Leonidová smršť, slabá přeháňka nebo velké kulové? 
Leonidy na Měsíci 
Objeví se nový meteorický roj ? 
Překvapí nás nebeské představení? 
SkyTech 2.0 -- astronomický atlas do každé rodiny 

Přílohy IAN: 
Amatérská prohlídka oblohy 
Slunce 99 
Rozcestník IAN 
Diskuze čtenářů

 
 

Leonidová smršť, slabá přeháňka nebo velké kulové? 
 
Kresba met. deste. (C) Sky & telescope. Kliknete pro velke rozliseniPolovina listopadu je ve znamení malých těles sluneční soustavy. Dokonce tak malých, že ping-pongový míček je proti nim obr. V polovině listopadu se potká Země na své pouti kolem Slunce s proudem prachových částic zanechaných napospas slunečnímu větru a rušivým vlivům gravitačního působení ostatních planet. V polovině listopadu proletí Země jen malý kousek od místa, kudy se pohybovala periodická kometa 55P/Tempel-Tuttle. 
Snad každý už někdy slyšel o Slzách svatého Vavřince, Perseidách, které jsou asi nejznámějším meteorickým rojem pozorovaným z naší rodné planety. V druhé půli prázdnin, když mají pracující lidé dovolenou a jejich děti se toulají odložené v nejrůznějších letních táborech (chtěl jsem napsat pionýrských, jak tomu bylo u mě, ale to už dnes asi není v módě...), usedají občas všichni pod večerní či noční oblohu a obdivují se krásám hvězdného nebe. A právě kolem jedenáctého srpna je více než pravděpodobné, že tu a tam spatří i "padající hvězdu", která krom splněného přání přikrášlí již tak nezapomenutelný dojem z krás pozorovatelného vesmíru. Přesto je čas od času lesk a sláva tohoto roje zastíněna zcela jinou událostí, která je velmi vzácná, opakuje se velmi málo, podmínky na její pozorování nejsou vůbec příjemné. Pokud se však podaří být účastníkem tohoto meteorického ohňostroje, patří mezi ty nejkrásnější a nejintenzivnější zážitky, srovnatelné snad jen se slunečním zatměním nebo novou, velmi jasnou hvězdou. Touto méně známou princeznou podzimní noční oblohy je meteorický roj Leonid, pozůstatek po zmíněné kometě. 
Co to vlastně meteorický roj je? Při svém pohybu kolem Slunce prochází tvář komet více či méně zásadními změnami. Celkem klidný život ve vzdálenějších partiích dráhy od Slunce je při přiblížení k němu vystřídán bohatým a bujarým "odpařováním" materiálu z povrchu kometárního jádra. Vlivem působení slunečního větru a větší intenzity dopadajícího slunečního záření je povrch nahříván, k životu se probouzejí zmrzlé plyny a ty s sebou odnášejí směrem pryč nemalé množství prachu, jež jádro obsahuje. Chcete-li si představit, jak takové kometární srdce vypadá, vezměte si hroudu ledu a posypte ho prachem z černého uhlí. Špinavá sněhová koule by mohlo být další synonymum pro to, co tvoří základ nádherného nebeského úkazu, jaký si každý jistě pamatuje v podobě komety Hale-Bopp nebo o něco starší (a podle mě i hezčí) Hyakutake. Materiál, jež se při průletu přísluním (tak se nazývá bod dráhy komety, kde je vzdálenost od mateřské hvězdy nejmenší) uvolňuje, se formuje do chvostu, útvaru zabírajícího v prostoru  mnoho milionů kilometrů a táhnoucího se směrem od Slunce. Krom tohoto pozorovatelného projevu „ohlodávání“ komety ale zanechávají vlasatice na své dráze tunel prachových zrnek, který se pozoruje velmi těžko nebo vůbec a který je zodpovědný za padající hvězdy, nebo raději meteory. 
