Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Historie dobývání Marsu – díl třetí (Mars Observer až MPL )

Rudá planeta Mars přitahovala pozornost člověka odjakživa. Teorie i fantazie o možnosti života na Marsu, nástup kosmonautiky, možnost vody i života… to vše mělo za následek, že ke čtvrté planetě sluneční soustavy směřovaly a budou směřovat desítky sond. Tento čtyřdílný seriál bude jakousi rekapitulací nejen slavných Marinerů, Vikingů, Marsů, ale i dnešních automatických robotů zkoumající tento tajuplný svět.

Mars Observer:

Sedmnáct let po triumfu sond Viking se USA rozhodly vyslat k Marsu další sondu. Mars Observer startovala 25. září 1992 a výjmečná byla mimo jiné tím, že jako první měla dva na sobě nezávislé pohonné systémy. Jeden pro dráhové korekce a druhý pro úpravu dráhy sondy. Sonda byla opět vybavena celou řadou vědeckých přístrojů pro výzkum z orbitu. Sonda za téměř miliardu USD měla po dobu minimálně tří let provádět výzkum tepelného záření (infračervený spektrometr), atmosféry (složení, výskyt vodní páry). Dále pak výzkum radioaktivních prvků na povrchu, topografická měření a pochopitelně především snímkování povrchu. K pořizování fotografií měl sloužit systém několika kamer s rozlišením až 1,5 metru! Let se vyvíjel dobře až do dubna 1993. Poté se přihodily problémy s komunikací a stabilizací v prostoru. Těsně před navedením na oběžnou dráhu Marsu se spojení se sondou natrvalo přerušilo. Důvodem ztráty spojení byla pravděpodobně exploze, která nastala při smíšení okysličovadla s palivem. Dne 28. srpna 1993 ohlásila oficiálně NASA ztrátu sondy.Vždy když se mluví o sondě Mars Observer, vybavím si televizní pořad, který u nás běžel před několika lety a ve kterém několik „odborníků“ tvrdilo, že NASA sondu odpojila úmyslně, protože na Marsu objevila něco, co chtěla před veřejností utajit (asi marťany ??!!). Tito lidé to dokazovali mimo jiné tím, že NASA zveřejňovala záběry a informace z letu se zpožděním. Ještě dnes se divím, jak vůbec mohli takové nesmysly pustit do televize.

Mars Global Surveyor (MGS):

Najdete-li si na internetu fotografie Marsu, pořízené z oběžné dráhy, jedná se většinou o snímky ze sondy Mars Global Surveyor (MGS). Sonda odstartovala 7. listopadu 1996. Jejím nejdůležitějším vybavením je MOC (Mars Orbital Camera), která pochopitelně slouží k pořizování fotografií povrchu. Další technikou na palubě MGS je MOLA (Mars Orbiting Laser Altimeter), který má za úkol topografická měření povrchových útvarů (s přesností cca 2 m) a také pro měření výšky oblaků. Atmosféru a oblaka zkoumá i TES (Thermal Emission Spectrometer), jenž však také pomáhá určit složení povrchových hornin. Pro studium magnetického pole planety má MGS instalovaný MAG-ER (magnetometr a reflektometr) a RS (Radio Science). Sonda se po úspěšném brzdícím manévru dostala dne 12. září 1997 na oběžnou dráhu kolem Marsu. Poté bylo zahájeno mapování povrchu. Mezi nejslavnější přínosy MGS pochopitelně patří především fotografie povrchu. MGS provedl zmapování téměř celého povrchu. Útvary byly fotografovány několikrát, vždy při různých osvětleních a to s maximálním rozlišením 12 až 15 metrů. (Vybrané oblasti, například místo přistání Mars Pathfinder, MER) je schopen snímat speciální technikou, kdy rozlišení dosahuje až 0,5 m na pixel, na snímcích jsou tedy přistávací moduly dobře patrné).

Ilustrační foto...

