15. září 1997

Zatmění Měsíce za dveřmi...

Tak tu máme dal?í zatmění Měsíce, pozorovatelné i z na?ich luhů a hájů - pokud nám vyjde počasí... Během pondělí by se mělo na stránkách IBT objevit několik podrobněj?ích informací, proto berte následující řádky pouze jako upoutávku na působivý astronomický úkaz, který nastane v úterý - 16.9.1997.

Dovolím si pro ty z vás, kteří u? jste třeba zapoměli o co přesně jde, trochu zopakovat, jak zatmění vzniká. Předně - nejde o atmosférický jev, nezapoměnme, ?e Měsíc je přibli?ně 380 000 km daleko a tam u? na?e atmosféra nesahá. I kdy? bych lhal, kdybych tvrdil, ?e s atmosférou nemá vzhled zatmění nic společného. K zatmění Měsíce dochází tehdy, schová-li se ná? kosmický soused do stínu, který vrhá Země do prostoru, osvícená Sluncem. Tedy, chceme-li zatmění pozorovat, musí
být Měsíc téměř přesně na spojnici Země-Slunce.

 Na zatmění Měsíce se mů?ete dívat jako amatér, tedy člověk, kterému jde spí? o jeho estetickou stránku, nebo jako astronom, který zkoumá (a to i jednoduchými prostředky), jak celé divadlo probíhá. O tom druhém případu by měl napsat pár slov člověk, který se pozorováním různých zatmění zabývá ji? několik let - Peter Ku?nirák.

Já bych vás chtěl pouze upozornit na to, ?e je dobré si alespoň v?imnout, jaký barevný odstín Měsíc má - něco to vypovídá o tom, jak zaprá?ená je atmosféra.

 (foto Sky & Telescope)
Nakonec snad jen technické informace o průběhu. Měsíc vstupuje do polostínu v 18h 12m, ale nenechte se mýlit - plostínového zatmění si okem nev?imnete. Začátek částečného nastává ve 20h 16m a to u? buďte velmi pozorní. Mělo by být zřejmé, ?e Měsíc bude během pár minut poté u jednoho kraje (levého) mírně ukouslý. Největ?í fáze, tedy střed zatmění nastane ve 20h 46m a celý úkaz končí ve 21h 24.9m.

A jak je to se samotným Měsícem? Kde ho ten večer najdete? Najdete ho nad východním obzorem, z poza kterého vykoukne asi v 19h 07m, tedy více ne? hodinu před vstupem do stínu Země. Pozor v?ak na to, ?e atmosféra si se světlem, které Měsíc odrá?í od Slunce (sám nesvítí), vydatně pohraje. V době, kdy vstupuje do úplné fáze zatmění v?ak bude Měsíc asi 15 stupňů nad obzorem a měl by mít u? barvu hodně podobnou bílé.

Na stránkách IBT se pokusíme přiná?et čerstvé CCD snímky průběhu zatmění - to v?ak pouze v případě, ?e bude fungovat připojení přítele Laséra. Zatím linka víc nefunguje ne? funguje - v takovém případě se na snímky podíváte druhý den odpoledne. A hlavně se nezapoměňte na zatmění dívat očima v přírodě. Při posledním zatmění jsem se toti? ptal rodičů, zda se dívali a
oni ?e prý ano, ale v televizi (to bylo myslím zatmění Slunce). Tak dejte na mě, to rozhodně není ono...

Budete-li mít nějaké dojmy, či nápady, napište e-mail a my jej umístíme na IBT. Pokud budete chtít sledovat zatmění  dalekohledy a sly?et při tom odborný výklad pracovníků či spolupracovníků na nějaké hvězdárně, neváhejte a vydejte se tam. My v Brně budeme otevření ji? od osmi hodin, abyste si mohli prohlédnout některá pěkná místa na povrchu Měsíce dalekohledem před zatměním a potom v jeho průběhu. Je to docela zajímavé.

