19. září 1997
OBSAH:

Poznámka redkace
Zachytili jsme na síti aneb Vesmír se baví I. díl
Okna Vesmíru se opět otevírají...
Pozvanka na pravidelny seminar ASU AV CR
Jak jsem viděl za úplňku mléčnou dráhu
Netradičně o zatmění
Marťanské písky (8. díl)


Vážení čtenáři...
Už je mi skoro trapné psát tento úvodní odstavec. Mám pro vás několik zpráv, vesměs dobrých. Tou první příjemnou novinkou je bezesporu to, že o víkendu by se měl vrátit Jirka a tak je tento úvodník asi poslední, který píši já. Dále vás chci upozornit na to, že někdy v blízké budoucnosti dojde k radikálním změnám na stránkách IBT - snad vás potěší. Už pilně pracujeme na jejich konkrétní podobě. Po návratu Jirky byste také měli mít možnost shlédnout stránky o Expedici Úpice, o které jste se mohli v průběhu srpna dočíst na IBT. I dnes se netradičně omlouvám za to, že IBT vyšlo až teď. Na svoji obhajobu uvádím to, že jsem nemocný a měl bych ležet v posteli. Místo toho je ze mě dopoledne zedník a odpoledne surfař, který shání novinky. Jakmile vše stáhnu - spadne síť. Takže se mi podařilo dostat k obnovení až teď a kdyby to náhodou zase spadlo, tak tu budu sedět až do rána a na server to dostanu ať to stojí co to stojí...
Počínaje tímto číslem najdete na titulní stránce obsah, který vám snad umožní pohodlnější a rychlejší čtení jednotlivých příspěvků - můžete si vybrat, co vás nejvíc zajímá. Pokud by měl někdo nějaké technické problémy tak neváhejte a ozvěte se. Pokud někomu z vás nadále zlobí Java na těchto stránkách, tak napište také, ať máme čas nové IBT vylepšit. Pro dnešek tedy vše, jdu pokračovat v kradení příspěvků
Za redakci IBT
Rudolf K. Novák
P.S. Ještě jsem se zapoměl omluvit za to, že jsme tak trochu zaspali s tím zatměním. Vinu opět svaluji na naše připojení, neboť nebyla šance dostat něco na server.

Obsah


Zachytili jsme na síti aneb Vesmír se baví I. díl

Omlouvam se, prispevek by mozna patril spise do skupiny psychologie ci sociologie. Vcera vecer v samoobsluze v Praze na Opatove jsem zaslechl tento rozhovor.
 
Slecna: "Videl jsi vcera zatmeni Mesice?"
Mladik: "Videl, v Prave dnes."

(Pro neznale: "Prave dnes" je zpravodajsky porad TV Nova.)
 
Vskutku mne zamrazilo a byl jsem lehce sokovan.

Ludek Vasta
Ja se take citil vselijak, kdyz jsem jednou v hospudce vyslechl  "hadanku", kterou dal jeden mladik parte svych kamaradu (cca 20let), ktera spocivala v tomto:

Co je k Zemi bliz, Slunce nebo Mesic?

Dokazali o tom dlouhou chvili diskutovat... V televizi sice muzeme spatrit zabery z Marsu, ale neskodilo by obcas pripomenout,  ze Zeme uz neni placata.

Rene
I já bych si přisadil. Jeden z bývalých účastníků kurzů mladých astronomů (proto mi to vyrazilo dech) se mě v průběhu zatmění zeptal:

"A bude to vidět i zítra?"

Nebudu jej samozřejmě jmenovat, ale jeho jméno by možná šokovalo pár lidí, kteří jej znají...

Rudolf Novák
Obsah

Okna Vesmíru se opět otevírají...

I když jsme následující zprávu dostali přímo od dr. Jiřího Grygara, přiznávám, že já jsem ji původně ukradl na Neviditelném psu a proto se pokusím dodržet autorská práva tím, že se takto otevřeně přiznám.

Priloha internetoveho deniku Neviditelny pes  - Tyden od 15. zari do 22. zari 1997
Dalsi pouziti podleha autorskemu zakonu, vcetne uvedeni zdroje!

