Obživlé Živé obrazy 
Neuvěřitelná chyba zrušila Mars Climate Orbiter 
Životodárná kyselina na Europě 
Otesánci v Mečounu 
Jeníkhollan mezi hvězdami 
Nová podoba IAN - designéři pozor!
     
 
 
Obživlé Živé obrazy 

Možná si někteří brněnští čtenáři Novin pamatují na přednáškový cyklus Leoše Ondry Živé obrazy. Pokud patříte mezi ty, komu se líbily, a rádi byste se na nějakou z přednášek celého cyklu podívali, pak si vás jménem brněnské hvězdárny dovolujeme pozvat každé první pondělí v měsíci v devatenáct hodin do přednáškového sálu hvězdárny. Dnes, tedy v pondělí čtvrtého zaznělo, úvodní povídání věnované dvojhvězdám Albireo a Alamak, příště, tedy 1. listopadu, bude Leoš přednášet na téma "Ze života kulových hvězdokup“. 
Všem, koho astronomie zajímá a nemá to daleko tento cyklus vřele doporučujeme. Během asi hodiny a půl se dozvíte nejen astrofyzikální fakta a zajímavosti o probíraném objektu, ale také mnoho historických či pikantních informací, které načerpal přednášející dlouholetým studiem. 

 


Neuvěřitelná chyba zrušila Mars Climate Orbiter 
 
Kresba MCO (NASA) Když nás v prvním ročníku učili měřit fyzikální veličiny, kladli nám na srdce, abychom vždy psali jednotky, ve kterých hodnoty udáváme. Odevzdal-li někdo protokol o měření s takovou chybou, neměl šanci na úspěch. Vždy jsem si myslel, že se jedná o zbytečné hysterčení -- kdo by používal něco jiného než SI soustavu? A vidíte, právě díky nesrovnalostem tohoto rázu, přišla NASA o sondu v ceně sto dvaceti pěti milionu amerických dolarů. 
Co se tedy stalo? Mars Climate Orbiter (MCO) doletěl bez problémů až k červené planetě a zbývalo jen jediné, uvést jej na oběžnou dráhu. Odtud měl provádět meteorologická měření a sloužit také jako retranslační stanice pro ostatní přístroje, které nemají tak výkonné antény. Dvacátého třetího září byly zažehnuty motory a sonda měla být zabržděna a navedena na oběžnou dráhu. Vše probíhalo v pořádku, zaletěla za těleso planety, aby se po asi dvaceti minutách znovu objevila a podala zprávu o svém stavu. Bohužel, místo bujarého veselí, se rozhostilo v sále ticho -- žádný signál se neobjevil. Jak je to možné? Podobné otázky si jistě kladli také inženýři NASA, kteří napjatě sledovali své monitory. Bohužel, zdálo se, že sonda je nenávratně ztracena.
Nyní jsme o něco moudřejší -- podle šetření se zřejmě dostala příliš blízko povrchu planety a byla buď celá, nebo z velké části zničena průletem atmosférou. Místo plánovaných sto padesáti kilometrů prolétla jen asi šedesát nad povrchem planety. Což je o celých dvacet pět kilometrů pod kritickou hranicí. Proč?
Stejně tak se ptali také v NASA (JPL a Lockheed Martin, kde se výrobou sondy zabývali). Ukazuje se, že tentokrát byl cenný vědecký experiment doslova "zrušen“ neuvěřitelnou hloupostí. V Martin Lockheed, kde se vyráběl navigační systém, totiž používali anglickou soustavu jednotek (CGS), zatímco v JPL, tak jako v celé NASA, naopak metrický (SI), tedy ten, který je běžný ve velké části světa. Takže zatímco v JPL posílali Orbiteru příkazy bez chyb, na sondě byly bezchybně přijaty, ale trochu jinak interpretovány. Výsledek? Ten už znáte...
Krach projektu Mars Climate Orbiter by možná mohl přimět vlády celého světa, aby uzákonili užívání jednotného systému jednotek, protože kdyby podobným způsobem přišla o život například lidská posádka při kosmické výpravě, těžko by se sháněly peníze na další zajímavé výpravy za poznáním. 
 

