Vážení čtenáři,

zpravodaj IBT vychází teprve třetí týden a už si získal řadu čtenářů. Jsme tím skutečně mile překvapeni. Je také vidět, jak v České republice chybí kvalitní astronomický časopis. Zároveň si pomalu budujeme síť přispěvatelů. Mezi ně přitom můžete patřit i vy. Jestliže máte zajímavý článek, reportáž či upozornění na akci, resp. publikaci, napište nám.

Bohužel, máme také jedno nemilé upozornění. Od pátku 25. července do pondělí 11. srpna se uskuteční na Hvězdárně v Úpici známá Expedice. Editoři těchto stránek (já a Rudolf Novák) se ji zúčastníme jako vedoucí. Úpická hvězdárna je sice připojena k Internetu, avšak pouze pomocí modemu. Aktualizace těchto stránek bude tudíž závislá na momentálním stavu telefonní sítě - a ty jsou, jak známo, spíše špatné. Doufám, že nám občasné výpadky prominete. Na druhou stranu, pokud nám to čas dovolí, přineseme rozsáhlou reportáž z této ojedinělé akce.

Jiří Dušek
 
24. července 1997
 
Lukáš Král, Merkur a prkýnka
aneb totální amatérismus v astrofotografii

Já vím, nadpis zní šíleně, ale to, co obsahují následující řádky, by mělo být povídání o přístroji, jehož konstrukce je řešena pravě v duchu nadpisu. Tím neobyčejným zařízením je moje fotografická montáž.

Velkou zásluhu na vzniku mají obě "komety století", tedy Hyakutake a Hale-Bopp, neboť ony byly jedním z hlavních podnětů k její stavbě. Když loni bez varování vpadla na nebe Hyakutake v tak nevhodnou dobu, jakou je konec třetího čtvrtletí školního roku, vůbec jsem neměl stavbu nějaké fotografické montáže v úmyslu. Kometu jsem sice fotografovat chtěl, ale počítal jsem s tím, že udělám nějaký ten snímek na hvězdárně, na montáži dalekohledu Coude, a tak jsem koupil citlivý film a vyhlížel kometu. Zprvu byla vidět jen ráno, pak nastalo největší přiblížení a stala se cirkumpolární. Ale ouha - s focením byly problémy. Většinou bylo oblačno. Pokud bylo jasno, psala se druhý den čtvrletka a bylo na sedm. Pokud jsem přesto šel na hvězdárnu, byl tam pochopitelně takový nával, že na astrofoto nebylo ani pomyšlení a než odešel poslední návštěvník, byl jsem už zase na cestě domů posledním k tomu vhodným autobusem (nepřipomíná vám to Murphyho zakony?!). Všechno to skončilo tak, že kromě hromady statických fotografií pořízených narychlo doma, mám jen jeden pointovaný snímek Hyakutake a to navíc, když už byla pěkně daleko.

Shon kolem vlasatice skončil a pomalu se blížila dlouho očekávaná Hale-Bopp. S hrůzou jsem si však uvědomil, že okamžik jejího přiblížení vychází na úplně stejnou dobu, jako tomu bylo před rokem u Hyakutake, a že tedy mohu očekávat stejné problémy, znásobené navíc tím, že budu mít dva měsíce před maturitou!

Pak ale přišel podzimní seminář APO a na něm přednáška Mariána Urbaníka o astrofotografii, v jejímž rámci jsem se dozvěděl o možnosti postavit si jednoduchou fotografickou montáž na principu prkénka, jenž je otočné kolem osy rovnoběžně s osou zemskou a je při tomto pohybu poháněno (tlačeno) šroubkem, kterým ručně otáčíme jednou za minutu (podle sekundové ručičky hodinek). Hned mě napadlo, že by tento geniální nápad mohl pomoci vyřešit mé očekávané potíže s fotografováním Hale-Bopp. Jednoduše si postavím takovou montáž a až kometa přiletí (a bude-li jasno), budu fotit pěkně doma a nebudu na ničem závislý.

Nacrt konstrukce montazeAvšak nastala zima a montáž byla pořad jen v mé hlavě, protože jsem jako obvykle přecenil množství svého volného času. Se stavbou jsem začal až koncem vánočních prázdnin, ale ještě předtím jsem dostal další skvělý nápad - budu to celé pohánět motorkem! Tato idea, jako ostatně většina vynálezů, vznikla z pohodlnosti, a to při představě, jak ručně otáčím čtvrt hodiny šroubkem v desetistupňovém mrazu. Nač ale shánět drahý krokový motor, když mi doma leží starý modelářský motorek a stavebnice Merkur! První, co jsem sestrojil, byla tedy převodovka, zhotovena ze zmíněné stavebnice. Bohužel mi však chyběla ozubená kolečka, a tak jsem použil kolečka bez ozubení a propojil jsem je vzájemně gumičkami na vlasy (obdoba řemenového převodu). Dlouho jsem experimentoval, až jsem stvořil kompletní převodovku s poměrem vstupních a výstupních otáček asi 5000:1(!) a na vstupu jsem tak dostal kýžené otáčky 1 ot./min.

