Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

DIB – diffuse interstellar bands

V dnešní době se zdá, že se fyzika zabývá už pouze strunami a chemie simulacemi či kvantově chemickými výpočty. Zdá se, že takové vědy jako je například spektroskopie, jsou už celé prozkoumané a vše je vyřešeno. Ale tak tomu opravdu není.

Sto let poté, co H. Fraunhoffer objevil ve Slunečním spektru černé absorpční čáry, objevili vědci tyto a různé jiné ve spektrech vzdálených hvězd. Na první pohled to celkem nikoho nepřekvapí, ale skoro sto let po identifikaci, že jde o mezihvězdné linie se dosud nepodařilo identifikovat jejich původce.

Ilustrační foto...

Jedním z nejzajímavějších a dosud nevyřešených problémů spektrální astronomie je existence difusních interstelárních pásů (DIB -- Diffuse Interstellar Band). DIBy jsou série širokých absorpčních linií ve viditelné a blízké infračervené oblasti spektra, které jsou výsledkem interakce záření hvězd s difusními mezihvězdnými oblaky. Tyto hvězdy jsou pak díky rozptylu jejich světla na mezihvězdných částicích zčervenalé (z anglického reddened). DIBy jsou typické tím, že se objevují pouze ve spektrální oblasti 400 až 1300 nm a to pouze v absorpčních spektrech některých difusních oblaků. Mají šířku od 0,1 do 3 nm a jednotlivé čáry se od sebe svým tvarem velmi liší. Jsou označovány číslem, které přísluší jejich střední vlnové délce. Toto označení již nepoužívá za číslem jednotku nm a udává se v angstrõmech.

H2, C60, uhlíkaté řetězce, polycyklické aromatické uhlovodíky (PAHy) a v neposlední řadě čisté uhlíkaté anionty a mnohé další. To jsou jedny ze skupin látek, které byly a dosud jsou brány jako nosiče DIBů.

Ilustrační foto...

Roku 1922 objevil M. Heger ve viditelných spektrech astronomických objektů široké absorpční pásy s konstantní vlnovou délkou λ=578 nm a λ=579,7 nm. Nacházely se ve spektrech některých raných typů binárních hvězd. Pohyb dvojhvězd kolem společného těžiště se projeví posunem linií ve hvězdném spektru, avšak linie příslušející mezihvězdné hmotě zůstávají bez posunu. Tímto objevem začala éra hledání DIBů.

V roce 1934 a 1936 byly následně objeveny další mezihvězdné difusní pásy W. Merrillem, C. Baelsem a G. Blanchetem. Počet DIBů pomalu rostl a v roce 1971 D. York a G. Herbig vydali publikaci, která zvýšila počet jistých nebo velice pravděpodobných linií DIBů na 39.

Dále už jen stačilo nalézt sloučeninu, jejíž spektrum by odpovídalo aspoň některým liniím DIBů. V roce 1976 přišel L. W. Avery s hypotézou kyanopolyenů a roku 1977 A. Douglas s dlouhými uhlíkatými řetězci.

To, že některé spektroskopické pásy přísluší molekulám lze dokázat tak, že se pás při použití lepších spektroskopických technik rozpadne na menší. Říká se že pás má vnitřní molekulovou strukturu. Takovou strukturu se snažil najít V. Bout v roce 1981, který poprvé použil vysoce rozlišené spektroskopie. Poukázal na některé rozdíly mezi profily viditelné ve spektrech z rozdílných zdrojů v DIB 5780, ale žádnou přesvědčivou jemnou strukturu nenapozoroval.

Ilustrační foto...

Počet DIBů stále rostl a v roce 1994 P. Jenniskens a F.-X. Désert vydali katalog 250 linií DIBů. Ten se v dnešní době pokladá za standart.

Mnoho badatelů se již mnoho let snaží sestavit DIBy do skupin podle společných znaků a celkové absorpční charakteristiky DIBů. Při členění se musí brát v úvahu možnost existence násobného překrytí hlavních charakteristik neboli rysů jednotlivých pásů. Například přední velmi silný DIB 5780 je velice komplikovaně překryt s velmi širokým (2 nm), ale extrémně mělkým DIBem 5778 majícím pravděpodobně vnitřní strukturu.I dobře známé a velice podobné DIBy nemusí mít stejný původ.

O rozdělení různých DIBů do rodin (což je množina difusních čar, která je charakterizovaná konstantní intenzitou ve spektrech každého zkoumaného objektu) se poprvé pokusili v roce 1987 K. Josfatsson a T. Snow. Avšak takové rozdělení se ukázalo jako velice složitý problém. Málo dostupných vysoce rozlišených spekter, stále se měnící technologie a přístupy způsobují, že rodiny se velice rychle mění. Nové objevy nutí pozorovatele k závěru, že dobře známé silné DIBy zřídka patří do stejné skupiny.

Tereza Šedivcová

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Na večerní obloze září jasná kometa!
Ilustrační foto...
Shoemaker-NEAR dosáhne extáze!
Ilustrační foto...
Stručně z kosmonautiky VI
Ilustrační foto...
Příběh nepolapitelných neutrin -- díl druhý
Ilustrační foto...
Methan na Marsu - život?
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691