13. srpna 1997

Rudolf Novák, Novinky z Miru

Posádka Miru se rozrostla o další dva sovětské kosmonaty: Anatoly Solovyov a Pavel Vinogradov vystřídali unavené Vasila Tsibliyeva a Alexandera Lazutkina, kteří přistanou v modulu Sojuz ve čtvrtek. NASA dala také souhlas k tomu, aby se do oprav zapojil americký astronaut Michael Foale, který by měl přicestovat na Mir někdy okolo třetího září tohoto roku. Kosmonauti by měli provést několik výstupů do vesmíru a provést nejprve zběžnou kontrolu poškozeného modulu Spektr a ujistit se, že nebyly poškozeny žádné další části Miru, které by zatím unikly pozornosti. Během následujících šesti (a možná i více) vycházek do kosmu by mělo dojít k opravě modulu a instalování nových vědeckých přístrojů.

NASA ohlásila, že kosmonaut Wendy Lawrence, která měla původně letět k Miru také, bude vystřídána Wolfem, z důvodu jeho tělesné stavby. Lawrence je prý příliš malá na to, aby nosila ruský skafandr. (Tak to by mě docela naštvalo, i když mě by asi nevzali díky mé hmotnosti :-) Wolf se nyní připravuje v přípravném středisku poblíž Moskvy.

V následující tabulce jsou uvedeny přelety Miru pro Prahu:

Datum
Čas UT
Trvání
Začátek dráhy
Vrchol dráhy
Konec dráhy
den (srpen)
(h:min)
(min)
(stupně,směr)
(stupně,směr)
(stupně,směr)
11
20:30
3
23 nad ZSZ
70 nad SSV
27 nad V
12
21:08
2
26 nad Z
65 nad JZ
43 nad JV
13
20:11
4
24 nad ZSZ
77 nad V
26 nad VJV
14
20:50
3
25 nad Z
45 nad JJZ
25 nad JJV
15
19:52
3
26 nad Z
69 nad JZ
23 nad VJV
16
20:31
3
22 nad ZJZ
29 nad JZ
22 nad J


Rudolf Novák, Kometa Hale-Bopp z raketoplánu

Již podruhé využili k vědeckým účelům kosmounati na palubě raketoplánu Atlantis malého dalekohledu k astronomickým pozorováním. Přístroj, který pracuje v UV oblasti spektra, je uchycen na jednom z okének a jeho cílem se stala kometa Hale-Bopp. Kosmonauti pozorovali kometu nejprve o víkendu a potom v úterý. Snímky zachycují kometu ve světle, které nepronikne zemskou atmosférou a proto jsou velmi cenné. Přístroj, který stál údajně půl milionu dolarů, byl vyvinut v texaském San Antoniu.


Rudolf Novák, Pozorujte Perseidy

V tuto chvíli, když dodělávám stránky IBT a pobíhám mezi klubovnou a dalekohledem, který pilně pozoruje, si dám občas krátkou pauzu a koukám se pouhýma očima na oblohu. A věřte mi, že to skutečně lítá. Během těch pár chvil jsem viděl téměř dvě desítky jasných meteorů, ne všechny byly z Persea. I když maximum nastalo včera ráno, stojí za to si vyjít někam za tmavou oblohou, vzít si lehátko, spacák a karimatku a jen tak se koukat. Krom nádherné Mléčné dráhy se vám bezesporu naskytne pohled na mnoho různě jasných "Slz svatého Vavřince", což je divadlo překrásné. Pro inspiraci přikládám snímek, který jsem ukradl někde na stránkách S & T. Přeji sladké sny...

11. srpna 1997

Rudolf Novák, Uklizené střepy na konci Expedice...

Poslední povídání, které jste si mohli na stránkách IBT přečíst, končilo úterým 5. srpna. Expedice už tehdy byla hodně za polovinou a program byl vesměs volný. Jediné "povinné" přednášky se konaly každý večer, přes den se mohli účastníci Expy vyžít na nejrůznějších kurzech, ať už meteorologických či počítačových. V rámci počítačových dýchánků se dobrovolníci seznamovali s astronomickými programy, které jim mohou usnadnit pozorování, s katalogy (MegaStar, Guide), se zpracováním obrázků ze CCD kamery, jak lovit minima proměnných hvězd a mnoho dalších kousků, které pak kupodivu začali hojně využívat, neboť v kombinaci s velkými dalekohledy už byla obyčejná Uranometria málo. Mám docela radost, že povídání, která tu zazněla, nebyla úplně zbytečná.