Mars 96 (Mars 8):

Pokud se podíváte do nějakého přehledu sond, jež zkoumaly Mars, bude u sondy Mars 96 (po startu Mars 8) jako země původu uvedeno Rusko. Avšak na této sondě se podílela celá řada států (Německo, Francie, Itálie, Velká Británie, Irsko, Bulharsko, Belgie, Slovensko, ČR a další). Sonda byla vybavená širokou paletou přístrojů pro výzkum a mapování Marsu, ale také pro zkoumání meziplanetárního prostoru a slunečního věru. Hlavní část výzkumu měla proběhnout z orbitu, ale část sondy měla přistát na povrchu, kde měla provádět především meteorologický výzkum. Zajímavostí a raritou měla být dvojice geologických penetrátorů. Ty měly tvar špičatého válce a při sestupu se měly v co největší rychlosti zapíchnout do povrchu. Poté měl následovat výzkum seismické aktivity, chemického složení, mechanických a fyzikálních vlastností povrchu. Start sondy proběhl 18. listopadu 1996. Po dosažení parkovací dráhy na oběžné dráze Země se měl zažehnout poslední 4. stupeň. K zážehu sice došlo, ale trval mnohém kratší dobu, než bylo potřeba. Sonda tak shořela v zemské atmosféře a její zbytky dopadly pravděpodobně do Chilské pouště Atacama.

Mars Pathfinder (MP):

Sonda se skládala ze dvou částí. Nepohyblivého přistávacího modulu a vozítka Sojourner. Výzkum byl prováděn již při sestupu (výzkum atmosféry) a také po přistání (výzkum atmosféry a meteorologická pozorování, fotografování místa přistání). Nejdůležitější části byl Rover (Sojourner). Malé vozítko o velikosti mikrovlnné trouby (630 x 480 x 280 mm) a hmotností necelých 12 kg. Po přistání měl popojíždět po povrchu planety a provádět vědecká pozorování. Vozítko bylo napájeno pomocí vlastních solárních panelů a mělo šest kol. Komunikace probíhala přes Mars Pathfinder (Sagan Memorial Station), což omezilo jeho akční rádius na teoretickou vzdálenost asi 500 metrů od místa přistání. Cíle Roveru byly dva. Především technický (vyzkoušet zařízení tohoto typu – získání zkušeností pro další podobná zařízení) a pochopitelně vědecký. Hlavním vybavením Roveru byl spektrometr APX (Alpha-Particle-X-Ray Spectrometer), který sloužil k určení složení povrchu. Rover byl pochopitelně vybaven i kamerami pro pořizování fotografií.Start sondy Mars Pathfinder proběhl 4. prosince 1996 a dne 4. července 1997 sonda přistála v oblasti pánve Ares Vallis. Zajímavostí přistávacího manévru byl fakt, že k měkkému přistání pomohl nejen padák a brzdící motory, ale také airbagy. Ty se nafoukly a díky nim mohla sonda po dobu 2,5 minut poskakovat do výšky až několika metrů. Poté airbagy splaskly a z přistávacího modulu se vysunula plošina po níž Sojourner vyjel na povrch rudé planety. Sojourner provedl na 15 úspěšných chemických analýz kamenů a pořídil více než 500 fotografií. Přistávací modul pořídil na 1600 fotografií, včetně panoramatických. Mise byla ukončena na přelomu září a října 1997. Sojourner ujel více než 50 metrů, přičemž prozkoumal nejbližší okolí místa přistání.

Ilustrační foto...

Nozomi:

Sondy, které jsme až dosud probrali, byly buďto americké nebo ruské. Přestože se na těchto sondách podílely mnohdy i jiné státy, museli jsme si na sondu z třetí země počkat až do konce minulého století. 4. července 1998 vyslalo Japonsko svou sondu Nozomi. V překladu toto slovo znamená „naděje“. Sonda měla letět k Marsu po dobu pěti let. Po navedení na oběžnou dráhu měla obíhat ve výšce asi 880 km nad povrchem. Jako hlavní úkol mise bylo naplánováno studium magnetického pole Marsu. Dále pak měla Nozomi provést studium vlivu slunečního větru na atmosféru rudé planety a také zkoumat jeho dva měsíce. Kvůli chybě, však nedošlo k úpravě dráhy a tak se Nozomi k Marsu nedostala. Mise za 100 milionu USD tak byla 9. prosince 2003 definitivně ukončena. Sonda pak byla alespoň částečně přizpůsobena k výzkumu meziplanetárního prostoru – především pak výzkum slunečního záření.

