Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Člověk a komety

Zkusme se posunout v čase do minulosti, do dob našich prapředků. Jejich poznatky o dění na obloze byly značně neucelené, tudíž neměli vůbec žádné informace ani o kometách. Nikdo nevěděl, že jde v podstatě o „špinavou sněhovou kouli“ – jak jsou komety s oblibou obecně nazývány – na oběžné dráze kolem Slunce. Objevení takového tělesa na obloze bylo spojováno s pohromou či zkázou. Ostatně jako většina zvláštních astronomických jevů. Ještě v dnešní době astrologové spojují příchod komety s katastrofami.

Proč jsou pro lidstvo vlastně komety tak přitažlivé? Když se na obloze objeví jasná vlasatice, je kolem toho velký rozruch. Zejména se stávají častým cílem astro-fotografů. Jsou však mimo jiné nositeli cenných informacích o původu Sluneční soustavy. Jedná se o nejstarší zachované objekty od jejího vzniku. Jejich průzkumem se můžeme dozvědět více o formaci Sluneční soustavy od samého počátku. Jejich studiu je proto věnována značná pozornost a sond směřujících ke kometám přibývá.

S vynálezem dalekohledu se lidstvu vesmír více otevřel. Prvním takovým průkopníkem byl Galileo Galilei. Doslechl se o holandském výrobci dalekohledů Hansovi Lippersheym, který dalekohledy prodával od roku 1608. Prohlédl si důkladně konstrukci přístroje a později si postaví vlastní dalekohled. Poprvé namířil čočkový dalekohled k obloze kolem roku 1610. Jeho první přístroj měl průměr pouze 16 mm! Ani jeho další dalekohledy na tom o mnoho lépe nebyly. Není ale divu, že se mu povedly jeho objevy Saturnova prstence, Jupiterových měsíců apod. V těchto dobách totiž byly pozorovací podmínky při čisté obloze vynikající. Ovzduší nebylo ničím zamořené a o žádném světelném znečištění se samozřejmě také nedá mluvit. Od prvního použití dalekohledu pro astronomii už Galileovi následníci dosahovali velkých pokroků. Už pár let předtím (1577) se Tycho Brahe pokoušel změřit paralaxu komety. Ovšem žádnou nenaměřil, a tím vlastně dokázal, že se tato tělesa nacházejí dál než Měsíc. Pozice mu ještě ověřoval z Čech Tadeáš Hájek z Hájku. Tycho Brahe se ale proslavil spíše zlatostříbrnou protézou špičky nosu, kterou si nechal zhotovit, když o ni v souboji přišel. V roce 1695 Edmund Halley při porovnávání drah komet z předchozích let zjistil, že se jedná o periodické návraty stejného objektu. Bohužel se již předpověděného návratu nedožil. V lednu 1759 ale tuto kometu pozoroval Charles Messier. Zvučné příjmení jistě všem připomene známý katalog deep-sky objektů. Při hledání jedné z vlasatic totiž Messier náhodně zpozoroval průvodce galaxie v Andromedě (M 32). O něco později narazil na Krabí mlhovinu. Po nějaké době už tyto objekty vyhledával systematicky a vznikl tak dodnes používaný (především mezi amatérskými astronomy) Messierův katalog, který měl pomoci dalším pozorovatelům, aby nedošlo k záměně vlasatic za tyto mlhavé objekty.

Nepočítáme-li rozsáhlé vyhledávací systémy, tak byl dosud nejúspěšnějším lovcem komet Jean Louis Pons. Na svém kontě má 37 kousků! Bylo by jistě hříchem zapomenout na Johanna Enckeho. Identifikoval kometu s periodou 3,3 roku, když srovnával pozorování jejích předchozích návratů. Stejně jako u Halleyovy komety byla tato kometa pojmenována podle Enckeho, přestože nepatřil k jejím objevitelům (prvním z nich byl P.Méchainem, druhým Pons). Giovanni Schiaparelli dokázal poprvé souvislost komet s meteorickými roji, když porovnal roku 1897 dráhu Swift-Tuttle s drahou roje Perseid. Tuto myšlenku astronomům vnukli již bohaté návraty Leonid v letech 1799 a 1833. Například Halleyova kometa je mateřským tělesem dokonce dvou meteorických rojů – Éta Akvarid a Orionid.

