1961 - 1997
... bez komentáře...
3. září 1997
Vážení čtenáři,
máme pro vás opět několik organizačních zpráv. V první řadě jste možná zaregistrovali, že kódování této stránky je jiné, než tomu bylo včera. Vzhledem k tomu, že se nám ozvalo již příliš mnoho z vás, kteří nemají kódování Win1250, rozhodli jsme se ode dnešního dne změnit kódování na ISO-8859-2. Váš prohlížeč (máte-li Netscape či Explorer novější než verze 2.0) by měl umožňovat toto kódování zobrazit. V Netscapu 3.01 až 3.03 zvolte v hlavním menu volbu Options  a poté Document encoding. Zde si vyberte zmíněné kódování. V Comunicatoru (Netscape 4.0x) pak klikněte na View a dole je opět Encoding. Jak se kódování mění v Internet Exploreru nevíme, neb jej nepoužíváme. Tato kódová stránka je internetovým standartem a měla by fungovat na všech platformách. Budete-li mít přesto nějaké problémy, neváhejte a kontaktujte nás. Pokusíme se vyjít vstříc. Tyto stránky nebudou vycházet ve více kódováních, není na to prostě čas...

Pro dnešek snad vše, přejeme příjemné počteníčko...



 Šéfredaktor časopisu Astropis - Radek Mašata -mě kdysi dávno požádal, zda bych mohl připravit malý seriál o CCD astronomii z pohledu amatéra a pozorovatele. Čili povídání, které by mělo začínajícím pozorovatelům pomoci vyvarovat se chyb, kterých jsem se já a ostatní, kdo budou přispívat, dopustili. S Jirkou jsme se domluvili, že toto povídání bude vycházet i zde, z mnoha důvodů, například proto, že praktické ukázky zpracování CCD snímků budou mnohem kvalitnější. Berte prosím následující text jako text z časopisu, který nebyl upraven speciálně pro tyto stránky. Některé věty budou tedy přinejměnším nadbytečné.
 
1. díl

V minulém čísle tohoto časopisu odstartoval seriál příspěvků týkajících se digitálního záznamu obrazu pomocí CCD čipů, článek Miloše Tichého, pojmenovaný CCD astronomie. Od tohoto čísla byste se měli i nadále seznamovat s touto problematikou v méně či více dlouhých článcích. Pokud vás užívání této revoluční technologie zajímá a budete-li se chtít dozvědět několik poznámek a připomínek amatéra, který s kamerami aktivně pracuje již téměř tři roky, pak neváhejte a čtěte dál. Doporučuji vám ovšem, abyste si pozorně přečetli zmíněný příspěvek, protože v něm je velmi podrobně proveden technický popis kamery a je v něm zároveň vysvětleno několik základních termínů, které budou použity i v tomto seriálku. Vzhledem k tomu, že tisková kvalita Astropisu je (bohužel) omezená, bude tento text vycházet i na stránkách IBT (Instantního astronomického magazínu) s obrázky v plné kvalitě. Nejde jen o to, ukázat pěkný snímek oblíbeného deep-sky objektu, ale i rozdíly ve zpracování snímku, které by mohly vlivem tisku zcela zaniknout.

V tomto prvním díle si však o samotném pozorování nebudeme vůbec povídat. Stejně důležité, jako je například provádět fotometrii proměnných hvězd, je určitě také vědět, jaké technické vybavení je nezbytně nutné k provozování kamery. V následujícím rozlišujme dvě situace. Chcete si kameru koupit a provozovat ji jako "soukromník" a nebo se k ní dostanete na jedné z lidových hvězdáren a rádi byste ji smysluplně využívali. První případ tedy nazvěme jako "soukromník" a druhý například jako "uživatel".

"Soukromník" by si měl v prvé řadě rozmyslet, kolik je ochotný do celého vybavení investovat. Nemá-li nic víc než dalekohled, čeká ho krom investice do kamery také nákup počítače. V dnešní době není problém koupit slušné PC s procesorem 486 DX4 do dvaceti tisíc korun a věřte mi, na většinu práce s kamerou to stačí. Samozřejmě záleží na tom, jakou chcete kameru.