OKNA VESMIRU DOKORAN
(po 16 letech opet v televizi)

Prave jsem obdrzel zpravu, ze Ceska televize zacne od pondeli 22.zari na okruhu CT1 tusim od 20.55 h reprizovat KAZDY TYDEN jeden dil astronomickeho serialu Okna vesmiru dokoran. Serial bezel v premiere nepravidelne [nektere dily se vysilaly jen na Slovensku] od r. 1981 do r. 1992 peci bratislavskeho studia Slovenske televizie (dramaturg RNDr. Jaroslav Corba, scenare PhDr. Vladimir Zelezny, kresby Karel Saudek, reziseri Milan Vacho, Anton MajerZik a Juraj Lihosit, hlavni kameraman Ladislav Ebergenyi). Podrobnosti obsahuje clanek "Vzpominky na Okna vesmiru dokoran", Rise hvezd 71 (1990), c. 6 a 7, str. 110 a 132.

Vim, ze jsme natocili 30 dilu v nekolika cyklech, ale nyni bude vysilano jen 27 dilu, nebot zbyvajici zaznamy se v archivu uz nepodarilo dohledat a v tuto chvili nevim, ktere dily chybeji.

Samozrejme jde o material, ktery misty po odborne strance jiz zastaral resp. se stal neuplnym diky pokroku stronomie. Na druhe strane se, myslim, nikdy nepodarilo vysilat serial vcelku a plynule, jak jsme pri jeho priprave zamysleli. Krome toho dorostla cela generace, ktera se v tak ucelene forme nemohla s poznatky soudobe astronomie seznamit. Rovnez tak v dobe vysilani nebyly magnetoskopy zdaleka tak rozsireny jako dnes.

Proto bych chtel na vysilani upozornit zejmena ta astronomicka i jina zarizeni, od nichz jsem radu let dostaval dotazy, zda serial vyjde jako video. Nyni nastava patrne jedina moznost, jak si zaznam pro takove ucely poridit, i kdyz udajne
technicka kvalita kopii, ktere CT obdrzela, neni nejlepsi.

Preji stastnou a veselou podzimni rovnodennost!

Jiri Grygar
Obsah


Pozvanka na pravidelny seminar ASU AV CR
                         ktery se kona v pondeli dne
                               29. zari 1997
                 v nove seminarni mistnosti ASU v Ondrejove
                   (budova stareho vypocetniho strediska)
                                  PROGRAM:
                             13.00 odborna cast
                            14.00 prestavka/kava
                14.20 obecna cast - informace z vedeni ustavu
                  V  odborne  casti  vyslechneme  informace
                       ze slunecniho oddeleni , a to:
           1.  Informace  ze slun. odd. (RNDr. Petr Heinzel DrSc.)
                                2. Prednaska
          Studium eruptivnich procesu s vysokym casovym rozlisenim
 
                           (RNDr. Pavel Kotrc CSc.)
 
                      Abstrakt prednasky  je  prilozen.
 
       Srdecne zve
       Rene Hudec
       vedouci seminare
Obsah

Jak jsem viděl za úplňku mléčnou dráhu

Stalo se, že dne 16. září se měl náš souputník opět vloudit do stínu Země a ke všemu k tomu mělo dojít večer. Znamená to dvě věci, protože je zatmění, tak musí být škaredě, to je věru jasné. Za druhé, i když bude škaredě, stejně přijde spousta lidí, kteří se budou naivně cpát do kopule s přesvědčením, že tam něco přes mrak uvidí. Nestalo se pouze "za prvé", bylo totiž úplně jsno. To "za druhé" se ovšem vyplnilo více než beze zbytku. Měsíc byl totiž za stromy a pak se skryl za planetárium. A lidé? Ti se cpali bez jakýchkoliv zábran, přes důmyslně vytvořené bariéry do kopule, neviděli nic. Ale my jsme jim to říkali. Začněme raději od začátku.

Part1:
Vyborně, má být úplně jasno,řekl jsem si a začal tvořit reklamu zatmění již od pondělí. I přesto, že jsem všechny informační kanály (rádia, noviny) zahltil, skoro každý se na to vydlábl. Ale pomalu si zvykám, že v tomto regionu, je pro všechny lepší vědět, co se hraje v kinu Vesmír, kam si mohou zajít kdykoliv, než ohlásit, že všichni mohou přijít na poslední zamění Měsíce v tomto tisiciletí na Hvězdárnu.