Dále už následovala stavba vlastní montáže (o víkendech). Přístroj nemá vlastní stojan, je nutné jej stavět na masivní stůl či jiný pevný podstavec. Základní nosnou konstrukci tvoří pravoúhlý trojúhelník sešroubovaný ze tří prken o tloušťce 2,5 centimetru a šířce 13 centimetrů. Jeho strany měří přibližně 46, 34 a 30 centimetrům. Trojúhelník stojí přeponou na podložce (na stole). Kratší odvěsna se od přepony zvedá pod úhlem 50 stupňů a míří k Polárce, delší odvěsna je na ni samozřejmě kolmá a míří k nebeskému rovníku. Polární osou je pant, jaký se používá u skříňových dveří. Jednou stranou je upevněný na destičku, která tvoří prodloužení kratší odvěsny, na jeho druhém křídle je přišroubováno otočné rameno (s fotoaparátem na výkyvné hlavici). Toto rameno se otáčí rovnoběžně s delší odvěsnou, asi tři centimetry nad ní (tedy v rovině zem. rovníku, kolmo k polární ose). Aby nebyl pant příliš namáhán, je rameno na dolním konci podpíráno malým kolečkem (pod nábytek, zakoupeno v železářství) uchyceným na delší odvěsně. Otočné rameno je z boku tlačeno šroubkem, jehož matice je připevněna také na delší odvěsně. Abychom při správném chodu montáže otáčeli šroubkem jednou za minutu, musí být šroubek umístěn ve vzdálenosti v od polární osy, přičemž

v = s cotg fi

fi je uhel, o který se pootočí Země za minutu, tedy 0,25 stupně, a s je stoupání šroubku, tedy vzdálenost, o kterou se šroubek v matici posune při jednom otočení kolem své osy. Já jsem použil šroubek se stoupáním 1,25 cm a v vyšlo 28,6 cm.

Motorek i převodovka jsou upevněny na otočném rameni a otáčivý ohyb se z převodovky na šroubek přenáší opět pomocí dvou koleček gumičky.

Montaz v cele kraseSamostatnou kapitolou je elektrický obvod motorku. Je přizpůsoben pro napájení osmivoltovým transformátorkem nebo šesti monočlánky střední velikosti (používám nabíjecí, 1500 mAh). Otáčky motorku lze seřídit otočným potenciometrem a dále regulovat v průběhu expozice pomocí dvou tlačítek na "dálkovém ovládání" - jedno otáčky zvyšuje, druhé snižuje.

Na prodlouženém konci šroubku je upevněno něco jako sekundová ručička s ciferníkem, která se tedy otáčí stejnou rychlostí jako šroubek a slouží ke kontrole otáčení. Pomocí výše zmíněných tlačítek reguluji během expozice otáčky motorku tak, aby se tato ručička na pozadí "ciferníku" otáčela stejně rychle jako sekundová ručička hodinek, umístěných poblíž. Ručička s ciferníkem i hodinky jsou osvětleny červenými LED diodami.

Poslední součástí přístroje je jednoduchý optický zaměřovač sloužící k namíření polární osy směrem na Polárku. Skládá se ze zrcátka se záměrným křížem a z hrotu, umístěných tak, že přímka procházející křížem a zároveň hrotem, je rovnoběžná s polární osou. Pokud je montáž správně ustavena, uvidíme tedy v zrcátku uprostřed záměrného kříže špici hrotu a těsně u ní Polárku. Vím, že Polárka není přesně na nebeském pólu, proto plánuji nahradit tento zaměřovač jiným, dokonalejším.

Celá montáž stojí na třech šroubech, jejich vysouváním a zasouváním ji lze přesně ustavit.

Nejvíce vás určitě zajímá, co taková skládačka dovede. Abych se přiznal, z prvních snímků jsem moc nadšen nebyl. Ukázalo se, že montáž sice bezvadně pointuje v rektascenzi, avšak ujíždí v deklinaci. Na třicetiminutové (maximální možné) expozici objektivem 2/58 byly už hvězdy velmi znatelně protaženy ve svislé čárky. Může za to fakt, že při stávající konstrukci nelze montáž zcela přesně ustavit, proto v budoucnu hodlám vymyslet nějaký přesnější způsob zaměření polární osy na severní nebeský pól. Avšak i při dnešním stavu lze s mou montáži pořídit velice pěkné snímky. Ukázalo se, že bez znatelného rozmazání hvězd lze exponovat 5-6 minut základním objektivem 58 mm a asi dvě minuty objektivem 3,5/135 (není to zas tak špatné, když si uvědomíte, že staticky můžete s objektivem 135 mm exponovat nanejvýš čtyři sekundy). Při použití 800 ASA filmu lze v případě obou objektivů zachytit hvězdy asi 9 mag.