Jménem v?ech pracovníků v?ech hvězdáren u nás vás tedy zvu na večerní pozorování úterního zatmění Měsíce 16.9. 1997. (RKN) CCD snímky Měsíce pořídil CCD kamerou ST-7 autor na brněnské hvězdárně. Omlouváme se, snímky jsou zrcadlově převrácené - u? je nebyl čas otočit :-)  


Jiří Du?ek, 38. týden na obloze (15. - 21. září 1997) V úterý 16. září bude Měsíc v úplňku. Stejný den také vstoupí do stínu Země a na celou hodinu v něm zmizí. Zatmění začne po sedmé hodině večerní, kdy se zemský stín objeví na jeho levém okraji. Zcela se ukryje po čtvrt na devět, aby se znovu objevil o čtvrt na deset. Úplně ze zemského stínu vystoupí o půl jedenácté. Dal?í zatmění Měsíce uvidíme z Evropy a? v roce 2000, proto si tento velmi zajímavý přírodní úkaz určitě nenechte ujít. (Kotouček Měsíce je v přilo?ené mapce zvět?en.)    

12.září 1997

Hubble na?el svítící černou díru

Zkoumaje srdce aktivní galaxie NGC 6251, na?el Hubblův Vesmírný Dalekohled  (HVD=HST :-) disk či prstenec prachu okolo černé díry. Tento objev (ohlá?ený desátého září v Astrophysical Journal Letters) naznačuje, ?e prostředí okolo černé díry mů?e být mnohem více různorodé, ne? jsme se domnívali a mů?e poskytnout nové pohledy na vývoj černých děr v centrech galaxií. "Toto je něco úplně nového, co jsme nikdy předtím neviděli! Úplně mě to rozhodilo!" říká dr. Filip Crane z ESO. (To říkají u HST v?ichni a poka?dé, proto?e je ?ance dostat dal?í prachy.  - pozn. redakce). K výzkumu byla pou?ita kamera k detekci velmi slabých objektů (FOC), vybudovaná v ESA. 
Dříve byly černé díry pozorované HST ukryty v materiálu, který tento exotický objekt obklopuje. Pozorované světlo, které produkuje plyn urychlovaný silným gravitačním polem černé díry, svítilo pouze zevnitř disku k pólům - jako maják.  Toto je v?ak první případ toho, ?e černá díra byla přímo přisti?ena, jak svítí na disk okolo sebe. Jeliko? dopadající světlo ozařuje pouze jednu stranu disku, soudí vědci, ?e tento disk je nejspí? formovaný do tvaru, jaký má tenký kraj klobouku. Tento zvlá?tní tvar je přisuzován buď gravitačním poruchám v jádru galaxie, které nedovolí látce vytvářet ryze plochý útvar, nebo precesi rotační osy černé díry. Na určení hmotnosti černé díry se je?tě intenzivně pracuje.  Galaxie (UMi), která je od nás asi 300 milionů světelných let daleko, má od místa, kde le?í tato díra, tři miliony světelných let dlouhý výtrysk hmoty jí vyvrhnutý.  Rozli?ení HST v dané oblasti je asi padesát světelných let. Porovnáním snímků z FOC a WFPC 2 se podařilo odvodit model disku, který je tisíc světelných let ?iroký a obklopuje jádro. Astronomové, kteří na tomto pozorování s HST participují doufají, ?e pozorování pozemských dalekohledů, které pořídí spektra disku, jejich výsledky potvrdí. S největ?í pravděpodobností bude nyní prozkoukmáno stejným způsobem je?tě několik dal?ích extragalaktických výtrysků hmoty, v jejich? zdroji asi le?í tajuplná černá díra.

Poznámka: Klikněte my?í na malý obrázek a mů?ete si prohlédnout snímky v plném rozli?ení. (Podle Nasa News - RKN,foto NASA )  

11. září 1997

Lidé neblázněte!

Posílám tímto zoufalou výzvu v?em čtenářům IBT. Dnes v noci (tj. 10/11. září) si cca tisíc občanů města Brna v?imlo světlého kruhu (průměr asi pět stupňů), který pobíhal po obloze. Sem, tam a tam a zase sem. Já si tu v klidu sedím a pí?u a najednou do toho volá spousta lidí, tak?e nejsem schopný dopsat větu. (Jsem zvědavý, jak dlouho mi bude trvat tento článeček...) Není kam utéct a profesionalita mi nedovolí ty telefony nebrat. No, spí? je beru proto, ?e bych se tu z toho pípání zbláznil. Mimochodem, teď tu byl docela zábavný hovor. Paní mi řekla, ?e volá, proto?e jí babička zahnala domů, ?e přiletěli UFO's a ona si prý chce jít velmi a velmi zakouřit na zahradu. No a já na to musím odpovídat a u? skutečně téměř po tisícé to vysvětlovat. A tak prosím v?echny spoluobčany aby nebláznili a zkusili zapřemý?let, (Zase volala paní a říkala, ?e u? staví vodu na kafe, proto?e přiletěla náv?těva z kosmu. Ale co kdy? nepijí kafe?)

