SkyTech 2.0 -- astronomický atlas do každé rodiny 
Přechod Merkuru přes Slunce 
Zatmění Slunce? Na Marsu! 
Další bohapustý kanibalizmus 
Centaurus A -- galaxie hodná pozornosti 
Byla objevena planeta u vícenásobného hvězdného systému? 

Přílohy IAN: 
Amatérská prohlídka oblohy 
Slunce 99 
Rozcestník IAN 
Diskuze čtenářů 

 

 
SkyTech 2.0 – astronomický atlas do každé rodiny 
 
Kliknete pro velky obrazekMožná si vzpomínáte, že v jednom z posledních vydání Novin jsme vám slíbili recenzi na dva zajímavé CD-ROMy, které jsou nyní k dostání na domácím trhu. Jedním z nich je astronomický atlas, katalog, hvězdná mapa -- SkyTech 2.0 firmy Atlantasoft. 
Podíváte-li se na domovskou stránku projektu zjistíte, že hlavní faktor, který ovlivní jakékoli rozhodování o "koupi či nekoupi“ nějakého předmětu, tedy cena, je velmi příznivý. Cédéčko pořídíte asi za osm stovek a dostanete za své peníze skutečně to, co vám patří. Po vsunutí do mechaniky se sám spustí instalační program, který vám umožní několik různých instalací, které budou okupovat různé místo na disku. Protože jsem si mohl dovolit nainstalovat plnou verzi, znám jen tuto větev, nemohu tedy zaručit, že ty další fungují, ale tipl bych si, že ano ? 
Při samotném spouštění programu musíte vybrat (jedním kliknutím)  katalog planetek a komet a na monitoru se objeví už samotná mapa hvězdné oblohy. Ta je udělaná pěkně a přehledně tak, jak jsme si zvykli u ostatních programů tohoto charakteru, které lze koupit v zahraničí za mnohem větší částky. Můžete si nastavit svá barevná schémata, ale opatrně, abyste to nepřehnali. Vůbec je toho hodně, co si můžete nastavit. Doporučuji hned z kraje dobře zadat souřadnice vašeho sídla, neboť program, který funguje zároveň jako domácí planetárium pak počítá polohy těles na obloze a zajímavé úkazy lépe -- přesněji. I když právě kalendář úkazů je jedna z mála věcí, která je podle mě ještě hodná zlepšení. 
Krom databáze hvězd, jejímž zdrojem je asi nejlepší katalog současnosti Tycho pořízený sondou Hipparcos a obsahuje hvězdy do 11,5 magnitudy, je v programu také přes osmnáct tisíc nehvězdných objektů katalogů NGC a dalších. Nechybí proměnné hvězdy, planetky a komety. Další drobný nedostatek je ten, že editovat informaci o proměnné hvězdě musíte pouze v externím textovém souboru, mnohem lepší by byla možnost použít přímo funkci programu, která je implementována pro komety a planetky. Ale tyto nepodstatné detaily se jistě podaří doladit v další verzi. Pro pozorovatele umožňuje program poměrně zajímavou možnost a to editaci poznámek k objektům, které pozorujete. Můžete tedy program použít také jako váš pozorovací deník! K vybraným objektů jsou k dispozici také fotografie, ale svoji kvalitou mě přesvědčily, že je skoro lepší stáhnout si hezké foto ze Sítě. I když pro základní představu, jak asi objekt vypadá jistě bohatě postačují. Nároční pozorovatelé jistě ocení možnost přidání USNO katalogu (obsahuje hvězdy asi do 21 mag), který lze zdarma stáhnout z webu a dodat jej k programu jako externí textový soubor k vybranému kusu oblohy. To, že tento katalog není na "CD-čku“ implicitně je dáno tím, že jeho plná verze zabere jedenáct disků a nesmí se komerčně šířit dál. 