Meteor obecně bývá označení pro jakýkoli jev v zemské atmosféře. Hydrometeor je vodní kapka deště,  elektrometeor značí blesk a nakonec meteor je světelná stopa po průletu prachové částice horními vrstvami vzdušného obalu Země. Dokud se ještě nachází taková částice v bezpečí daleko od naší planety, říkají ji astronomové meteoroid, tedy něco jako původce meteoru, jakmile se jí podaří prolétnout hustým životodárným příkrovem až na povrch, říkáme mu meteorit. V listopadu tohoto roku budeme sledovat výhradně meteory. Rychlosti a velikosti prachových zrníček Leonid jsou natolik velké (rychlosti) a malé (velikosti), že je téměř nepravděpodobné, aby dopadaly až na naše nic netušící hlavy či domy. 
Ilustracni foto...O tom, jak je to právě s Leonidami lze psát mnoho. Krom astronomicky zajímavých informací se k tomuto roji váží také zajímavé historické příběhy a mnoho nejrůznějších popisů pozorování té nejextrémnější podoby -- meteorického deště, který tu a tam "zkropí“ naši oblohu. Oběžná doba mateřské komety tohoto roje je asi třicet tři roků. Cyklicky, přibližně po stejném časovém intervalu, se také opakuje něco, co lze velmi těžko popsat a co v lidech vzbuzovalo strach z konce světa a příchodu biblického Soudného dne. Máme-li štěstí a Země se potká krátce po průchodu komety Tempel-Tuttle s místem, kudy kometa prošla a které je tedy bohaté na prachové částečky, můžeme během jedné hodiny napočítat na obloze několik tisíc meteorů -- pozorujeme tzv. meteorický déšť. Taková frekvence znamená až několik desítek meteorů za sekundu, takže se zdá, jako by se hvězdy rozlétly po celé obloze a padaly z ní za naprostého ticha a chladivého mrazu, který lze v pozdních večerních či brzkých ranních listopadových hodinách čekat. Proto také úkaz děsil v historii tisíce nevinných náhodných svědků této události. Celé divadlo však naštěstí (bohužel) trvá jen asi hodinu, takže se diváci nemuseli strachovat dlouho ? 
Letos je možná rok, který by mohl přinést déšť v plné síle. Ovšem stejně jako u komet, předpovídá se chování meteorických dešťů jen velmi těžko. Dokonce ještě hůř, protože pozůstatky ve dráze se dají pozorovat jen nepřímo, například právě zaznamenáváním drah a počtu meteorů při maximu činnosti roje. Právě takovou činností se mimo jiné zabývá IMO (Mezinárodní meteorická organizace). Podrobnější informace o tom, jak postupovat při odbornějších pozorováních naleznete na stránkách České astronomické společnosti věnované Leonidám (http://astro.cz/news/leonidy.htm). Máte-li ale v plánu jen takové "pokoukání“ a nehodláte se zapojit do žádného odbornějšího projektu, určitě nebudete litovat. Nastane-li kýžené maximum, můžeme se těšit na zajímavou podívanou. Jak tedy postupovat? 
Vzhledem k tomu, že minulý rok přeběhlo pozorované maximum to předpovězené o celých osmnáct hodin, je jistě rozumné být na podobné přírodní extempore připraven a nenechat se překvapit.Orion a Leonidy. (C) Sky & Telescope. KLiknete pro plny obrazek Abnormální výskyt loňských bolidů, tedy velmi jasných meteorů, které měla to štěstí pozorovat i část redakce IAN (tedy já a Jiří), vysvětlují astronomové jako důsledek průchodu komety přísluním již v roce 1333. Ptáte-li se, jak je možné, že jsme pozorovali zbytky po tak starém průletu komety pak vězte, že za tím stojí planeta Jupiter a její gravitační pole. Letos astronomové předpovídají jiné maximum. Má-li nastat skutečný déšť, nemělo by se jednat o výjimečně jasné meteory, ale mnohem vyšší počet slabších "kousků“, které můžete spatřit pouze na tmavé obloze, vzdáleni od světel velkoměsta a jiných rušivých zdrojů osvětlení atmosféry. Jak tedy postupovat? Řeknu vám, co uděláme my, můžete-li, čiňte podobně. Šestnáctého večer sedneme do auta a vyrazíme