Přesouváme se pomalu do 20. století. Počet objevů stoupá, s čímž se rozvíjí i porozumění kometám jako takovým. Pokroky vedou také ke zjištění slunečního větru, s nímž souvisí tvar a směr ohonu komety. V polovině století Fred Whipple vytváří model kometárního jádra (právě onu „špinavou sněhovou kouli“). Nezávisle na sobě vytvářejí Jan Oort a Gerard Kuiper teorii rozsáhlého mračna meziplanetární hmoty na okraji Sluneční soustavy. – Zde se komety pohybují, dokud nejsou gravitací staženy do středu naší Sluneční soustavy. Vydávají se pak na velmi eliptické dráhy, v jejichž jednom ohnisku se nachází právě Slunce. Když se pak takové těleso ke Slunci přiblíží na dostatečnou vzdálenost, začne se materiál z komety vypařovat do prostoru a vzniká tak koma, tedy hlava komety. Lehké částice komy ovlivňuje sluneční vítr a vytváří tak ohon komety. Vzhledem ke složení komet z různých druhů ledu a z prachu jsou také ohony komet různého charakteru. Nejčastěji je pozorovatelný modrý plasmový ohon a prachový ohon, který bývá často zakřivený vlivem gravitace Slunce, která částice stahuje zpět ke Slunci. Mezi aktivní lovce vlasatic 20. století patří poměrně známá jména manželů Shoemakerových, Brooks, Levy a Bradfield. Nedávno jsme měli možnost brzy ráno pozorovat jeho další objev – C/2004 F4 Bradfield.

Tím jsme stručně shrnuli světová jména. Nyní se v krátkosti podíváme na vývoj československé astronomie, hlavně co se komet týče. Zde se můžeme pochlubit především velmi úspěšnými astronomy Antonínem Bečvářem a Antonínem Mrkosem. V prvním případě jde o ředitele observatoře na Skalnatém plese. V březnu 1947 zde objevil kometu C/1947 F2 (Bečvář). A. Mrkos našel kometu na přelomu let 1947 a 1948. Ve spolupráci s československou astronomkou Pajdušákovou se pak postaral o další objev z Tater – C/1948 (Mrkos – Pajdušáková). Další společně nalezenou kometu nezávisle pozoroval i japonský astronom Honda. Tudíž těleso s periodou 5,2 roku nese označení 45P/Honda – Mrkos – Pajdušáková. Při dalším objevu komety z Tater, tentokrát 41P/Tuttle - Giacobini – Kresák, se ukázalo, že jde o již dvakrát objevenou kometu a poté ztracenou. V roce 1858 ji pozoroval Tuttle, v roce 1907 pak Giacobini. A 24.5.1951 ji znovuobjevil Kresák z Tater. Při návratu 1973 překvapila náhlou změnou jasnosti o 9 magnitud! Mrkosových objevů bylo v následujících letech hodně. Za zmínku stojí jasná kometa 20. století C/1957 P1, objevená Antonínem Mrkosem na Lomnickém Štíte s jasností 3 mag a ohonem asi 4 stupně. Když se nad tímto zamyslíme, jistě mi dáte za pravdu, že v dnešní době už by takový objekt neměl šanci zůstat neobjeveným tak dlouho. Pozorování komety provedli ještě dva pozorovatelé z Ameriky a Japonska. Ale protože do mezinárodní unie zaslali svá pozorování o něco později, nese kometa pouze Mrkosovo jméno.

Myslím, že ani jméno Luboš Kohoutek není nikomu cizí. Jeho první objevená kometa dostala označení C/1969 (Kohoutek). Začátkem roku 1971 byl bohužel zaznamenán její rozpad. Ovšem většina pamětníků si vybaví kometu C/1973 E1 (kohoutek), objevenou Lubošem Kohoutkem v Hamburku. Optimistické předpovědi až -5 magnitud ale bohužel byly daleko od skutečnosti. V přísluní totiž produkovala méně plynů, než je u komet obvyklé. Na tuto skutečnost ale nikdo předem neupozornil. Jedním z posledních objevů našich astronomů je pak Mrkosova kometa 124p/Mrkos. V březnu 1991 ji našel na fotografické desce Maskutovy komory na Kleti.