Kliknete pro velky obrazek
 
Co říci závěrem? Patříte-li mezi fandy astronomie a koukáte občas po obloze okem nebo dalekohledem, určitě vám program poslouží jako skvělá pomůcka. Z autory se podařilo domluvit koncovou cenu přijatelnou i pro český trh, uvědomte si, že například atlas MegaStar, který má přibližně ty stejné funkce jako Skytech stoji plné čtyři tisíce korun, čili s poštovným a dalšími poplatky (daň) vás vyjde nesrovnale dráž, než domácí produkt. 
Jste-li amatér pozorovatel, můžete bez problémů použít program také, máte-li velký dalekohled, dodáním USNO katalogu můžete bez problémů vystačit právě se SkyTechem. Uvažujete-li tedy o koupi katalogu, který by vám sloužil jako výborná pomůcka pro pozorování -- směle do toho. Můžeme vám ho vřele doporučit. Ovšem předtím vám doporučuji stáhnout demo verzi, abyste věděli, do čeho jdete. A na závěr, jak je mým dobrým zvykem vám prozradím jedno překvapení. Několik kusů CD bude také jako cena v našich soutěžích, na které si možná pamatujete a které se na stránkách IAN opět objeví. 
 
 

Přechod Merkuru přes Slunce 
 
Slunce v podani SOHO. Cerne tecky znazornuji MerkurPřestože se o tom v našich končinách příliš nemluví, nastane za dva týdny (v pondělí 15. listopadu) jeden z nejpozoruhodnějších astronomických úkazů tohoto roku -- přechod planety Merkur přes sluneční kotouč. Nemluví se o něm nejspíš proto, že ho od nás bohužel neuvidíte -- planeta bude přelézat Slunce mezi 22:10 a 23:10 SEČ, tedy v době, kdy je u nás dávno noc. Pokud by vám to stálo za to, můžete si ale zajet třeba na Tahiti, kde bude úkaz pozorovatelný asi nejlíp.
Samotný přechod Merkuru přes Slunce není zas tak vzácný, nastává průměrně v intervalu několika let. Poslední, alespoň trochu od nás pozorovatelný, nastal 13. listopadu 1986. Tenhle letošní je však naprosto unikátní tím, že Merkur projde velice těsně kolem okraje slunečního kotouče, a to tak těsně, že pro některá místa na denní polokouli Země úkaz vůbec nenastane! Od dob vynálezu dalekohledu nebylo něco takového ještě pozorováno!!! Navíc má tahle náhoda i velký astrometrický význam -- měřením začátku a konce přechodu z různých míst na Zemi lze přesně určit rozměr Slunce, což se jinými metodami dělá dost těžko, a tudíž s menší přesností. Není třeba zdůrazňovat, jak je znalost přesného poloměru Slunce důležitá -- hovoří se totiž o jeho periodickém kolísání. Kdyby se tato teorie potvrdila, mohlo by to např. pomoci vysvětlit periodické změny klimatu Země, neboť se změnou poloměru hvězdy se mění i její zářivý výkon.
Letos tedy onu černou tečku na oslnivém disku Slunce neuvidíme. A kdy tedy ano? 7. května 2003. O rok později, 8. června 2004, se pak můžeme těšit na ještě daleko krásnější a vzácnější úkaz -- přes Slunce se bude šinout sama Venuše.  
 

Podle Sky & Telescope
 

Phobos jak jej vidi Mars Global Observer. Cisla v obrazku jsou udaje o teplote ve stupnich FahrnheitaZatmění Slunce? Na Marsu! 
 