Vycházejme z toho, že většina pozorovatelů u nás si asi pořídí výrobek firmy SBIG (Santa Barbara Insrtument Group - http://www.sbig.com) a několik výjimek pak tzv. "cookbook" kameru, kterou si sám složí a kamera ho potom vyjde o něco levněji. V následující tabulce najdete údaje o jednotlivých CCD kamerách dodávaných firmou SBIG. Měla by vám pomoci s rozhodnutím, jakou kameru si vybrat.
 
 
Kamera
Čip
Velikost matice
Velikost matice
Velikost pixelu
[typ]
[typ]
[mm]
[pixel]
[mikrometr]
ST-4
TC211
2.6 x 2.6 
192 x 164
13.75 x 16.00
ST-5
TC255
3.2 x 2.4
320 x 240
10.00 x 10.00
ST-6
TC241
8.6 x 6.5
375 x 242
23.00 x 27.00
ST-7
KAF0400
6.9 x 4.6
765 x 510
9.00 x  9.00
ST-8
KAF1600
13.8 x 9.2
1530 x 1020
9.00 x  9.00
 
Tabulka č.1: Technické parametry CCD kamer vyráběných firmou SBIG. Údaj o velikosti matice v milimetrech a pixelech (obrazový element) je důležitý k tomu, abyste mohli určit zorné pole kamery.

K pořízení snímku kamerou ST-4 a následnému zpracování vám bude stačit obyčejné PC 286/12 s jedním megabajtem operační paměti. Nesmíte však zapomenout na grafický adapter a monitor. Stačí 256kB VGA karta a monochromatický VGA monitor. Úroveň zaznamenaného signálu leží v rozpětí 0-255 (kamera je osmibitová) a lze tedy snímek zobrazit i na uvedeném PC bez ztráty informace. Snímek z kamery má řádově několik desítek kilobajtů (192*164 je přibližně 31kB a několik bajtů pak zabere hlavička, která je na konci souboru). Na zálohování vám bude jistě stačit balíček deseti 3.5" disket nebo pevný disk o kapacitě 120 MB. Celý počítač k této kameře by vás měl tedy přijít maximálně na pět tisíc korun, pokud jej ještě seženete. Kameru pak pořídíte okolo dvaceti tisíc korun. Zaokrouhlíme-li tedy tyto výdaje, dostaneme se k částce 25 000 Kč. Student si může tyto peníze vydělat přes dvoje prázdniny celkem bez problémů. Popřípadě může přesvědčit rodiče. Pozor však na jednu velmi důležitou věc. Tato kamera je tak trochu podvodem SBIGu, který ji prodává jako samostatnou CCD kameru k běžnému užívání. Čip byl vyvinut pouze na pointaci dalekohledu. Tomu také odpovídá celé její uspořádání. Kamera není chlazena a proto je nutné před každou expozicí pořídit temný snímek (dark-frame). Další nevýhodou je to, že software (pokud SBIG nevyvinul nový, poslední který jsem viděl to neuměl) neumí automaticky pořizovat expozice, takže musíte ručně spustit snímkování a je tedy krajně nepohodlné pozorovat například proměnné hvězdy. O tom, co lze s kamerou dělat a jak, se dočtete příště.

Kamera ST-6 už je plnohodnotným pomocníkem při astronomickém pozorování. Na zpracování a pořízení snímků vám bohatě stačí 386 DX se čtyřmi megabajty RAM a 270 MB pevný disk. Od tohoto typu kamery výše už musíte začít myslet na zálohování dat jinak než na diskety. Nejvíce se osvědčuje vypalování dat na CD-ROM. To můžete provádět komerčně a nebo po domluvě na některé z hvězdáren či univerzit. Médium dnes stojí kolem dvouset korun a vejde se na něj asi 650 MB dat. Kamera ST-6 má už chlazený čip a software, který se k ní dodává (nebo jej lze stáhnout ze stránky SBIGů) už umí automatické pořízování snímků. Software je stejný pro kamery ST-7 i ST-8.