Z Kletě pak ještě objevil jednu kometu M. Tichý – P/2000 U6 (Tichý). Celkem českoslovenští astronomové objevili 29 komet. To už pomalu opouštíme historii a vracíme se k současnosti – k době, kdy už máme představu o kometách a jejich chování. K době, kdy už jsou objevy komet téměř na denním pořádku. Ale zároveň také k době, kdy jsou velkými vyhledávacími systémy typu LINEAR, NEAT a Spacewatch vytlačováni amatérští astronomové a jejich šance na objev komety tak rapidně klesají. Proto si také velmi vážím vytrvalých lidí, kteří se nevzdávají. A navzdory velkým projektům, systematicky snímkujícím oblohu, pokračují ve své snaze objevit si kometu. Ti nejvytrvalejší z vytrvalých pak slaví úspěchy. Dobrým příkladem je třeba pan Bradfield, který si další kousek objevil relativně nedávno. Obdiv si ale jistě zaslouží i ti, kteří se ještě své šťastné chvíle nedočkali, ale stále se nevzdávají! Nicméně význam má i amatérské pozorování již objevených komet – například pro zpřesnění její dráhy, ale i pro dokonalejší předpověď vývoje jasu.

Ilustrační foto...

Komety mě doslova fascinují. Bohužel jsem si jako malý kluk nemohl užít Hale-Bopp. Pamatuji si ji matně jen z jedné noci, kdy jsme se šli s rodiči projít do města. Vzhledem ke světelnému znečištění jsme viděli ohon jen 1-2 stupně (pokud si dobře vzpomínám). Z komety Hyakutake mi neutkvělo v hlavě vůbec nic. Řekl bych, že jsem ji ani neviděl. První kometa, kterou jsem si mohl pořádně užít, byla Ikea-Zhang. Pozoroval jsem ji na jaře roku 2002. Měl jsem čerstvě koupený svůj triedr (tehdy ještě bez stativu), takže jsem ji vyhledával téměř každou jasnou noc. Poprvé to bylo 11.3.2002 večer. S vyhledávací mapkou a triedrem jsem vyšel kopec za domem. Když mi přes zorné pole přejelo jasné jádro s ohonem komety, málem mi přestalo bít srdce. Nepopsatelný zážitek, na který asi jen tak nezapomenu...

Vraťme se zase zpátky k teorii. Historii objevů komet máme za sebou. Teď se ale zkusme na chvíli zamyslet nad problémem, v poslední době poměrně aktuálním. Mířím tím k riziku, že některá z komet bude mít namířeno přímo na naší Zemi. V prvé řadě je třeba říci, že střet Země s kometou je méně pravděpodobný než s asteroidem, zato ale podle posledních studií mnohem nebezpečnější. Proč? Třeba už jen proto, že mohou na naši planetu dopadat rychlostí až 72 km/s, zatímco u planetek je to maximálně 23 km/s. Mělo by nás tedy zaujmout, že díky velké kinetické energii dokáže jádro komety napáchat až desetkrát více škody než planetka stejné velikosti. Následky by tedy mohly být globální, nejspíš by přežily jen nejnižší formy života! Naštěstí se ale můžeme uklidnit faktem, že komety se sráží se Zemí v intervalu přibližně 100 milionů let. Díky tomu, že technický vývoj jde v posledních letech hodně dopředu, máme už šanci se proti útoku vesmírných objektů bránit. Navíc je výhodou, že kometa na kolizní dráze se Zemí by byla nejspíše objevena několik měsíců dopředu. Je ale nutné upozornit, že tomu tak nemusí být vždycky! O tom, že srážky komet s planetami nejsou neobvyklým jevem, nás přesvědčila v roce 1996 kometa Shoemaker-Levy 9. Na vlastní oči jsme mohli pozorovat její zánik v atmosféře Jupiteru – tmavé skvrny v oblačných pásech byly patrné ještě několik měsíců po srážce. Spekuluje se i o tom, že známý Tunguzský meteorit byl taky původem kometou. Ovšem podle některých teorií nemusely v minulosti pouze škodit. Je totiž možné, že kometami byly na Zemi dopraveny zárodky života! Nabízí se tedy otázka, jestli si komety to, co možná daly, taky zase zpět nevezmou. Není ale pravděpodobnější, že si Zemi člověk zničí sám? Když v posledních letech sleduji stále se zhoršující životní prostředí, tak mi tahle verze bohužel přijde docela reálná.

Komety tedy mohou mít dvě odlišné tváře. Jednak jsou potěšením pro lidstvo, když se na obloze objeví nějaká jasnější kometa. Zároveň nás ale mohou zničit!

Lukáš Turek

| Zdroj:  IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Tmavá skvrna v atmosféře Uranu
Ilustrační foto...
Osud Galilea upečen?
Ilustrační foto...
Větší než si dokážete představit
Ilustrační foto...
26. zasedání Mezinárodní astronomické unie (I
Ilustrační foto...
Jaké bylo rande?
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691