Pokud byste měli to štěstí a dostali se s první lidskou posádkou na Mars, měli byste vědět do čeho jdete. Je těžké popsat přesně podmínky, které by na povrchu panovali a hlavně vaše pocity, ale s klidem můžeme říct, že do žádného pekla byste se nedostali. Povrch Rudé planety je klidný, atmosféra řídká, o možném životě zatím nemůže být řeč, ale jednu podobnost s našim světem najít lze. Totiž sluneční zatmění. 
Možná víte, že Mars vlastní dva malé satelity -- Phobos a Deimos, více než měsíce, jaké známe, jedná se spíše o relativně malé úlomky skály, které mají tvar více podobný bramboře než kouli. Za jejich objev vděčíme Asaphu Hallovi, který je po mnoha neúspěšných pokusech nalezl v roce 1877 (tedy sto let před tím, než jsem se narodil ? ). Pikantní je, že své práce chtěl již zanechat, ale jeho životní partnerka ho přesvědčila k vytrvalosti. Možná právě proto nese její jméno největší kráter na povrchu Phobose. Právě tento satelit oběhne planetu za přibližně osm hodin, takže po „martí“obloze putuje od západu k východu za přibližně pět hodin. Jeho úhlová velikost je docela obstojná (vzhledem k rozměrům 13x11x9 km) -- asi polovina úhlové velikosti našeho Měsíce při pohledu ze Země, takže pozorný a všímavý kosmonaut si jeho pohybu musí všimnout, neboť za minutu se posune vzhledem k vzdáleným hvězdám přibližně o celý svůj průměr. Slunce, které je díky větší vzdálenosti Marsu od Slunce úhlově menší než ze Země může být tímto měsícem zakrýváno, to se také děje, čili budoucí obyvatelé Rudé planety se mohou těšit na častá zatmění mateřské hvězdy, při nichž stín satelitu křižuje nejrůznější místa planety. Bohužel však není situace stejná jako na u nás, takže krásná úplná zatmění -- o těch si mohou marťané nechat jen zdát, nebo se na ně zaletět podívat domů.  
 

Vrzeny stin. Foto MGS (NASA)
 
Na přiložených snímcích si můžete prohlédnout stopy satelitu na povrchu planety tak, jak je zachytila sonda Mars Global Surveyor svým digitálním okem. Tento úkaz však není pozorován poprvé. Krom toho, že byl předpovězen už na počátku tohoto století, pozorovali podobné stíny na Martově tváři také sondy, které planetu v minulosti zkoumaly.  
Výlety za zatměním Slunce jsou pro nás vesměs drahé. Podívaná je to prý krásná a kdo jen jednou vidí úplné sluneční zatmění, touží se pod měsíční stín vracet zase a zase. Doufejme, že kolonizací Marsu se nestane podobná podívaná v provedení Phobose jen lacinou atrakcí pro majetné turisty budoucnosti. 
 
Podle Astronomy Now Breaking News
 
 
 
Další bohapustý kanibalizmus 
 
O tom, jak se k sobě chovají galaxie, četné hvězdné ostrovy čítající miliony a miliardy hvězd, už jsme na IAN psali mnoho. Není se čemu divit, jednotlivé galaxie mají tendenci (při vhodné konfiguraci) shlukovat se do skupin a větších celků a pak je boj o přežití jasný. Ta nejhmotnější vyhrává. Gravitací jí vlastní počne pojídat bližší a poté i vzdálenější kolegyně a přibírá a přibírá. Tento tanec trvá dlouhé roky, vzájemné pohyby se měří těžko nebo vůbec a činnost je to veskrze neškodná, alespoň nám nemůže nikterak ublížit. Proto se můžeme v teple u svého monitoru pokochat dalším krásným snímkem Hubblova dědictví (Hubble Herritage),  které nám měsíc co měsíc odkazuje "Skleněné oko“.  
Kliknete si pro velke rozliseni
 