Pokud by ka?dý kdo volá, chvíli koukal na nebe a sna?il se najít zdroj na Zemi, u?etřil by mi spoustu času. Ale tak je to poka?dé, kdy? se něco na obloze děje. Dnes jsem tu bohu?el sám a takl nezbývá ne? si postě?ovat vám, čtenářům IBT. Mnozí z vás to mo?ná znají a chápou mě a ten zbytek prosím, aby ?etřil mé kolegy na různých hvězdárnách při podobném ?ou.

Mohu vás uklidnit, ?e kdyby skutečně při?li, neblikali by na nás takovým ne?kodným světlem, ale rovnou by nás v?echny se?rali. Tak?e dobrou noc a Bell s vámi Rudolf Novák P.S. Je to reflektor na jedné diskotéce kousek od hvězdárny. Půjdu tam a rozbiju ho...


Pozorujte Algola

S blí?ícím se slunovratem se začínají dřív a dřív objevovat známá souhvězdí podzimní a zimní oblohy. Jedním ze zajímavých objektů této pohledné části oblohy je i hvězda zvaná Algol. Budete-li bedlivě sledovat její jasnost v průběhu několika budoucích měsíců, mo?ná si v?imnete, ?e některý večer bude nápadně slab?í, ne? tomu bylo den předtím, nebo bude den následující. Jak asi správně tu?íte, jedná se proměnnou hvězdu, v tomto případě o zákrytovou dvojhvězdu. Pozorované změny jasnosti lze vysvětlit poměrně snadno. Představte si, ?e se díváte téměř přesně zboku na dvě hvězdy, které obáhají kolem tě?i?tě. Jednou se schová první hvězda za druhou, podruhé pak druhá za první. Celé dívadlo se periodicky opakuje. Svítí-li na vás obě hvězdy zároveň, vidíte světlo obou hvězd a toho je pochopitelně víc, ne? kdy? na vás svítí hvězda jedna v případě, ?e druhá je za ní schovaná. I kdy? Algola ani ve velkém hvězdářském dalekohledu jako dvojici nerozli?íte, takovéto poklesy jasnosti jsou důkazem jeho podvojnosti. Aby v?ak nebyla celá situace a? tak jednoduchá, je Algol ve skutečnosti systém obsahující hvězdy tři. Na?těstí v?ak třetí hvězda nahraje téměř ?ádnou roli v pozorovaných změnách.
V následující tabulce najdete informace o tom, kdy bude jasnost Algola výrazně men?í. Abyste si rozdílu v?imli, musíte vědět, jak jasný je Algol obvykle. K tomu by vám mohla pomoci přilo?ená mapka hvězdného okolí. Pokuste se v ní najít srovnatelně jasnou hvězdu jako je Algol a potom porovnání proveďte v jednom ze dnů uvedených v tabulce. Pokud se vám podaří rozdíl zaregistrovat, napi?te nám o tom. První, kdo si proměnnosti této hvězdy v?iml byl John Goodricke 12. listopadu 1782.
Pro povzbuzení snad je?tě pikantní informaci na závěr. I kdy? se astronomové dívají na oblohu často, minimum jasnosti této hvězdy okem asi v?ichni neviděli. Nechcete je tedy překonat?
 
 

10. 9.  
19h  20m
25. 9. 
3h  25m
28. 9. 
0h  14m
30. 9. 
21h  3m
18.10. 
1h  56m
20.10. 
22h  45m
23.10. 
19h  34m
7.11. 
3h  38m
10.11. 
0h  27m
12.11. 
21h  16m
30.11. 
2h  10m
2.12. 
22h  59m
5.12. 
19h  48m
20.12. 
3h  52m
23.12. 
0h  41m
25.12. 
21h  30m

    (RKN) 


pokračování z minula...

