Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Speciální astronomické vzdělávání

Hledání řádu a smyslu ve světě i v sobě (často skrze poznávání vesmíru) je jedno z filozofických, teologických i psychoterapeutických témat – „stejně jako změna – proměna člověka ve směru vyšší kvality nebo pojetí člověka jako bytosti žijící ve vztazích a vztahujících se.“ (prof. PhDr. Jan Vymětal) – a proto není se čemu divit, když o astronomii jeví zájem i lidé například nevidomí či slepohluchoněmí.

Když se ptám lidí dotknutých „astronomií“, čím je láká, mnohdy v obdobné shodě s jedním umělcem, s nímž jsem přednedávnem uskutečnil rozhovor pro ian.cz, odpovídají: „…myslím, že v tom je jakýsi filozofický náboj. Snažím se zajímat o otázky: Kdo jsme? Odkud pocházíme? Kam směřujeme? ... Snažím se chápat v širších filozofických schématech, z pohledu našeho bytí a naší existence na tomto světě. Myslím, že k tomu mi astronomie hodně pomohla a byla prvním impulsem k takovému chápání a nazírání. Svět mě zajímá v širším hledisku.“
Bez zajímavosti není jistá shoda s myšlením gnostiků, sekty z prvních století našeho letopočtu, která vznikla z okrajových skupin diasporního židovství v kontaktu s novoplatonismem a ranným křesťanstvím a působící zejména ve východním Středomoří. Gnostikové měli za to, že člověk je božského původu a proto důraz kladli na sebepoznání, které pěstovali mystickými praktikami – snažili se v sobě objevovat Boha. Kladli si otázky typu: „Odkud jsme a čím jsme se stali, odkud pocházíme a kde jsme se octli?“ Jejich psychologický imperativ prý zněl: „Přestaň hledat Boha a stvoření a takové věci, hledej sebe sama.“ (Pokorný, 1986). Určité psychologické vysvětlení lidské touhy po poznávání vesmíru lze jistě nalézt i u stoiků. Vysokou hodnotu přikládali poznání a zvláště fronésis – znalosti dobra a zla a toho, co není dobro a zlo. Z fronésis pak plyne sófrosyné – uměřenost, rozvaha, sebekázeň a znalost toho, co třeba volit a čemu se vyhýbat (Je zajímavé, že např. na stoickou filozofii navazuje jeden z dnes nejrozšířenějších psychoterapeutických směrů kognitivně-behaviorální terapie.). Řecká filozofie měla lidem racionálně nalézat pravdu o člověku a světě a porozumět jednotě světa v jeho rozmanitosti. Jisté paralely bychom našli též v řecké mystice (z řeckého myó – zavírám, zejména oči, abych nazíral vnitřně; řecký mystikos – tajemný, čili pro mnohé neznámý). Mystika znamenala splývání s bohy. Jednalo se o vysoce emoční záležitost. Také v křesťanství křesťan hledá a nalézá sebe ve vztahu k Bohu. Věřícímu křesťanovi umožňuje křesťanství zajištění nabídnutím autority dobrotivého (milosrdného i přísného Boha, jistotu, bezpečí apod.). U křesťanství je zjevné, že autorita člověku ukazuje směr a přináší jasno. Jmenované člověku nabízí i astronomie – z psychologického hlediska je autoritativní, skýtá odpovědi na otázky, které si člověk klade odnepaměti, umožňuje člověku hledat sebe a svůj smysl.

Hledání řádu a smyslu ve světě i v sobě je jedno z filozofických, teologických i psychoterapeutických témat – „stejně jako změna – proměna člověka ve směru vyšší kvality nebo pojetí člověka jako bytosti žijící ve vztazích a vztahujících se.“ (prof. PhDr. Jan Vymětal) – a proto není se čemu divit, když o astronomii jeví zájem i lidé například nevidomí či slepohluchoněmí.

Několik let se zabývám astronomickým vzděláváním zrakově handicapovaných (užívám pojem „tyfloastronomie“, jenž se ujal i mezi zrakově postiženými). Vzniklo mnoho „astronomických“ kompenzačních pomůcek, leč stále jich je málo. Tyfloastronomie mne naučila různým mezismyslovým transformacím a také jsem hlouběji pochopil problematiku handicapů. Proto se nyní okrajově věnuji i lidem s poruchou autistického spektra a mentálně retardovaným. Zájem projevují též tělesně anebo sluchově či jinak postižení. Každý handicap je specifický a každý člověk je jedinečný a takto je nutné k němu přistupovat.