za jasnou oblohou. Budeme-li mít štěstí a nejdeme takové místo, kde je i temná obloha, zůstaneme tam zabaleni do teplého oblečení až do rána. To stejné provedeme i o den později, tedy sedmnáctého listopadu. Oblečení volte skutečně teplé, asi nejdůležitější jsou tlusté ponožky a nepromokavé boty. Loni jsem si vzal neprozřetelně tenké kalhoty a polobotky a do rána jsem málem zmrzl. Věřte nebo ne, ale i když mi nad hlavou létalo neskutečné množství jasných meteorů, během minuty tolik, kolik do té doby za celý život, těšil jsem se nad ránem domů a přesvědčoval ostatní, abychom už jeli. A byla by velká škoda zameškat kvůli zimě tak unikátní úkaz. Krom tepla od nohou si pod kalhoty nezapomeňte obléci punčocháče nebo tepláky, dvě vrstvy jsou minimum. Nasaďte si čepici a uvařte si několik termosek horkého čaje a kávy. Budete je v případě jasného počasí potřebovat. Máte-li lehátko, karimatku a spacák, můžete se zachumlat a pozorovat vleže. Pro vaše pohodlí je to mnohem lepší řešení, neboť stojíte-li několik hodin na nohou, za chvíli začnete cítit nepříjemnou bolest v zádech a také chodidlech (soudím podle sebe loni). Dobrým řešením je i židle, která má hodně sklopené opěrátko, takže sedíte pohodlně zaklonění a nebolí vás z vyvracení hlavy za krkem. Rozhodně na tyto drobnosti pamatujte, protože na místě už nebude čas shánět něco k sezení (leda tak pařez z blízkého lesa). Důležitým faktorem je také výhled. Vzhledem k tomu, že souhvězdí Lva, kde se radiant Leonid nachází, vychází až pozdě v noci, měli byste vidět co největší kus oblohy, aby vám neunikly meteory trefující pouze vrchní část atmosféry a pohybující se daleko od radiantu (místo na obloze, odkud létají meteory). Mezi nimi mohou být také tzv. tečné meteory, které se mohou zahřát průletem v nejvyšší vrstvě obalu Země a poté pokračovat dál. Trochu jako žabka na hladině rybníka. Tento druh létavic je obzvláště zajímavý, neboť se pohybuje po obloze relativně dlouho, zanechává dlouhou stopu a může se zjasňovat. Po východu radiantu nad obzor (po půlnoci) je nejlepší koukat směrem k východu, kde by mělo být vidět nejvíce meteorů. Měsíc by neměl pozorování rušit a tak můžete v klidu vychutnávat to, co se přihodí. 
Nebylo by jistě spravedlivé, neuvedli bychom-li v našem článku také názor jiné skupiny odborníků. Ti soudí, že letos se nic výjimečného nestane a nebudeme pozorovat o moc víc létavic, než jindy. Kde je pravda zatím nikdo neví, ale určitě je prozřetelnější vsadit na optimisticky založené předpovědi, než později plakat nad rozlitým mlékem. 
Když si sednu, zavřu oči a vzpomínám na loňskou předvánoční nadílku, vybaví se mi velmi zvláštní pocit. V tichu, které ruší jen nahodilé zvuky spícího lesa, se vám nad hlavou mezi stovkami hvězd míhají jasné úsečky, občas je klid a pak najednou přeletí i několik z nich za sebou. Když tak stojíte pod hvězdami a sledujete, jak se řítí Země vstříc roji prachových částeček, máte mnoho času o lecčems přemýšlet. Můžete myslet na své přátele, své lásky a nebo na věčné otázky, provázející lidstvo odnepaměti. Můžete si něco přát, můžete si povídat s kamarády, jež s vámi pozorují. Vsadím se, že ale nikomu nebudete nadávat nebo se s někým rvát. Pohled na hvězdnou oblohu je tajemný a i zkušení astronomové stanou pod nebeskou klenbou v němém úžasu nad chladnou krásou vesmíru. Budeme-li mít štěstí, odmění se nám kosmos malým přídavkem, který učiní onen pohled mnohem zajímavější, ale také procítěnější. Přejme si, abychom měli jasnou oblohu! 
 

