Stručná anatomie Kraba 
Stará, ale jará 
NASA by mala pokračovať v misiách na Mars 
Špion pro všechny strany 
Nová podoba IAN - designéři pozor!
    
 
Spolupracujte s námi! 
  • Byli jste o prázdninách na zajímavé astronomické akci?
  • Navštívili jste některou z hvězdáren?
  • Rozumíte některému z oborů příbuzných astronomii a kosmonautice?
Pak nám o tom napište článek! V Instantních astronomických novinách ho rádi uveřejníme!
   

Rentgenovy pohled do centra Krabi mlhoviny, kliknutim obrazek s max. rozlisenim jpg, 730 kBStručná anatomie Kraba 

Podíváte-li se na zimní obloze směrem ke hvězdě zeta Tauri a budete dalekohledem pozorně "šmejdit" v jejím okolí, nemůžete přehlédnout slabou mlhavou skvrnku oválného tvaru. Pokud jste uspěli -- blahopřeji. Objevili jste první objekt katalogu Charlese Messiera, Krabí mlhovinu, NGC 1952 a nebo jen M 1. Kdysi jsem někde četl, že astronomové by se mohli rozdělit na dvě samostatné skupiny: Jedna, která se zabývá výzkumem Krabí mlhoviny, a druhá, která ne. Je to tvrzení notně nadsazené, ale zcela trefně vystihuje fakt, že tento objekt patří mezi nejstudovanější a nejpozorovanější.  
Historie Krabí mlhoviny začala přesně na Den nezávislosti, ovšem o plných sedm set let dříve. Čtvrtého července roku tisíc padesát čtyři si čínští astronomové všimli "hvězdy-hosta", která zdobila ranní letní oblohu. Zazářila nová hvězda -- supernova v Býku. Po dobu delší než dvacet dnů byla dokonce pohodlně vidět i na denní obloze. Svojí jasností se tak přiblížila samotnému Měsíci! Nalezené kresby amerických indiánů svědčí o tom, že i oni supernovu pozorovali. Ráno pátého července byl necelé dva stupně severně od nové hvězdy také srpek našeho souseda: Ten se spolu se supernovou objevil na kresbách, jež si dala do znaku při svém vzniku za podivných okolností brněnská hvězdárna.  
Po poměrně dlouhém období, kdy byla vidět pouhýma očima, se uchýlila pozorovatelům explodující hvězda a její ostatky mimo dosah dostupné techniky (což byly dlouho jen oči) a znovu byla sledována až o mnoho set let později. Ale to už nebyla vidět samotná hvězda -- na obloze se na jejím místě objevil slabý mlhavý obláček, jenž v roce 1758 popsal Angličan John Bavis.  
O více než dvacet let později ji znovuobjevil Charles Messier, který na ni náhodou narazil při hledání komet. Když zjistil, že se nový objekt nehýbe a nachází se na stále stejném místě oblohy, rozhodl se, že vytvoří katalog podobných objektů, aby on a jeho kolegové nemuseli při hledání nových komet ztrácet čas znovu Krabi mlhovina, foto D. MAlinobjevováním toho samého. Tak vlastně vznikl jeden z nejznámějších a nejzajímavějších katalogů tzv. deep-sky objektů, tedy mlhovin, hvězdokup a galaxií, který používají hvězdáři dodnes. Své jméno dostala mlhovina v roce 1844 od lorda Rose, který ji kreslil ve velkém dalekohledu a všiml si jemné struktury -- filamentů, jež mu připomínaly klepeta kraba. 
Od té doby zkoumají astronomové Krabí mlhovinu nepřetržitě dodnes. Je jasné, že se zlepšujícím se technickým vybavením a pokrokem vědy, dostávají lepší a zajímavější výsledky -- prozatímním vrcholem jsou výsledky Hubblova dalekohledu a jen několik desítek hodin staré snímky z družice Chandra. Tyto dva přístroje se totiž svými pomyslnými skalpely dostaly až k samému srdci mlhoviny -- k neutronové hvězdě zásobující celý objekt energií. 
Pulsar v Krabí mlhovině je kapitola sama pro sebe. Stejně jako jiné degenerované hvězdy, které pozorujeme nejen v Galaxii, ale i v sousedních mračnech Magellana, jsou skvělou kosmickou laboratoří pozemních fyziků a astrofyziků.  
Rychle rotující neutronová hvězda se silným magnetickým polem je to jediné, co zbylo z příliš hmotné hvězdy explodující na konci svého života jako supernova. Část materiálu, ze kterého byl progenitor (předchůdce) pulsaru stvořen, byl před explozí postupně odfoukáván do mezihvězdného prostoru z aktivní atmosféry a kolem hvězdy se utvořila mlhovina. Další část látky potom byla obrovskou rychlostí vystřelena při samotné explozi do okolního zahuštěného prostoru. Tak také vznikla před více devíti sty lety Krabí mlhovina. 

