Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Pro a proti Galileu

Zkrácený překlad textu, který vyšel v plném znění pod názvem „Výhody převažují nad riziky: start sondy Galileo“ v listu USA Today dne 10. října 1989.

Koncem srpna letošního roku minula sonda Voyager 2 ve vzdálenosti 3 000 kilometrů jižní pól planety Neptun, čímž velkolepě završila výzkum čtyř obřích planet Sluneční soustavy. Naše vědomosti se zásadním způsobem proměnily a lidstvo prostřednictvím Voyageru navštívilo v současnosti nejvzdálenější planetu naší soustavy.

Nyní, když jsme dokončili základní obhlídku Slunečního systému, zdá se přirozené pokračovat v jejím podrobnějším průzkumu. Tím dalším krokem má být sonda Galileo, která se stane prvním lidským výtvorem na oběžné dráze kolem Jupitera. Jejím úkolem bude podrobně prozkoumat planetu samotnou i její čtyři největší měsíce. Galileo navíc vyšle sestupné pouzdro do atmosféry planety, které bude vysílat zpět na palubu sondy získaná data. Jak je vidět, jedná se skutečně o přelomovou misi.

Obě sondy Voyager se dostaly do tak vzdálených končin Sluneční soustavy, že by už nedokázaly získávat potřebnou energii ze slunečního záření. Získávají proto energii náhradním způsobem z radioaktivního rozpadu plutonia. Obě sondy tak mají na palubě něco, co by se dalo nazvat radioizotopovým termoelektrickým generátorem.

Galileo má také na palubě podobné zařízení. K tomu bohužel neexistuje alternativa, pokud bychom chtěli zásobovat sondu energií prostřednictvím solárních panelů, musely by mít rozměry obytného domu. Žádnou sondu, která by podobný náklad dokázala nést, k dispozici nemáme a v dohledné ani mít nebudeme. Plutonium je ale smrtelně nebezpečný materiál a Galileův náklad tak vzbuzuje odmítavé reakce mnoha lidí.

Pracoval jsem na stavbě Galilea mnoho let. Byl jsem členem vědeckého týmu, který jako první definoval pojem nukleární zima. Během demonstrací proti pokračujícím testům amerických jaderných bomb mě dokonce dvakrát zadrželi. Vždy jsem nahlas kritizoval Ronalda Reagana za jeho projekt Star Wars (jednalo se v podstatě o vynesení zbraní na oběžnou dráhu – pozn. red.). Během poslední dekády jsem na mnoha konferencích zdůrazňoval problematiku skleníkového efektu a zvětšující se ozónové díry. Je myslím zřejmé, že mě nemůže nikdo obvinit z nekritického obdivu k rozvoji nových a často nevyzkoušených technologií.

Jak je vlastně plutonium nebezpečné? Pokud se podíváme do nějakého spolehlivého zdroje, najdeme zde tento prvek popsaný jako „silně radioaktivní“ a „jednu z nejjedovatějších známých látek“. Robert Oppenheimer, ředitel projektu Manhattan (program zaměřený během druhé světové války na vývoj atomové bomby – pozn. red) prohlásil v roce 1960: „Pokud by zdejší zásoba plutonia vzplanula při kontaktu se vzduchem, v Los Alamos a možná v celém Novém Mexiku by nikdo nepřežil.“ To ale platí pro plutonium v jeho kovové formě, s keramickým plutoniem na palubě Galilea k něčemu podobnému dojít nemůže. Přesto i jeden jediný mikrogram plutonia, což je množství pouhým okem neviditelné, by po vdechnutí dokázal u postiženého člověka po mnoha letech vyvolat rakovinu. Celých 50 liber, které má na palubě Galileo, by tak teoreticky mohlo infikovat každého člověka na planetě. I v případě havárie sondy a rozptýlení plutonia v atmosféře ale k něčemu takovému samozřejmě dojít nemůže. Jednoduše neexistuje mechanismus, jak dopravit částečky plutonia k nosním dírkám všech obyvatel planety.

Je příznačné, že kritické hlasy se objevují teprve nyní, přestože Voyagery a Vikingy nesly podobný materiál. Důvod je jednoduchý: tehdy jsme nepoznali Černobyl ani neviděli havárii Challengeru. Pouhý rok před osudným selháním obsluhy Černobylu prohlásil náměstek sovětského ministra průmyslu, že k havárii reaktoru může dojít nejvýše jednou za 100 000 let. Podobně sebejistý byl několik měsíců před havárií Challengeru také mluvčí NASA. Podle něj může dojít k podobné katastrofě maximálně jednou za deset tisíc let. Tyto a mnohé další případy zlehčování rizika vedly u široké veřejnosti k oprávněné a zdravé skepsi k podobným ujištěním.