Tato montáž nakonec zcela splnila mé očekávání při fotografování komety Hale-Bopp. Její snímky oběma objektivy jsou velice pěkné, troufám si říci nádherné jako kometa sama. Nejhezčí snímek je ze 6. dubna. Na dvouminutové expozici objektivem 135 mm je zachycena kometa těsně vedle otevřené hvězdokupy M 34. Z jasné komy vybíhá široký a zahnutý načervenalý prachový ohon a v několika proudech také slabší modrý iontový chvost, který prochází přímo přes M 34!

Moje montáž je navíc zcela ideální pro fotografovaní metodou tzv. pseudopointace. To slovo jste mohli zaslechnout v Úpici při přednášce o záblescích gama, tato metoda se totiž používá právě k jejich fotografováni - znamená to, že fotoaparát sice sleduje pohyb oblohy, ale ne zcela přesně, hvězdy se protáhnou do kratičkých čárek a liší se tak od krátkých bodových záblesků. Tato metoda však vyžaduje snímkování dvěma stejnými fotoaparáty najednou, proto jsem na montáž umístil ne jednu, ale dvě výkyvné hlavice pro jejich uchycení.

To by bylo o mém přístroji všechno. Doufám, že absolventy strojních průmyslovek či dokonce fakult během čtení mého článku neranila mrtvice, ale s mým vybavením dílny se to jinak postavit nedalo. Snad jsem také poskytl inspiraci všem, kteří touží po jednoduché fotografické montáži a nevlastní zrovna soustruh. Jak jsem dokázal, dá se to zvládnout v podstatě s pilkou, pilníkem, šroubovákem a vrtačkou.

Na závěr bych rád poděkoval Mariánu Urbaníkovi za inspiraci a vlasaticím Hyakutake a Hale-Bopp za impuls k usilovné práci.

Lukáš Král
PS: Při podrobné prohlídce fotografií, které jsem nedávno pořídil pomocí své montáže a objektivu 3,5/135 na ILFORD PAN 400, jsem zjistil, že na snímku části souhvězdí Hadonoše je kromě notoricky známé otevřenky IC 4665 jasně zachycena i Barnardova hvězda (je to hvězda s největším vlastním pohybem a zároveň nejbližší hvězda viditelná z Evropy), která má podle Karkoschkova atlasu 9,5 mag, mhv snímku tedy musí být kolem 10 mag!
Vyšlo v Bílém trpaslíkovi č. 87, zpravodaji Amatérské prohlídky oblohy.

Sojourner u Scooby Doo, v pozadí HomelessLukáš Diko, Jiří Dušek, Pathfinder News

Stav misie 22. Júl 1997, 10:00 Pacifického času

Technici starajúci sa o spojenie s Mars Pathfinderom včera ráno úspešne znovu nadviazali kontakt s Pathfinderom ako aj so Sojournerom. Prebehlo niekoľko prenosov cez hlavnú ako aj cez záložnú anténu.Väčšina problémov, ktoré nastali počas víkendu bola spojená s operáciami na Zemi a nie s počítačom Pathfindera na Marse. Technici pracujú na eliminovaní takýchto problémov v budúcnosti. Prvý kontakt cez záložnú anténu bol nadviazaný o 22:38 Marťanského času, 20. Júla. O1:36 21. Júla bolo spojenie nadviazané po druhý krát. Počas týchto spojení boli dáta z Marsu prenášané rýchlosťou 40 bitov za sekundu. O 3:22 bolo spojenie nadviazané po tretí krát s rýchlosťou prenosu 150 bitov za sekundu.

Podľa P. Muirheada všetko pracovalo tak ako malo a na Zem boli vyslané všetky potrebné technické dáta z Pathfindera, ako aj dáta z posledných skúmaní uchované v pamäti počítača na Pathfinderi. O 4:50 21. Júla pacifického času bolo nadviazané krátke spojenie cez hlavnú anténu, len na overenie toho, či je nasmerovaná na Zem. Prenos cez hlavnú anténu s rýchlosťou 8200 bitov za sekundu sa začal o 6:43 pacifického času. Boli získané všetky dáta o stave Pathfindera ako aj Sojournera. Na Mars bol vyslaný aj softwér, ktorý by mal zabezpečiť aby už neprebehlo samovoľné resetnutie počítača na palube Pathfindera.

Medzi vedeckými aktivitami, ktoré prebehli poslednú noc sú: prijatie údajov z rozboru skaly Scooby Doo na Zemi a rozbor farebnej panoramatickej snímky.

Sol 17: Zem vyšla o 20:07 20. Júla Pacifického času a Slnko o 23:15. Zem zapadla o 9:45 21. Júla Pacifického času.

Poznámka: V Riadiacom stredisku v Pasadene, Kalifornia je čas GMT -8.