Podle NASA News
 
 
 
Životodárná kyselina na Europě 
 
Foto NASAKyselina sírová je jedna z nejúčinnějších známých žíravin vůbec, v koncentrované podobě před ní obstojí jen málokterý materiál. Nicméně za jistých podmínek dokáže být i tato smrtící látka nositelkou života pro některé primitivní bakterie. O to větší překvapení způsobila informace, že na Jupiterově měsíci Europě, která byla poslední dobou zkoumána infračerveným spektrometrem sondy Galileo, byla tato látka nalezena v míře dostatečné k tomu, aby posloužila jako zdroj energie pro bakterie. Vzhledem k velice nízkým teplotám se kyselina vyskytuje na povrchu měsíce ve formě zmrzlých krystalků, pod povrchem měsíce by se ale mohla nacházet v tekutém skupenství. Jak už to tak bývá, primitivní život je zároveň ten nejodolnější, proto tato pro jiné živočichy prudce jedovatá látka se zde mění na součást jídelníčku. 
Celý objev byl uskutečněn týmem vědců Marka Andersona a Roberta Carlsona z Jet Propulsion Laboratory, kteří původně hledali na Europě stopy po jiné sloučenině, peroxidu vodíku. Nicméně výsledky jejich měření poukázaly na překvapivě vysoké hodnoty síry. Teorií vysvětlujících výskyt tohoto prvku na povrchu měsíce je několik. Podle některých vědců vznikla kyselina z původních síranů působením silného magnetického pole Jupitera, podle jiných pochází sloučenina z podpovrchových zdrojů, odkud se dostala na povrch gejzíry tryskajícími z rozsáhlých prasklin v ledovém příkrovu měsíce. Ať už je pravda jakákoli, poslední z dlouhé řady objevů sondy Galileo je jen dalším střípkem v mozaice velice zajímavého světa zvaného Europa.
 
Podle CNN News
 
 
Otesánci v Mečounu 

Tajemství zrození luští lidé pomalu. Tedy alespoň pokud jde o hvězdy. To naše máme docela v malíčku. Hubblův kosmický dalekohled prohlédl pronikavým infračerveným pohledem až do samého jádra oblasti 30 Doradus, kterou najdete na jižní obloze ve Velkém Magellanově mračnu. Právě zde objevil čerstvé a enormně hmotné stálice, které mají vše podstatné teprve před sebou.
Astronomové odhadují, že v oblasti, jež má na délku asi šest stovek světelných let se nachází několik tisíc mladých objektů, které svým ultrafialovým zářením doslova čistí své okolí. Bohužel pro pozorovatele na jižní obloze je velká většina z nich schována za oblaky mezihvězdného prachu a plynu a prohlédnout si je můžeme jen v infračervené, tedy tepelné oblasti spektra. Čeho si tedy můžete na obrázku všimnout?
Na přiloženém obrázku vidíte 30 Doradus jako celek. Snímek byl pořízen v několika filtrech tak, aby výsledná kompozice vzbudila dojem pozorování okem -- tedy ve věrných barvách. Malé čtverečky, jejichž hrana měří asi patnáct světelných let jsou pak místa, kam byl namířen HST a kde pozoroval procesy, jež provázejí vznik stelárních objektů.  
 

(Foto NASA) - Klikněte pro větší rozlišení
 
Na druhém snímku je detailní pohled na asi nejaktivnější část celé porodnice. Na celkovém pohledu ji najdete v levé horní (severovýchodní) části mozaiky. Na horní polovině snímku je vidět oblast ve viditelných barvách kamer HST, ve spodní pak v infračervené. Můžete si všimnout toho, jak moc se tyto pohledy liší. Krom toho je na spodním snímku šipkami vyznačeno sedm nejmladších hvězd, které v mlhovině pozorujeme. Za vznik některých z těchto hvězd může zřejmě kupa v centru 30 Doradus -- R136.
To, jak se chová materiál v jádře 30 Doradus, může astronomům sloužit jako dobrý základ pro další studium mnohem vzdálenějších a mnohdy i zajímavějších oblastí ve spirálních či nepravidelných galaxiích. 
 
