Česká jména na odvrácené straně Měsíce

Už na prvních měsíčních mapách ze 17. století se začala zabydlovat jména slavných postav světové vědy. V průběhu 20. století Mezinárodní astronomická unie přiřadila měsíčním útvarům už přes 1500 jmen významných osobností. Do měsíčního panteonu tak bylo zapsáno i několik osobností původem z Čech. Představme si nejprve ty krátery, které bohužel ze Země nikdy neuvidíme.

Bečvář [1,9S; 125,2E]

Kráter s průměrem 67 km. Nachází se nedaleko jasného kráteru Necho s nápadnou soustavou světlých paprsků. Kráter byl roku 1970 pojmenován po slavném čs. astronomovi Antonínu Bečvářovi, který se narodil 10. června 1901 ve Staré Boleslavi. V letech 1941 až 1943 inicioval výstavbu nové horské hvězdárny na Skalnatém Plese a je autorem světově proslulých hvězdných atlasů Coeli (1948), Eclipticalis (1958), Borealis (1962) a Australis (1964). V roce 1947 objevil kometu, která dnes nese označení C/1947 F2 (Bečvář). Bečvář byl velmi pečlivým a také zvláštním člověkem. Ostatně, koho by napadlo vytrhat podlahu na terase hotelu a postavit zde kopuli hvězdárny, nebo stěhovat klavír na horskou observatoř? Z osobních deníků Bečváře se můžeme dovědět, že si poctivě vedl zápisky o všem možném i nemožném. Nechyběly ani záznamy o tom, kolikrát navštívil dané město a kolik v něm strávil hodin. Bečvář by se prý jen stěží někam vydal, aniž by u sebe neměl svůj krokoměr, který poskytoval údaje vhodné do jeho statistik. Antonín Bečvář zemřel 10. ledna 1965 v Brandýse nad Labem.

Cori [50,6S; 151,9W]

Kráter o průměru 65 km. Roku 1979 byl kráter pojmenován podle Gerty Theresy Cori rozené Radnitz (15. 8. 1896 v Praze – 26. 10. 1957 v St. Louis, Mo.), která se svým manželem Carlem Ferdinadem Cori (15. 12. 1896 v Praze – 20. 10. 1984 v Cambridgi, Mass.), a Argentincem B. A. Housayem, získala r. 1947 Nobelovu cenu za objevy v endokrinologii. Coriovi se potkali se na pražské univerzitě a v srpnu 1920 se i přes odpor rodičů vzali u sv. Josefa ve Vídni s úmyslem zůstat tu natrvalo. Carl pracoval jako farmakolog na univerzitě, Gerty v dětské nemocnici. V poválečné Vídni se jim však nevedlo dobře a tak v roce 1922 odešli do USA, kde působili ve Státním ústavu pro výzkum zhoubných nemocí ve městě Buffalo a od roku 1931 na Washingtonově univerzitě v Saint Louis. Jejich jediný syn, Carl Thomas Cori, dnes žije v St. Louis. Na Harvardské univerzitě vystudoval biochemii a věnoval se vědecké práci v oblasti syntézy nukleotidů.

Marci [22,6N; 167,0W]

Kráter o průměru 25 km byl roku 1970 pojmenován po přírodovědci a filozofovi Janu Markovi Marci z Kronlandu (13. 6. 1595 - 10. 4. 1667). Marci byl nejvýznamnější postavou české vědy v 17. století. Připisuje se mu stanovení zákonů rázu pružných koulí, použití kyvadla k měření času a zjištění zákonů disperze. Roku 1654 se Marci stal osobním lékařem císaře Ferdinanda III. Marci je znám také v oboru optiky a je někdy přezdíván jako „český Galileo Galilei“. Dnes historie vědy uznává, že Marci některými svými experimentálními poznatky ve spektroskopii a fyzikální optice předešel Newtona, Grimaldiho a Boylea.