Krabi mlhovina v nejruznejsich oborech spektra (zdroj NASA)
S přibývajícím časem se mlhovina zvětšovala a řídla (život v mlhovině dokumentuje přiložená animace mpeg, 580 kB). Poslední část hmoty se dnes ukrývá v pulsaru: Neutronové hvězdě, abnormálně hustém tělesu. Při průměru asi dvaceti kilometrů a váze větší než jedno Slunce se řadí vůbec k nejhustějším objektům Všehomíra.
Vidíme-li neutronovou hvězdu, vidíme zároveň něco, co bylo kdysi jádrem velmi hmotného stelárního objektu. Při explozi však došlo k velmi dramatickým změnám: V okolí hvězdného jádra, kde mají tlak a teplota extrémní hodnoty, byly veškeré elektrony a protony natlačeny "do sebe" a daly za vznik neutronům spolu s neutriny. První částice vytvořily základ neutronového degenerátu, neutrina se pak rozletěla všemi směry pryč -- část z nich prošla hvězdnými ostatky bez jakéhokoli zdržení a hnala se rychlostí světla pryč. Asi tisícina z nich však skončila svůj život záhy po startu. Při průletu atmosférou interagovala s plynem, stlačila jej, ohřála na vysoké teploty a vyhnala pryč. Při tomto procesu došlo k překotným termojaderným reakcím, při kterých vznikly těžší prvky než železo. Obálka se rychle rozehnala a postupně odhalila pódium celého divadla: Na svět vykoukla nová neutronová hvězda. Kompaktní objekt, který dostal do vínku abnormálně silné magnetické pole a doslova šílenou rotaci.  
Veškeré elektrony, které se nyní nachází v jeho okolí, podléhají silnému elektrickému poli, jež toto zvláštní dynamo vytváří. Elektricky nabité částice se po šroubovicích pohybují podél siločar magnetického pole a vydávají synchrotronové záření -- je to jejich obrana proti nechtěnému urychlování. Tato radiace je pak jednou ze složek, které pozorujeme. Je polarizované, a podle jeho druhu a vlastností lze právě poznat, kdo na nás tímto způsobem září.  
Tentyz zaber z druzice Einstein a Chandra (zdroj NASA)V těsném okolí pulsaru však musíme hledat způsob, jakým dodává energii celé mlhovině, aby tak vydatně zářila. Právě to byl oříšek, se kterým si astronomové nevěděli dlouhá léta rady. Nyní díky Chandře dostává nejasná představa své zajímavé obrysy: Podíváte-li se totiž na detailní snímek jádra Krabí mlhoviny, všimnete si jistě několika zajímavých věcí. První z nich je soustava prstenců. Ten vnější astronomové znali z dřívějších rentgenových pozorování. O vnitřním však neměli ani ponětí. Domnívají se, že právě vnitřní prstenec je rázová vlna vznikající v místech, kde se urychlované částice dostávají do kontaktu s okolohvězdným materiálem. S rozlišením, které Chandra má a které by vám v pozemských měřítcích umožnilo přečíst nápis na dopravní značce ve vzdálenosti necelých dvaceti kilometrů, můžeme pozorovat partie ve velmi těsném okolí pulsaru. Průměr prstence je asi jeden světelný rok! 
Další zajímavou novinkou je výtrysk (jet) látky, sice opět objevený již dříve, ale teprve nyní astronomové s jistotou vědí, že jeden jeho konec je v prostoru, zatímco druhý se táhne až k samotné neutronové hvězdě. Tudy je doslova pumpována energie, kterou pulsar produkuje (viz animace, mpeg 1,1 MB). 
Krabí mlhovina je hřbitov, k němuž byste letěli pohřbívat své příbuzné asi šest tisíc let. Museli byste se pohybovat rychlostí světla a i tak byste se jistě nudili. V měřítcích, ve kterými hvězdáři pracují je to ale doslova nedaleko. Máme to štěstí, že supernova explodovala dost blízko na to, abychom mohli celý proces důkladně studovat. Díváme-li se do samého nitra mlhoviny, díváme se do míst, kde panují podmínky, jež si umíme představit jen stěží. Na Zemi pak nemůžeme ani uvažovat o tom, že bychom je mohli adekvátně napodobit. Rozhodně ne v takovém měřítku. Je tedy jasné, že laboratoř, kterou nám příroda pozvolna otevírá, ukrývá nejrůznější překvapení. Díky dokonalým přístrojům postrkujím pomyslné dveře této místnosti víc a víc, však máme stále lepší představy o tom, jak se chová vesmír. Není to rozhodně nudný společník. Vymýšlí si na nás nejrůznější nástrahy a překvapení, hraje si s námi jako malé dítě a zatím nás má rád. Mějme ho také rádi! 
 