Speciálně pro čtenáře IBT -- Instantního astronomického magazínu přikládáme koláž, na základě které si můžete udělat představu o okolí Pathfinderu. Černobílý snímek byl pořízen sondami Viking (sever nahoře), barevné výřezy v daných směrech pak ukazují okolí sondy. V dolní části je celá panoráma.

Z okolí Pathfinderu je výhled na dvojici vrcholků "Twin Peaks", jež jsou asi jeden kilometr daleko. Severní vrcholek ("North Knob") je ve dvojnásobné vzdálenosti. Na jihovýchod od sondy je výhled na velký kráter. Ten vidět sice není, ale na jeho vnějším valu je malý kráterek ("Rimshot crater"). Jiný malý kráter ("Little Crater") najdete přibližně východně od Pathfinderu.

Vozítko Sojourner nyní analyzuje tmavý písek v oblasti nazvané Lamb, jeho další zastávka bude v "Kamenné zahradě", ve které se nachází celá skupina zajímavých kamenů. Snímek, který přikládáme, ho ukazuje u balvanu Scooby Doo. Na obzoru je útvar, který byl z počátku považován za bezdomovce stanujícího poušti. Vše nasvědčuje tomu, že Sojourner bude v provozu ještě několik dalších týdnů. Z celého projektu se tak stává báječné dobrodružství -- zvláště pro geology.

Okoli sondy Pathfinder (175 kB)
 
23. července 1997
Lukáš Diko, Pathfinder News

STAV MISIE 20. Júl 1997, 13:00 Pacifického času

Signál z hlavnej antény Pathfindera, zachytený o 3:14 pacifického času, bol príliš slabý a preto neboli zaznamenané žiadne vedecké údaje. Podľa manažéra projektu boli problémy v telekomunikačných linkách a nie na samotnom Pathfinderi. Ani ďalší pokus o nadviazanie spojenia s Pathfinderom od 7:03 do 7:27 však nebol úspešný.

Tento problém bol pravdepodobne zapríčinený konfiguračnými problémami medzi Pathfinderom a sieťou rádioteleskopov Deep Space Network, ktorá zachytáva správy odoslané na Zem. "Na bližšiu analýzu problému však bude treba viac informácií, ako do teraz máme," povedal.

Cast barevne panoramy Marsu

Technici pripravujú spojenie s Pathfinderom cez záložnú anténu okolo polnoci 20. Júla 1997 Pacifického času. Spojenie cez hlavnú anténu by malo byť nadviazané o 3:30 21. Júla ráno. Keďže možnosť komunikácie s Pathfinderom sa znížila len na niekoľko "okien" denne, technici musia čakať na najbližšiu príležitosť. Táto nová porucha nemá nič spoločné s predošlou poruchou so samovoľným resetovaním počítača.

Sojourner sa nachádza pri skale Scooby Doo. Zem vyjde o 20:07, Slnko o 23:15 20. júla pacifického času a Zem zapadne o 9:45 Pacifického času 21. Júla.

Poznámka: V Riadiacom stredisku v Pasadene, Kalifornia je čas GMT -8.

Bližší informace najdete na stránkách http://www.isternet.sk/mpf/
PS: Včera bylo oznámeno, že nedaleko Poříčí nad Sázavou začne nadnárodní gigant Mars stavět svoji novou provozovnu. Nemusíte se ale bát, že by se Česko stalo astronomickou velmocí. Jak jsme zjistili, bude se jednat o výrobu gumových medvídků, želé bombonů a lentilek pro střední a východní Evropu. (Pozn. redakce)

Stanice Mir z raketoplanuJiří Dušek, Mir: Oprava definitivně odložena

Po sérii poruch a tudíž i velkém stresu tříčlenná posádka Miru - Vasilij Cibliev, Alexandr Lazutkin a Mike Foale - prakticky jen odpočívá, případně se věnuje různým nenáročným aktivitám. V neděli odpoledne si každý z nich promluvil s rodinou. Obzvlášť Foale, jehož manželka měla narozeniny. Stanice Mir je v současnosti v rámci možností v pořádku. Gyroskopy funguji, také energie je dostatek. Foale se stará o malou zahrádku, zřejmě jediný vědecký experiment, který je v provozu.

Pátého srpna odstartuje Anatolij Solovjev a Pavel Vinogradov, kteří - jak bylo definitivně rozhodnuto, někdy v druhé polovině srpna provedou opravu poškozeného modulu Spektr. Nejdříve vstoupí do modulu zevnitř a připojí tři nepoškozené sluneční panely k energetickému systému Miru. Ještě předtím se dva ruští kosmonauté (Cibilev a Lazutkin) vrátí na Zemi. Původně měl v srpnu k Miru letět na třítýdenní pobyt i francouzský kosmonaut Leopold Eyharts. Jeho start byl vzhledem k okolnostem odložen až na začátek příštího roku. Američan Foale se na Zem vrátí až v září, kdy by se měl k Miru připojit raketoplán Atlantis. Vystřídat by ho měla Wendy Lawrencová.

