Znám několik koncertů, které mají výrazný nebo spíše monumentální začátek. Jako přímo učebnicový příklad bych uvedl klavírní koncert b-mol P. I. Čajkovského.
Neznám však hudebního skladatele (viz pozn. na konci odstavce), který by se hned v prvním taktu odhodlal použít natolik krajní výrazový prostředek, jakým je výbuch. Koncert, o kterém vám chci povídat, výbuchem skutečně začíná. I další pokračování je značně neortodoxní, neboť následuje 43 215 taktů pomlka, která trvá až do konce předehry. Tato pomlka je z hlediska výstavby díla velmi důležitá. Je totiž nutné, aby se posluchač vzpamatoval ze šoku a duševně se připravil na další část díla, která pracuje již s podstatně jemnějšími, řekl bych až subtilními, výrazovými prostředky. Bohužel předehru tohoto koncertu jsem zameškal, a proto jsem nebyl na další části koncertu náležitě připraven.
I když sleduji dění na Slunci prostřednictvím Internetu dost pravidelně, erupce 18. listopadu unikla mé pozornosti. Toho dne zaznamenaly koronografy kosmické sondy SOHO obrovský koronální výron hmoty - CME (Coronal Mass Ejection). Na animaci z koronografu C3 je patrné, že vyvržený oblak plazmatu se rozlétl do všech směrů, což bylo neklamnou známkou toho, že míří směrem k Zemi. Cesta takového oblaku k Zemi trvá většinou kolem dvou dnů. 20. listopadu 2003 zaznamenává příchod oblaku kosmická sonda ACE (žlutý graf udává rychlost slunečního větru). Oblak je v tomto okamžiku už jen jeden milion kilometrů od Země. Při rychlosti 800 km/s je to k Zemi už jen kousek a k její magnetosféře ještě blíž. Za normálních okolností magnetické pole Země připomíná magnetické pole tyčového magnetu, jehož severní, resp. jižní pól se nachází v místech magnetických pólů Země. Magnetické pole Země nedovolí elektricky nabitým částicím slunečního větru, aby se pohybovaly v okolí Země libovolným směrem. Nabité částice se pohybují po šroubovicích podél siločar a jsou svedeny do oblasti obou zemských pólů. Tam interagují s atomy a molekulami zemské atmosféry a kolem pólů vznikne svítící prstenec polárních září nazývaný v angličtině auroral oval. Tento prstenec je za normálních okolností daleko na severu a je pro nás neviditelný. Pokud bychom se nacházeli třeba na 65° severní šířky, viděli bychom oblohu s polární září častěji než oblohu bez záře. Pokud ovšem dorazí k zemi oblak plazmatu vyvržený ze Slunce, magnetické pole Země se poruší. Projeví se to výrazným rozšířením svítícího prstence směrem k nižším zeměpisným šířkám. Magnetické pole pak již netvoří nepropustný štít proti slunečnímu větru a polární záře se může objevit u nás, v Itálii a nebo dokonce na Sahaře. 20. listopadu 2003 kolem 18. hodiny našeho času svítí již prstenec velmi intenzivně a zasahuje podstatně nižší zeměpisné šířky než normálně.
Pozn.: Dosud se nepodařilo uspokojivě objasnit výbuch, který nastal 12. května roku 1891 v Liptákově. Někteří badatelé soudí, že by mohl souviset s dílem hudebního génia Járy Cimrmana, které on sám ve svých poznámkách nazývá pouze poněkud nejasnou zkratkou CME (asi Cimrmanova Monumentální ..., písmeno E se nepodařilo zatím objasnit). Z tohoto díla se zachoval pouze ohořelý fragment z předehry, na kterém jsou čitelné pouze dva takty a ty naneštěstí obsahují pomlku.
pokračování příště...
Nasledující díly:
Polární záře 20. listopadu 2003: Rozbor díla (6. a poslední díl)
Polární záře 20. listopadu 2003: Grave (5. díl)
Polární záře 20. listopadu 2003: Lento maestoso (4. díl)
Polární záře 20. listopadu 2003: Intermezzo (3. díl)
Polární záře 20. listopadu 2003: Presto con fuoco (2. díl)
