Kresba P. GabzdylMěsíční zastavení 

Tesáky Maestlina R 
Pokud bych měl uvést, jaké služby nabízí měsíčnímu povrchu terminátor, má odpověď by určitě zněla: "kouzla, čáry, magie". Představení, která se na rozhraní světla a stínu odehrávají jsou totiž mnohdy opravdu neobvyklá.  
Nejinak tomu bylo i jednoho parného letního večera, kdy jsem se s dalekohledem "procházel" po rozsáhlé ploše Oceánu bouří. Měsíc zářil nízko nad lesem a obloha byla ještě téměř modrá, když jsem poprvé nedaleko významného kráteru Kepler spatřil stíny ostré jako tesáky. Řada tesáků dlouhá téměř sto kilometrů se nejprve jevila jako dokonalý horský hřbet, avšak po bližším prozkoumání se z něj vyklubala troska kráteru Maestlin R s průměrem šedesát kilometrů. Chudák Maestlin R by dnes byl dozajista nápadnější než blízký Kepler, ale protože je zhruba o dvě miliardy let starší, není se čemu divit, že jeho sláva už dávno pominula. Celý jihozápadní val kráteru je zborcený a dno je zcela vyplněno utuhlým magmatem. Z dávného, poměrně velkého kráteru se tak zachovalo jen torzo v podobě úzké a nespojité hradby valů. Při šikmém osvětlení jsou však tyto rysy neobyčejně zvýrazněny, i když tato scenérie zdaleka nepřipomíná trosky kráteru. Skupina špičatých stínů, která pokračuje ještě dále na sever, než jak je zachyceno na kresbě, ovšem není jedinou zajímavostí v tomto měsíčním zákoutí. Obzvlášť podivně se totiž tvářila i "vyboulenina" táhnoucí se od úpatí valů směrem k západu (na kresbě doleva). Ve výkonnějším dalekohledu a za lepších pozorovacích podmínek by v této oblasti měly být viditelné i úzké brázdy náležící do soustavy Rimae Maestlin. Pokud máte zájem přesně takovou scenérii spatřit, naskytne se vám k tomu příležitost 20. října ve 23:09 SEČ 
 

Pavel Gabzdyl

Kresba autor, coudé-refraktor 150/2250 mm, zvětšení 225x,  col. 45 stupňů, sever nahoře, východ vpravo. Malý kráter ve spodní části kresby je Maestlin E s průměrem 7,5 km.  
 

Meteorologický experiment 11. srpna 1999 

V jednom rameni spirální galaxie slabě svítí hvězda spektrální třídy G2. V zakřiveném prostoročasu okolo ní je na svých oběžných drahách uvězněno devět planet. Všechny planety, ozařované centrální hvězdou, vrhají nekonečné stíny do temného prostoru. Právě se děje něco zvláštního: měsíc jedné z planet se na své dráze dostává mezi centrální hvězdu a svou sesterskou planetu. Ohromný kužel měsíčního stínu se pomalu posouvá prostorem, až dopadne na povrch oné, pozoruhodně modré, planety. Pro její obyvatele nastává na úzkém pásu země úplné zatmění centrální hvězdy - Slunce. Podle jednoho z jejich kalendářů je právě 11. den osmého oběhu Měsíce, roku 1999. V pásu, kam postupně dopadá měsíční stín se shromáždil docela slušný počet lidí. Za bílého dne padá na zem podivně zbarvený soumrak a ochlazuje se. Zatímco lidé vnímají tyto jevy svými smysly, automatické měřicí stanice získávají data za tichého vrčení svých ventilátorků. Stanice jsou celkem tři: v Rakousku, Maďarsku a Rumunsku. V průběhu celého zatmění měří velikost osvětlení a teplotu okolního vzduchu. Pokud všechno půjde dobře, budou výsledkem měření grafy, zobrazující průběhy teploty a osvětlení v závislosti na čase během celého zatmění. 

Jak experiment vznikl? 
Na zatmění Slunce 11. srpna 1999 si Západočeská pobočka ČAS (Česká astronomická společnost) naplánovala značně ambiciózní program pozorování. V evropské části pásu totality se mělo rozmístit 6 pozorovacích skupin, které by prováděly shodné experimenty a pozorování. Síla získaných dat měla být zejména v možnosti porovnání výsledků jednotlivých skupin z různých míst na zemi. Mezi experimenty bylo zařazeno i měření teploty a osvitu v průběhu zatmění. Původně plánovaný počet šesti měření se sice scvrkl na tři, nicméně tato tři měření byla úspěšně realizována. O zkonstruování měřicích stanic byli požádáni dva, patrně ne zcela normální členové (autor je jedním z nich), kteří nakonec svolili a začali vyvíjet patřičné zařízení. 

Technická stránka věci 

  • Finální koncepce měřicích modulů vypadala takto: 
  • měření osvitu fotodiodou s odfiltrováním IR složky slunečního záření 
  • měření teploty miniaturním odporovým čidlem Pt 100 
  • po zapnutí a zahájení měření nastává plně automatický provoz 
  • celý proces je řízen mikroprocesorem; měřený signál z čidel je zdigitalizován 12 bitovým A/D převodníkem a získaná data jsou ukládána do pamětí skapacitou 4 hod. měření při vzorkování po 22 sekundách. 
  • veškeré parametry měření lze nakonfigurovat z počítače; po skončení měření proběhne přenos dat do PC a výsledné grafické zpracování 
Osvětlení bylo měřeno dvěma fotodiodami. Jedna snímala celé spektrum a druhá (s IR filtrem) pouze infračervenou složku slunečního záření. Výsledné osvětlení bylo získáno rozdílem hodnot z obou fotodiod. Čidlo Pt 100 pro měření teploty bylo umístěno v tunelu, kde výměnu vzduchu zajišťoval malý ventilátorek. 
Kromě měření v den samotného zatmění, měla být provedena ještě dvě komparační měření ve dnech před zatměním. Pro komparační měření platily samozřejmě stejné časy a frekvence vzorkování, jako pro měření ostré. Moduly byly umístěny na slunci v otevřeném prostranství a byly zajištěny ve vodorovné poloze. 