Podle Sky & Telescope, vlastních vzpomínek a materiálů na Internetu
 

 
Ilustracni foto...Leonidy na Měsíci 
  
Ráno 18. listopadu tohoto roku bude bezesporu velmi krásnou podívanou, očekává se meteorický déšť roje Leonid. Meteor je optický jev, který vzniká při průchodu meteoroidů atmosférou. Většina těchto těles v atmosféře shoří,  takže atmosféra působí jako náš ochránce před dopadem takovýchto těles Na rozdíl od Země, Měsíc nemá prakticky žádnou atmosféru, to znamená, že dopadu meteoroidů  nic nebrání. Astronomové tedy mohou za příhodných podmínek být svědky zajímavých úkazů a jedním z nejvýraznějších bude záblesk světla na měsíčním povrchu po dopadu meteoroidu. Budeme moct tyto záblesky pozorovat? Vypadá to, že ano. Záleží samozřejmě na tom, jaké bude hmotností spektrum dopadajícího svazku těles. Čím bude těleso hmotnější, tím větší část jeho kinetické energie se promění na světelný záblesk, jako důsledek srážky. Bohužel, neznáme ani hmotnostní složení ani efektivnost této energetické přeměny. Neví se určitě, zda tyto záblesky budou pozorovatelné pouhýma očima, ale určitě by mohly být pozorovatelné  modernějšími, silnějšími amatérskými teleskopy. 
Obr. 2Minulý rok, tedy v roce 1998, byla situace podobná, jenom s tím rozdílem, že Měsíc byl krátce po novu. Jeho pozice na obloze  byla příliš blízko Slunce, takže pozorování těchto slabých záblesků na měsíčním povrchu bylo prakticky nemožné. Tento rok ale budou podmínky přímo ideální, Měsíc bude dva dni po první čtvrti a bude tedy pozorovatelný v první polovině noci. Ve stínu bude ležet zhruba 35 % měsíčního disku (viděno ze Země), což znamená dostatek místa pro pozorování záblesků. Leonidy se pohybují po zpětné orbitě,  mají vůči Zemi opačně orientované rychlosti . Díky tomu do zemské atmosféry budou vstupovat rychlostí 72 km/s. Pro zajímavost ještě uvedu, že  jejich rovina oběhu svírá s rovinou oběhu Země asi 22°. Situace v první polovině noci  ze 17./18. listopadu  bude taková, že největší počet meteoroidů bude dopadat blízko středu měsíčního disku, jak ukazuje obrázek (jedná se o oblast okolo bodu 1.). Co tedy doporučit? 
Pozorování pouhým okem by bylo jistě vzrušující, ale i kdyby jsme něco viděli, toto pozorování by nemělo valnou vědeckou hodnotu. Pokud jste ovšem majitelé silnějších amatérských teleskopů,  nebo jste dokonce majitelé CCD-kamer, nabízí se zde jedinečná možnost, jak je efektivně využít svých přístrojů. Předpokládaná ideální oblast pro pozorovaní je na mapce v okolí bodu 2. Nejkrásnější na tom všem je, že nebudete ochuzeni ani o krásný vizuální zážitek, při pozorováni meteorického deště. V okamžiku kdy vychází radiant tohoto roje, Měsíc nám zapadá. Můžete tedy první část noci strávit velmi užitečným pozorováním Měsíce a druhou se kochat pohledem na padající hvězdy... 
   

