Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Hvězdné nebe digitálním okem II

V druhém díle si ukážeme již příklad z praxe. Nad ránem nám teď pěkně svítí hned tři planety, proč toho nevyužít? Škoda jen, že z této pohledné scény se již odplížil Měsíc...

Fotíme planety

Lov jasných planet je poměrně jednoduchý a mohou se o něj pokusit i majitelé levnějších digitálů, které nenabízejí dlouhou expozici. Pro zachycení objektů kolem nulté hvězdné velikosti bude stačit doba snímání pouhých několik desetin vteřiny. Ovšem delší expozice rozhodně není na škodu, pokud chceme, aby na fotografii bylo víc než černá obloha s několika jasnými body. Pokud přístroj nedovoluje dostatečně dlouhé expozice, můžeme si je „vyrobit“ softwarovým skládáním, abychom získali alespoň okolní nejjasnější hvězdy.

Ilustrační foto...

Souhvězdí Blíženců s Měsícem a Saturnem [9.9.2004 2:51 LSEČ]. ISO 200, clona 4.0. Obrázek složen pouze ze 3 vteřinových expozic, ale jsou na něm zachyceny i hvězdy 4. mag.

Jak ukazuje obrázek výše, skládání také využijeme v případě, že se v zorném poli nachází Měsíc, který se při několikavteřinové expozici změní v bílou přepalenou kouli. Pak můžeme udělat „fotomontáž“ a použít pohlednější a věrnější obraz Měsíce ze správně exponovaného snímku.

Další otázkou je, jak nastavit citlivost, clonu a další parametry (pokud nám to digitál umožňuje). S citlivostí doporučuji experimentovat, v praxi si vyzkoušet, při jaké hodnotě nám množství šumu na snímku připadá ještě rozumné. Když fotíme planety a jasné hvězdy, máme jistou výhodu v tom, že si můžeme dovolit poněkud vyšší citlivost než při fotografování plošných objektů jako jsou např. části Mléčné dráhy.

Clona nám ovlivňuje množství světla procházející objektivem. Je vhodné však trochu přiclonit, alespoň o 1,5 clonového čísla. Čím více objektiv odcloníme, tím více se nám projeví jeho optické vady a tím větší budeme mít na snímku hvězdy.

Ilustrační foto...

a a g Aql. Ve výřezu pak desetkrát zvětšený kotouč Altairu. Vlevo při cloně 3.5 a expozici 5 s, vpravo při cloně 2.0 a poloviční expozici. Delším exponováním by se rozdíl ještě zvětšil.

Dále doporučuji ruční zaostření na nekonečno, pokud to fotoaparát umožňuje a také manuální nastavení bílé, aby se jednotlivé snímky od sebe barevně příliš nelišily (v tak extrémních světelných podmínkách se může automatika chovat podivně).

No a konečně ohnisko volíme pochopitelně podle možností aparátu a podle toho, co všechno na snímku chceme zachytit. Jediné, co nás omezuje, je doba expozice společně s otáčením oblohy (s velkým zoomem se nám obloha rychleji pohne), a také „efektivní“ zorné pole objektivu. K okrajům snímku totiž stoupá vinětace, aberace a jiné optické vady, takže raději doporučuji nevyužívat celé zorné pole, ale pokud možno nechat si rezervu.

Ilustrační foto...Tatáž hvězda, stejné podmínky, clona i expozice. Nahoře obraz ze středu snímku, dole již zřetelně deformovaná kresba na okraji zorného pole. Ani poměrně kvalitní objektiv, jakým Carl Zeiss Vario-Sonnar 9.7-48.5 (38-190 ekv.)/2.0-2.4 bezesporu je, se tomuto jevu nevyhne.

Zpracováváme: sčítáme

Příklad ukážu na třech snímcích seskupení Blíženců, Měsíce, Saturnu a Venuše s expozičními dobami 3, 1,6 a 0,8 vteřiny, princip je ovšem stále stejný nezávisle na počtu i dobách expozic. Bohužel nemůžu popsat skládání v často užívaném programu IRIS, jelikož ten jsem si právě stáhl, já používám dle mého názoru neméně funkční, i když možná pracnější, postup s pomocí grafických programů typu Adobe Photoshop či freewarový Gimp, které umějí pracovat s vrstvami.

Ilustrační foto...

Nejprve obrázky vložím postupně do jednoho jako jednotlivé samostatné vrstvy. Pokaždé, když vložím nový snímek, nastavím blending mode (překrývání, směšování) na lighten (zesvětlit), čímž se mi odkryje i vrstva pod ním a začnu jej posouvat tak, aby se překrývaly.

Většinou však pouhý posun nestačí a je třeba provést také rotaci. To snadno zkontroluju pohledem do protějších rohů snímků, zjistím například, že levý dolní roh se překrývá, zatímco pravý horní je již o několik pixelů rozjetý. Ve Photoshopu je třeba otočit původní snímek a vložit jej jako novou – již otočenou vrstvu. Gimp umí otáčet jednotlivé vrstvy zvlášť (Layer – Transform – Arbitrary Rotation...) (v češtině asi něco jako Vrstva – Transformace – Volná rotace), čímž nám tuto operaci usnadňuje.