Na přiloženém snímku vidíte dvě srovnatelné galaxie, jakoby zaklíněné do sebe. Obě patří ke spirálním „mlhovinám“ (jak se jim dříve říkalo) a najdete je v souhvězdí Velkého Psa, několik stupňů jižně od hvězdy Mirzam. NGC 2207 je větší a otevřenější spirála, menší složka -- IC 2163 je protáhlá a nápadně úhlově menší. Podíváte-li se pozorně na snímek zjistíte, že menší složka této chudé skupiny je schována za spirálou, takže se přes ni táhnou oblaka prachu a plynu, vytvářející na zvýrazněném pozadí IC 2163 nápadné pruhy. Na základě pozorování a počítačových simulací astronomové soudí, že menší galaxie prošla nejblíže NGC 2207 přibližně před čtyřiceti miliony lety a nyní se od ní vzdaluje. Bohužel pro ni však nemá dostatečnou energii potřebnou k útěky z vražedného objetí a po čase se opět vrátí, tímto způsobem bude po několika obězích zcela pozřena vítězem celé soutěže a zbyde po ní jen mnoho nových hvězd, zašpiněný mezihvězdný prostor v NGC 2207  a po čase si ani nikdo nevšimne, že zde byly kdysi dvě galaxie. Možná vás napadne, jak je možné, že při takto destruktivní činnosti mohou vznikat nové hvězdy. Při srážce galaxií se nestává téměř vůbec, že by se srážely samotné hvězdy obou galaxií. To je téměř stejně pravděpodobné, jak že se srazí dvě hvězdy v galaxii jediné. Jak je to možné? Přestože jsou galaxie obrovské útvary čítající nepředstavitelné množství hvězd, prostor, který zaujímají, je zoufale prázdný. Uvědomte si, jak velké je Slunce a jak nepatrné číslo je to v porovnání se vzdáleností k nejbližší hvězdě. O něco zajímavější situace nastává poblíž galaktického jádra, při takovéto interakci. Tam je látky a hmoty více, takže galaxie donor může poskytnout slušné zásoby černé díře v centru a živit ji tak v dalším růstu. Mezi hvězdami se ale nachází více než je málo mezihvězdného prachu a plynu -- molekulových mračen, které jsou zapotřebí při kreaci nových hvězd. Zaujímají také mnohem větší objem, takže míchání tohoto sémě, potřebného k tvorbě hvězd je jev mnohem pravděpodobnější a skutečně po srážkách můžeme vidět oblasti, kde se rodí nové hvězdy. Obě galaxie leží asi třicet pět megaparseků (114 milionů sv. let) daleko a jsou dobře vidět i v menších přístrojích, velikost IC 2163 je srovnatelná s Galaxií (tedy tou naší), na délku má asi sto jeden tisíc světelných let. 
Osud pojídaných galaxií však není nikterak fatální. Odráží jen obecný vývoj věcí ve vesmíru -- vše spěje ke svému konci a jednou, až nebude kdo by o vesmíru psal, bude prostor temný, plný odpadků,  jež se uvolnily v průběhu vývoje. Ale to je jiný a naštěstí pro nás vzdálený příběh. Máme to štěstí, že žijeme ve velmi různorodém a dynamickém prostředí, určitě někdy zvedněte hlavu a pokochejte se oblohou plnou hvězd. Dokud to ještě jde. 
 
Podle NASA News
 
 
 
Centaurus A -- galaxie hodná pozornosti 
 
Kliknete pro plne rozliseniV úvodníku minulého čísla jsme vám slibovali další žhavou novinku z rentgenové observatoře Chandra. Na mušku, nebo raději před rentgenový objektiv této moderní a velmi dobré družice se dostal silný radiový zdroj, eliptická galaxie Cen A, která je zároveň pěkným příkladem dnes již zmiňovaného galaktického kanibalizmu. V jednom z velmi dávných vydání jsme vás informovali o tom, že před mnoha miliony lety požrala eliptická galaxie menší spirální a poté nám zbyl pás hmoty, který se dodnes táhne přes svoji družku. Tentokráte se však do souhvězdí Kentaura namířila právě Chandra a ukázala astronomům galaxii tak, jak ji ještě neznali. Z jádra, kde asi sedí supermasivní černá díra, vybíhá výtrysk látky, podobný tomu, o kterém jsme psali minule. Právě pozorování výtrysku a blízkého okolí astronomy vzrušují. Mohu totiž pohlédnout do míst, kde jsou částice urychlovány magnetickým polem a vystřelovány pryč. Krom jasného rentgenového jádra je na snímku také vidět několik dalších bodových zdrojů, které jsou zřejmě neutronovými hvězdami a nebo černými dírami, požírajícími látku svých souputníků.  
Centaurus A na ruznych vlnovych delkach.
 
Objev těchto dalších rentgenových světel v galaxii Cen A podporuje myšlenku zmíněného kanibalizmu. Na přiložené mozaice si můžete prohlédnout celou galaxii jak v rentgenovém, tak ve viditelném, radiovém a infračerveném oboru spektra.  Co dodat? Chandra se opět vytáhla a naservírovala nám ještě více otázek, než odpovědí. 
 