Srdeční problémy Cibileva nebyly potvrzeny, nicméně v dalších dnech bude nadále vyšetřován, aby se zajistil jeho bezpečný návrat na Zemi.


Martanske pisky
1. díl
To jenom pohodlní napsali na mapy: zde jsou lvi -
jako vysvětlení, jako omluvu či výmluvu a
jako varování, že tam není radno chodit, že ona místa
mají už provždy zůstat nepoznána a
ponechána lvům.
Ale ti druzí tam jdou. Snad je láká poznat
neznámé, snad mají rádi nepohodlí, útrapy a
strach, a snad dokonce touží právě po jediném:
vidět lvy.
Miroslav Horníček: Chvála pohybu

Víc mrtví než živí

Po pravdě řečeno, počítání dní pozemským způsobem nemá tady na kosmické lodi žádný praktický význam. Slunce tu ani nevychází, ani nezapadá, nebereme-li v úvahu občasné natáčení stanice z technologických důvodů. Hvězda Slunce se v těchto končinách vesmíru - nedaleko Marsu - jeví jen jako drobný, nažloutlý kotouček, o třetinu menší než při pohledu ze Země. Přesto však všichni kosmonauti počítají dny a měsíce úplně stejně, jak byli zvyklí na své domovské planetě, možná právě proto, aby jim aspoň něco připomínalo jejich vzdálenou zeměkouli.

Zrovna končí sobota 12. července 2025. Je to jeden z posledních relativně klidných dnů, uvědomil si Jack Wilson. Jako kosmonaut-průzkumník si opravdu až do těchto chvil připadal spíš jako pasažér na výletní lodi než jako dobyvatel vesmíru. Není v kosmu nijak dlouho, teprve necelých dvě stě dní, a většina z nich mu připadala docela nudných. Stále tytéž rutinní kontroly, a pak jen trocha fyzického tréninku. Tady není vlastně ani s kým si kloudně promluvit. Jack ovšem věděl, že tato selanka zanedlouho skončí. Jeho práce začne naplno hned po přistání výsadkového modulu lodi Kasei 2 na povrchu Marsu, ale do té doby je let zcela v rukou několika specialistů - pilotů a letových techniků.

Všichni na této lodi jsou jen záložní posádkou, náhradníky. Náhradníky těch, kteří před deseti dny, víc mrtví než živí, už přistáli v narezlé poušti Marsu. Dosáhli sice cíle své cesty, ale za cenu, kterou určitě nikdo nechtěl zaplatit. Tahle zdecimovaná posádka stanice Kasei nyní pouze vyčkává, až bude s pomocí kolegů z "dvojky" odsunuta zpátky na Zem.

Jack Wilson už dlouhé minuty téměř bez hnutí sleduje načervenalý marsovský kotouč. Velmi pomalu se natáčí a zvolna narůstá, jak se zkracuje vzdálenost mezi ním a lodí. Přes všechnu okolnostmi vynucenou nečinnost nemá Jack nijak příjemné pocity. Myslí na "ty dole" a snad by byl nejraděj, kdyby shledání s nimi mohl nějak oddálit. Bojí se, že opětné setkání s kolegy, s nimiž se déle než půl roku neviděl, bude nepříjemným otřesem, vyžadujícím hodně pevné vůle a určitě i přemáhání. Před startem k Marsu se s nimi často stýkal, o některých by určitě mohl směle říct, že se stali jeho dobrými přáteli. Teď jsou to ale naprosto jiní lidé, kteří mají určitě odlišné starosti než on a jeho společníci.

Přistávací část "jedničky" se snesla na Marsův povrch kdesi v planině Chryse, ale pouhýma očima tato stanice vidět není. Wilson se přesto namáhal, seč mohl, aby aspoň něco zahlédl právě v této marsovské končině. Po pravdě řečeno, netoužil ani tak uvidět své ubohé kolegy, jako spíš robota, který se stal nefalšovanou legendou. V této nehostinné poušti totiž před půl stoletím začínala éra aktivního průzkumu červené planety, právě zde na povrch Marsu usedla kosmická sonda Viking.

Pro Jacka bylo přistání Vikingu samozřejmě už jen historií, i když ne zcela vyřízenou, hodnou zapomnění. Kdepak! Viking - tento dávný vyslanec lidí z planety Země - ve svých útrobách možná ukrývá nejednu záhadu. Stačí si vybavit tři písmena: SSU. Schránka speciálního určení. Kolik zaručeně věrohodných zpráv o ní Wilson už slyšel! Ovšemže nic oficiálního, samé neověřené informace. A k tomu mlčící šéfové kosmického úřadu. Žádné dementi. Sakra, tady něco nehraje. Nu co, za pár dní už budu vědět víc, letí Wilsonovi hlavou. Čekal jsem dlouho a trpělivě, ale okamžik pravdy určitě přijde!


