Galaktický monokl

Monokl patří mezi častá poutní místa opuštěných pozorovatelů schoulených za svým dalekohledem. I v těch menších přístrojích si totiž tmavého pásu pohodlně všimnete. Do katalogu Charlese Messiera se dostala v osmnáctém století. Pokud byste se na ni chtěli podívat, můžete to zkusit na jaře, nachází se v souhvězdí Vlasů Bereniky a snadno se hledá. Pohled, který nám přináší křemíkové oko dosluhujícího Hubbla, je ale úplně jiný.

Vadu na kráse tohoto hvězdného ostrova odhalil výzkum prováděný koncem dvacátého století. Přestože se na první pohled jeví být Monokl jako každá jiná spirální galaxie, detailní měření pohybu látky v tomto hvězdném ostrově ukázalo, že její historie byla kdysi velmi bouřlivá. Podobně jako jiné případy známého galaktického kanibalismu, i v těchto místech došlo kdysi k fatální interakci dvou hvězdných ostrovů. V boji bez vítěze dnes vidíme následky splynutí jako velmi krásnou hru barev interagující hmoty. Podobně jako hvězdy Galaxie obíhají těžiště ve směru pohybu hodinových ručiček (při pohledu od severního galaktického pólu), také valná část pozorované látky galaxie M 64 rotuje kolem jejího jádra v tomto směru. Plyny a prach, které dodávají M 64 její jedinečný vzhled však putují prostorem opačně. Chovají se tak hlavně vnější partie galaxie. Za rozdílný směr rotace patrně může dávná srážka.

V oblastech, kde dochází k interakci materiálu obíhajícího různými směry pak pozorujme velmi aktivní oblast tvorby nových hvězd. Nápadné jsou na snímku mladé a horké modré hvězdy. Snímek galaxie M64 byl pořízen kamerou WFPC2 Hubblova kosmického dalekohledu v roce 2001. Výsledné barvy vznikly kompozicí pozorování ve čtyřech filtrech propouštějících záření na různých vlnových délkách.