Za límečkem černé díry

V půlce června roku 2003 skupina astronomů z Evropské jižní observatoře (ESO) testovala va VLT nový přístroj MIDI -- spektrometr pracující v infračervené části spektra mezi vlnovými délkami 5-100 mikrometru. Kombinováním dvou 8,2-metrových dalekohledů VLT použitých jako interferometru a přístroje MIDI dosáhli úhlového rozlišení 0,01". U zkoumané galaxie M 77 (NGC 1068) ze souhvězdí Velryby, která je svou vzdáleností 50 mil. světelných let nejbližší a nejjasnější aktivní galaxií, představuje toto rozlišení 3 světelné roky.

V centru galaxie se astronomům podařilo objevit oblak poměrně horkého (500°C) prachu širokého tři světelné roky. Jde o látku postupně konzumovanou černou dírou. Tento oblak zahřívá vnější chladnější (50°C) oblast zabírající asi jedenáct světelných let na šířku a sedm světelných let na tloušťku. Tento materiál pohlcuje krátkovlné záření přicházejicí z vnitřní části oblaku a vyzařuje ho jako infračervené záření, na které je citlivý detektor MIDI.

Současné modely vyžadují k pokrytí vyzářené energie přítomnost obří černé díry o hmotnosti 100 miliónů Sluncí. Tyto extrémní objekty už vyplňují přechodovou oblast ke kvasarům. Spektroskopická data také odhalila složení prachových zrn -- nejpravděpodobněji se jedná o sloučeninu vápníku, hliníku, křemíku a kyslíku.

Detailní snimky z jihoamerické hory Paranal tak příspěly k odhalení některých tajemství jedněch z nejfantastičtějších objektů na obloze.