(pokračování příště)
Autor uvítá jakýkoli komentář. Poslat mu ho můžete na adresu zpokorny@sci.muni.cz
(foto NASA a JPL)
 
 
22. července 1997
Ivo Míček, Veselí nad Moravou Naval Observatory

Dobry den, posilam par informaci o zaplavach, ktere se podepsaly i na Okresni lidove hvezdarne ve Veseli nad Moravou. A aby toho nebylo malo, po vikendu 19-21.7. jsme opet pod vodou.

Povoden ve Veseli nad Moravou byla ve znameni horkeho leta a studeneho privalu ze severni Moravy. Po idylce v patek, 11.7. se v sobotu dostala voda z koryta Moravy a kanalu prilehlych do prostoru mezi Veselim a Moravskym Piskem. Pokus o zabezpeceni ci evakuaci hvezdarenskeho vybaveni byl prerusen ostrou evakuaci Veseli - casti Benatky az Bartolomejske namesti (patek,11.7. v 16.20 SELC) - od toho okamziku byla hvezdarna odriznuta od zbytku mesta policii, armadou a vodou. Voda se zastavila o nasep zeleznicni trate Veseli-Bzenec a zacala se zde hromadit. Proto byl zasypan podjezd trati Breclav- Prerov v Mor. Pisku, aby se voda nedostala za nej. Nahromadena voda pak protrhla nasep a zrusila cast trate Veseli-Bzenec, jeste pred tim se hladina v cele siri zvedla o cca jeden metr, coz znamenalo zaplaveni hvezdarny do vyse 80-100 cm nad terenem. Po protrzeni naspu (v nedeli 13.7.) se voda vydala smerem do luznich lesu v okoli Straznice - Bzence-privozu. Voda v uplynulem tydnu ponekud opadla, ale po vytvalych destich pres vikend se hladina opet rapidne zvedla (ve Veseli je znovu zaveden 3. stupen povodnove aktivity) - protrzena hraz v zameckem parku umoznuje dalsi prisun vody do prostoru veselskych luk a tim se opet hvezdarna dostava pod vodu.

Voda zaplavila predevsim nove pristavby, zniceno je vnitrni vybaveni (napr. nam splavila ze stolu i pocitac), sklady, dilna, z casti knihovna, el. rozvody a pod. Co je rovnez velmi smutne - nezustal usetren ani B.A.R.. Pominu-li to, ze jsme bez el. proudu ci telefonu a mame stale zatopeny areal hvezdarny (vsechno tady uz hnije, je zde tez spousta splavenych mrsin polnich, domacich i zahranicnich zvirat) - odhadujeme spolu s odhadcem pojistovny skody na nekolik set tisic Kc.

Co a kdy nam kdo zaplati je skutecne ve hvezdach, protoze prednost maji samozrejme postizeni z rodinnych domku a firem. Ale jak se bude zachazet s takovym zarizenim jako je hvezdarna ?


Jiří Dušek, 30. týden na obloze (21. 7. - 27. 7. 1997)

Včera, dvacátého července, byl Měsíc v úplňku. V následujících dvou dnech projde poblíž největší planety sluneční soustavy Jupiteru. V pondělí dvacátéhoprvního ho najdete vpravo, v úterý dvacátéhodruhého vlevo od planety. Blízko si ale budou jen při pohledu ze Země, ve skutečnosti se Jupiter nachází tisíc a půlkrát dál. Měsíc bude v dalších dnech ubývat a vy můžete sledovat, jak se přiblíží k další velké planetě – Saturnovi. Nejblíže bude v sobotu 26. července. V tento den se náš nejbližší kosmický soused shodou okolností ocitne i v poslední čtvrti. Zatímco Měsíc bude tehdy asi 380 tisíc kilometrů daleko, Saturn jednu miliardu tři sta padesát milionů kilometrů.

30. tyden na obloze


Jiří Dušek, Vydejme se na procházku Mléčnou dráhou

a začněme Střelcem: V tomto souhvězdí můžete pozorovat hned čtyři různé "vrstvy" Galaxie. Nejvzdálenější je rozsáhlé světlé mračno severně od gama a delta Sagittarii. Fakticky se jedná o vůbec nejvzdálenější strukturu, kterou lze vidět bez dalekohledu. Je totiž vnější částí centrální výdutě - hvězdy Velkého oblaku Střelce leží kolem 20 tisíc světelných let daleko. Valná část výdutě je ale spolehlivě zakryta za molekulovými mračny.

Obdobným oknem, kterým se můžete podívat ke středu Galaxie, je Malý oblak Střelce - známá M 24. Leží asi 15 tisíc světelných let daleko, patří tedy k takzvanému Vnitřnímu rameni. To, spolu s ramenem Střelce, tvoří hlavní dvě spirální struktury Galaxie.

