Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Ze zákulisí televizního seriálu Okna vesmíru dokořán

Prvním impulsem k budoucímu seriálu byla nabídka tehdejšího redaktora Technického magazínu Vladimíra Železného napsat pro tento měsíčník seriál článků o nových objevech v astronomii.

Seriál osmi článků vycházel v Technickém magazinu v letech 1979-80 pod souhrnným názvem (vymyšleným právě Vovkou Železným) "Okna vesmíru dokořán". V Téčku si ho přečetl dramaturg vzdělávací redakce bratislavského studia tehdejší Československé televize RNDr. Jaroslav Čorba.
Ilustrační foto...Když jsem pak měl v r. 1980 jednu ze svých přednášek v bratislavském Parku kultury a oddechu, přišel se na ten maraton Čorba podívat. Přednášel jsem totiž sice jen půldruhé hodiny, ale pak jsem plné čtyři hodiny odpovídal na dotazy posluchačů, neboť dobrosrdečná dr. K. Maštenová nechtěla besedu předčasně ukončit. Z toho Jarda usoudil, že bych mohl vydržet námahu televizního natáčení a nabídl mi tzv. pilotní pořad o slunečních neutrinech, který jsem vskutku natočil, a to tak, že jsem ráno vyjel wartburkem z Ondřejova po dálnici do Bratislavy, po obědě jsme pořad natočili a již v 15 h jsem uháněl zpátky, takže na večeři jsem byl opět doma.
Mou partnerkou při natáčení byla slovenská herečka Jana Nagyová, jejíž jméno jsem opět ihned zapomněl, neboť mi nic neříkalo. Až po vysílání pořadu jsem se z ohlasu diváků dozvěděl, že šlo o slavnou Arabelu z tehdy oblíbeného seriálu, který jsem nikdy nesledoval. Její výskyt v pořadu o astronomii však nesporně přispěl k popularitě mého programu. Dr. Čorbu, který znal můj seriál z Technického magazinu a přátelil se s Železným, to dokonce inspirovalo k nápadu převést na obrazovku zmíněná časopisecká Okna. Při návštěvě Prahy mne po mé přednášce v Planetáriu společně přesvědčili v blízké hospodě, že natočíme vícedílný seriál podobně, jak jsem točil sluneční neutrina. Po selankovité zkušenosti s natáčením pilotního programu na otočku mi to připadalo relativně snadné, takže jsem jim kývl.
Podotýkám, že jsem v té době nebyl na obrazovce zdaleka nováčkem. Zažil jsem ještě časy, kdy se vysílalo výhradně naživo; žádná záznamová technika se nepoužívala. Poprvé jsem tak vystupoval v pražském studiu Čs. televize již v roce 1963 na jaře, shodou okolností se svým pozdějším aspirantem dr. Miroslavem Ouhrabkou z Hradce Králové, jenž tehdy vyhrál televizní astronomickou soutěž a za odměnu se měl setkat s opravdovým hvězdářem. Moderátorkou pořadu byla vynikající Olga Čuříková, kterou ovšem po sovětské invazi v srpnu 1968 z televize ihned vyhodili kvůli její činnosti ve svobodném televizním vysílání.
Mně nic takového nepostihlo (byl jsem v té době v Kanadě), takže jsem později účinkoval v řadě astronomických pořadů i v dobách tuhé normalizace kryt vynikajícími a statečnými řediteli Astronomického ústavu ČSAV dr. B. Šternberkem a doc. L. Perkem. Mé potíže nastaly až koncem sedmdesátých let, když docent Perek z funkce odešel kvůli svému přechodu do OSN v New Yorku a nový ředitel mi odmítl dát souhlas k dalšímu vystupování v televizi, jelikož shledal mé pořady málo angažovanými a ještě k tomu objektivistickými (v překladu do češtiny to znamená, že jsem dostatečně nevyzdvihoval skvělé vědecké úspěchy vědců tábora míru a socialismu v protikladu s dekadentními názory vědců buržoazních).
V době, kdy mne dr. Čorba oslovil, se však už situace zjednodušila tím, že jsem zanechal práce v Ondřejově a přešel do Fyzikálního ústavu ČSAV v Řeži, kde jsem svého šéfa o souhlas s televizním vystupováním nežádal, neboť jsem odhadl, že to bude nízkoteplotním fyzikům jedno - ostatně bratislavská televize na rozdíl od pražské ode mne žádné potvrzení zaměstnavatele nikdy ani nechtěla. V Bratislavě tehdy obecně panovaly mnohem liberálnější poměry než v Praze, což dnes zní trochu jako sci-fi.