Podle Chandra News a dalších materiálů
   
 


Pioneer 10 zrejme proletel kolem velke planetky (kresba IAN, NASA)Stará, ale jará 
  
Americká sonda Pioner 10, která již více než čtvrt století putuje vesmírným prostorem, není ani zdaleka odepsaná. Dost možná totiž objevila jedno veliké těleso na periferii sluneční soustavy. 
Pioneer 10 se na svoji věčnou pouť vydal už v roce 1972. Jako první, člověkem vyrobené těleso, prolétl pásem asteroidů mezi Marsem a Jupiter, podle některých tehdejších astronomů oblastí značně nebezpečnou. Vůbec poprvé se také tato drobná sonda setkala v roce 1973 s velkou planetou -- Jupiterem. Od té doby letí meziplanetárním prostorem vstříc heliopauze -- místu, kde se setkává sluneční a mezihvězdný vítr, tedy k hranicím naší soustavy. Na rozdíl od svého dvojčete Pioneeru 11 má kupodivu stále ještě energii a tak s ním pozemní technici občas naváží spojení. V polovině září byl 11 miliard kilometrů daleko, takže jeho signál k nám rychlostí světla letěl dvacet a půl hodiny, a podle údajů z detektoru kosmického záření se stále ještě pohybuje v bublině pod vládou slunečního větru. 
Pioneer 10 má svoji největší slávu za sebou, ale přesto je stále užitečný. Kromě hledání hranic sluneční soustavy slouží v několika dalších experimentech. Jeden z nich, provedený pracovníky Laboratoře tryskových motorů a londýnské Queen Mary and Westfield College, přinesl nečekaný výsledek. Rozbor telemterických dat zaznamenaných sítí speciálních antén, pomocí nichž se komunikuje se vzdálenými meziplanetárními výpravami, totiž ukázal, že se sonda v prosinci 1992 na pětadvacet dní vychýlila ze svého kurzu: Pioneer 10 se dostal do gravitačního vlivu neznámého, velkého tělesa. 
Ale nejásejte, žádná desátá planety X objevena nebyla. Kromě toho, že je "sejití z cesty" nezbytné potvrdit dalšími analýzami, jde nejspíše o těleso ze známého Kuiperova pásu. Tedy ledovou kouli o průměru několika set kilometrů, někde za dráhou Pluta. Takových objektů dnes astronomové znají několik desítek, tenhle by byl ale první, který by se podařilo odhalit na základě gravitačních účinků. Podobnému privilegiu se pak ve sluneční soustavě těší pouze jedno další těleso: Neptun odhalený roku 1846 na základě svého vlivu na Uran. 
 

Podle zpráv na Internet
 

NASA by mala pokračovať v misiách na Mars 
  
Na internetových stránkach spravodajskej stanice CNN možno okrem množstva zaujímavých informácií nájsť aj stránky s hlasovaním o najrôznejších otázkach. Pozornosti neunikla ani havária kozmickej sondy Mars Climat Orbiter, ktorá vinou zlej navigácie z riadiaceho strediska na Zemi neprežila navádzací manéver na obežnú dráhu okolo Červenej planéty. Výsledky ankety, hoci sa neuskutočnila na reprezentatívnej vzorke respondentov (hlasovať môže každý, čo sa na stránku www.cnn.com/POLL prihlási), môžu byť vzpruhou pre zdrvených pracovníkov NASA. Zo 67 112 hlasov až 70 % súhlasí s názorom, že chyby sa stávajú, ale život ide ďalej a pokračovať treba. Výhrady malo 21 % respondentov (13 952 hlasov), ktorí sú za pokračovanie, ale až po zásadných zmenách vo vedení projektu. Proti pokračovaniu "dobýjania" Marsu sa vyslovilo 6 329 hlasujúcich (9 %), ktorí považujú takéto projekty za prílišný hazard. Uvidíme, či stratu dôležitej sondy prejdú "mávnutím ruky" aj kompetentné orgány a či sa zlatý klinec programu -- pristátie človeka na Marse -- zasa o dákych 20-30 rokov neoddiali. 
 