Typ ST-7 a ST-8 už jsou náročnější na použité PC. Doporučuji Pentium s taktem 133 MHz, 1.2 GB disk a dobrou grafickou kartu (s čipem S3 a 2 MB VRAM) s barevným monitorem pro případ, že budete dělat barevné snímky. Data opět zálohujte na CD-ROM. Pozor! Kamery ST-6 až 8 už jsou velmi drahé. Podrobný ceník si vyžádejte u firmy C-Soft (Ing. Jan Soldán z Ondřejova), ale už teď počítejte že vás vybavení přijde na několik desítek až stovek tisíc korun.

Takové výdaje si už asi "soukromník" nemůže dovolit a přichází řada na "uživatele". Snažte se hvězdárnu přesvědčit, aby ke kameře také pořídila dobré PC, na kterém se nevyplatí šetřit. Lepší je raději koupit dražší, protože jej nebudete muset za rok či dva modernizovat.

Velmi důležitou kapitolou technického vybavení je dalekohled. Použitý přístroj určuje mezní hvězdnou velikost snímků a také limit pro seriózní měření jasností či poloh. Nejde jen o průměr vstupní pupily, ale i o ohniskovou vzdálenost a v prvé řadě montáž. Máte-li dobrou montáž, můžete dělat i s malým dalkohledem dlouhé expozice a zlepšit tak (sice ne moc, ale trochu ano) mhv. Velký dalekohled se špatnou montáží, která umožní například dvacet sekund expoziční doby, pak ztrácí význam. Rozhodně podnikněte všechno proto, aby byl dalekohled opraven co nejdříve. Málokomu se asi podaří přesvědčit ředitele ke koupi dalkohledu Meade LX 200, který stojí téměř 200 000 korun. Máte-li montáž špatnou, nechte ji opravit a počítejte s několikatisícovým výdajem.

K přesvědčování vám přeji hodně sil, protože sám vím, kolik práce to dá za předpokladu, že vás vůbec někdo poslouchá. Chodíte-li na hvězdárnu, kde leží drahá kamera ladem, neváhejte a hádejte se, přesvědčujte a dělejte vše pro to, aby se s ní pozorovalo. Musíte si uvědomit, že byla koupena i z vašich peněz a není rozhodně drahou hračkou několika "vyvolených", ale že k ní musí mít přístup každý schopný pozorovatel.

V příští části si povíme něco o tom, co má a co nemá smysl pozorovat a ukážeme si základní zpracování snímku pomocí nejdostupnějšího programu - obslužného softwaru CCDOPS, který se ke kameře dodává. Máte-li náměty, připomínky či vlastní rady, neváhejte a kontaktujte autora na níže uvedené adrese. Cílem tohoto seriálu není nikoho poučovat, ale společnými silami si pomáhat a sdělovat zkušenosti, které s moderní technikou, zvanou CCD, máme.
 

Rudolf Novák
Hvězdárna a Planetárium M. Koperníka v Brně
Kraví hora 2
616 00 Brno
e-mail: rudolfn@physics.muni.cz
h-page: http://www.sci.muni.cz/~rudolfn
2. září 1997
Lukáš Diko, Pathfinder News...

Stav misie 27. August 1997, 7:30 PČ

Keby ste stáli na Marse videli by ste Zem vychádzať o 20:15 PČ a Slnko o 23:05 PČ. Keď by ste vstali asi by vám bola ukrutná zima tak ako bola počítaču landera, ktorý nameral -25°C. 