Středeční večerní přednášku měl dr. J. Kubát z Astronomického ústavu v Ondřejově a povídal nám o hvězdných atmosférách. Mnozí z nás kvitovali s potěšením první diferenciální rovnici, ale ostatní, zejména mladší, se hrozně zděsili a jen těžko pak přednášející vysvětloval, že podobných překvapení se pokusí příště vyvarovat. Povídání to bylo poutavé. Bohužel stejně jako většinu večerních přednášek i tuto jsem musel opustit a vydat se chystat pozorování (hledat minima, kopírovat mapky, vytahovat dalekohledy...), protože venku se opět podle, a to těsně po večeři, rozjasnilo.

Počasí se chovalo druhý týden vůbec zvláštně. Celý den bylo vždy buď úplně zataženo, nebo se Sluníčko objevilo sporadicky v nějaké té díře mezi mraky, ale večer s úderem osmé až deváté hodiny se mraky vypařily někam do země Oz a nad hlavami se nám pomalu začaly objevovat první hvězdy. Což bylo samozřejmě jenom dobře, neboť expedičníci se velmi rychle vysilovali a tak se jim přes den nedostávalo energie ku házení postarších vedoucích do bazénku či požívání nadměrného množství alkoholu. Když už jsme u toho pití. Někteří vedoucí se každý večer scházeli v hostinci U Žižky (Žíža, U Apla, Satisfaction... a další jména jsme ji dali), kde se kofeinovali na celonoční observace. Místní číšník Kéža nám sdělil, že jsme během těch dvou týdnů vypili (myslel tím astronauty z hvězdárny) tolik kávy, kolik se normálně vypije za celý měsíc. Docela dobré. Ministr zdravotnictví by asi nepochválil pětilitrovou láhev od okurků, která se nám stala popelníkem a kterou jsme zaplnili téměr do poloviny.

Světelná křivka rychle pulzující proměnné hvězdy typu delta Scuti - CY Aqr. O něco níž najdete podobný graf, pořízený CCD kamerou ST-6. Tentokráte se vizuální pozorovatelé docela "trefili".

Čtvrteční odpoledne a večer byl ve znamení orlojů, astrolábů a sextantů. Dr. Z. Šíma (taktéž ondřejovák) povídal mnoho hodin velmi zajímavé a poutavé vyprávění o orlojích u nás i jinde, o stavitelích a ničitelích astronomických přístrojů. Ani tuto přednášku jsem neabsolvoval celou, takže asi největší pikoška se mi donesla od Jiřího. V Olomouci prý mají "budovatelský orloj", kde jsou výjevy ze všedního života, tedy rolníci, rolnice a rolničata. Prý ho tak přebudovali olomoučtí radní v padesátých letech. Docela bych si přál vidět toho blba, který to celé vymyslel - pokud už na svoji hloupost neumřel. Klidně bych nechal orloj tak, jak je, vozil k němu děti a říkal jim: "Tady se koukněte, kam až sahá lidská hloupost!"

Čtvrtek byl také "Soudným dnem" hostince a hotelu Beránek, který zachvátila "sodová smršť". Kdo tu byl, ví o co jde, kdo tu nebyl, nemá čeho litovat. Ale ať se stalo co se stalo, mnohým se ulevilo.

Letošní Expa byla vcelku klidná, srovnám-li ji se čtyřmi předchozími, na které si pamatuji. Přijelo celkem dost mladých a nových pozorovatelů, kteří se skutečně věnovali pozorování oblohy a to ne z donucení, ale z vlastního zájmu. Ne každému se sice vše dařilo tak, jak by si asi představoval, nikdo přece nejsme dokonalý. I skupina astrofotografů se letos vytáhla. Tomáš Tichý a Pavel Jáchym okupovali Maksutovovu komoru ve velké kopuli a udělali několik velmi povedených snímků. Pokud si vzpomínám, tak velmi pěkná byla galaxie M 31 a M 33, dále vyfotili planetku Pallas s odstupem tří dnů (to byste nevěřili, jak moc se ta potvůrka posunula), Stefanův kvintet, Mir se Sojuzem, Mir bez Sojuzu, Mléčnou dráhu okolo gamy Cygni, Řasy a kdoví, co ještě. Ostatní fotografové se pověsili na pointovanou montáž, zvanou "jaroměřská" a udělali dokumentaci celé Mléčné dráhy, která byla přes noc vidět. Velmi pěkné. Určitě ji brzo spatříte i na stránkách IBT. A samozřejmě spousta snímků notoricky známých deep-sky, které tu fotí všichni každý rok, možná proto, aby měli jistotu, že je daná galaxie, planetárka či hvězdokupa na stejném místě a nikdo nám ji nevzal. Několik minim zákrytových dvojhvězd, negativních pozorování pár kataklyzmických proměnných hvězd, deltu Cephei, pulzující CY Aqr. Tu se podařilo změřit i CCD kamerou ST-6, kterou jsme však po třech dnech uklidili, neboť se ukázalo, že jakmile se čip ochladí pod 0 stupňů Celsia, zamrzne a je po všem. Navíc náš Meade neměl paralaktickou montáž a tak se pole stáčelo. Nedržela přesně rektascenze a jen těžko se ostřilo. Ostření u dalekohledu Meade a Celestron je snad nejhloupější, které jsem kdy viděl. Mám pocit, že dobrý Dobson J. Drbohlava ze Rtyně na paralaktické montáži vyjde nejméně o padesát procent levněji a lze s ním dosáhnout lepších výsledků než se všemi slavnými Meadami.