Sodikova chvost
  
Zkoumání Měsíce pomocí Leonid 
Jak jsme již řekli, minulý rok pro pozorování světelných záblesku po dopadu nebyl příhodný, přesto se vědcům z  University v Bostonu podařilo odhalit nepřímý důkaz o takovýchto srážkách. Měsíc nemá žádnou atmosféru, pouze velmi tenkou časově proměnnou vrstvu, obsahující krom jiného sodíkové atomy. Hustota je zhruba 50 atomů na krychlový centimetr, (ve srovnání v nejspodnějších vrstvách zemské atmosféry je hustota sodíků asi 1019 atomů  na krychlový centimetr).   
V listopadu 1998 použili vědci sodíkovou kameru ke sledování změn v zemské atmosféře způsobených Leonidami. Jaké bylo jejich překvapení, když spatřili velkou a jasnou sodíkovou skvrnu (viz. obr. 3), jejíž jasnost narůstala až do 19.listopadu a poté začala slábnout. Vysvětlení tohoto jevu je zhruba takové: po nárazu Leonidy bylo vymrštěno množství  materiálu, zvýšilo tak hustotu atmosféry včetně hustoty sodíkových atomů. Vzhledem k nedostatečně velké gravitaci se vytvořil dlouhý sodíkový chvost (něco podobného jako chvost komety), který se později setkal se zemskou atmosférou a vyvolal onen jev. Vypadá to, že se je tu  nový způsob zkoumání Měsíce, který je velice podobný experimentu provedeného se sondou Lunar Prospector.  
 
Podle Science@NASA
 
Velká mlhovina v Orionu nese označení:
M 43 
M 44
M 42
 

Snímek komety C/1999 J3 pořízený na Kleti den po objevuObjeví se nový meteorický roj? 
 
V období kolem letošního 11.listopadu projde Země velmi blízko kolem dráhy nově objevené komety C/1999 J3 (LINEAR) . Pokud zanechala kometa ve své dráze nějaké pozůstalé prachové částice, máme naději spatřit nový meteorický roj. Budeme mu říkat Linearidy? 
Nynější kometu C/1999 J3 objevil Lincoln Laboratory Near-Earth Asteroid Research (LINEAR) team 12. května 1999 a oznámil tento objev jako objev asteroidu s neobvyklým pohybem. Teprve pozorovatelé Miloš Tichý a Zdeněk Moravec z Observatoře Kleť správně určili kometární povahu nového tělesa. Kometa je dlouhoperiodická (e=0,999 s periodou nějakých 63 000 let), přísluním prošla 20. září 1999 tak, že se tento bod dráhy nacházel uvnitř dráhy Země (q=0,977 AU). Výstupním uzlem dráhy prošla 2. října ve vzdálenosti přibližně 0,011 AU tj. 1,7 milionů kilometrů od zemské dráhy. Země dospěje do tohoto bodu své dráhy o čtyřicet dní později, tj. 11.listopadu 1999. 
Radiant případného roje by se měl nacházet v souhvězdí Velké Medvědice poblíž hvězdy zvané Phekda (rektascenze 11h 40m a deklinace +53 stupňů). Hypotetické maximum meteorického roje je očekáváno 11.listopadu 1999 v 19:41 hodin UT. Pro Evropany bude radiant velmi nízko nad severním obzorem, pro Američany bude ještě den, nejlepší pozorovací podmínky připadají na Asii. Vzhledem k nepřesnosti při předvídání jakéhokoliv meteorického roje, natož hypotetického nového roje, se vyplatí pozorovat několik dní před a po uváděném datu 11. listopadu a všímat si jakékoliv aktivity v oblasti Velkého vozu, jak doporučuje International Meteor Organization (IMO s URL). Roj může být aktivní od 4. do 18. listopadu. 
Některá očekávání jsou poměrně optimistická, jiná ne. Krátkoperiodické komety si při mnoha návratech ke Slunci vytvoří ve své dráze celé proudy prachových částic -- meteoroidů. Jak tento mechanismus funguje u nově objevené dlouhoperiodické komety nevíme. Brian G. Marsden, ředitel Centrály astronomických telegramů při IAU říká, že je skeptický ohledně meteorů, které by mohly přijít od dlouhoperiodické komety jako je tato. Ovšem protože jeden nikdy neví, byl by rád, kdyby se ukázalo, že se mýlí a meteory  se přece jen objevily. 
Jediný způsob, jak se dovědět víc, bude vyjít ven a podívat se v první půlce listopadu, nejlépe přesně 11.11., na oblohu. Když nic jiného, bude to dobrý trénink na blížící se Leonidy. 
 

S použitím materiálů NASA, Sky&Tel a Joe Rao
 
 
Překvapí nás nebeské představení? 
 