Sojourner aj lander boli dnes ráno zase vo vynikajúcom stave a Sojourner sa úspešne presúval po povrchu, pričom aj preniesol množstvo dát na lander. Medzi nimi bolo napríklad zloženie kameňa Shark. Dnes by mal Sojourner preskúmať aparatúrou APXS kameň Half Dome. Počas presunu ku tejto skale sa Sojourneru podarilo na ňu vyliezť, avšak pre použitie APXS to bolo príliš vysoko. Navigačný tím plánuje na zajtra lepšie miesto pre uskutočnenie tohto experimentu, ako aj hžadá ďalšie miesta na preskúmanie.

Zem zapadne o 9:35 PČ a Slnko o 11:35 PČ. 


Nejchladnější místo Vesmíru...

Ve Vesmíru je velmi chladno, zvláště pak v mlhovině zvané Bumerang, která je zřejmě nejchladnějším přirozeným místem v přírodě. Mikrovlnné kosmické záření, které tu zbylo po Velkém třesku (tzv. reliktní záření) , zahřívá prostor na teplotu tří kelvinů nad absolutní nulou. Ale astronomové Raghvenda Sahai (JPL) a Lars Nyman (Onsala Space Observastory) našli místo, které je ještě chaldnější. Teplota zde dosahuje přibližně od 3 do 0,3 K. Tato kosmická lednička se nachází ve vnějších oblastech mlhoviny Bumerang, která od nás leží přibližně ve vzdálenosti pěti tisíc světelných let. Mlhovina je oblakem prachu a plynu, uvolněného z umírající hvězdy. Díky obrovské rychlosti rozpínání mlhoviny od mateřské hvězdy přichází materiál velmi vydatně o teplo. R. Sahai a L. Nyman zjistili, že tato mlhovina sama pohlcuje reliktní záření a je tak ještě chladnější, než prostor zahřátý na ony tři kelviny. Známe pouze několik míst, kde teplota dosahuje tak malých hodnot. Všechny jsou v nejrůznějších laboratořích na Zemi, kde se provádí pokusy probíhající při teplotě pouze několik tisícin stupně nad absolutní nulou.

(Podle novinek časopisu Astronomy RKN) 
Kde jsou červení trpaslíci?

Ti z vás, kteří mají k astronomii trochu dál - nejsou vášniví amatéři či šílení profesionálové, se možná těší na krátkou pohádku z lesního prostředí. Ale nedejte se zmást! Červení trpaslíci jsou (krom malých a zlých obludek z pohádek) velmi chladné hvězdy, které už mají, jak se říká, všechno za sebou. Tedy všechno ne, ale nic příjemného už je rozhodně nečeká.

Posledních čtyřicet let se většina astronomů domnívala, že nejvíce zastoupená skupina hvězdných objektů Vesmíru jsou právě tito málo hmotní červení trpaslíci. Předpokládali, že počet hvězd v Galaxii je nepřímo úměrný jejich hmotnosti. Ale zdá se, že někde je chyba. Astronomové z Institute for Advanced Study v Princetonu (New Jersey) použili HST (Hubblův kosmický dalekohled) k pořízení 225 různých snímků celé oblohy, aby tyto malé hvězdy našli. A ejhle. Místo předpokládaných pěti stovek hvězd na zvoleném místě na obloze, našli pouhých dvacet pět. Většina těchto snímků patří do kategorie středně-hlubokých, tedy takových, při kterých jsou nejslabší zachycené hvězdné velikosti v rozmezí 20 až 26 magnitud (Hvězdy, jež vidíte pohým okem na přesvětlené městské obloze mají hvězdné velikosti okolo čtyř magnitud. Platí také to, že čím je hvězda jasnější, tím je číselná hodnota hvězdné velikosti měnší. Takže Slunce má přibilžně -26,7 magnitud, zatímco nejjasnější hvězda Labutě - Deneb, má hvězdnou velikost 1 magnitudu).

