Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Stometrová sova

Evropská jižní observatoř se vážně zamýšlí nad stavbou dalekohledu o průměru sto metrů. Bude vážit dvacet tisíc tun a výškou se stane soupeřem pro Eiffelovku.

Ilustrační foto...Při ohlédnutí za dvacátým stoletím lehce zjistíme, že každá generace astronomických přístrojů přinesla nejen radikální nárůst sběrné plochy zrcadel, ale také zcela nový typ konstrukce. Před více než padesáti roky to byl stopalcový Hookerův dalekohled na hoře Wilson a známý dvěstěpalcový Haleův teleskop na Palomaru, kteří se na dlouhou dobu staly vzory pro všechny ostatní. Ohromně těžké montáže a neméně lehká zrcadla vybroušená z jednoho tlustého disku skla vyvrcholila ruským šestimetrem z poloviny sedmdesátých let.

Dnes dokončované nebo teprve plánované přístroje už mají zcela jinou podobu. Kromě toho, že jsou větší, dostaly do výbavy výrazně lehčí zrcadla, mnohdy natolik tenká, že je musí podpírat řada speciálních servomotorů. Jiná jsou zase poskládána z menších, do sebe přesně zasazených segmentů. Nechybí ani adaptivní optika, která bez ustání koriguje nepříjemně se vlnící zemskou atmosféru a ve výsledku tak zprostředkovává naprosto perfektní obraz. Navíc jsou tyto detektory postavené v lehkých dómech na vrcholcích několika málo hor, se stále jasnou oblohou a nesmírně klidným vzduchem bez vodních par. Zdá se ale, že tyto dalekohledy nejsou logickými nástupci předcházející generace, nýbrž experimentálními předchůdci kvalitativně nových astronomických observatoří.

Důvod, proč se staví stále větší a větší přístroje je prostý: Větší sběrná plocha přináší větší úhlové rozlišení a dosahuje na výrazně slabší objekty. Alespoň první cíl dnes záplatujeme spojováním menších přístrojů do větších interferometrů, avšak pokud nás zajímá ostrý obraz ve větším zorném poli, nezbývá než stavět nové obří dalekohledy. Například čtveřice osmimetrových zrcadel Velmi velikého dalekohledu na chilské hoře Paranal sice poskytne spolu s řadou menších přístrojů úhlového rozlišení kolem deseti milisekund, avšak v titěrném zorném poli o velikosti kolem dvou úhlových sekund!

Ilustrační foto...

Navíc je zřejmé, že významné astronomické objevy jsou výsledkem buď důkladně promyšlených pozorovacích programů s dostupnými detektory, a nebo výplod zcela nových zařízení, které zásadním způsobem rozšířily naše obzory.

Výhody dalekohledu vybaveného zrcadlem o průměru sto metrů jsou ihned po ruce. Především dosáhne fantastického úhlového rozlišení, neporovnatelného se současným Hubblem či jeho plánovaným nástupcem. V zorném poli o průměru až několik úhlovým minut ukáže detaily menší než jedna milisekunda. Navíc se sběrnou plochou sedm tisíc metrů čtverečních zobrazí zdroje slabé 38 magnitud. (Pro srovnání Hubblův dalekohled na svém slavném Hlubokém pohledu zahlédnul zdroje na hranici 30 magnitud.) Aby bylo jasno, takové drastické zlepšení citlivosti umožní zahlédnout jakoukoli supernovu v dnes viditelném vesmíru, změny jasností stokrát vzdálenějších cefeid než dosud (a odhadnout tak přesněji ožehavou Hubblovu konstantu i její lokální změny s časem!) či galaxie s kosmologickým posuvem z=10. Tedy objekty, které existovaly v době, kdy měl vesmír jenom devět procent současné velikosti.

Neméně výrazně přispěje k hledání planet v okolí hvězd vzdálených do několika desítek světelných roků. Zahlédne stálice podobné Slunci v galaxiích Kupy v Panně, chladnoucí bílé trpaslíky v sousední M 31 a mnohem slabší hnědé trpaslíky v blízkých satelitních galaxiích -- Velkém a Malém Magellanově mračnu. U blízkých stálic umožní studovat největší povrchové útvary. To vše s velmi kvalitní spektroskopií.