Trojice kosmonautů se po chvilce rozjímání pustila do práce. Nejdříve nezbytná trocha pózování pro zpravodajství vysílané na Zem, pak ji? tvrdá práce kosmonauta. V?e bylo předem nacvičeno. Ohledávali celou stanici a dokumentovali její technický stav. Odmontovali také některé díly sondy, zejména biologickou laboratoř se vzorky, které v ní zůstaly uvězněny je?tě z doby před padesáti lety. Wilson měl sto chutí důkladně se vnořit do těla sondy a porozhlédnout se po tajemné schránce. Hrome, přece tu někde musí být! Od okam?iku příchodu k Vikingu čekal Wilson napjatě na vhodnou příle?itost a věřil, ?e ta chvíle opravdu přijde. Kolegům o svém úmyslu raději nic neřekl; měl pocit, ?e by to bylo nebezpečné a současně i naivní počínání.

V rozpisu pracovních úkonů nebylo o schránce samozřejmě ani slovo, a Harding trval na přísném dodr?ování pracovních postupů. Kdy? u? se práce chýlily ke konci a Harding si zavolal k sobě oba kolegy, bylo Wilsonovi jasné, ?e tentokrát neuspěl. Velitel se zpříma podíval do jedné z kamer, umístěných na roverech. Nebylo ?ádných pochyb ? právě začíná dal?í televizní přenos pro v?echny obyvatele Země. 
"Zbývá nám splnit na tomto místě je?tě jeden úkol," sděloval pozem??anům velitel Harding. "Je to na?e povinnost, kterou vykonáme velice rádi, i kdy? jde vlastně o docela smutnou zále?itost. Nyní uctíme památku Thomase Andrewa Mutche, který se ztratil při výpravě v ka?mírských Himálajích 5. října 1980, kdy? sestupoval z dosa?eného vrcholku Mount Nun. Chápu, ?e dnes u? toto jméno vět?ině z vás nic neříká. Bohu?el, uplynulo příli? času od té doby. Čas ale nemů?e nic změnit na skutečnosti, ?e Tom Mutch byl opravdu vynikající člověk. Byl to skvělý planetolog, který si určitě ze v?eho nejvíc přál ocitnout se jednou tady, na Marsu. On byl jedním z hlavních vědců projektu Viking. Na pamě? tohoto velkého mu?e bylo 7. ledna 1981 rozhodnuto, ?e se přistávací modul sondy Viking 1, který zde dosedl pět let předtím, přejmenuje na Památník Thomase Mutche. U? tenkrát byla zhotovena plaketa, která tuto skutečnost v?em připomene. Jen?e teprve nyní máme mo?nost umístit ji tam, kam patří."
Thomas Harding vytáhl z kapsy skafandru malou tabulku z nerezavějící oceli a za přispění svých kolegů ji přilepil na podstavec sondy. V detailním pohledu bylo zřetelně vidět, ?e první věta nápisu byla vyryta u? dávno: Památce Thomase Mutche, jeho? tvůrčí talent, elán a odhodlanost výrazně přispěly k průzkumu sluneční soustavy. Ov?em dodatek na dal?í lince vznikl teprve před krátkou dobou: Umístěno při první náv?těvě pozem??anů. Chryse Planitia, červenec 2025.
 

(pokračování za týden)
Autor uvítá jakýkoli komentář. Poslat mu ho mů?ete na adresu zpokorny@sci.muni.cz
(Foto NASA a JPL)
Předcházející díly si mů?ete přečíst v oddílu Stařinky

 



Vladimír Znojil, Těsná setkání s kometami a planetkami 1997-2022

Na WWW stránkách JPL je seznam těles, která se v nejlbi??ích letech přiblí?í Zemi blí?e ne? na 0,2 AU (29,9 mil. km); s vyu?itím dal?ích dat vznikl tento příspěvek.
Pro pozorovatele jsou pochopitelně nejzajímavěj?í těsná setkání Země s kometami. Leto?ní setkání Země s kometou 2P/Encke "proběhlo" na ji?ní obloze, jaká nás v?ak čekají v dal?ích letech (pochopitelně pouze s periodickými kometami, jejich? dráhy dobře známe)? V tomto desetiletí tedy ji? nic, v pří?tím desetiletí to bude kometa 73P/Schwassman-Wachmann 3.
Oproti tomu, desátá léta budou na taková setkání bohatá, s 45P/Honda-Mrkos-Pajdu?áková se potkáme dokonce dvakrát. Také setkání as kometami 103P/Hartley 2 a 46P/Wirtanen jsou zajímavá, obě toti? patří mezi jasné periodické komety a měly by být pozorovatelné okem.
 