Jaké nebezpečí nám tedy skutečně hrozí z plutonia na palubě Galilea? Předně: plutonium na palubě nemůže samo explodovat, jeho množství je na to příliš malé. Pokud došlo k explozi celého raketoplánu se sondou na palubě, radioaktivní materiál by dopadl na zemský povrch i se svým ochranným obalem. Jediným reálným nebezpečím je rozptýlení plutonia do drobných částeček nebo jeho vypaření. K něčemu podobnému by ale mohlo dojít pouze v případě, že by sonda shořela v atmosféře při svém následném průletu kolem Země.

Tento scénář by teoreticky mohl nastat při naplánovaném druhém průletu sondy kolem Země ve výšce zhruba 340 kilometrů. V případě chyby v navigaci by sonda mohla proletět příliš nízko a při rychlosti 14 kilometrů za sekundu shořet v zemské atmosféře. Její náklad plutonia by se beze zbytku vypařil a postupně dosedl na zemský povrch. Materiál by se ale nesmírně zředil a každý zasažený člověk by v nehorším případě obdržel dávku záření srovnatelnou s jedním zubním rentgenem. Ze statistického hlediska by v takovém případě došlo během půlstoletí k nárůstu výskytu rakoviny o jeden případ na 10 milionů obyvatel, v celosvětovém měřítku by tedy šlo o nárůst o několik tisíc případů. Nebo by se nestalo vůbec nic. Zkrátka, konkrétní dopady nejsme schopni přesně odhadnout.

Nicméně ještě jsme nevzali v potaz riziko, že k podobné havárii vůbec dojde. Sondu postavila Jet Propulsion Laboratory (JPL) a na její konstrukci se podíleli lidé, kteří mají nepřeberné zkušenosti se sondami Voyager a obecně s většinou amerických automatických sond. Do zabezpečení radioaktivního obsahu na palubě Galilea navíc investovala NASA přibližně 50 milionů dolarů. Přes všechna opatření ale může nakonec dojít k několika různým nehodám. Sonda může být zasažena meteoritem a jako neovladatelný kus šrotu se zřítí na Zemi. Může dojít k chybě v programu a sonda shoří v atmosféře. Může explodovat raketový motor na palubě sondy. Zkrátka může dojít k celé řadě nehod, které mají jednu společnou vlastnost: jejich pravděpodobnost je nesmírně malá, přibližně 1 : 2 000 000.

Takže pokud to shrneme, s pravděpodobností jedna ku dvěma milionům dojde k havárii sondy v atmosféře naší planety a následnému rozptýlení radioaktivního materiálu. V takovém případě by mohlo dojít během následujícího půlstoletí k nárůstu výskytu rakoviny o několik tisíc případů. Ale možná by neonemocněl vůbec nikdo. V jistém smyslu je pravděpodobnost 1 : 1 000 000, že tisíc lidí onemocní rakovinou během následujícího půlstoletí stejná jako pravděpodobnost 1 : 1 000, že onemocní jeden jediný člověk. Toto riziko se pohybuje právě kolem hranice, kterou jsem já osobně schopen akceptovat. Právě proto je pro mě velice těžké říci svůj názor na blížící se start Galilea. Nicméně pokud na jedné straně přihlédnu k zřetelné neschopnosti vlády postarat se dostatečně o zdraví obyvatel v minulých letech a na druhé straně k velice malé pravděpodobnosti havárie a také očekávanému vědeckému pokroku v podání Galilea, jsem pro start sondy. Její objevy mohou jednou zachránit mnohem více životů.

Na závěr bych poprosil o soudržnost a kontinuitu. Je zde mnoho problémů: riziko jaderného konfliktu, globální oteplování, ztenčující se ozónová vrstva, AIDS, sociální a ekonomické bezpráví, prudký nárůst světové populace. Kombinace těchto rizikových faktorů je nesrovnatelně více nebezpečná než jedna kosmická sonda s nákladem plutonia na palubě. Rád bych vyzval všechny, které znepokojuje Galileo, aby zapojili svoji energii, inteligenci a pracovitost na vyřešení problémů, které skutečně ohrožují budoucnost lidstva.

překlad: Tomáš Apeltauer

Pozn. red.: autor byl ředitelem laboratoře planetárního výzkumu a profesorem astronomie a kosmických věd na Cornellově univerzitě. Hrál vedoucí roli při výpravách sond Mariner, Viking a Voyager a patřil mezi nejvýznamnější vědce NASA. Zařadil se mezi vůdčí postavy světového astronomického a astronautického výzkumu a stal se nejúspěšnějším vědeckým autorem v historii USA. Vedle téměř 400 publikovaných vědeckých statí je spoluautorem nebo vydavatelem více než dvanácti knih a také držitelem Pulitzerovy ceny za literaturu.

Carl Sagan

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
O sviceni 52
Ilustrační foto...
Čekání na Venuši I
Ilustrační foto...
Traffic Jam
Ilustrační foto...
Tlačenka
Ilustrační foto...
Kolik bylo smrticích zásahů?
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691