Podle STSCI News
 
Nová podoba IAN - designéři pozor! 

 I když se to nedělá, prozradíme vám, že IAN projdou jednou velkou změnou. Samozřejmě součástí plánované evoluce bude i nová grafická podoba Novin. Obracíme se tedy na návrháře stránek, jestli by neměli zájem podílet se na její přípravě. Jaké jsou podmínky?
Co vás asi zajímá nejvíc je odměna. Bohužel, jako nekomerční server nemůžeme platit penězi, ale nabízíme archivní CD-ROM (který nyní připravujeme) se všemi doposud vydanými čísly IAN (až k číslu 200) a publikaci Hvězdářská antiročenka, kterou vydalo sdružení IAN a Sdružení hvězdáren a planetárií za podpory Ministerstva školství minulý rok. Najdete v ní podpis autorů a nejlepší články z Novin. 
Nové IAN by měly být víceméně jednoduché, aby jejich načtení netrvalo dlouho. Na titulní stránce se budou zobrazovat novinky, odkazy na jednotlivé sekce, tři bannery a další informace. Chcete-li najít inspiraci, podívejte se na stránku Světa namodro. Neradi bychom podobně strohou technickou grafiku, ale styl. Nebojte se obrázků, ale prosíme v rozumné velikosti, aby se modemoví čtenáři nezbláznili. 
Kliknutím na abstrakt článku se zobrazí detail -- zde bude text a obrázky. Celé by to mělo vypadat tak, že se změní jen prostřední pruh -- místo abstraktů článků se ukáže jen jeden -- ostatní menu zůstanou stejná.  Výběr provedeme v redakci demokratickým hlasováním a také zapojíme naše čtenáře. Náhledy prosím posílejte jako PSD, GIF, JPG nebo v nejhorším případě i CDR soubory. Než o nejlepší stránce rozhodneme spolu s našimi čtenáři, zůstanou návrhy anonymní. Teprve po ukončení celé akce se vaše jména odtajní. Nejlepší by bylo, kdybyste "demo" verzi stránek umístili někam na server (můžete i na náš -- pošlete jako ZIP) aby bylo jasně vidět, jak se bude stránka v daném rozlišení a v daném prohlížeči chovat. Neoptimalizujte prosím jenom pro Explorer, mnoho z našich čtenářů nadále používá Netscape a někteří mají dokonce i 3,0 verze obou prohlížečů. 
Uzávěrka je 15. října. Do té doby prosím posílejte svoje náměty na codel@ian.cz jako přílohu k emailu. Pokud nemůžete takto, pošlete URL, kde váš návrh visí. Odkážeme na něj z naší stránky, kde se bude hlasovat. Již nyní se moc těšíme na nové nápady. Chcete-li podrobnější informace,  kontaktuje nás! 

 
 