Part2:
Kopíruji mapky zatmění a pozvolna kolem 18.00 se začínají na hvězdárnu slézat demonstrátoři. Úkolů je mnoho, především připravit dalekohledy pro pozorování venku na poli, připravit Telurium pro výklad pod oblohou atd. I přesto se někteří opírají , sedí a popíjí čaj. Dlabou na mně, "však Havlík to zvládne všechno sám, my borci přece budeme fotit". Ten kdo zná naší Hvězdárnu ví, že jsme v lese a les je všude a nejvíc právě tam kde vychází Měsíc. Á, již jsou tu první lidé, pochodují po pozemku a již by chtěli do kopule, jak klasické. Znovu a znovu se opakuje, "tam nic neuvidíte protože Měsíc ještě nevyšel", to je nezajíma oni chtějí zatmění. Po devatenácté hodině, je jich více a více, Měsíc již vyšel ale nejde vidět jsou tam stromy. Začínám vyprávět o zatměních a podobných věcech u našeho stařičkého Teluria, které jsme vytáhli ven. Po deseti minutách se zakoktávám protože permanentně ( s frekvencí 2Hz ), štěká pes našeho správce Radima Chalupy. Poz: Zkuste někdy přednést souvislý text asi pro 40 lidí, když Vám do toho štěká velký dog s neutuchající pravidelností právě těch 15 minut. Strašné.

Part3:
Je kolem 19.30 SELČ (to je to, co máte na hodinkách - pozn. redakce) a já poprvé spatřuji z pole před Hvězdárnou Měsíc. Nejdřív ve mně hrklo, uviděl jsem Měsíc v poslední čtvrti. Hlavou mi problesklo, tak jsme pozvali lidi na zatmění a Měsíc není v úplňku, to je v ... . Po setině sekundy jsem si uvědomil, že zatmění již více než půlhodiny probíhá a je tedy všechno v pořádku. Byla to jedna z nejstrašidelnějších setin sekundy v mým bohapustým životě, hlavou mě proběhlo jak mně dav přibíjí na kříž a říkají "tak ty pozveš půl města na zatmění a spleteš se v datu, na kříž, na kříž". Tehdy jsem si uvědomil, že i takto malé časové úseky mohou být v životě člověka důležité. Ale vraťme se odkud jsme přišli. V kopuli jsme se pokusili o přenášení obrazu Měsíce na televizní obrazovku pomocí videokamery. Máme prvních pět minut na videu, nestálo to za moc, lidé se stejně cpali k dalekohledu a vyžadovali se dívat do tý velký tlustý trubky. Tato akcion netrvala dlouho - asi sedm minut. Byla to doba, která uběhla mezi tím co se zatmívající Měsíc vynořil nad les a zase zmizel za střechou planetária. "Nadšení" lidí neznalo mezí, čekali ve froňtě a zase nic neuvidí. Jeden dokonce řekl "příště se na to vyse.. a budu se raději dívat z okna". Nu což, to se nedá nic dělat.
Part4:
Konečně u dalekohledu. První dojem, zaznamenán na diktafon: "Je 19.45, zatmění je asi v polovině kotouče, jde vidět jeho horní část světlejší, vylízá to zrovna někde nad kopulí nad Meniscasem, stojím v poli a je tady hrozně moc lidí a sešlapávaj tady trávu a jiný obiliny". "20.01vidím zatmění ,kdy u horního okraje má krásnou měděnou barvu, z Měsíce jde vidět jen po okraj okolí Mare Crisium, jeho středová částa a oblast oceánu bouří je úplně tmavá, jak říkám měděná barva je u horního a dolního okraje v okolí Mare Frigoris a Humorum, tak to je asi všechno co můžu říct, střed je úplně tmavý, ale krásně měděná barva, na rozhraní stínu namodralý nádech - jakoby modroobložní. Jdu kopírovat letáčky. Dál si toho moc nepamatuju, jen další pokec u Teluria, kdy jsem při pokusu o ukázaní pohybu Merkura kolem Slunce, urval celé jeho ramínko. Únava materiálu? Asi. A bylo to přesně uprostřed zatmění.

Part5:
Moc pěkný pohled, mít tak jen láhev "božolé", dalekohled, svou židli a být sám někde daleko. Jo a ještě walkman a v něm aby zněli Floydi, třeba takový ... . Z mého rozjímání mě probouzí hlas, který slýchávám již více než dvacet let, zavítala zde má ctěná matka a dovezla mi - představte si to - svačinku, kterou mi vehementně cpe před všemi těmi návštěvníky.