Podle Space Science News
 
 
 
Byla objevena planeta u vícenásobného hvězdného systému? 
 
Obr. c. 1V posledních letech jsme mohli být svědky překotných objevů planet mimo sluneční soustavu. Astronomové se zaměřili na nejbližší hvězdné okolí slunce a zkoumali vnější projevy planet, jako jsou  pravidelné odchylky  radiálních rychlostí hvězdy či planetární prstence, o kterých jsme již mluvili v předchozích novinách. Za své úsilí byli odměněni celkovým počtem asi dvaceti planet. Všechny obíhají kolem jedné hvězdy i když některé z těch hvězd jsou součástí binárního systému 
Zajímavé ovšem je, že zhruba dvě třetiny hvězd v našem okolí jsou vícenásobné hvězdné systémy. Kdyby se tedy našel důkaz existenci planet i u těchto více hvězdných systému, rázem by se mohl zvednout celkový počet planet v našem okolí. 
Zdá se, že se takový důkaz našel a k jeho pochopení nám stačí znalost efektu, který předpověděl již Albert Einstein, zvaného "gravitační Obr. c. 2čočka".  Laicky řečeno, gravitační pole působí i na světlo a zakřivuje jeho dráhu (viz. obr. 1). Tedy podobně jako v klasické optice, může i gravitační pole být určitým druhem čočky a  zesílit tak obraz vzdálené hvězdy či galaxie (viz. obr. 2).  Jestliže bude dráha světla dostatečně zakřivena, můžeme dostat i dva obrazy (viz. obr. 3). Efekt gravitační čočky byl již několikrát potvrzen i pozorováním, nejproslulejší jsou snímky z HST pořízené 18. října 1995. Jak se dá ale tohoto efektu využít? Jednou z nejdůležitějších aplikací je  detekce skryté hmoty, která tvoří většinu látky ve vesmíru. Projekt MACHO (Massive Compact Halo Objects) hledá právě obrazy vytvořené gravitační čočkou, jejímž původcem by byla právě skrytá hmota. Velmi často se ale podaří identifikovat původce čočky, jako kupříkladu hvězdu, galaxii apod. Tyto data nepřicházejí vniveč a jsou poskytnuta astronomům k dalšímu zkoumání, např. pro projekt MPS (Microlensing Planet Search). Tak tomu bylo i v případě objektu MACHO-97-BLG-41.Nejprve se předpokládalo, že se jedná o obyčejnou hvězdnou čočku, nicméně analýza prokázala, že průběh světelné křivky je natolik složitý, že se o samotnou hvězdu nejedná. Tým astronomů v čele s Whilem Bennetem předpokládají, že nejlepší možnost jak vysvětlit komplikovanou světelnou křivku vzdálené hvězdy je, že se jedná o binární hvězdný systém okolo kterého obíhá planeta. Obr. c. 3Pohyb planety okolo systému způsobuje změny v pozorované světelné křivce čočkované hvězdy. Uvažovali i alternativní modely, ale jak se ukázalo, dvojhvězdný model s planetou nejlépe vyhovoval naměřeným datům. Na přiloženém grafu jsou jednak data získaná z projektu MACHO a MPS a dále je vyznačen teoretický model.  
V souladu s tímto modelem lze stanovit poměry obou hvězdných složek a to 3,8:1.  Pravděpodobně se jedná o K a M (spektrální obor)  trpaslíky jejichž vzájemná vzdálenost je asi 1,8 astronomické jednotky (AU). Planeta by měla být zhruba třikrát hmotnější než Jupiter a obíhat okolo těžiště tohoto systému ve vzdálenost asi 7 AU. Zdá se, že pokud je vše v pořádku, toto je první případ detekce planety obíhající kolem vícenásobného hvězdného systému. A znamenalo by to, rozšíření našeho pohledu na možnosti existence planetárních systému u hvězd obecně. 
 
Podle NASA News