V té hospodě jsme dohodli, že navrhnu témata jednotlivých dílů televizního seriálu, napíšu tzv. synopsi a po jejím schválením Jardou Čorbou začne Železný psát technický scénář. Ten pak opravím a pošlu do Bratislavy kvůli přípravě vlastního natáčení. Tak se i stalo a brzy jsem dostal od Vovky první technický scénář. Připadal mi trochu plytký a hlavně řídký. Mluvilo se tam o jakémsi elektronickém klíčování obrazu v okně, což jsem netušil, co to může být. Udělal jsem pár změn v textu a poslal vše dr. Čorbovi, abych se dozvěděl, že už je pozdě, neboť holomek Vovka poslal hotový scénář souběžně jemu i mně, takže přípravy probíhají podle neopraveného scénáře. Tento rituál se pak u každého dílu v bleděrůžovém opakoval. Trochu mne to rozladilo, ale nakonec jsme se s Vovkou sešli u metra a společně jsme odjeli mým wartburkem do Mlynské doliny v Bratislavě.
Tam jsem poznal svou novou partnerku dr. Janu Plichtovou, které Železný předepsal úlohu "inteligentní naivky", zastupující potenciálního diváka. S hrůzou jsem zjistil, že na rozdíl ode mne umí svou roli nazpaměť - já jsem čekal, že budeme improvizovat podobně jako s paní Nagyovou v pilotním programu o neutrinech. Pak jsem utrpěl další šok v samotném studiu, kde se uprostřed skvěla obrovitá konstrukce rámu okna a za ní tmavomodře natřená kašírovaná stěna a jinak nic. Vysvětlili mi, že obrázky budou na tuto stěnu klíčovány elektronicky jinou kamerou, takže já budu pouze ukazovat na stěnu naslepo tak, aby to vypadalo absolutně přirozeně. Z téhož důvodu jsem nesměl mít na obleku nic tmavomodrého - to by se pak vložený obraz promítal i na příslušnou část oděvu.
Dali jsme se do díla a brzy jsem pochopil, že jsem se ocitl v pasti. Kvůli synchronizaci klíčovaného obrazu jsem musel co možná nejpřesněji dodržovat text a opakovat ho při dalších klapkách beze změny. To je pro profesionální herce a herečky známá rutina, ale pro mne to byl neřešitelný problém. Držet se textu, máchat rukama do patřičných směrů ve správnou chvíli a ještě se tvářit nenuceně bylo nad mé síly. Myslím, že paní Plichtová a zejména pak střihačka pořadu i hlavní kameraman si se mnou užili své. Natáčení jednoho dílu o čistém čase 26 minut zkrátka zabralo devět hodin ve studiu, odkud jsem odešel vysušený, hladový a zmlácený jako po výstupu na velehoru.
Ilustrační foto...Produkce slovenské televize nás ubytovala ve dvoulůžkovém pokoji v přepychovém hotelu, kde jsme ovšem v ten pozdní večer už nedostali nic k jídlu, takže jsem sebou okamžitě bacil do postele. Naproti tomu Vladimír Železný využil barevného televizoru v pokoji k tomu, že sledoval dlouho do noci všechny tam dostupné televizní programy. Na naše poměry měla tehdy Bratislava jedinečnou výhodu, že kromě programů čs. televize se tam daly chytit dva programy maďarské a dva rakouské, takže jsem poprvé viděl pomatence, který neustále přepíná mezi všemi šesti možnostmi a nemůže se nabažit těch krátkých úryvků - to jsem netušil, že Vovka hlavně studoval, jak dělá televizi konkurence.
Takto namáhavě proběhlo natáčení prvních šesti dílů, jejichž ohlas po celostátním vysílání nebyl nijak oslnivý. Podepsala se na tom jak má nezkušenost s tzv. komponovaným pořadem a nezvyklou technikou tak také naprosto chaotické zařazování dílů do vysílání v nepravidelných intervalech a v rozličných denních časech. Dva ohlasy však byly jednoznačné a okamžité. Především volal nějaký papaláš z ÚV KSČ do bratislavského studia, jak je možné, že scénář píše ten kontrarevolucionář Železný (jeho škraloup spočíval zejména v tom, že při invazi bratrských armád vysílal do poslední chvíle ze svobodného vysílače na Kleti) - proto muselo jeho jméno ihned zmizet z titulků. Za druhé proti pořadu protestovala stranická organizace Astronomického ústavu ČSAV - později prosáklo, že při "projednávání" pořadu na partajní schůzi prohlásil jistý soudruh, že je potřebí "toho Grygara konečně trochu přidusit".