(Podle novinek časopisu Astronomy - RKN)
 
1. září 1997
Vážení přátelé,

vzhledem k rekonstrukci našeho laserového připojení budou stránky IBT obnovovány asi velmi sporadicky. Od příštího týdne by mělo být opět vše v pořádku. Děkujeme za pochopení. Všem středoškolákům přejeme hodně sil do nového školního roku a vysokoškolákům krásný zbytek prázdnin. Jiřímu Duškovi přejeme aby se šťastně vrátil ze svých cest :-)

(RKN)

Jiří Dušek, 36. týden na obloze (1. - 7. září)

Koncem tohoto týdne se můžete krátce po západu Slunce potěšit pohledem na zajímavé seskupení Měsíce, planety Venuše a nejjasnější hvězdy ze souhvězdí Panny - Spiky. Nejblíže si budou v pátek 5. září. Měsíc bude pouze tři dny po novu. V neděli ho najdete poblíž další planety - naoranžovělého Marsu. Zatímco viditelnost rudé planety se bude rychle zhoršovat - bude se totiž úhlově blížit ke Slunci, Venuše se v následujících týdnech stane ozdobou večerní oblohy. Viditelná by měla být až do začátku zimy. Měsíc bude v první čtvrti ve středu 10. září.

28. srpna 1997
Astronomický víkend v Ostravě

Vážení přátelé,

dovolujeme si vás pozvat na 5. ročník Ostravského astronomického víkendu, který je věnován kosmologii. Pod názvem "Kam kráčíš, vesmíre?" jej budeme pořádat ve dnech 13. a 14. září 1997 v areálu Hvězdárny a planetária VŠB-TU v Ostravě. Bližší informace viz http://www.vsb.cz/PLANET/ na stránce Tradiční akce.

Za HaP VŠB-TU Ostrava

Tomáš Gráf 
PathFinder News...

Slnko na Marse vyšlo o 21:00 PČ a zapadlo o 10:00 PČ. Dnešný deň bol pre Sojourner opäť úspešný. Tento sa dostal ku kameňu Shark s aparatúrou APXS pripravenou na jeho preskúmanie. Toto prebehne počas tohto týždňa a ukáže či Shark má zloženie podobné Barnacle Billovi. Stiahnuté boli aj dáta z aparatúry ASI/MET ako rýchlosť vetra a podobne.

Na zajtra nie je plánované žiadne sťahovanie z Marsu.

(STAV MISIE 24. August 1997, 10:00 PDT)

Lukáš Diko 
Mars Global Surveyor

K Rudé planetě se závratnou rychlostí téměř jedenácti tisíc kilometrů za hodinu řítí sonda Mars Global Surveyor, která by měla přistát 11. září tohoto roku. Po deseti měsících pouti Sluneční soustavou tak dosáhne svého cíle - Marsu. Tato sonda je prvním dítkem nového výzkumného programu NASA - Mars Surveyor Program. V rámci tohoto projektu budou každých dvacet šest měsíců vysílány dvojice sond, až do příštího století. Jedna sonda bude létat kolem planety a druhá pak přistane na povrch tělesa. Tyto automaty budou zkoumat povrch i atmosféru planety a pomáhat při sestavování mise s lidskou posádkou. V brzké době se dočtete na stránkách IBT podrobnější informace.

(RKN) 
6.díl

(Pokračování z minula...)