Když mám všechny expozice připravené, nastavím překrývání na sečíst (v Adobe Photoshopu poněkud matoucí Linear Dodge – pozor, sčítání vrstev umožňuje Photoshop paradoxně až od verze 7). Pokud skládám hodně snímků a výsledný obrázek je již „přeexponován“, stáhnu všem vrstvám Opacity (průhlednost) ze 100% na příslušnou hodnotu.

Zpracováváme: upravujeme křivky

Veleužitečný nástroj Curves (křivky) nám nabízí opravdu komfortní práci s kontrastem snímku. Na ose x je škála tónů na původním snímku od 100% černé (0) po 100% bílou (255). Na ose y je totéž pro výsledný snímek. Grafem se táhne úsečka, na začátku rovná s konečnými body (0,0) a (255,255). Její deformací pak snadno dosáhneme ztlumení nebo naopak zesvětlení určitých částí snímku.

Já jsem například na obrázku posunul její konec (bod 1) kousek doprava, čímž jsem změnil některé velmi tmavé pixely na 100% černé. Pak jsem kliknutím na graf přidal další bod (2) poblíž černého konce, kterým jsem ještě trochu ztlumil tmavší pixely (tyto už budou tmavější, ale ne úplně černé). Bodem (3) jsem poněkud vyrovnal graf tak, aby světlejší části snímku zůstaly již prakticky beze změny. Celou touto úpravou došlo k výrazné eliminaci šumu na fotografii a také ke zvýšení kontrastu (čím větší směrnice grafu, tím vyšší kontrast).

Ilustrační foto...

Jak je vidět na přiloženém screenshotu, je také možné pracovat s jednotlivými kanály (RGB) zvlášť. To se hodí zejména v případech, kdy se nám na snímku objeví podstatné množství šumu pouze například v modrém nebo červeném kanálu (a to se stává často). Pokud vám není příliš jasné, jak nástroj křivky pracuje, doporučuji tuto stránku.

Zpracováváme: co s Měsícem?

Na obrázcích noční oblohy bývá častý problém s naším vesmírným souputníkem. Jak vyfotografovat souhvězdí s Měsícem tak, aby se výsledek podobal tomu, co skutečně vidíme? Nelze jinak, než použít fotomontáž. Oko má na rozdíl od digitálu obrovský dynamický rozsah a dokáže okamžitě zpracovat jak slabé, tak velmi jasné objekty. CCD čip dokáže zaznamenat za dostatečně dlouhou dobu (jednotky až desítky vteřin) hvězdy mnohem slabší, než vidí pouhé oko, nicméně tak jasné objekty, jako je Měsíc, mezitím zahltí příslušné pixely na čipu množstvím světla tak, že všechny spokojeně ohlásí 100% bílou a na jakékoli podrobnosti můžeme zapomenout.

Já dělám fotomontáž tak, že nástrojem Clone Brush (razítko) zamaluju obraz Měsíce barvou okolní oblohy. Razítko pracuje tak, že prvním kliknutím (pravým tlačítkem, s ALTem, CTRLem... záleží na programu) označíme oblast, ze které budeme kopírovat, a pak malujeme jako štětcem a tím kopírujeme jednu část snímku do druhé. To vše provádím ne v původním obrázku, ale v nové vrstvě, kterou zkopíruju (duplikuju) z té původní. Pak jí nastavím opacity (průhlednost) dle potřeby tak, abych na snímku například mohl zůstat náznak popelavého svitu.

Ilustrační foto...

Důležité je, abych při kopírování jiné části oblohy na místo Měsíce nezkopíroval nějaké hvězdy, a aby v okolí nebyl znát přechod mezi původním obrázkem a upravenou oblastí. Pak na příslušné místo vložím do nové vrstvy snímek Měsíce ze správně exponovaného snímku. Tuto vrstvu můžu několikrát duplikovat a pak si ještě pohrát s blending mode (doporučuji zejména zkoušet Normal, Screen, Lighten a Linear Dodge) a opacity jednotlivých vrstev tak, aby Měsíc dobře „sedl“ do původního obrázku a zároveň na něm byly dobře vidět podrobnosti na povrchu.

Ilustrační foto...

10. 9. 5:27 LSEČ. Nahoře Měsíc, Pollux a Saturn s Venuší, dole vycházejí Merkur a Regulus.

Nasledující díly:
Hvězdné nebe digitálním okem IV
Hvězdné nebe digitálním okem III

Předchozí díly:
Hvězdné nebe digitálním okem I

Pavel Karas

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Narozeniny čínské kosmonautiky
Ilustrační foto...
Pojmenujte planetku po osobnosti české sci-fi
Ilustrační foto...
Satan půjde do nebe!
Ilustrační foto...
FITS snímky kométy McNaught voľne prístupné
Ilustrační foto...
Teplotní mapa Neptunu překvapila
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691