Roman Piffl
 
 

Ikonos (kresba Space Imaging)Špion pro všechny strany 

Čas se nedá zastavit. Takováto slova mě napadla, když jsem si přečetl článek o družici IKONOS. Není to tak dávno, co někteří z nás byly svědky prvních krůčků do vesmíru, nesmělého se rozhlížení a výsadního postavení mamutích nadnárodních projektů. Teď se pomalu na řadu dostává komerční využití vesmírného prostoru. Jedním z důkazů je satelit Ikonos: velice důmyslná družice se zařízením pro fotografování pozemních objektů s užasnou rozlišovací schopností zhruba jeden metr.  
Právě ostré oči dělají komerční satelit tak unikátním, vždyť zatím takové přesnosti dosahovaly převážně vojenské družice. Abychom si dokázali představit možnostiIkonosu, uvažme, že na zvětšené fotografii Los Angels rozpoznáte postavu mezi osobním a nákladním autem na známém "Golden Gate Bridge". A jelikož satelit veškerá data okamžitě předává na zemi, můžou být snímky zpracovány skutečně velmi rychle. K čemu je lze využít? 

Stejny zaber s ruznym rozlisenim, ten vpravo odpovida Ikonosu
Možnosti jsou obrovské. Díky takovým snímkům zemědělci docílí přesného plánování, lidé mohou učiněji reagovat na nejrůznější přírodní katastrofy, poslouží ke stanovení obsahu chlorophylu, chemického složení, množství povrchových vod na daném kousku povrchu či šíření olejové skvrny z havarovaných lodí. Zákazník může s výhodou využít kombinace černobílých a barevných snímků. Dalším obohacením je možnost vytvoření prostorového modelu terénu. Satelit se vznáší nad námi ve výšce asi 680 kilometrů rychlostí něco kolem sedmi kilometrů za sekundu z polární dráhy sleduje naši planetu. Jakékoli místo zemského povrchu se v jeho zorném poli objeví každé tři dny a jeho snímky, samozřejmě s jistým omezením, pak může koupit prakticky kdokoli. Je to zcela výjimečně schopný a mě jenom utvrzuje v tom, že ani pokrok se nedá zastavit... 
 
Viktor Votruba
Podle materiálů na Internetu
 
Nová podoba IAN - designéři pozor! 
  
I když se to nedělá, prozradíme vám, že IAN projdou jednou velkou změnou. Samozřejmě součástí plánované evoluce bude i nová grafická podoba Novin. Obracíme se tedy na návrháře stránek, jestli by neměli zájem podílet se na její přípravě. Jaké jsou podmínky? 
Co vás asi zajímá nejvíc je odměna. Bohužel, jako nekomerční server nemůžeme platit penězi, ale nabízíme archivní CD-ROM (který nyní připravujeme) se všemi doposud vydanými čísly IAN (až k číslu 200) a publikaci Hvězdářská antiročenka, kterou vydalo sdružení IAN a Sdružení hvězdáren a planetárií za podpory Ministerstva školství minulý rok. Najdete v ní podpis autorů a nejlepší články z Novin. 
Nové IAN by měly být víceméně jednoduché, aby jejich načtení netrvalo dlouho. Na titulní stránce se budou zobrazovat novinky, odkazy na jednotlivé sekce, tři bannery a další informace. Chcete-li najít inspiraci, podívejte se na stránku Světa namodro. Neradi bychom podobně strohou technickou grafiku, ale styl. Nebojte se obrázků, ale prosíme v rozumné velikosti, aby se modemoví čtenáři nezbláznili. 
Kliknutím na abstrakt článku se zobrazí detail -- zde bude text a obrázky. Celé by to mělo vypadat tak, že se změní jen prostřední pruh -- místo abstraktů článků se ukáže jen jeden -- ostatní menu zůstanou stejná.  Výběr provedeme v redakci demokratickým hlasováním a také zapojíme naše čtenáře. Náhledy prosím posílejte jako PSD, GIF, JPG nebo v nejhorším případě i CDR soubory. Než o nejlepší stránce rozhodneme spolu s našimi čtenáři, zůstanou návrhy anonymní. Teprve po ukončení celé akce se vaše jména odtajní. Nejlepší by bylo, kdybyste "demo" verzi stránek umístili někam na server (můžete i na náš -- pošlete jako ZIP) aby bylo jasně vidět, jak se bude stránka v daném rozlišení a v daném prohlížeči chovat. Neoptimalizujte prosím jenom pro Explorer, mnoho z našich čtenářů nadále používá Netscape a někteří mají dokonce i 3,0 verze obou prohlížečů. 
Uzávěrka je 15. října. Do té doby prosím posílejte svoje náměty na codel@ian.cz jako přílohu k emailu. Pokud nemůžete takto, pošlete URL, kde váš návrh visí. Odkážeme na něj z naší stránky, kde se bude hlasovat. Již nyní se moc těšíme na nové nápady. Chcete-li podrobnější informace,  kontaktuje nás! 
  
redakce IAN