Stred GalaxieTemné mračno ohraničující M 24 je již součástí třetí struktury, kterou můžete ve Střelci spatřit: patří do ramene Střelec. V něm leží většina emisních mlhovin a otevřených hvězdokup rozmístěných mezi souhvězdím Střelcem a Lodního kýlu, jmenovat lze M 8 (Lagunu), M 20 (Trifid), M 17, M 21 a M 18, i většina velkých molekulových oblaků.

Poslední spirální strukturou je - jak jinak - Místní rameno, někdy též zvané Orionovo, do kterého patří Slunce. Jeho součástí jsou hvězdy Čajové konvice, otevřené hvězdokupy M 23, M 25 a M 6.

Jak už jsme si řekli, rameno Střelce pokračuje dál na jih až k souhvězdí Lodní kýl (Carina). V této části nebe najdete nádhernou otevřenou hvězdokupu NGC 6231 a jí obklopující asociaci, NGC 6193 v Oltáři a Šperkovnici NGC 4755 v Kříži. Galaktické rameno zde obtáčí střed a mizí v dáli. Zatímco objekty ve Střelci jsou pět až sedm tisíc světelných let daleko, NGC 6231 leží ve vzdálenosti šest tisíc sv. let, kupa v Oltáři čtyři a půl tisíce sv. let a NGC 4755 již osm tisíc světelných let daleko.

Pytel uhliV souhvězdí Kříže, na galaktické délce l=305 stupňů, je také jedna z nejznámějších temných mlhovin: Pytel uhlí. Tento malý oblak prachu a plynu patří k Místnímu rameni. Je skutečně velmi malým mračnem s průměrem asi šedesát světelných let. Dohromady by vydal na pouhých čtyřicet tisíc Sluncí. Nápadný se jeví pouze v kontrastu s okolní zářivou Mléčnou dráhou.

Australští Aboridžinové viděli v Pytli uhlí ptáka emu sedícího poblíž keře, jenž představoval Jižní kříž. První evropští mořeplavci ho analogicky pojmenovali Magellanova skvrna či Magellanovo temné mračno. Má velikost asi osm krát pět stupňů a obsahuje jedinou okem viditelnou hvězdu.

Severovýchodní část spirálního ramene Střelec pokračuje až do souhvězdí Štítu. Zde, v místech Oblaku ve Štítu, opět zahýbá. Nedíváme se tudíž skrz rameno ale podél. Obdobný záhyb najdete i na jižní obloze v okolí mlhoviny Klíčová dírka (NGC 3372) u eta Carinae. Když se ale podíváte pozorněji, zjistíte, že zatímco Oblak ve Štítu je od středu Galaxie vzdálen asi 25 stupňů, Oblak v Lodní zádi je celých 75 stupňů daleko. Vysvětlení je prosté: Rameno Střelec vybíhá ze středu Galaxie směrem v souhvězdí Štítu. Naopak v Lodní zádi je již daleko od něj, obtáčí střed a mizí za ním. (Pro zajímavost uvádím, že Slunce při oběhu kolem středu Galaxie směřuje někam směrem k Denebovi.)

Oblak ve Štítu je pouze malou částí okraje spirálního ramene Střelce. Zbytek zakrývají mlhoviny Velké trhliny, jenž rozděluje letní Mléčnou vedví. Nejširší je v Hadonoši, naopak nejužší a s ostrými hranicemi v Labuti - jižní konec Trhliny je k nám totiž blíže než severní. Jelikož je řetěz mlhovin mírně skloněn vůči rovině Galaxie, je Mléčná dráha v Labuti jasnější na severozápadě od Velké trhliny, zatímco v Orlovi na jihovýchodě. Detailní radioteleskopická pozorování ukazují, že navazuje na další pás temných mlhovin v jižních Plachtách. Zdejší mlhoviny však příliš nápadné nejsou - chybí zde zářivé pozadí Mléčné dráhy.

Velka trhlinaNápadný Oblak v Labuti je obdobný případ jako Oblak ve Štítu. Opět se zde díváme podél spirálního ramene, tentokráte však našeho vlastního (Orionova). Souhvězdí Orla obsahuje jen velmi málo otevřených hvězdokup. V knížkách Burnham's Celestial Handbook najdete ve Štítu pět kup, v Lištičce devět, ale v mnohem rozsáhlejším Orlovi pouze tři. To proto, že Mléčnou dráhu v této části nebe tvoří oblasti mezi ramenem Oriona a Střelce. Jsou zde jen velmi blízké či naopak značně vzdálené (a o to slabší) hvězdy.

V Labuti se tedy díváme na okraj Místního ramene. Patří do něj asociace Cygnus OB7, ke které náleží Deneb a Severní Amerika (NGC 7000). Jejich vzdálenost se odhaduje na tisíc pět set světelných let. Mnohem dál je Granátová hvězda (mi Cephei) a přidružená asociace Cepheus OB2 (3 tisíce sv. let).