Jeníkhollan mezi hvězdami 

Když jsem 30. července 1995 objevil z Ondřejova planetku, která dostala označení 1995 OD1, netušil jsem samozřejmě, jaké jí jednou dám jméno, a už vůbec ne, že o ní budu psát do nějakého internetového periodika zvaného Instantní Astronomické Noviny. Planetka 1995 OD1 byla devatenáctou, kterou jsme na Ondřejově do té doby objevili. (Objevy jsme začali dělat vlastně až od prosince 1994. Od léta 1992 do prosince 1994 jsem se já a mí kolegové v Ondřejově zabývali hlavně CCD fotometrií blízkozemních objektů a astrometrií již známých těles. Tak tomu vlastně je i v současné době, objevy planetek jsou jen vedlejším produktem našich pozorování.)
Koncem září, po necelých dvou měsících sledování, byla již dráha planetky 1995 OD1 vypočtená z našich měření dostačující k jejímu snadné nalezení v další opozici, na podzim 1996. Na rozdíl od jiných objevů planetek se pro ni nepodařilo nalézt v databázi planetek, které sice byly detekovány, ale nebyla určena jejích dráha, žádnou její dřívější detekci, která by nám její dráhu zpřesnila a pomohla tak k rychlejšímu očíslování. Planetku 1995 OD1 jsme si tedy museli na rozdíl od některých jiných objevů poctivě odpozorovat také v každém z následujících čtyř let. V říjnu 1996 nám sice jednou nocí pomohla stanice Spacewatch, v lednu a únoru 1998 pak několika nocemi stanice NEAT a LINEAR, ale celkově vzato bylo její očíslování, ke kterému došlo v květnu 1999, především výsledkem naší trpělivé několikaleté práce s jejím sledováním. Planetka 1995 OD1 dostala číslo 10581 a stala se 18. očíslovanou planetkou objevenou z Ondřejova.
 
(10581) Jeníkhollan
Základní označení:
1995 OD1
Objevitel:
P. Pravec
Observatoř:
Ondřejov
Některé elementy dráhy:
a=3,007 AU, e=0,087, i=12,2 st. (z MPC 34458)
Absolutní hvězdná velikost:
14,4 (z toho odhad velikosti cca 6 km)
 Datum objevu:
30. 7. 1995
 
V srpnu 1999, když jsem uvažoval, jak ji pojmenovat, mne pak napadlo, že je jeden člověk, který mne velmi ovlivnil a kterému vděčím za mnohé. Jde o RNDr. Jana Hollana, kterému já i mnoho dalších lidí říkáme Jeník. Zejména ve druhé polovině 80. let, během mých studií fyziky na brněnské univerzitě, jsem s ním byl ve velmi těsném kontaktu. Poté, co jsem v roce 1990 začal pracovat na Ondřejově, se naše cesty rozešly a nyní již nemáme tolik společného, ale jeho tehdejší vliv ve mne stále přetrvává. 
Spolu s Rudou Novákem, který pojmenování planetky po Jeníkovi navrhl již loni na naší stránce o planetkách se jmény vztahujícími se k Česku a Slovensku (http://planetky.astro.cz/), jsme připravili citaci (zdůvodnění) a návrh jsem ihned zaslal ke schválení příslušné komisi IAU. Návrh byl schválen a v Minor Planet Cirkuláři č. 36129 s oficiálním datem 28. září 1999 bylo zveřejněno, že planetka č. 10581 od nynějška již ponese jméno Jeníkhollan. Jsem rád, že jsem se mohl Jeníkovi alespoň takto odměnit za spoustu práce a energie, kterou mne i jiným věnoval a stále věnuje. O planetce (10581) Jeníkhollan toho zatím mnoho nevíme, jen to, kde se pohybuje (ve vnější části hlavního pásu, po mírně excentrické a poněkud skloněné dráze) a že je cca 6 km velká. Ale někdy v budoucnu ji snad lidé prozkoumají lépe a planetka Jeníkhollan pak pro nás přestane být jen malou tečkou na snímcích. Přeji Jeníkovi, aby se ukázala býti stejně zajímavou a neobvyklou, jako je on. 
  

Originální zveřejnění jména a jeho citace v MPC 36129
(10581) Jen{\'\i}khollan = 1995 OD1 
 Discovered 1995 July 30 by P. Pravec at Ond\v{r}ejov.  Jan (Jen{\'\i}k) Hollan (b. 1955), an astronomer and environmentalist at the Brno Observatory, has deeply influenced many students and observers, including the discoverer. Sometimes in unorthodox ways, he makes a point of teaching his students to examine the most substantial points. 

Jan (Jeník) Hollan (nar. 1955), astronom a environmentalista působící na brněnské hvězdárně, hluboce ovlivnil řadu studentů a pozorovatelů, včetně objevitele. Učí nás pátrat vždy po podstatných bodech věcí, třeba i neortodoxními způsoby.

 
Astronomický ústav akademie věd České republiky