Přednáška Petra Scheiricha na astronomickém semináři ve Valašském Meziříčí mě inspirovala natolik, abych se pokusil alespoň to nejzajímavější shrnout v tomto článku. Jako blízkozemní planetky (NEO) se označují tělesa, křížící dráhu Země nebo objekty, které se k ní přibližují. Na kolik nám ale hrozí nebezpečí střetnutí s nějakým větším asteroidem?
Blízkozemní planetky jsou rozděleny do tří základních skupin. Planetky typu Aten se pohybují většinu času mezi Sluncem a Zemí, čili křižují naši dráhu „zevnitř“. Planetky typu Apollo naopak obíhají většinu času od Slunce dál než 1 AU, dráhu Země křižují „zvnějšku“. Poslední skupina – planetky typu Amor obíhají po celou dobu na vzdáleností větší než 1 AU, čili k Zemi se pouze přibližují na vzdálenost menší než 0,3 astronomické jednotky.
jeden z dalekohledů projektu LINEARProjektů zabývajících se vyhledáním těchto těles, z nichž většina je v Severní Americe, je hned několik. V posledních letech se viditelně nejvíce zasluhuje o objevení NEOs projekt LINEAR. Tímto projektem je mimo jiné objeveno i spoustu komet, viz. krásná kometa T7 LINEAR, pozorovatelná do března tohoto roku. Pozorovacím stanovištěm je Nové Mexiko, používá se dvojice dalekohledů s průměrem jednoho metru. Značnou zásluhu má i známý projekt NEAT, kde vybavení tvoří především dva 1,2 metrové dalekohledy se zorným polem 1,2 x 1,6° a 3,75° x 3,75°. Dalšími projekty, které už ale svými objevy nepřispívají tak viditelně jsou Spacewatch, LONEOS, Catalina Sky Survey a další… Ke konci roku 2003 bylo oznámeno 2600 objevených blízkozemních planetek.
Většina těchto planetek jsou původem z hlavního pásu planetek za drahou Marsu. Na transportu mezi dráhu Země se podílí především Jupiter, ale i další planety.
Jak to vypadá, když se objeví planetka, u které není vyloučena srážka se Zemí? Po prvních pozorování není dráha určena zcela přesně, proto je značně velká tzv. plocha nejistoty. Pravděpodobnost impaktu se pak jednoduše spočítá se vzorečku plocha průřezu planety / plocha nejistoty. Vychází pak většinou poměry jako 1: 200 000, apod. Toho se pak ihned chytí média a všude se můžeme dočíst o zkáze Země po srážce s planetkou. Po několika dnech, kdy jsou provedena další pozorování, se pak plocha nejistoty zmenší a většinou už nepokrývá naši planetu. – Tedy alespoň do dneška tomu tak vždycky bylo. Někdy se ovšem může stát, že opravdu objevíme planetku, kde bude srážka pravděpodobná nebo až téměř jistá… Pojďme se tedy podívat, jaká je opravdu frekvence srážek asteroidů se Zemí...
Pravděpodobnost, že v nejbližší době nás nějaký nebezpečnější objekt zasáhne, tedy moc velká není… Jednoho dne, dříve či později ale opravdu bude objevena planetka, která bude mířit přímo na nás a budeme se muset nějakým způsobem bránit. Planetku není nutné roztříštit na malé kousky, jak to většinou vidíme v katastrofálních filmech, stačí ji jen vychýlit z kolizního kurzu. K tomu se dá použít jakýsi motorový pohon, který by měl „tlačit“ planetku alespoň rychlostí 1 cm/s. Účinnější se však zdá výbuch nad povrchem planetky. Pro kilometrovou planetkou by pak bylo zapotřebí bomba o síle přibližně 10 megatun TNT.
Doufejme, že podobné manévry zůstanou ještě dlouho v našich myslích jen z katastrofálních filmů a všechny možné srážky budou vyloučeny, jako tomu bylo doposud…
