Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Galileova galerie

Řeky lávy, ostré útesy, hluboké propasti, ohromné krátery, to vše ozdobené řadou kultivovaných detailů -- tak vypadají nové snímky z jediné umělé družice Jupiteru -- sondy Galileo. Podívejme se na ně.

Ilustrační foto...Americká sonda Galileo, která se od prosince 1995 prochází po okolí největší planety sluneční soustavy, má dny největší slávy za sebou. Není divu. Nejdříve zvládnula dvouletou základní misi. Poté následoval stejně dlouhý rozšířený program a nyní, v průběhu roku 2000 prožívá evidentně poslední "miléniové" období. To všechno v nepřátelském prostředí zvýšené radiace, která útočí na citlivé elektronické prvky, navíc s handicapem nefunkční hlavní antény. Veškerá komunikace s laboratoří, včetně rozsáhlých obrazových záznamů, tudíž probíhá skrze málovýkonnou záložní anténku. Přesto se tu a tam zúženým kanálem podaří procpat zajímavé záběry:

Na prvním přiloženém snímku najdete kousek z polokoule ledové Európy, která je stabilně přivrácena k Jupiteru. (Stejně jako náš Měsíc má satelit tzv. vázanou rotaci.) Vzniknul 25. listopadu loňského roku pomocí dvou detektorů: Celkový černobílý záběr, na této polokouli s dosud nejlepším rozlišením, pořídila ve viditelném světle kamera Galilea. Na něj položený snímek v umělých barvách je prací infračerveném spektrometru, který má za úkol studovat chemické poměry na povrchu satelitu.

Co znamenají jednotlivé barvy? Modrá popisuje oblasti s nejčistším dostupným ledem, zatímco tmavě červené místa jsou silně znečištěna nejrůznějšími příměsi. Kompozice je přitom s největší pravděpodobností výsledkem jak různého stáří jednotlivých míst, tak i různé chemie. Předpokládá se třeba, že temný materiál s časem bledne. Ovšem v tom, co přesně má na svědomí výsledný chemický makeup, se odborníci příliš neshodují. Temný materiál může obsahovat jak sloučeniny síry (třeba kyselinu sírovou), tak i soli z eventuálního podzemního oceánu.

Barevný snímek o velikosti zhruba 400 krát 400 kilometrů ukazuje oblast na průsečíku centrálního poledníku a rovníku. Pokud byste se tedy nacházeli v tomto místě, visel by vám obří Jupiter prakticky pořád přesně nad hlavou. Jeho průměr by byl ohromující -- dvanáct a půl stupně!

Ilustrační foto...Druhý přírůstek do joviánské galerie vzniknul ze vzdálenosti šest set kilometrů od povrchu měsíce Ió, při dosud nejtěsnějším průletu 22. února tohoto roku. Černobílý snímek s fantastickým rozlišením sedm metrů na pixel ukazuje rozsáhlé proudy lávy podobné těm, které najdeme v okolí například havajských sopek. (Dva černé horizontální pásy jsou důsledkem ztráty obrazové informace.)

Konkrétně jde o výtoky z kaldery Chaac, která je ve spodní části zorného pole druhého záběru s nižším rozlišením a v umělých barvách. Rozsáhlá proláklina o velikosti sto krát třicet kilometrů vzniknula po řadě vulkanických erupcích. Z délky stínu se také podařilo odhadnou výšku praskliny vpravo nahoře -- 2800 metrů!

Barvy mají na svědomí opět především sloučeniny síry. Například zelené oblasti jsou prý místa, kam se dostala buď přímo z podpovrchovou lávou, nebo kde se v reakci s okolním materiálem později vyloučila.

Galileo až do poloviny loňského roku létalo po dráze, která jej nikdy nezanesla blíže než zhruba sedm set tisíc kilometrů od středu Jupiteru. Tedy zhruba k dráze ledové Európy. Důvod byl prostý -- sonda se chtěla vyhnout nebezpečně silnému magnetickému poli a s ním přicházejícími sprškami nabitých částic. Na sklonku léta však došlo k radikální změně strategie. Úkolem observatoře, jejíž čas už prakticky vypršel, se stalo několik průletů kolem Ió, které se nachází o celých tři sta tisíc kilometrů blíže.

Ío, Európa, Ganymed a Kallistó nejsou jediné přirozené družice Jupiteru. Kolem planety obíhá celá řada menších těles. Na tři z nich -- Thebe, Amaltheu a Metis, které se nacházejí uvnitř dráhy Ío, se přitom v posledních měsících podívala i naše pozemská sonda.

Ilustrační foto...

Fotografie a celá nůše dalších zajímavých měření, jež Galileo posílá do řídícího střediska v kalifornské Passadeně, je skutečně impozantní a rozhodně přispěje k důkladnějšímu poznání prostředí Jupiteru. Je to o to úctyhodnější, když si znovu připomeneme, že se sondě po startu v roce 1989 neotevřela hlavní anténa. Místo původního proudu 100 tisíce bitů za sekundu jsme tak odkázáni na zoufalých čtyřicet! Počítačoví mágové však i přesto dokázali nemožné a sestavili dvoustupňovou elektronickou protézu, která alespoň z části umožnila sondě žít. Právě tato finta posloužila při předání několika snímků vnitřních měsíců planety, zaznamenaných na páskovém palubním magnetofonu.

V době, kdy se sonda nacházela nejdál od planety, nechali si technici poslat na Zemi silně komprimované jednotlivé záběry. Ty byly sice natolik nekvalitní, že neukázaly prakticky žádné detaily, nicméně umožnily přesně lokalizovat polohu jednotlivých těles v zorném poli. Po dalším oběhu, když se Galileo opět dostalo daleko od Jupiteru, pak dali povel k odvysílání jenom těchto výrazně menší, konkrétně vybraných částí. Tím se samozřejmě značně snížily nároky na přenosovou kapacitu.

Například portréty trojice drobných satelitů, které vzniknuly čtvrtého ledna. Náhledy se do řídícího střediska dostaly 25. ledna a vybraná políčka s dostatečně kvalitním rozlišením až 14. února. Tím ale jejich cesta k publiku neskončila: ze surových dat museli specialisté ještě vypreparovat rušivé stopy po nabitých částicích, které narazily během expozice do CCD čipu a zkreslily tak výslednou podobu obrazu.

Snímky tak ukazují detaily o velikosti kolem dvou kilometrů. Například Thebe o průměru kolem sta kilometrů má na povrchu ohromný kráter se čtyřiceti kilometry v průměru, provizorně označovaný jako Zethus (v řecké mythologii manžel Thebe). Na značně protáhlé Amalthee (zhruba 270x165x150 km) je zase poblíž jižního pólu výrazně světlá skvrna neznámého složení, posazená uvnitř rozlehlého kráteru Gaea. Tato kruhová oblast o průměru kolem padesáti kilometrů se nazývá Ida.

Drobné satelity, před Galileem nic víc než obyčejné světlé skvrnky, se tak proměnily v neobyčejně zajímavé světy.

Jiří Dušek

| Zdroj: JPL News IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Týden s vesmírem 35
Ilustrační foto...
Chybějící planety
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 12
Ilustrační foto...
Hvězdný posel -- díl pátý
Ilustrační foto...
Druhá šance
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691