 

Kometa
Datum průletu
Vzdálenost (AU)
 Viditelnost
2P/Encke
1997:07:04.84
0.1901
Není - ji?ní obloha
73P/Schwassmann-Wachmann 3
2006:05:12.00
0.0816
Večer, výborná
103/P Hartley 2
2010:10:20.92
0.1196
Výborná
45P/Honda-Mrkos-Pajdu?áková
2011:08:15.40
0.0601
Průlet na ji?ní obloze
45P/Honda-Mrkos-Pajdu?áková
2017:02:11.38
0.0829
Výborná
41P/Tuttle-Giacobini-Kresák
2017:03:27.37
0.1362
Výborná, cirkumpolární
46P/Wirtanen
2018:12:21.03
0.0977
Večer, výborná

Tabulka č.1. Komety, které se přiblí?í Zemi blí?e ne? 0,2 AU. AU je tzv. astronomická jednotka a je to střední vzdálenost Země-Slunce, tedy přibli?ně 149 milonů kilometrů. Termín cirkumpolární znamená, ?e kometa v na?ich ?ířkách nezapadá, je k Polárce blí?e, ne? je polárčina vý?ka nad obzorem.

Samozřejmě, ?e k setkáním s planetkami dochází mnohem častěji. Z 24 planetek typu Aten, 196 Apollo a 193 Amor (z nich se ale i v prihelu mů?e přiblí?it jen 119), jich potkáme 121, celkem při 228 setkáních. Nejméně jich bude v roce 2014 a to 4, nejvíce a? v roce 2022-14. Z těchto "plánovaných setkání" bude těsněji ne? 0,1 AU 78 s 51 planetkami. Nejtěsněj?í budou tato:
 
 

Planetka
Datum 
Vzdál. 
(4179) Toutatis
2004 09:29.57 
0.0104 
(7482) 1994 PC1
2022 01:18.91 
0.0132 
           1994 CC
2009 06:10.31 
0.0169 
           1994 PM
2003 08:16.59 
0.0250 
(4660) Nereus
2021 12:11.57 
0.0263 
(7335) 1989 JA
2022 05:27.60 
0.0269 
(4660) Nereus
2002 01:22.52 
0.0290 
(6037) 1988 EG
1998 02:28.91 
0.0318 
(5604) 1992 FE
2017 02:24.42 
0.0336 
            1996 FG3
1998 11:25.77 
0.0384 
(3361) Orpheus
2021 11:21.81 
0.0386 

Tabulka č.2: Přiblí?ení planetek k Zemi. Byly vybrány takové planetky, které budou i v dosahu amatérských dalekohledů. Vzdálenost je opět udána v astronomických jednotkách.

Na počátku století se pozorování planetky Eros, která byla vidět i v triedrech, vyu?ilo k měření vzdálenosti Slunce (dnes u? máme ale přesněj?í metody). (Převzato ze Zpravodaje Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu, číslo 11, mírně modifikováno)  

8. září 1997

 
Jiri Dusek

Predstavte si, ze se prochazite mezi skalnimi domy v pohadkove Kappadocii a v zastrcenem obchode s koberci narazite na  tabulku "E-mail is available here". Nezbyvalo mi tedy, nez dostat slibu a poslat vam kratky vzkaz. Syrie, ze ktere jsme pred tremi  dny prijeli, ale i jih Turecka, kde se nyni pohybujem, je primo nabyt rimskymi, krizackymi a islamskymi pamatkami. Dokonce i  neco z astronomie se tu naslo - napr. arabske astrolaby v Narodnim muzeu v Damasku. O tom vsem, ale i o tureckych laznich,  vodnich dymkach ci falafi, az po mem navratu. Do te doby zdravi vsechny ctenare IBT

Kappadokie, Goreme, nedele 7. zari, 16.30

PS: Tento e-mail mne stal ctyri dolary, coz vzhledem k dochazejicim financim je obet velika. Jeste ze vsude roste hroznove vino...