Mendel [48,8S; 109,4W]

Nápadný kráter o průměru 138 km. Kráter leží na okraji velké impaktní struktury s názvem Mendel-Rydberg, která byla objevena až zásluhou měření sondy Lunar Prospector v roce 1998. Od roku 1970 je kráter pojmenován po moravském knězi, přírodovědci a biologovi německé národnosti Johannu Augustinu Mendelovi (1822 - 1884). Mendel byl opatem augustiánského kláštera v Brně. Při rozsáhlých pokusech s křížením hrachu rozpoznal pravidelnost na výskytu znaků u kříženců. Na základě přesných číselných poměrů stanovil obecně platné zákonitosti přenášení dědičných vloh z rodičů na potomstvo při křížení rostlin. Jeho práce zprvu zapadly a byly znovu objeveny až šestnáct let po jeho smrti. Staly se tak základem a východiskem rozvoje moderní genetiky.

Nušl [32,3N; 167,6E]

Kráter má průměr 61 kilometrů. Byl pojmenován roku 1970. František Nušl se narodil 3. prosince 1867 v Jindřichově Hradci. Už od gymnázia v něm vzbudili jeho učitelé zájem o astronomii. Roku 1908 byl jmenován profesorem matematiky na České vysoké škole technické v Praze a v roce 1926 byl jmenován profesorem astronomie na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. Byl spoluzakladatelem a v letech 1918 –1937 ředitelem ředitelem Ondřejovské observatoře. Vědecká činnost Františka Nušla zahrnuje především práce věnované geometrické optice a praktické astronomii, které vycházely v domácích i zahraničních odborných časopisech. Zemřel 7. září 1951 v Praze.

Purkyně [1,6S; 94,9E]

Kráter o průměru 48 kilometrů. Nachází se na východním okraji Mare Smythii. Od roku 1970 je pojmenován po významném českém přírodovědci a fyziologovi Janu Evangelistu Purkyňovi, který se narodil 18. prosince 1787 v Libochovicích na Litoměřicku. Po úspěšném ukončení gymnázia Purkyně vstoupil do piaristického řádu. V roce 1807 z řádu vystoupil a studoval filozofii a lékařství na pražské univerzitě, kde byl roku 1818 promován na doktora medicíny. Roku 1823 se stal profesorem fyziologie ve Vratislavi, kde netradičně nahradil dogmatický přístup experimentálním. V letech 1850-1853 byl proděkanem na pražské univerzitě. Roku 1853 začal vydávat přírodovědný časopis Živa , který vychází dodnes. V roce 1837 formuloval buněčnou teorii. Ve čtyřicátých letech 19. století sestavil přístroj zvaný kinesiskop, který umožňuje demonstrovat jednoduchý pohyb malovaných obrázků. Umírá po delší nemoci 28. července 1869 v Praze.

Safařík [10,6N; 176,9E]

Kráter o průměru 27 kilometrů, který se nalézá nedaleko středu odvrácené strany Měsíce. Od roku 1970 nese jméno Vojtěcha Šafaříka. který se narodil 26. října 1829 v Novém Sadu. Jeho původní specializací byla chemie. Tu studoval na pražské univerzitě, berlínské univerzitě a na univerzitě v Göttingen. V době, kdy Šafařík působil jako profesor na obchodní akademii ve Vídni, byl požádán K. J. Erbenem, aby jako chemik posoudil pravost rukopisu Libušina proroctví v záležitosti, která souvisela s Rukopisem královédvorským a Rukopisem zelenohorským. Právě Šafaříkovy výsledky jednoznačně prokázaly, že se jedná o podvrh. Hlavním zájmem prof. Šafaříka ovšem byla astronomie. Na své soukromé hvězdárně v Praze na Vinohradech pozoroval především sluneční skvrny, Měsíc a proměnné hvězdy. Během 17 let uskutečnil přes 20 tisíc pozorování proměnných hvězd. Byl rovněž podporovatelem snahy dr. Friče o vybudování observatoře v Ondřejově, které věnoval svou astronomickou knihovnu a dalekohledy. Od roku 1892 působil po čtyři roky jako profesor deskriptivní astronomie na pražské univerzitě. Zemřel 2. července 1902 v Praze.

Použitá literatura:

Š. I. Kovář, Antonín Bečvář: astronom, který miloval mraky, nakl. M. Nováka 2001
I. Štoll, Jan Marek Marci z Lanškrouna, Vesmír 1996/9
L. Hlaváčková, Německá lékařská fakulta v Praze (1883 – 1945), Vesmír 1994/12
P. Čech, Úryvek z článku v LN z 9. března 2000
http://moon.astronomy.cz
Moon Nomenklature - IAU

Pavel Gabzdyl

28. 07. 2004 IAN.czIAN.cz