Pátek se stal velmi volným dnem, neboť nás opustila paní ředitelka Eva Marková a tak zavládla na pozemku hvězdárny anarchie. Malinká, ale přesto. Z porady u Žíži nás vytrhl telefon od Dušků, že je jasno a máme se vrátit. Kupodivu jsme se vydali na cestu, možná však proto, že nás čekala mimojiné půlnočka.

Expedice skončila, pozemek se vylidnil, zbyly jen žluté kusy trávy odkryté rozebranými stany. Nezbývá teď než jen doufat, že za rok se tu všichni šťastně shledáme, a v tuto chvíli sejít naposledy k Žížovi na oroseného Krákoru.

Post Sciptum:
Tyto řádky jsem psal v teple úpické hvězdárny den před odjezdem. Krátce poté se však staly dvě události, o kterých bych vás ještě rád informoval. V neděli večer, když jsem unavený odpadl do říše snů, šel Jiří spolu s několika dalšími posledními expedičníky do úpického kina na Larryho Flynta. No a co se nestalo. Když si kupovali lístky, prošla kolem manželka pana prezidenta a těsně za ní sám Václav Havel. Představte si, že stojíte frontu u pokladny kina malého městečka na východu Čech a kolem projde hlava státu. Aby však nebyl všemu konec, film do kina ještě nedovezli a tak se pan prezident, jeho choť, ochranka a Dušek vydali do (asi deset metrů vzdálené) "Hospůdky Na plotě". Sice každý zvlášť, ale přesto. Celou expedici jsem pravidelně navštěvoval všechny (téměř) restaurační zařízení a potkal jsem tam maximálně neposedné expedičníky. Jiří jde dolů jednou (no to ne, ale méně než já) a bum! Potká prezidenta. Tak tomu se říká spravedlnost...

Další událot nás potkala na cestě. Všichni, kdo pojedete po státní silnici směřující z Olomouce do Ostravy, doporučuji navštívit "Hotel Lamel" ve vesničce Kocourovec, který vlastní rodina naší velmi dobré přítelkyně - Zdeničky Lamelové, účastnice již několika expedic. Dnes se nás ujala věru královsky. Po příjezdu jsme byli usazeni do "rajské zahrady", kde se stoly prohýbaly, pivo teklo proudem (Tomáš Sýkora proudil pito :-) , hrála vkusná hudba a obsluhovala nás ta nejhezčí mladá dáma v celém širokém okolí. Po návštěvě nošovického pohostinství (no, spíše nepohostinství) v "pivním ráji" Radegastu jsme byli jako v Jiříkově vidění (sorry Jirko :-). Pivo bylo studené, jídlo teplé, skvělé a atmosféra úžasná. Každý kdo pojede kolem, nechť rozhodně přeruší svoji pouť a svlaží rty či naplní žaludek v této oáze. Však sami uvidíte, že je to pravda. Máme každoroční zkušenost při putování zeměmi českými i moravskými pro dalekohledy užívané na Expedici.