Ilustrační foto...

Ve světle těchto faktů se samozřejmě naskýtá otázka, zda má vůbec smysl připravovat nové kosmické observatoře, a neomezit se jenom na stavbu velkých pozemních dalekohledů. Samozřejmě ano. Přístroje totiž značně omezuje v mnoha spektrálních oborech neprostupná zemská atmosféra -- pozorovat lze jenom v pásmu 300 až 2500 nanometrů. Vesmírné dalekohledy tak budou i nadále třeba v dlouhovlnnějším infračerveném oboru zcela nenahraditelné.

Dokážeme ovšem dalekohled se zrcadlem o průměru sto metrů, které bude mít větší plochu než všechny dosavadní přístroje dohromady, vůbec vyrobit? Odpověď se ukrývá na některých současných observatořích:

  • Velmi veliký dalekohled v Chile, Subaru a Gemini na Havaji již úspěšně otestovaly možnosti aktivní optiky a automatické kontroly kvality obrazu.
  • Dvojice Keckových dalekohledů opět na Havajských ostrovech ukázala, že lze sestavit kvalitní optickou plochu z řady menších segmentů, jejichž poloha je neustále upravována.
  • Připravovaný texaský Hobby-Eberly dalekohled nakonec přesvědčil, že lze poskládat velké zrcadlo z levně vyrobených menších částí. Jeho efektivní průměr bude kolem devíti metrů a složí se z necelé stovky komponent za pouhých 15 milionů dolarů.
A protože nejrůznější testy potvrdily, že po mechanické stránce lze postavit dostatečně pevnou konstrukci o výšce i šířce kolem 120 metrů, začala Evropská jižní observatoř o tak obřím dalekohledu skutečně vážně uvažovat. Pracovně se označuje OverWhelmingly Large (tj. Obrovsky veliký), zkráceně pak OWL (tj. Sova).

Ilustrační foto...Jeho podoba zatím není přesně specifikována, nicméně některé základní vlastnosti se už podařilo nakreslit. Základ vytvoří zrcadlo o celkovém průměru sto metrů, které poskládá na tisíc pět set dvoumetrových segmentů. Sekundární zrcadlo o průměru několik desítek metrů pak využije dalších dvě stě podobných částí. Všechny z nich samozřejmě podepřou speciální motorky, které v každém okamžiku zajistí ideální optické plochy. Počet těchto korektorů dosáhne až několik set tisíc!

Půjde tedy o skutečnou pásovou výrobu: Po dobu deseti roků bude nezbytné při 250 pracovních dnech vyrobit jedno dvoumetrové zrcadlo tenké kolem patnácti centimetrů každý druhý den. (To samozřejmě povede k drastickému snížení ceny podobně velikých přístrojů!)

Plně pohyblivá montáž OWL bude mít celkovou hmotnost kolem dvaceti tisíc tun a vzhledem k šedesátimetrové ohniskové vzdálenosti hlavního zrcadla její vrchol dosáhne výšky sto padesáti metrů. Na kopuli -- ať už kulovou či hranatou -- pak úplně zapomeňte: Přes den se dalekohled jednoduše zaparkuje do vodorovné polohy.

Nuže, jaký je reálný časový harmonogram? Nejdříve se musí sehnat jedna miliarda amerických dolarů, tedy třikrát větší suma než na kolik vyšla soustava Velmi velkého dalekohledu. No a pak už se mohou technici s chutí pustit do práce. První tři, čtyři roky se věnují řadě komplikovaných testů, patnáct let od startu pak může OWL začít alespoň se zkušebním provozem (už tehdy bude nepřekonatelný). Plné síly se dočká za takových 18 až 20 roků, tedy někdy léta páně 2020 až 2025.

Jiří Dušek

| Zdroj: Podle materiálu ESO IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Oslavy 35. výročí založení Hvězdárny Fr. Pe
Ilustrační foto...
Astrotábor 2003
Ilustrační foto...
Pod vlivem: V náruči obzoru
Ilustrační foto...
Jasná kometa Holmes
Ilustrační foto...
Žeň objevů 2000 -- díl čtvrtý
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691