Handicap

Na jedné straně jsou pozitivními mimořádné medicínské úspěchy, které zachránily nejeden život dítěte či dospělého. Tím se snižuje především úmrtnost. Na straně druhé zde je negativní množství faktorů, které i přes rozvoj medicíny nedovoluje plné tělesné a duševní zdraví. Dotčený tak sice přežívá, ale strádá různými vadami, nemocemi apod.. Za tělesným či duševním postižením se skrývá mnoho dříve neznámých vlivů, jakými jsou např. úrazy v důsledku dopravní expanze, ekologické problémy, intenzivnější průmyslová výroba atd.. Patří sem však také již dávno známé válečné a národnostní konflikty, hladomory (v rozvinutém světě naopak obezita) apod..
Vedle různých negativních jevů společnosti existuje snaha o komplexní péči postižených. Je přitom důležité, aby postižený byl začleňován mezi jedince nepostižené co nejdříve a též, aby byl ušetřen segregace.

Postižení dělíme do dvou hlavních skupin:
1. Orgánové
Postižení spočívá ve změně orgánové tkáně nebo části těla, které vzniklo v důsledku anomálního vývoje, úrazu anebo onemocnění v jakémkoliv období života (amputace končetiny, úrazy mozku apod.).
2. Funkční
Zde v některé části organismu nezaznamenáváme změnu. Postižený však nemůže normálním způsobem reagovat na podněty. Tyto vady vznikají např. v důsledku špatné výchovy, nekvalitními mezilidskými vztahy (důsledkem jsou třeba neurózy).

Další rozdělení je následující:
1. Tělesný handicap
Jím se zabývá somatopedie. Rozlišujeme tělesné vady pohybového analyzátoru (ortopedie; patří sem centrální a periferní obrny, deformace a amputace končetin apod.) a choroby chronické (srdeční choroby, TBC, cukrovka atd.).
2. Zrakový handicap
Jím se zabývá optopedie. Rozlišujeme vady refrakce, barvoslepost, šeroslepost, šilhavost, tupozrakost a slepotu.
3. Sluchový handicap
Jím se zabývá surdopedie. Rozlišujeme nedoslýchavost, hluchotu a ohluchlost.
4. Řečový handicap
Jim se zabývá logopedie. Rozlišujeme opožděný vývoj řeči, vady výslovnosti, poruchy zvuku řeči, poruchy tempa řeči, neurotické poruchy řeči a centrální postižení.
5. Mentální handicap
Jím se zabývá psychopedie. Rozlišujeme oligofrenii a demenci.
6. Handicap v chování
Jím se zabývá etopedie. Rozlišujeme podle stupně společenské závažnosti na disociální (zlozvyky, neposlušnost, neukázněnost, vzdorovitost, negatvismus, lhavost), asociální (záškoláctví, útěkovost, toulavost, sebepoškozování) a antisociální (poškozuje společnost, destruktivní, agresivní chování, delikvence mládeže, krádeže, loupeže, organizovaný zločin, sexuální úchylky, mravnostní delikty, toxikomanie) chování.
7. Psychický handicap
Zpravidla rozlišujeme neurózy (úzkostné a fobické, hysterické, neurastenické, psychastenické, obsedantní, orgánové, vegetativní, neurózy s poruchami sebehodnocení), reaktivní stavy (souvisí s afektivními reakcemi zlosti, strachu, žárlivosti, vztahovačnosti, hypochondrickými reakcemi, stresovými situacemi), psychopatie (monosymptomatické, polymorfní) a psychózy (schizofrenie, afektivní maniodepresivní a maniomelancholické stavy, paranoia, parafrenie a mohou být exogenního a endogenního původu).8. Kombinovaný handicap
Jsou známy např. slepohluchoněmota, vady pohybové s narušením sluchu, řeči nebo zraku, mentální retardace s postižením sluchu, zraku, pohybu, kombinace organických vad s neurotickými projevy apod. Je jich mnoho.
9. Chudoba jako handicap
Tento handicap není mezi handicapy uváděn. Chudobu však vnímám jako významné sociální postižení se závažnými sociálními důsledky.
10. Ostatní
V praxi se vyskytuje mnoho jiných vad, které do uvedeného není možné zařadit. Mnoho z nich však již neřadíme mezi klasické handicapy. Jedná se například o lehkou mozkovou disfunkci (instabilita), o specifické poruchy učení (dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dysmuzie, dyspinxie), specifické poruchy chování, leváctví apod..

Zpravidla rozlišujeme tři stupně handicapu z hlediska společenských důsledků:
1. Lehký stupeň postižení
Nehrozí bezprostřední nebezpečí narušení společenských vztahů.
2. Střední stupeň postižení
Hrozí nebo se již vyvinulo narušení společenských vztahů.
3. Těžký defekt
Projevuje se ztrátou sociálních vztahů.