To dušení mělo ovšem svůj administrativní řád. Ondřejovská stranická organizace si stěžovala služebním postupem na okresním výboru KSČ Praha-východ, ten postoupil stížnost na Středočeský krajský výbor strany, odtud šlo podání na ÚV KSČ do Prahy a odtamtud na ÚV KSS do Bratislavy, dále pak na Městský výbor strany v Bratislavě a konečně do cíle - ke stranické organizaci ve Slovenské televizi. Čorba, který sám v KSS nikdy nebyl, stížnosti vyslechl - a pokračoval v natáčení jakoby se nechumelilo. Kupodivu ani jemu ani nám kvůli tomu nikdo nic nikdy nezatrhl a vlastně ani nic nepřikázal.
Po prvních šesti dílech dumali Čorba se Železným, co dál a vymysleli dvě úpravy. Za prvé, že budu na obrazovce sám a za druhé, že mým protějškem budou fiktivní postavy nakreslené populárním kreslířem Kájou Saudkem ve stylu comics. To obojí jsem přijal s velkým nadšením, neboť se tím zmírnily nároky na dodržování přesných narážek v textu, a kromě toho jsem usoudil, že prvky comics mohou seriál přiblížit mladším divákům - ostatně cožpak nejsou Tycho Brahe, William Herschel či Albert Einstein skutečnými supermany v dějinách lidského poznání? Hlas kresleným partnerům propůjčil populární slovenský herec Michal Dočolomanský, což seriálu dodalo roztomilý česko-slovenský kolorit a nepochybně přispělo k rovnocenně příznivému přijetí pokračování v celém tehdejším Československu. Od té doby se mi ovšem docela běžně stávalo při veřejných přednáškách, že mne pořadatelé představovali jako "známého pracovníka bratislavské televize".
Druhý osmidílný cyklus Oken se dostal na obrazovku v pravidelném čase a v týdenních intervalech na podzim roku 1983 a znamenal rozhodující zvrat v jeho přijetí širokou diváckou obcí. Najednou to bylo přesně ono; recenzenti o něm psali v superlativech a jedna divačka mne pochválila vskutku originálním způsobem, když napsala Slovenské televizi, že jim děkuje za to, že mne přivedli před kameru: "takový mladý - a už vědecký pracovník!" (bylo mi tehdy 47 let). Toho léta jsem na jedno natáčení přijel do Bratislavy z Řeže za 36 hodin hrubého času na kole, když jsem se předtím s Jardou Čorbou vsadil o facku, že to ujedu dříve než za 48 hodin. Na žádost J. Čorby jsem to řekl při natáčení na kameru a pak jsem musel odpovídat na nesčíslné dotazy, zda jsem si tu cyklistickou túru nevymyslel. Diváci mi zkrátka spíše uvěřili, že "hvězdy dělají hlouposti", než že dokážu ujet za dva dny na obyčejném kole 380 kilometrů. (Nicméně právě tato cyklistická vložka inspirovala v dalším létě dnes už legendární spanilé jízdy astronomů-cyklistů od hvězdárny ke hvězdárně - EBICYKL.)
V roce 1984 dostal seriál Cenu Československé televize a jeden díl byl oceněn také na Academiafilmu - festivalu vědecko-populárních filmů v Olomouci. Nic nového jsme však nenatočili, domnívajíce se, že potenciál cyklu se vyčerpal. Až koncem roku 1985 napadlo dr. Železného, který v té době dokončil výtečnou knihu "Návraty první dámy" (o Halleyově kometě), že by se něco z toho mělo přenést na obrazovku. Tak vznikl podle mého soudu jeden z nejzdařilejších dílů cyklu s názvem "Věčná elipsa". Vovka zde využil své schopnosti nacházet historické souvztažnosti a tak šlo nejen o procházku světem komet, ale fakticky téměř celým dvacátým stoletím, od roku 1910 do roku 1985. Diváci však tento díl nepřijali s velkým nadšením - nezdálo se jim, že hovořím více o politice, umění a společenském životě než o astronomii.