Jiří Du?ek, 37. týden na obloze (8. - 14. září)

Na začátku týdne se mů?ete podívat na Mlhovinu v Andromedě. Najdete ji snadno. V první polovině noci budou nad východním obzorem zářit souhvězdí Kasiopeji, Persea a Andromedy. V posledním jmenovaném vám určitě na tmavé obloze neunikne prota?ená mlhavá skvrnka - Mlhovina v Andromedě. Spolehlivě by měla být viditelná i bez dalekohledu. Tato mlhavá skvrna je ve skutečnosti rozsáhlým hvězdným ostrovem čítajícím stovky miliard hvězd. Jeliko? le?í ve vzdálenosti asi tři miliony světelných roků, je jedním z nejvzdáleněj?ích objektů na obloze, který mů?ete spatřit při pohledu bez dalekohledu.
  


Luká? Diko, PathFinder News

Stav misie 4. September 1997, 13:00 PČ

Zem vy?la o 1:40 PČ a Slnko o 4:25 PČ. Lander a Sojourner sú vo vynikajúcom stave. Dáta boli prijaté stanicou Deep Space Network v Madride. Neodoslanie dát zo Sojournera počas Solu 59  pravdepodobne zapríčinila Thompsonova slučka. Sol 62 by mal znamena? opä? návrat k normálnej činnosti. Pathfinder sa ulo?il k spánku po západe Slnka na Marse o 16:50 PČ. Lander by sa mal prebudi? o 7:40 PČ a dáta budú na Zemi okolo poludnia.


Mir News

Procházka kosmonautů, jejím? cílem bylo najít díru ve stanici Mir, skončila neúspěchem. Po několika  hodinách  nevedlo hledání k úspěchu při odhalní díry, kterou z modulu lodi uniká kyslík. Ruský astronaut Anatolij Solovjov a americký kosmonaut Michael Foale na?li pouze zohýbané a poničené nosiče, které dr?ely sluneční panely k lodi, ale trup samotný po?kozen nebyl. Byli úspě?ní při nasměrování panelů na Slunce a podařilo se jim tak zvý?it příkon energie o plných deset procent.  Rameno, na kterém byl ruský kosmonaut připevněn ovládal Foale.  Solovjov mimojiné stanovil nový rekord v pobytu mimo kosmickou loď - na svoji "vesmírné procházce" byl plných deset hodin. (Podle NASA News připravil RKN) 


Návrat slunečních skvrn?

Zdá se, ?e minimum sluneční činnosti, které je charakteristické nedostatkem známých slunečních skvrn, je u konce.  U okraje Slunce se objevila mohutná skupina tmavých flíčků, které by dokonce mohly být vidět pouhýma očima. Nezapoměňte v?ak, ?e na sluneční kotouč není radno koukat pouhýma očima, neozbrojenýma slunečním filtrem. Jako filtr mů?ete pou?ít filtr do svářeckých brýlí, osvícené políčko filmu či (v neposlední řadě) 3.5" disketu. Dal?í mo?ností je, promítnete-li si obraz Slunce na papír přes malý dalekohled. (Podle S & T News připravil RKN) 


?i?atá Vesta

Konečně jsme se dočkali. HST vypustil novinku! Pozorování sice pochází u? ze ?estého května, ale zajímavé výsledky byly odtajněny teprve před pár dny. Snímky planetky Vesta, která se nacházela 176 milionů kilometrů od Země, ukázaly asymetrii tohoto tělesa. Snímek byl počítačově zpracován tak, aby výsledné rozli?ení bylo přibli?ně deset kilometrů na element obrazu (pixel).

Barevný snímek představuje vý?ku terénu ku zvolené nulové potenciální hladině. Je na něm vidět 456 kilometrů (průměr) velký impaktní kráter s vyvý?eninou uprostřed. Mapa byla sestavena ze 78 snímků, pořízených WFPC 2 (Wide Field Planetary Camera 2). Vý?ková ?kála byla sestavena z měření velikosti a poloh stínů  vrhaných strukturami na povrchu při nízkých vý?kách Slunce nad vestiným povrchem.

Na tomto snímku je třírozměrný počítačový model připravený z pozorování HST. Necelých třináct kilometrů vysoký centrální vrcholek kráteru je vidět poblí? pólu. Tmavá a světla místa na povrchu planetky jsou fale?ná a neodpovídají pozorováním. Zmíněná vyvý?enina nebyla nijak zvýrazňována.

No a nakonec přikládáme samotný snímek planetky.  (Podle NASA News připravil RKN)