Nazítří ráno Wilson, Sato a Harding vyrazili na krátký výlet k místu přistání prvního Vikingu. Vzdušnou čarou je od něj dělilo asi 150 kilometrů, pro jejich rovery to v tomto terénu znamená necelý den cesty. Rovery jsou vlastně lehké transportéry, schopné pohybovat se na Marsu po několik dní. Nikdo těm vozítkům neřekne jinak než rovery, je to tradice již od prvních letů člověka na Měsíc. Tehdy, v sedmdesátých letech minulého století, poprvé použili tohoto označení pro své elektromobily kosmonauti z expedic Apollo. Podle původního scénáře, připraveného ještě na Zemi, měl být návrat k sondě Viking okázalou slavností. Zejména pro politiky to bylo vyvrcholení celé expedice, tady měl Velký Projekt kulminovat. Podle politiků zesláblý svět nepotřebuje ani tak nutně odpovědi na složité, byť palčivé vědecké problémy, jako především výrazné gesto, kterému by všichni voliči porozuměli. Let pozemšťanů na Mars, kterému před desetiletími otevřel cestu průzkum pomocí automatů, takovým gestem bezesporu byl. Situace se však – po ozáření hlavní posádky – dramaticky změnila. Výprava k prvnímu robotu na Marsu, zhotovenému lidskou rukou, se tak rázem stala už jen odleskem zamýšlené slávy. V poněkud fádní krajině se nevelká sonda docela ztrácela. Nebýt spolehlivé navigace, bloudili by ti tři kosmonauti v marsovské poušti donekonečna. Stroj stál zhruba uprostřed mezi dvěma stometrovými krátery, ale ani ty nijak zvlášť v terénu nevynikaly. Kolem tří štíhlých ocelových noh, nesoucích tělo sondy, byly za ta léta naváty hromady jemného písku. Drobounký písek ostatně pokrýval celou sondu a vlastně ji téměř dokonale maskoval. Tak tohle je onen legendární Viking! Jak nenápadný, ale současně neskonale zvláštní je tento výtvor lidí z minulého století. 

Těžko se hledají slova pro popis toho, co v tu chvíli prožívali všichni tři. Přestože maketu sondy viděli mnohokrát a dost dobře ji znali, setkání s pravým robotem je přece jen něco jiného. Stáli před ním a sledovali ho v tichém rozpoložení a s úctou, s jakou i my hledíme v muzeích na díla dávných mistrů. Jack Wilson znal nazpaměť všechny panoramatické snímky, které tenkrát Viking pořídil. Když se těsně u sondy otočil a pohlédl zpátky do pouště, ani mu nedalo příliš námahy poznat "známé" tvary. Až se sám divil, že se po letech nezměnily. Východním směrem zahlédl výrazný tmavý balvan, který byl ze všech v okolí asi největší. Spočíval asi osm metrů daleko, na výšku měl určitě metr a do šířky dva. Tohle je Velký Joe, vybavil si Wilson. Původně ho technici od Vikingů nazvali Tlustá Berta. Pak jim ale připomínka kdysi obávané německé zbraně připadla příliš šovinistická a tak název změnili. Kousek doprava a také o trochu dál, asi třicet metrů od sondy, ležel v písku zasypán další velký kámen. Velryba. Opravdu – odtud to tak při troše fantazie vypadalo, jenže muselo by jít o velrybí mládě, protože ten kus kamene byl necelý metr vysoký a na délku měl tak tři metry. Všichni tři stáli těsně u sondy, ale téměř se báli dotknout toho kovu. Sonda z pionýrských dob pronikání do vesmíru na všechny působila tak trochu magicky až uhrančivě. Světlý kruhovitý talíř antény mířil kamsi mezi hvězdy, do volného prostoru, jako by stále očekával od nějakých neznámých vesmírných bytostí povely k další akci. Tyč se zabudovanými meteorologickými přístroji čněla vyzývavě do výše. Jenom mechanická ruka, končící lopatkou pro odběr hornin, byla zasunuta dovnitř. "Přátelé, zde stojíme na docela posvátné půdě," obrátil se ke svým kolegům Harding. Ano, právě tato půda již vydala svá svědectví. Z těchto míst nedaleko sondy nabírala ocelová ruka robota vzorky hornin, v nichž pak hledala stopy života. V tomto rezavém písku byla obsažena naděje, kterou mnozí před půl stoletím vkládali do celého experimentu: naděje na život i mimo naši domovskou planetu. Škrábance do písku, které tu tenkrát mechanická ruka vyhloubila, jsou ale dnes už zcela zaváty.

(pokračování za týden)
Autor uvítá jakýkoli komentář. Poslat mu ho můžete na adresu zpokorny@sci.muni.cz
(Foto NASA a JPL)