Slunce mizí za obzorem, šeří se obloha a začíná krásná jarní noc… Lidé, kteří minulý večer seděli u televize, se teď po shlédnutí zprávy o „mimořádné viditelnosti pěti planet na obloze“ tlačí u vstupních dveří hvězdáren. Většina z těchto lidí hlubší zájem o astronomii nemá a pro některé je to dokonce první návštěva astronomické pozorovatelny. Zkrátka a dobře, média opět dokonale zvládla svůj účel – zblbnout lidi - a ve všech se vzbudila touha pozorovat tento „ojedinělý úkaz“.
Zavádějící byl např. titulek jednoho článku, co jsem četl - „na obloze se objeví 5 planet“. Laici, kteří na podobné upoutávky při brouzdáním Internetem narazí, si pak mohou představit, že úkaz proběhne řádově v několika minutách či hodinách… Tedy, že v jeden den se z ničeho nic na obloze vynoří všechny planety a zase zmizí.
Foto pořídil Thierry Legault 22. 5. 2002, kdy se k pěti planetám, viditelným pouhým okem, přidal i Měsíc. Na fotografii jsou znatelné jen nejjasnější objektyNo a proč o tomhle vlastně píšu? Všem z nás je přece jasné, o co opravdu jde… Planety se nacházejí po celé obloze, od Jupiteru nad východním obzorem až po Merkur nad západem. Nejde tedy ani o žádnou konjunkci, což většina návštěvníků hvězdáren očekává a odcházejí potom z pozorování zklamaní… Je to z toho důvodu, že chci upozornit na planetu Merkur, která šplhá nad obzor a přidala se tak ke zbývajícím čtyřem planetám, pozorovatelným pouhým okem. Právě Merkur se totiž dostává do příznivé elongace. Vrcholit bude 29.3.2004, kdy se vyhoupne po západu Slunce asi jedenáct stupňů nad obzor. Další velká elongace, i když o něco těsnější, nastane až 9. září.
Celý tento – jak praví média „vzácný úkaz“ – bude nejlépe viditelný na konci března v době největší elongace Merkuru. V té době už ale zcela určitě bude u vchodů hvězdáren opět poloprázdno...
Nabízí se tedy možnost fotografování. Měl bych se možná trošku stydět, ale ačkoli už mám za sebou celkem dost pozorování noční oblohy, Merkur jsem nikdy nespatřil, ani jsem se o to nepokoušel. Asi mě prostě nějak nebrala představa hledání svítícího bodu, mým triedrem nerozlišitelného od hvězd. Určitě ale využiji tohoto úhlového oddálení od Slunce a pokusím se ho najít. Možná i zkusím již zmiňované fotografování planety.
V současné době je Merkur o jasnosti -1,5 mag pozorovatelný poměrně dobře i pouhým okem po západu Slunce přibližně v sedmi stupních nad obzorem.
Už se „těším“ na mediální šílenství v době přechodu Venuše přes Slunce. Myslím, že to už budou hvězdárny doslova „praskat ve švech“…