Part6:
Bylo to poučné a hlavně pěkné, sledovat jak se výrazný namodralý měsíční limb u spodního okraje přesunuje během zatmění postupně zleva doprava. Ta barva je opravdu pěkná. Stojím chvíli v kopuli a dívám se nad sebe, vidím jakýsi mlhavý pás, ano je to mléčná dráha, je to věru poprvé co vidím naší Galaxii za úplňku. S teplým pocitem v srdci a po celém těle, že jsem viděl něco, co ještě nikdy ne, odcházím na obchůzku. Po cestě hvězdárnou potkávám dva lidi, kterým se říká demonstrátoři, úplně se vydlábli na bandu lidí stojících venku a jdou prý fotit. Jsem vzteky bez sebe a dokonce jsem pevně přesvědčen, že jednoho z nich musím zabít abych se uklidnil. Po rušné debatě, tedy po rušném monologu v jednom směru, ujištuji, že to bude mít dohru někde jinde. Maximálně vytočen se jdu uklidnit do hloučku pozorujících lidí. Kde jsem začal jednomu návštěvníkovi tykat stylem "hej nestůj, nelelkuj, popadni tu trojnožku a přenesem to o kus dál". Po zjištění svého omylu nemá cenu nic dodávat, bylo by to zbytečné. Končí úplná fáze a měsíc zažíná narůstat, nejdřív pozvolnu a pak se zničeho něco rozzářil, během několika málo minut. Je kolem 21.30 a návštěvníci se počínají vytrácet jako mávnutím kouzelné větve. Mám dokonce čas zajít k CCD kameře a nastavit automat snímání, je to zbytečné naši fotografové si to namířili zase jinam. Osud? Nebo to dělají schválně? Nevím nereaguji. Místo toho si lovím pro sebe SB25x100 a začínám po 22.00 pozorovat výstupy kráterů ze zemskémo stínu. Sedím a pozoruji, konečně. Bohužel jsem trochu dezorientován na kotouči, takže toho moc nemám. Pár jamek. Kolem 22.30 odchází téměř poslední lidé, zatmění skončilo, škoda, mohla to být pěkná podívaná. Sedím na židli a stopy zatmění jsou stále jasné v podobě polostínu. Vychutnávám pohled a začínám balit. Až teď jsem si uvědomil ,že jsem jaksi neviděl pana Kolasu, ten byl zavalen lidmi v kopuli až do těchto chvil.

Part 7 (poslední):
Jsem totální kožka. Kafe a spánek.

Tomáš Havlík
(Autor je zaměstnancem Hvězdárny a Planetária v Ostravě)
Pozn. red.:
V Brně jsme viděli mléčnou dráhu také. Bylo to super. Narozdíl od Tomáše, jsem se já do dalekohledu nepodíval ani jednou - bylo tu tolik lidí, že jsem se bál předběhnout, protože bych mohl dostat na šišku. Asi by mi nepomohla ani cedulka, na které se píše, že jsem "Astronom"
(RKN)
Obsah 

 Netradičně o zatmění

Opět jsme měli pěknou příležitost pozorovat zatmění Měsíce. Nám lidem zasvěceným se to jevilo trochu jinak. Hvězdárnu opět zavalily davy lidí, tentokrát brzy po západu Slunce. Dav chvílemi vypadal rozhodnutý sežrat nás za živa, pokud co nejdřív neuvidí skoro černý Měsíc. Ten byl bohužel ještě v tu chvíli schovaný za stromy.
Snad nejlepší odezvu mělo zatmění u malých dětí, kterým kotouč , hlavně ze začátku ,připomínal dvoubarevnou Fidorku. Mezi dospělými se našli i někteří rozhodnutí zvěčnit si úkaz pomocí fotoaparátu. S bleskem samozřejmě. Jeden takový horlivý novinář tuto šílenost několikrát zopakoval. Proto musel být dokonce vyveden z hvězdárny fyzicky nejvyspělejším demonstrátorem, přestože vyhrožoval, že to dá do novin. Tato scéna měla u ostatních lidí velkou odezvu, jistý společensky unavený pán paparazziho dokonce nazval vrahem, snad ovliněný tragickou událostí posledí doby. Skoro to sedělo, protože záblesky foťáku do davu v noci byly velmi nepříjemné.
Celý úkaz skončil po půl jedenácté, v tu dobu tady už bylo kupodivu skoro prázdno. Jak rychle se hromady lidí objevily, tak rychle zase zmizely. Najednou to tady vypadalo jako jindy - klid a ticho, jenom sem tam nějaká postava v přítmí chodby staré budovy. To byla jasný signál, že je definitivní konec. Na další takový zážitek si budeme počkat do 13. března příštího roku. Máme se tedy na co těšit.