Rudolf Novák, Galaxie na konci Vesmíru

Další husarský kousek se povedl astronomům pracujícím s Hubblovým vesmírným dalekohledem a "pozemšťanům" obsluhujícím Keckův gigantický teleskop. Společnými silami získali snímky doposud nejvzdálenější galaxie, kterou známe. Pomocí vzdálené gravitační čočky si "zvětšili" (to prosím zcela náhodou) kvazar, který leží ve vzdálenosti (podle jejich odhadu) plných třináct miliard světelných let, tedy těsně u hranice pozorovatelného vesmíru. Tím se podařilo nalézt objekt, který zřejmě vznikl přibližně miliardu let po vzniku "Všehomíra" a lze tak studovat vývoj galaxií na takto velkých časových škálách. Díky světlu vznikajících hvězd (ty nejnápadnější skupiny jsou vidět jako zhustky na detailním záběru) se stala tato galaxie jednou z nejzářivějších a nejmaldších svého druhu - více než desetkrát zářivější než naše Galaxie. Úloha gravitačního čočkování (kupa-čočka leží asi ve vzdálenosti pěti miliard světelných let) je v tomto případě více než zřejmá. Tak slabou galaxii by HST spolu s Keckovým dalkohledem jen ztěží zachytili. Zajímavá je i červená barva kvasaru. Je to vůbec poprvé, co je čočkovaný objekt tak nápadně zbarvený. Odborníci z Groningenské univerzity v Holandsku tvrdí, že zabarvení je způsobeno velkým množstvím mezihvězdné hmoty, která leží v dlouhé cestě světelným parskům a nepřímo tak vypovídá o obrovské vzdálenosti pozorovaného objektu. Spektroskopická pozorování prováděná desetimetrovým Keckovým dalekohledem na Mauna Kea dávají výsledný rudý posuv galaxie z=4,92. Poslední objekt, sezazený z trůnu touto galaxií byl kvazar PC 1247+34 (z=4,90).

Pomocí Keckova dalekohledu se na této galaxii také poprvé podařilo napozorovat únik hmoty z hvězdného seskupení, přičemž látka prýštila (nyní už asi moc neprýští) z kvazaru rychlostí přesahující 200 km/s. Tímto způsobem by tedy mohly mladé galaxie ztrácet hmotu a "špinit" tak prostor kolem sebe.

(Připraveno podle NASA News 97-162, snímek HST-NASA)


Rudolf Novák, Dvojhvězda Mira

Přestože je obří hvězda Mira známa více než čtyřista let, museli astronomové čekat až Hubblův dalekohled provede snímkování v ultrafialové části spektra a ukáže tak horní vrstvy atmosféry studeného obra a jeho horkého průvodce. Vzdálenost mezi Mirou a jejím průvodcem se odhaduje na více než sedmdesát astronomických jednotek.

V ultrafialové části spektra zobrazil HST malý výběžek hmoty k průvodci, který může být látkou z Miry uvolněnou působením gravitačního pole druhé složky dvojhvězdy, nebo také část atmosféry zahřáté Mirou B.

Snímek ve viditelném světle ukazuje, že Mira má sféricky nesymetrický povrch připomínající fotbalový míč. Vysvětlení lze hledat v pulzacích hvězdy či přítomnosti nerozlišených skvrn na jejím povrchu. HST umožnil určit průměr hvězdy na přibližně sedmisetnásobek průměru Slunce, takže kdybychom umístili Miru místo Slunce, sahala by její atmosféra až do dvou třetin poloměru dráhy Jupitera.

Mira se zároveň stala nejbližší (asi 400 světelných let) ukázkou akrece látky na bílého trpaslíka z větru unikajícího obří hvězdě.

(Připraveno podle NASA News 97-171, snímek HST-NASA)


Rudolf Novák, Nová proměnná hvězda u M 27

Jak psal kdysi dávno Leoš Ondra, pod svícnem je největší tma. Komentoval tak tehdy svůj objev proměnné hvězdy v planetární mlhovině M 27 zvané Činka. "Goldiločinu" (Zlatovlásčinu) proměnnou nyní bedlivě sledujeme CCD kamerou ST-7 na brněnské hvězdárně a zdá se, jak už před lety usuzoval i Leoš, že se jedná o proměnnou hvězdu typu Mira.

Teprve nedávno (před pár dny) však objevil další proměnnou v těsné blízkosti italský astronom Gianluca Masi (mimo jiné účastník tábora IAYC) na svých CCD snímcích tohoto deep-sky objektu letní oblohy. Porovnáním (tzv. blink comparator) dvou snímků této planetární mlhoviny nalezl proměnnost hvězdy, jenž je na snímku zvýrazněna červenou čárkou. S největší pravděpodobností jde opět o dlouhoperiodickou proměnnou hvězdu, ale další pozorování jsou více než žádoucí. Objev potvrdila i J. Mattei z AAVSO, takže nezbývá, než šťastnému objeviteli pogratulovat. Snímky byly pořízeny patnácticentimetrovým reflektorem a CCD kamerou ST-7 bez filtru.

(Připraveno podle zpráv společnosti VSNET a informací G. Masiho)