Kresba autor"Přesně 11. listopadu ve tři hodiny ráno projde naše planeta Země místem ve kterém se před necelými 40dny nacházela kometa Linear 1999 J3. Je tedy možné, že se Země ocitne na několik desítek minut v prostředí bohatém na materiál, který za sebou komety v prostoru zanechávají. Co to znamená? Je možné, že budeme moci sledovat čerstvý meteorický roj. V lepším případě pak krátkou meteorickou spršku, kdy se Země bude srážet s množstvím kosmického smetí." 
Kdyby se na počátku tohoto století objevila v novinách podobná zpráva, většina lidí by očekávala konec světa.  
„Země v ohonu komety, to přece nemůže dopadnout dobře, toho kamení co po kometách zůstává a také jedovaté plyny, to všechnu naši planetu zničí. 
Toto si myslela většina Evropanů ještě roku 1910, kdy byla pozorovatelná slavná Halleyova kometa. Dnes víme, že komety za sebou při své pouti Sluneční soustavou skutečně zanechávají množství materiálu v podobě prachových částic, ale balvany ohrožující naši planetu to rozhodně nejsou. Plynů v ohonu komety je ještě mnohem méně než si lze představit. Jsou to v podstatě jen jakési "řídké výfukové plyny", které se ihned za kometou rozplynou. Přesto má ale tato událost cosi do sebe, protože Země mine dráhu komety jen 0,015 AU, což je v přepočtu na kilometry jen 1,5 miliónu kilometrů. A to se opravdu nestává příliš často, aby Země prolétala jen několik desítek dní po kometě, tak blízko její dráze. 
Kometa Linear 1999 J3 je dlouhoperiodické těleso známé teprve od 12. května tohoto roku, kdy bylo objeveno v rámci projektu LINEAR. Jako těleso se řadí do skupiny tzv. dlouhoperiodických komet s oběžnou dobou 63 000 let. V průběhu září byla zajímavá především díky tomu, že byla velice dobře pozorovatelná po celou noc již malým dalekohledem.  
V drtivé většině případů dlouhoperiodických komet, nebyly meteorické roje zatím pozorovány. Odborníci však upozorňují na fakt, že Země prolétne opravdu velmi blízko tzv. vlákna komety, tedy míst ve kterých jsou částečky za kometou nejvíce koncentrovány. Pokud to vyjde bude možné pozorovat meteory vyletující ze souhvězdí Velké medvědice, to je v naší zeměpisné šířce pozorovatelná v průběhu celé noci. Pokud však bude vůbec něco vidět, bude se hovořit spíše o Linearidách než Ursa Majoridách jak tomu bývá ve většině případů  meteorických rojů. Meteorické roje, dostávají název podle souhvězdí, ze kterého zdánlivě vyletují jednotlivé meteory. Název po kometě Linear by roj dostal proto, že je více než pravděpodobné, že v příštím roce už nezbude po proudu částic ani památka, rozptýlí se do okolního prostoru a tak pokud na obloze něco uvidíme, zcela jistě se nedočkáme v budoucnu reprízy.  
Pravděpodobnost, že spatříme meteorickou přeháňku je tedy malá, ale co když přece.  Často se o kometách říká: "jsou jako kočky, taky mají ocas a taky si dělají co se jim zlíbí". Přesně tohle mohla udělat i kometa Linear a asi by nás všechny hodně mrzelo číst o několik dní později palcové titulky v novinách o tom, jak vypadala třešnička na dortu století v podobě meteorického deště. 
A to nás čekají v noci ze 17. na 18. listopad ještě Leonidy a ty prostě zklamat nemohou, pokud vyjde počasí máme se tedy v příštích dvou týdnech nač těšit.  
 