Mars Climate Orbiter (MCO):

Konec dvacátého století byl, alespoň pokud jde o sondy k Marsu, dosti nešťastný. V roce 1998 přišla na řadu nejprve americká sonda Mars Climate Orbiter (MCO). Sonda za 125 milionů USD odstartovala 11. prosince 1998. MCO měla být první sondou v historii, jejímž hlavním cílem měl být meteorologický výzkum Marsu. Sonda měla z oběžné dráhy zkoumat ozon, teplotu, obsah vodních par a především změny počasí v marsovské atmosféře. Sonda však svůj cíl nesplnila a to kvůli chybě, které se dalo jen těžko uvěřit. Na konstrukci sondy pracovaly dva týmy: NASA a Lockheed Martin. Jeden tým počítal dráhové elementy v kilometrech a druhý v mílích. Jak je asi všem jasné, mezi těmito jednotkami je poněkud větší rozdíl (1 míle (klasická) = 1,609 km). Díky špatné komunikaci mezi týmy a špatné kontrole se sonda dostala k Marsu zcela zmatená a pravděpodobně shořela v září 1999 v atmosféře, když si myslela, že je ještě dostatečně vysoko nad atmosférou rudé planety. (Sonda měla ušetřit pohonné hmoty při usazování na oběžnou dráhu tzv. aerobrakingem, tedy bržděním ve vysokých vrstvách atmosféry. Běžně toho bylo s úspěchem využito u MGS i Mars Odyssey). Po fiasku MCO začaly v NASA padat hlavy na vedoucích místech a to hlavně proto, aby se chyby neopakovaly při nadcházející misi sondy Mars Polar Lander.

Ilustrační foto...

Mars Polar Lander (MPL):

Krátce po sondě Mars Climate Orbiter odstartovala sonda Mars Polar Lander. Start proběhl 3. ledna 1999. Na rozdíl od MCO měl Lander na povrchu i dosednout. Mělo proběhnout přistání samotného modulu sondy a také dvojice penetrátorů (zařízení, které se od mateřské sondy odpoutá během přistávacího manévru a poté se při velké dopadové rychlosti zavrtá pod povrch). Sonda měla po přistání v severním okraji jižní polární čepičky, provádět výzkum atmosféry, snímkování (panoramatické snímky), atd. Penetrátory se měly od sondy oddělit ještě před vstupem do atmosféry a poté se při rychlosti cca 200 m/s zapíchnout do hloubky až 2 m a to 200 km od místa přistání Landeru. V článku o MCO jsem zmínil, že po fiasku této sondy bylo v NASA odvoláno ze svých funkcí mnoho lidí. Mělo se tak především zabránit krachu i MPL, ale na to již bylo pozdě. Kvůli spěchu, nedostatku času i odborníku došlo k tomu, že na MPL byla technická závada. MPL vypojil při přistávacím manévru motor příliš brzy a tak se sonda za více než 200 milionu USD roztříštila 3. prosince 1999 o povrch Marsu. Důsledkem vyšetřování pak byla větší opatrnost při plánování dalších sond, zvýšení počtu odborníků a pochopitelně personální změny.

Více o nehodě MPL

V příštím díle: Mars Odyssey, Mars Express, MER (Spirit a Opportunity), závěr

První díl (Mars 1 až Mariner 9)

Druhý díl (Mars 4 až Fobos 2)

Zdroj:

Petr Kubala

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Konec jedné měsíční sondy II
Ilustrační foto...
Interstelární reflexe
Ilustrační foto...
Vzrušující Eros
Ilustrační foto...
Videozáznam přednášky Stephena Hawkinga
Ilustrační foto...
Jste průměrnými Evropany?
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691