Slavný návrat Halleyovy komety roku 1986, kdy v blízkosti jádra operovalo několik kosmických sond, značně oživil zájem veřejnosti o astronomii všeobecně, takže jsme na to reagovali natočením čtyř dalších dílů, mezi nimiž kraloval rozbor otázky, zda existují mimozemské civilizace a zabrousili jsme také do astrologie a jiných pavěd. To jsme si ovšem dali; přišlo velké množství negativních ohlasů - jedna divačka mi napsala, že "být mou maminkou, dala by mi řádný pohlavek".
Seriál tak dosáhl dvou desítek pokračování a stále ještě budil velký zájem. Ten pak samočinně posílila mimořádná astronomická událost roku 1987 - vzplanutí supernovy 1987A ve Velkém Magellanově mračnu. Tehdy mi chvíli trvalo, než jsem přesvědčil jak Čorbu tak Železného, že je naší profesionální povinností toto téma přinést na obrazovku jako samostatný díl seriálu. Nakonec napsal dle mé synopse Vovka přímo strhující scénář, pořad měl dvojnásobnou délku a já ho považuji za další vrchol celého cyklu (Hvězdná supershow, 1988).
Ilustrační foto...Počátkem roku 1989 jsme soudili, že je na čase seriál uzavřít. Vovka Železný přišel s nápadem udělat to formou parodie a Jarda Čorba nabídl, že požádá o spolupráci proslulou dvojici slovenských komiků Lasicu a Satinského. Ti si přečetli opět vynikající Železného scénář a okamžitě souhlasili; jen si ještě přizvali svého stálého spolupracovníka Jaro Filipa. To je klavírista a písničkář, takže mne chtěli donutit, abych si s nimi ve studiu i zazpíval, což se jim ovšem nemohlo zdařit; nakonec jsme to usmlouvali na krátkou recitaci.
Pořad plný politických narážek a jinotajů jsme točili v době, kdy chrabří pražští příslušníci VB a milicionáři rozháněli demonstranty při 21. výročí invaze vojsk varšavské smlouvy a tak jsem si v duchu říkal, že to točíme pro hodně hluboký šuplík v registratuře dr. Čorby. Situaci ještě zkomplikovaly naše podpisy prohlášení "Několik vět", jež způsobily, že byl pozastaven tisk knižní verze seriálu v nakladatelství Naše vojsko. Pak vcelku nečekaně přišla sametová revoluce, takže již na vánoce 1989 se zcela bez problémů vysílala parodie "Okna vesmíru uzavřena" a po Novém roce Naše vojsko vydalo naši knihu v neuvěřitelném nákladu 106 800 výtisků!
V popřevratové době jsme natočili ještě čtyři díly seriálu, mezi nimiž byl na počátku r. 1990 i jeden, věnovaný vztahu mezi přírodními vědami a náboženskou vírou (protestu ondřejovské stranické organizace jsme se tentokrát již nedočkali). V posledním třicátém dílu jsem vyslovil touhu, aby náš program překonal v počtu pokračování proslulý totalitní seriál o hrdinném majoru Zemanovi, ale toto přání se mi už nevyplní.
Ilustrační foto...Původní sestava tvůrců se rozběhla nejrůznějšími směry. Kája Saudek může i oficiálně to, co dříve dělal jen vskrytu, dr. Čorbu propustili již předloni ze svazku veřejnoprávní Slovenské televízie a dr. Železný byl nejprve organizátorem volební kampaně Občanského fóra v roce 1990, pak tiskovým mluvčím českého premiéra a v od roku 1994 prvním generálním ředitelem komerční televizní stanice Nova. Astronomicky nazvaná stanice se pod jeho vedením stala v krátké době nejúspěšnější televizí ve sluneční soustavě, ne-li v celé Galaxii. Bez těchto spolutvůrců pořadu jsem ovšem ztracen - hvězdná konstelace, která nastala při přípravě Oken, se už nemůže zopakovat.

(K článku byly použity ilustrace K. Saudka z knihy Okna vesmíru dokořán, Naše vojsko 1989)

Jiří Grygar

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Pod vlivem: Od úplňku do úplňku
Ilustrační foto...
Posádka ISS vystoupila do kosmu
Ilustrační foto...
Stručně z kosmonautiky XXIII
Ilustrační foto...
Vyhlížejte mezosférické mraky
Ilustrační foto...
Úpicestory II - pravdivý příběh
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691