Jak měření dopadlo 
Měřicí stanice měly s sebou pozorovací skupiny v těchto zemích: 
Rakousko, Maďarsko a Rumunsko. V tabulce jsou shrnuty základní údaje měření. 

Tabulka 1: Základní data o pozorovacích stanovištích, kde byly umístěny jednotlivé moduly; stručné výsledky měření. 

 
Rakousko
Maďarsko
Rumunsko
Pozorovcí stanoviště
Mattfee
Balaton Boglár
Râmnicul Vâlcea
Zeměpisné souřadnice 47° 58' 35" s.š. 
13° 06' 50" v.d.
46° 46' 51" s.š. 
17° 41' 45" v.d.
45° 03' 19" s.š. 
24° 28' 16" v.d.
Počasí
Oblačno
Jasno, občas mraky
Jasno, občas mraky
Kontakty T1 (UT)
9:18:40
9:25:51
9:38:08
T2 (UT)
10:39:52
10:48:40
11:02:14
T3 (UT)
10:42:11
10:50:52
11:04:36
T4 (UT)
12:04:08
12:12:53
12:25:29
Délka vzorku
22 sekund
22 sekund
22 sekund
Délka měření
900 - 1300 (UT)
900 - 1300 (UT)
900 - 1300 (UT)
Pokles teploty vůči průměru 
během úplné fáze zatmění
4,8° C
6,3° C
8,9° C
Pokles osvitu vůči průměru 
během úplné fáze zatmění
400 krát
-
400 krát
Zpoždění teploty vůči osvitu
11min 44s
5min 8s
8min 4s
Pozn: Středoevropský letní čas (SELČ) = UT + 2 hod. U měření v Maďarsku poklesl osvit na hodnotu pod rozlišovací schopností čidla 

Skupiny v Rakousku a Maďarsku provedli jedno komparační měření den před zatměním, skupina v Rumunsku uskutečnila obě komparační měření ve dnech 9. a 10.8. A jaké jsou výsledky? Prohlédnout si můžete buď sérii grafů (formát .jpg), případně jsou k dispozici kompletní soubory dat (formát .xls pro Excel 7.0 a Excel 97) samozřejmě včetně všech grafů. V grafech si zejména všimněte zpoždění minima teploty za minimem osvitu. Velmi zajímavé je též porovnání průběhů teplot a osvitu v den zatmění ze všech tří stanovišť - minima jsou vůči sobě časově posunuta, podle toho, jak měsíční stín nejprve zasáhl skupinu v Rakousku, Maďarsku a nakonec v Rumunsku. Z grafů je též patrné, kdy se během částečné fáze zatmění již začíná projevovat pokles teploty či osvětlení. 
 

Rakousko 11.8. 1999 Maďarsko 11.8. 1999 Rumunsko 11.8. 1999
Tabulka 2: Kompletní výsledky měření včetně grafů (.xls, .jpg) 
 
Rakousko
Maďarsko
Rumunsko
Kompletní soubory 
dat (.xls)
Rakousko.xls 273 kB, (Excel 97) 
Rakousko1.xls 267 kB, (Excel 7.0)
Madarsko.xls 273 kB, (97) 
Madarsko1.xls 268 kB, (7.0)
Rumunsko.xls 377 kB, (97) 
Rumunsko1.xls 371 kB, (7.0)
Porovnání průběhů 
ze všech stanovišť
Porovnani.xls (Excel 97), Porovnani1.xls (Excel 7.0)
9.8.1999 
osvit + teplota
-
-
Rumunsko1.jpg 
97 kB
10.8.1999 
osvit + teplota
Rakousko1.jpg 
74 kB
Madarsko1.jpg 
89 kB
Rumunsko2.jpg 
86 kB
11.8.1999 
osvit + teplota
Rakousko2.jpg 
100 kB
Madarsko2.jpg 
86 kB
Rumunsko3.jpg 
88 kB
Porovnání průběhů 
teplot za všechny dny
Rakousko3.jpg 
85kB
Madarsko3.jpg 
93 kB
Rumunsko4.jpg 
119 kB
Porovnání průběhů 
osvitu za všechny dny
Rakousko4.jpg 
100 kB
Madarsko4.jpg 
93 kB
Rumunsko5.jpg 
93 kB
Porovnání průběhů 
teplot ze všech stanovišť
Teplota.jpg 
105 kB
Porovnání průběhů 
osvitu ze všech stanovišť
Osvit.jpg 
110 kB
Pozn: Měření teploty bylo navrženo příliš citlivé, což mělo za následek příliš velké výkyvy měřených hodnot, jak je z grafů patrné. Správný průběh by bylo třeba získat vyhlazením celé křivky podél středních hodnot. Nicméně data zde publikovaná jsou skutečná, bez jakýchkoliv úprav nebo filtrace. Pro příští měření je tedy po stránce technické co zlepšovat. 

Na závěr 
Bylo by určitě pěkné podobný experiment zopakovat a měřit více meteorologických veličin s přesnějšími čidly. Vzhledem k tomu, že řada lidí, co viděla úplné zatmění říká, že jednou to rozhodně nestačí - je možné, že se podobná příležitost opět v budoucnu naskytne.