Tomáš Apeltauer
(Autor je předsedou demonstrátoské sekce hvězdárny v Brně)
Obsah 
8. díl
(pokračování z minula)

My přece nejsme bohové...
Velitel byl naprosto neoblomný, o nějaké změně programu, aniž by byla výslovně přikázána ze Země, nechtěl ani slyšet. Dost na tom, že vedení projektu vůbec souhlasilo s dlouhou cestou k sopkám. "Jen žádné zbytečné změny," donekonečna opakoval Harding, "improvizace zažijeme ještě dost." Wilsonovi se tato slova notně zajídala. Nakonec ale musel uznat, že Hardingovy námitky proti okamžitému odjezdu do oblasti marsovských vulkánů mají svou logiku. Na tak dlouhou cestu je přece riskantní vyjet s nevyzkoušenými tahači. Tady samozřejmě už nestačí maličké rovery. Kosmonauti použijí silné traktory a ještě se budou modlit, aby dorazili včas do dvou zásobovacích základen, které jsou po cestě.
Podle plánu, který byl přes všechen předstartovní chvat rozpracován do pozoruhodných detailů, měla nyní malá výzkumná skupina vyrazit do oblasti Kasei Vallis. Není to odtud ze Základny Chryse daleko, odhadem takových tisíc kilometrů západním směrem.
Když se sestavoval výzkumný program expedice, mnozí se domnívali, že cesta do údolí Kasei bude jen "úlitbou bohům" – osádka lodi se vypraví do míst, která nesou stejné označení jako jejich plavidlo. Dokonce na toto téma vzniklo několik vtipů. Jenže pravý důvod cesty byl jiný a docela prozaický: je to nejbližší oblast od místa přistání, kde lze podrobně prozkoumat dávné marsovské řeky a hledat tu snad i nějaké stopy již zaniklého života.
Výprava do údolí Kasei nebude dlouhá, nepotrvá déle než deset dní. Ostatně čas zatím nikoho netlačí. Na Marsově povrchu musí všichni – ať zdraví či nemocní – strávit řadu měsíců do doby, než bude možné odstartovat z této planety zpět na Zemi. Návrat uspíšit nejde, kosmický jízdní řád je neúprosný.
Když vyrazili a Základna Chryse zmizela kdesi vzadu za obzorem, svěřil se Harding ostatním se svými obavami:
"Moc se mi tohle počasí nezamlouvá."
"Pročpak? Vždyť je nádherně jasno."
"Jasno je, jenže právě proto. Podívejte se, Jacku, jak skvělá je dohlednost. Až k samému horizontu. V ovzduší není skoro žádný zvířený prach."
"A tohle vám vadí, veliteli?" Wilson stále ještě nechápal.
"To mě samozřejmě nevadí, ale uvažte, jak dlouho už to trvá. Takové počasí nebude věčně. Zanedlouho zde začne pořádně pofukovat, čekají nás prašné bouře a během nich se přece nemůžem špacírovat po poušti. Vždyť bychom ani nevěděli, kam máme jet." Velitel Harding se zhluboka nadechl a zabručel spíš pro sebe: "Kdoví, jestli jsme si to parádní počasí nevybrali už dopředu. Při příští výpravě ho budeme zatraceně moc potřebovat."
Wilson prudce vzplál: "Vidíte, to je další důvod, proč už teď jsme měli frčet k těm záhadným sopkám!" Harding ho hned v zárodku přerušil: "Kruci, přestaňte už s tím! Víte dobře, že o pořadí výprav definitivně rozhodlo vedení projektu na Zemi a my nemáme právo ho měnit. Ani kdyby se tam nějaká sopka roztrhla vejpůl."
"Ale víte, že těch otřesů už byla celá série?"
"Zatraceně, dost!" Rezolutní Hardingův výrok sice ukončil tuto hádku, ale napětí mezi Hardingem a Wilsonem tím nezmizelo. Ostatně nezaujatý pozorovatel už dávno postřehl, že ti dva jsou protipóly. Konzervativní velitel, který si je dobře vědom toho, že v těchto extrémních podmínkách nelze ani jedinkrát hazardovat, protože za každou chybu se draze platí. Už i tak jich bylo dost. A impulzivní Jack Wilson, jenž je ochoten riskovat, i když se tím často ocitá až na samé hranici svých možností.
 

(pokračování za týden)
Autor uvítá jakýkoli komentář. Poslat mu ho můžete na adresu zpokorny@sci.muni.cz
(Foto NASA a JPL)