Speciální pedagogika jako východisko

Druhá polovina dvacátého století je charakteristická vzestupem speciální pedagogiky, která pozitivním způsobem zasahuje do života handicapovaných. Speciální pedagogika je pedagogická disciplína, která se zabývá výchovou, vzděláváním i pracovními a společenskými možnostmi handicapovaných a samozřejmě i samotnými výzkumnými problémy.
Speciální pedagogiku můžeme pojímat „jako vědu o zákonitostech speciální výchovy a speciálního vzdělávání jedince, který trpí handicapem a vyžaduje proto zvláštní přístup. Patří sem veškeré odlišnosti, které mají charakter závady, oslabení, odchylky, poruchy, vady, postižení.“ (Pedagogika speciální, Lili Monatová).
Spojením speciální pedagogiky s astronomickým vzděláváním vzniká speciální astronomické vzdělávání.

Speciální astronomické vzdělávání

Speciální astronomické vzdělávání je disciplína o astronomickém vzdělávání jedince, jenž v důsledku svého handicapu vyžaduje zvláštní přístup. Mezi handicapované patří lidé s odlišnostmi charakteru závad, vad, odchylek, postižení, poruch, oslabení. Za handicap v astronomickém vzdělávání přitom považujeme překážku, která vyplývá z omezené schopnosti jedince uplatnit se na poli vzdělávání v astronomii tak kvalitně, jako lidé ostatní.

Je nutné si uvědomovat, že speciální astronomické vzdělávání, stejně jako jiné oblasti speciálního vzdělávání a výchovy, mají mít pozitivní vliv nejen na handicapovaného, ale též na jeho rodinu a širší společenské prostředí.
Za handicapem se skrývá nedostatek či absence některého z orgánů, části těla, dlouhodobá choroba nebo odchylka duševní či společenská. Z toho důvodu může být handicapovaný člověk neprůměrný vzhledem k jedincům, u nichž jsou somatické, psychické a sociální vlastnosti obdobné jako u většiny lidí (ne zákonitě – např. je-li jedinec schopen se vyrovnat se svým nedostatkem sám).

Je-li handicap takového charakteru, že jedinec není schopen kvalitně sám řešit problematiku astronomického vzdělávání, stává se objektem zájmu speciálního astronomického vzdělávání.

Předmětem speciálního astronomického vzdělávání je zájem o všechny handicapované všech věkových skupin.

Samotnou defektivitu většinou popisují lékařské vědy, avšak většinou ji hodnotí společenské vědy. Samotná péče o handicapované je podmíněna medicínskými, psychologickými, sociálními, právními, etickými a ekonomickými hledisky, v případě speciálního astronomického vzdělávání i hledisky odborně astronomickými. Speciální astronomické vzdělávání má pro postiženého přínos buď přímý, kdy je působeno přímo na jedince (zkvalitnění jeho osobních zájmů, osobních potřeb, motivů, studia apod.), anebo nepřímý, kdy tato disciplína přispívá k pozitivním mezilidským vztahům ve složité sociální interakci, zejména v souvislosti se společenskou integrací handicapovaných a menšin obecně.
Dosažení pozitivních cílů ve speciálním astronomickém vzdělávání vyžaduje systematické působení na handicapované, čehož v současnosti není optimálně dosahováno, zejména vzhledem k počátkům speciálního astronomického vzdělávání, které se promítají v nedostatku odborníků, kteří tuhle činnost většinou vykonávají na úkor svých osobních zájmů či jako dobrovolníci ve volných chvílích. Proto odborné zajištění speciálního astronomického vzdělávání považuji v současnosti za problém nejaktuálnější.

Speciální astronomické vzdělávání mi přineslo jedinečný pohled na astronomii i na člověka a přivedlo mne k myšlenkám psychologických aspektů astronomie, v poslední době zvláště jeden „mentálně retardovaný chlapec“, na nějž astronomický kroužek v mnohém působí pozitivně. Tedy další vývoj svých aktivit snad vidím ve studiu psychologie astronomie a v jejích psychoterapeutických možnostech (pojem „astroterapie“ hojně užívají tzv. astrologové, v jejichž pojetí je téma zcela jiné a cíleně se mu nevěnuji.)

Práce s handicapovanými mne přivedla k tomu, že hvězdárny a planetária (či obdobné organizace) by se v daleko větší míře měly zabývat i vědami humanitními (psychologií, sociologií apod.) a uměleckými, neboť vytvářejí rozhraní mezi kulturou „vědeckou“ a kulturou „nevědeckou“. Každému je „astronomické“ poznávání vlastní, neboť člověk má stále tendenci vměstnat sám sebe do celkového obrazu světa a jeho hledání sebe a smyslu se dělo a děje racionální, citovou a mystickou cestou mnohdy ruku v ruce s filozofií či teologií.
Myslím si, že si v současnosti ani zdaleka nedokážeme představit možnosti hvězdáren a planetárií.

Petr Závodský

| Zdroj: www.astarte.ian.cz IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Měsíční zastavení -- Cassiniho oči
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 26
Ilustrační foto...
Hvězdné nebe digitálním okem II
Ilustrační foto...
Kam za astronomií a kosmonautikou v červenci
Ilustrační foto...
O sobotním dění nad Třešňovou ulicí
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691