů by chtělo na vlastní kůži okusit přímý odběr vzorků z povrchu Měsíce? Asi všichni! V tomto případě je tím šťastným Harrison Schmitt z Apolla 17 - zatím jediný profesionální geolog, který mohl na povrchu Měsíce uskutečnit své sny.

Během let 1969 až 1972 tak bylo šesti pilotovanými expedicemi Apollo dopraveno do pozemských laboratoří celkem 381,7 kilogramů vzorků měsíčních hornin. Spolu s 300 gramy hornin dopravenými třemi automatickými sondami Luna, představují tyto vzorky velmi cenný materiál, který nám podává svědectví o povaze a složení měsíčního tělesa. Je ale třeba mít na paměti, že odběr vzorků byl v rámci zmíněných programů omezen pouze na přivrácenou polokouli a na plochy měsíčních moří. Proto by byla chyba považovat tyto vzorky za dostatečně reprezentativní. Stačí se ostatně podívat na mapu zastoupení thoria na celém povrchu Měsíce.

Ilustrační foto...
Tato podivná mapa zobrazuje distribuci různých koncentrací radioaktivního thoria v ppm na základě měření sondy Lunar Prospector z let 1998 a 1999 (Lawrence et al., 2000 and Gillis et al., 2000). V centru mapy je přivrácená strana, na které lze rozeznat řadu známých měsíčních moří. Písmeny A (Apollo) a L (Luna) jsou pak na mapě vyznačena místa odběrů měsíčních vzorků. Diagram pod mapou ukazuje koncentrace thoria v měsíčních meteoritech. Na první pohled je vidět, že u dosud známých měsíčních meteoritů jsou koncentrace thoria mnohem nižší, než u vzorků dovezených do pozemských laboratoří v rámci misí Apollo a Luna. Když se tedy podíváme na koncentrace thoria v převažující části měsíčního povrchu, je vidět, že přivrácená strana a oblasti moří jsou v tomto případě "out".

Mnohem reprezentativnější materiál, který nám přináší svědectví o charakteru zbylé části horninového složení Měsíce, nám tedy kupodivu poskytuje příroda sama a to bez jakýchkoliv nákladů na odběr a dopravu vzorků z povrchu našeho souseda. Kousky měsíčních meteoritů lze totiž velmi vzácně nalézt na zemském povrchu v podobě meteoritů.

Úvahy o meteoritech, jejichž zdrojovou oblastí je Měsíc, se v odborné literatuře objevily už v polovině dvacátého století. Různí autoři např. Nininger (1943) nebo Gilvarry (1965) totiž mylně přisuzovali měsíční původ některým pozemským tektitům (jistě není třeba představovat nejslavnější zástupce tektitů – vltavíny). Skutečně první meteorit z Měsíce byl nalezen americkou vědeckou výpravou v oblasti Allan Hills v Antarktidě 18. ledna 1982 (ALHA81005). Meteorit Yamato 793169, nalezený 20. listopadu 1979 v rámci japonského projektu National Institute of Polar Research na ledovém poli poblíž pohoří Yamato (Antarktida), rovněž pochází z Měsíce, ale jeho skutečný původ byl zjištěn až po objevu meteoritu ALHA81005. V seznamu měsíčních meteoritů Randy L. Koroteva je uvedeno jen 30 nálezů těchto vzácných poslů z nebes. Podle katalogu meteoritů Sáry R. M. Gradyové, kde je uvedeno přes 20 000 meteoritů, představují lunární meteority pouze několik setin procenta z celkového počtu. Hodnota lunárních meteoritů je proto obrovská. Zatímco za gram platiny bychom zaplatili kolem pětiset korun a za gram zlata kolem čtyř set korun, pak za gram měsíčního meteoritu zaplatíme přes sto tisíc korun! Část tohoto cenného materiálu se však bohužel nachází i ve vlastnictví sběratelů. To je velká škoda, neboť meteority, které jsou jen pouhou ozdobou ve vitrínách soukromých sbírek, by v rukou odborníků mohly přinést mnoho cenných informací o našem nejbližším souputníkovi.

Ilustrační foto...
Na první pohled je to jen obyčejný šutr, ve skutečnosti jde ale o lunární meteorit NWA 482. Jeho malé části jsou dokonce na prodej, ovšem cena za desetiny gramu se pohybuje kolem stovek dolarů!

Jak je ale vlastně možné, že na Zemi dopadají meteority z Měsíce? Bezplatný transport měsíčního materiálu do pozemských laboratoří je zajišťován prostřednictvím velkých impaktních událostí na povrchu Měsíce. Během těchto katastrofických událostí je do okolí vymrštěno velké množství hornin. Část úlomků dopadne zpět na měsíční povrch, případně vytvoří sítě sekundárních kráterů. Pokud ale úlomky hornin vyvržené při impaktu překročí únikovou rychlost z povrchu Měsíce (2,38 km/s), vymaní se z jeho gravitačního vlivu a jsou transportovány do meziplanetárního prostoru. Část tohoto vyvrženého materiálu dopadá na zemský povrch jako meteority a je jen otázkou času, štěstí a náhody, kdy si ho všimnou zvědavé oči prospektorů a geologů. Podle známého astronoma Bretta Gladmana existuje zhruba padesátiprocentní pravděpodobnost, že úlomek měsíční horniny vyvržený impaktem nakonec dopadne na Zemi jako meteorit. Mezi nalezenými lunárními meteority převažují anortozitické regolitové brekcie (přes 50 % nálezů). Jen 8 lunárních meteoritů bylo dosud klasifikováno jako mořské bazalty (Yamato 793169, Asuka 881757, LaPaz Icefield 02205, 02224, 02226 a 02436, Northwest Africa 032/479 a Dhofar 287).

Pavel Gabzdyl

| Zdroj: Měsíční deník IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Instantní pozorovatelna 7
Ilustrační foto...
Nemesis dorazila k Miru
Ilustrační foto...
Statistická analýza prvočísel dává překvapi
Ilustrační foto...
O šišaté hvězdě
Ilustrační foto...
Co se stalo před 13 000 lety nad Severní Ameriko
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691