HaP v Ostravě
 

SkyTech 2.0 – astronomický atlas do každé rodiny 
 
Kliknete pro velky obrazekMožná si vzpomínáte, že v jednom z posledních vydání Novin jsme vám slíbili recenzi na dva zajímavé CD-ROMy, které jsou nyní k dostání na domácím trhu. Jedním z nich je astronomický atlas, katalog, hvězdná mapa -- SkyTech 2.0 firmy Atlantasoft. 
Podíváte-li se na domovskou stránku projektu zjistíte, že hlavní faktor, který ovlivní jakékoli rozhodování o "koupi či nekoupi" nějakého předmětu, tedy cena, je velmi příznivý. Cédéčko pořídíte asi za osm stovek a dostanete za své peníze skutečně to, co vám patří. Po vsunutí do mechaniky se sám spustí instalační program, který vám umožní několik různých instalací, které budou okupovat různé místo na disku. Protože jsem si mohl dovolit nainstalovat plnou verzi, znám jen tuto větev, nemohu tedy zaručit, že ty další fungují, ale tipl bych si, že ano? 
Při samotném spouštění programu musíte vybrat (jedním kliknutím)  katalog planetek a komet a na monitoru se objeví už samotná mapa hvězdné oblohy. Ta je udělaná pěkně a přehledně tak, jak jsme si zvykli u ostatních programů tohoto charakteru, které lze koupit v zahraničí za mnohem větší částky. Můžete si nastavit svá barevná schémata, ale opatrně, abyste to nepřehnali. Vůbec je toho hodně, co si můžete nastavit. Doporučuji hned z kraje dobře zadat souřadnice vašeho sídla, neboť program, který funguje zároveň jako domácí planetárium pak počítá polohy těles na obloze a zajímavé úkazy lépe -- přesněji. I když právě kalendář úkazů je jedna z mála věcí, která je podle mě ještě hodná zlepšení.  
Krom databáze hvězd, jejímž zdrojem je asi nejlepší katalog současnosti Tycho pořízený sondou Hipparcos a obsahuje hvězdy do 11,5 magnitudy, je v programu také přes osmnáct tisíc nehvězdných objektů katalogů NGC a dalších. Nechybí proměnné hvězdy, planetky a komety. Další drobný nedostatek je ten, že editovat informaci o proměnné hvězdě musíte pouze v externím textovém souboru, mnohem lepší by byla možnost použít přímo funkci programu, která je implementována pro komety a planetky. Ale tyto nepodstatné detaily se jistě podaří doladit v další verzi. Pro pozorovatele umožňuje program poměrně zajímavou možnost a to editaci poznámek k objektům, které pozorujete. Můžete tedy program použít také jako váš pozorovací deník! K vybraným objektů jsou k dispozici také fotografie, ale svoji kvalitou mě přesvědčily, že je skoro lepší stáhnout si hezké foto ze Sítě. I když pro základní představu, jak asi objekt vypadá jistě bohatě postačují. Nároční pozorovatelé jistě ocení možnost přidání USNO katalogu (obsahuje hvězdy asi do 21 mag), který lze zdarma stáhnout z webu a dodat jej k programu jako externí textový soubor k vybranému kusu oblohy. To, že tento katalog není na "CD-čku“ implicitně je dáno tím, že jeho plná verze zabere jedenáct disků a nesmí se komerčně šířit dál. 

Kliknete pro velky obrazek
  
Co říci závěrem? Patříte-li mezi fandy astronomie a koukáte občas po obloze okem nebo dalekohledem, určitě vám program poslouží jako skvělá pomůcka. Z autory se podařilo domluvit koncovou cenu přijatelnou i pro český trh, uvědomte si, že například atlas MegaStar, který má přibližně ty stejné funkce jako Skytech stoji plné čtyři tisíce korun, čili s poštovným a dalšími poplatky (daň) vás vyjde nesrovnale dráž, než domácí produkt. 
Jste-li amatér pozorovatel, můžete bez problémů použít program také, máte-li velký dalekohled, dodáním USNO katalogu můžete bez problémů vystačit právě se SkyTechem. Uvažujete-li tedy o koupi katalogu, který by vám sloužil jako výborná pomůcka pro pozorování -- směle do toho. Můžeme vám ho vřele doporučit. Ovšem předtím vám doporučuji stáhnout demo verzi, abyste věděli, do čeho jdete. A na závěr, jak je mým dobrým zvykem vám prozradím jedno překvapení. Několik kusů CD bude také jako cena v našich soutěžích, na které si možná pamatujete a které se na stránkách IAN opět objeví.