Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Polosen měsíční noci

Když se v úvodníku IAN začaly objevovat coby ústřední témata více či méně astronomické sny různých lidí, říkal jsem si, že je to jen taková redaktorská libůstka. Co se jsem však zažil nedávné noci, mě přivádí do pomyslného spolku vyprávěčů vlastních snů. Posuďte sami.

Rozhodl jsem se přespat v práci. Nepočítám-li dávné noční brigády za studentských let, bylo to vlastě poprvé. Odpoledne jsem byl na schůzce astronomického klubu (hvězdárna v téže čtvrti) a večer jsem potřeboval cosi v jisté internetové komunitě (s astronomií nesovisející) a cítil jsem, že už nějak nestojí za to, abych šlapal 10 km na kole domů a za kuropění zase 10 km na další šichtu. Takže jsem se dohodl s vrátným, že na našem patře přes noc nepoběží zabezpečovačka, vedle pracovního stolu jsem si rozložil molitan z křesel a říkal si, že to ráno konečně budu mít blízko do práce.

Během večera jsem každou chvíli zhasínal, abych se podíval z okna na Venuši u Plejád (okna našeho kanclu míří zhruba na západ). Když jsem vypnul počítač a zhasl monitor (v místnosti jich je asi 10), okno jsem ještě na chvíli otevřel, abych dal dobrou noc hvězdám. Přemýšlel jsem, jestli záblesky na vzdálených mracích jsou odrazy blesků z bouřek nebo něco vyrobeného člověkem.

Okolo desáté večer jsem zalehl do spacáku a přemýšlel o tom, jestli jsem byl někdy na noc takhle "opuštěný". Asi ne. Na vandrech jsme vždycky byli minimálně tři. Tady jsem sám, jako poustevník, jako strážce majáku, jako kosmonaut. Vrátný je alespoň 50 metrů daleko, pak možná v tom domku na kraji bloku někdo ještě bydlí (jinak okolo samé firmy), no a pak až na sídlišti za silnicí. Tak jsem v té "kancelářské krajině" usnul.

Ve tři ráno mi úplněk podráždil sítnice. Trochu jsem se probudil. Uvědomoval jsem si kde jsem a proč. A pak jsem se zase propadl kamsi do podvědomí. V onom polosnu jsem nejprve stál u okna ze kterého jsem večer zdravil hvězdy, které bylo v reálu metr od místa kde jsem spal. Koukal jsem na Měsíc zahalený mraky - který tam v reálu byl. Kancelář vypadala stejně, až na to, že místo kolegova stolu byla lednice. Cosi mě táhlo ven.

Střih: Stojím na chodníku před firmou a divím se proč si studenti berou pláštěnky, když přece v takhle hustém dešti je lepší deštník. Patřím k oněm studentům a přece ne - oni se mezi sebou znají, já je moc ne. Všichni stoupáme pěšky po chodníku na nadjezd (který je vidět z okna kanceláře), přestává pršet a na obloze jsou typické kumuly vzdalujících se přeháněk v arktickém vzduchu. A na jednom z nich je vidět zvláštní mihotání, jako když se díváte přes nějakou turbulentní vrstvu. A v tom z této textury vykouknou sbíhající se a vzápětí se zase rozbíhající kruhové vlnky (pro znalce: efekt hvězdné brány). O kousek vedle ještě jednou. A znovu, zase jinde. Snažím se přesvědčit sebe i ostatní, že je to něco jako fata morgana a že pozorujeme zvětšený obraz nějaké vzdálené kaluže, na kterou dopadají kapky deště, zvětšený na nějakém netypickém zvrstvení vzduchu. A současně vím, že to není pravda - vlnky se přece nesbíhají před místem, kde kapka dopadne!

Ilustrační foto...Sřih: Ležím ve spacáku v kanceláři. Ale stále jsme ve snu. Protože ta kočka tu má být. Bílá s černým mourkováním. Ale nemá být takhle ztuhlá. Má chodit, mňoukat a točit ocasem a ne na mě takhle pronikavě civět bez jediného pohybu. Otevřel jsem okno a podíval se na měsíc. A najednou mi to dochází: mimozemšťani. A padá na mě těžký strach. Protože jejich přítomnost mění skutečnost okolo způsobem který nechápu a nemohou ho předvídat. A který se mě týká.

Ležím ve spacáku. Tentokrát už v reálu. Obklopuje mě kosodélník úplňkového světla, ale jinak je všechno normální, až na můj tep, přece nemám klidovou tepovou frekvenci osmdesát? Po několika nadechnutích se uklidňuju a po několika převaleních zjišťuju, že rozjitřený mozek už nedokáže usnout. Balím své provizorní lože a jdu si odpíchnout na bránu. Čtvrt na pět. Takhle brzo do práce už doufám nikdy nepůjdu.

Když jsem pak spustil počítač a chystal se dát do tesání databází, rozhlédl jsem se kolem a najednou jsem věděl, že se každý atribut mého snu dá vystopovat v předchozím dni. Na stole vedle okna je na klávesnici počítače papír s mohutným textem "Mám víno v Lednici!" (aby ho nezapoměl) a tak jsem v první scéně zaměnil ukazatel na věc za věc samotnou. To co jsem večer internetil se opravdu týkalo převážně studentů, z nichž jsem většinu neznal, ale některé jo. Pocit ufonů jsem si přinesl z hvězdárny, kde jsem listoval pološarlatánskými výstřižky z časopisů (ABC například), v nichž byly sice kritické texty, ale sugestivní obrázky "malých šedých", soška bohyně Sedny, xicht z Marsu a podobně. Snový pocit, že se mám někam vydat mohl taky pocházet z toho, že jsme debatovali o cestách - letos v létě na bicyklech, za dva roky na zatmění do Turecka. A onu bílou kočku s černým mourkováním jsem potkal předchozí ráno cestou do práce.

Když si z odstupem času čtu svůj sen, je mi jasné, že mi v Hollywoodu Oskara za scánář nedají. Je to směs klišé převzatých odjinud, není tam místo pro herecké výkony, efekty jsou nepůvodní a málo barvité, dějová linie vyloženě ubohá. Konec konců, i ta kočka omylem unesená ufony místo člověka se dá vysledovat (jako literární prostředek) až do sci-fi "Chlapec a hvězdy". Ale když mozek balancuje na hranici mezi snem a realitou, je velmi těžké odlišit jedno od druhého.

Tenhle zvláštní polosen mi umožnil nahlédnout do světa lidí, kteří tvrdí, že pravidelně navazují kontakty třetího či kolikátého druhu s šedáky z Plejád či fialovým lidem z Bellatrix. Těm co to nedělají na kšeft se budu teď míň smát, ale nebudu jim proto o nic víc věřit. Naopak, vždyť uvěřit bludu je tak snadné. Sám jsem si to na zlomek sekundy vyzkoušel.

Jo, a taky vím, že kdybych jednou nějaký ufouni potkal, tak se mi rozklepou kolena a určitě nebudu důstojným reprezentantem lidstva.

Bellatrix

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
David a goliáš
Ilustrační foto...
Obloha v únoru
Ilustrační foto...
STS 121 Discovery – průběh letu (15.-17.červe
Ilustrační foto...
Žeň objevů 2003 - díl B
Ilustrační foto...
XXV. Ebicykl Východniarske Striebro 2008
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691