Tato věta je díky své majestátnosti vrcholem celého koncertu pro sluneční vítr. Vyzařuje z ní klid. Pomalu se měnící motivy přímo hýří kompozičními nápady. Jsem strašně rád, že tuto větu jsem nezmeškal.
Je 22 hodin. Stojím kousek pod vrcholem kopce Stanovisko. Na místní poměry a měsíc listopad je dokonalá noc, nikde ani mráček. Jsem fascinován. Rozdíl oproti brněnské městské obloze je obrovský. Uvědomuji si triviální fakt, že pozorovat polární záři v Brně je asi tak stejné jako poslouchat komorní koncert ve zkušebně kvality ručních granátů za plného provozu.
Nejzajímavější se mi zatím jeví severovýchodní část oblohy a té věnují také své první snímky. Již po několika minutách si všímám zvláštních bílo-zelených skvrn. Tyto skvrny jsou vidět asi tak 20 sekund a rychle mizí. Nic podobného jsem zatím při předešlých polárních zářích, které jsem doposud viděl, nepozoroval.
Asi po deseti minutách pozorování, kdy nejzajímavější jevy se odehrávaly na severovýchodě, se začíná červená záře výrazně projevovat i na severu. Z počátku je tam vidět několik slabých paprsků, které postupně zesilují a zvětšuje se jejich počet. Je asi čtvrt na jedenáct a nad severním obzorem jsou krásné jemné červené záclony.
Výrazné barevné paprsky se objevují i na severozápadě a chvílemi dokonce i v zenitu. Co do krásy a zajímavosti nabývá záře zřejmě svého vrcholu.
Nasledující díly:
Polární záře 20. listopadu 2003: Rozbor díla (6. a poslední díl)
Polární záře 20. listopadu 2003: Grave (5. díl)
Předchozí díly:
Polární záře 20. listopadu 2003: Intermezzo (3. díl)
Polární záře 20. listopadu 2003: Presto con fuoco (2. díl)
Polární záře 20. listopadu 2003: Předehra (1. díl)