Jak už jsme si řekli, Slunce při oběhu kolem středu Galaxie směřuje někam k Denebovi. Okraj Místního ramene v Labuti se tedy také stáčí směrem ke středu, zatímco na druhé straně (Lodní záď, Plachty) míří směrem od středu.

Když se postavíte čelem k Denebovi, budete mít po pravé ruce střed Galaxie (Střelec), naopak po levé směr přímo opačný (Vozka, Blíženci). Směrem doleva spatříte Kasiopeju. V tomto souhvězdí se tedy díváme ve směru galaktické rotace, avšak ven z Místního ramene. Jelikož se zde nenachází rozsáhlá oblaka mezihvězdné hmoty, můžete se kochat pohledem na vzdálenější rameno Persea. Patří do něj veliké množství jasných objektů. Namátkou mohu jmenovat M 52, NGC 457 (známý E.~T.), NGC 7789 a samozřejmě chí a h Persei.

Zimní část Mléčné dráhy již není výrazná. Tímto směrem totiž leží galaktické anticentrum (přesně 3,5 stupně východně od beta Tauri), proto zde chybí zářivé pozadí. V místech s šířkou l=175 stupňů leží rozsáhlý komplex molekulových mračen v Býku. V některých částech přitom zeslabuje přicházející světlo až o třicet magnitud. Je také oblastí, kde se dnes tvoří nové (málohmotné) hvězdy. Jednou z takových je například slavná T Tauri objevená v druhé polovině minulého století Johnem Russellem Hindem.

Většina objektů zimní oblohy tedy patří do Místního ramene. Proto tu najdete množství blízkých hvězdokup, mlhovin i jednotlivých hvězd. Začneme-li v Perseovi, je nutné jmenovat asociaci kolem alfa Persei (550 sv. let), Plejády a Hyády, asociaci Orion OB1 (střed asi 1500 sv. let) a Canis Major OB1 (2500 sv. let).

Některé objekty však leží ještě dál. Kupa NGC 1893 ve Vozkovi se umisťuje do vzdálenosti deset tisíc světelných let. NGC 2158, kterou najdete poblíž M 35 je ještě o pět tisíc světelných let vzdálenější. Obě jsou součástí struktur na vnějším okraji Galaxie.

Budeme-li pokračovat v cestě Mléčnou dráhou dál na jih, dostanete se do již popisovaných oblastí. Nejdříve v Lodní zádi a Plachtách minete okraj Místního ramene a pak dorazíme opět k rameni Střelce.

Převzato (a upraveno) z Bílého trpaslíka č. 87, zpravodaje Amatérské prohlídky oblohy
 
 
19. července 1997
Eugen Shoemaker zemřel

V pátek zahynul ve věku 69 let při autohavárii Eugen Shoemaker - spoluobjevitel známé komety Shoemaker-Levy 9 a mnoha dalších vlasatic. Jeho žena Carolyn byla při nehodě zraněna. Manželé byli ve střední Austrálii, kde chtěli studovat impaktní krátery.

Dle agenturních zpráv Jiří Dušek

Lukáš Diko, Pathfinder News

STAV MISIE - 17. Júl 1997, 11:00 Pacifického času

Technici Pathfindera hovoria o dni bezchybných operácií počas 13 dňa misie. Už pravdepodobne presne lokalizovali chybu v softwéri Pathfindera, ktorá zapríčinila jeho samovoľné resetovanie a pracujú na jej odstránení. Resety počítača boli zapríčinené funkciou, ktorá nebola schopná vykonať úlohu v určenom čase. Úloha bola ukončena krátko po zadaní, lebo nedostala dostatočne vysokú prioritu na vykonanie. Na odstránenie chyby je len potrebné pridať počítaču jeden príkaz na zvýšenie priority úlohy.

Problém bol simulovaný a zistený pri testovaní v JPL. Ďalšie testy prebehnú počas dnešného dňa a zajtra /v sobotu/ bude na Mars vyslaný "patch" na opravu softwéru Pathfindera.

Počas noci bolo prijatých 58 megabitov dát, s prvou z ôsmych fotografií pre "super-pan" farebnú panoramatickú snímku okolia s vysokým rozlíšením. Ostatné časti budú vyslané na Zem počas niekoľkých nasledujúcich dní.

Najnovšia animácia Sojournera prišla dnes v noci. Sojourner sa presunul asi o 2,5 metra a priblížil sa k skele pomenovanej Scooby Doo. Počas najbližšieho dňa technici presunú Sojourner bližšie, aby bolo možné kameň preskúmať aparatúrou APXS.

Sol 13: východ Zeme o 17:27, východ Slnka 21:35. Západ Zeme 7:06 a západ Slnka 9:33.

Poznámka: V Riadiacom stredisku v Pasadene, Kalifornia je čas GMT -8.

Podrobnější informace najdete na stránkách http://www.isternet.sk/mpf/