Hicksonovy galaxie 
Důkaz zatím chybí  
Astronomický festival očima účastníka 
Vesmír podle Chandry 
Nová proměnná hvězda 
Jak to vidí Cassini 
 
Spolupracujte s námi! 
  • Byli jste o prázdninách na zajímavé astronomické akci?
  • Navštívili jste některou z hvězdáren?
  • Rozumíte některému z oborů příbuzných astronomii a kosmonautice?
Pak nám o tom napište článek! V Instantních astronomických novinách ho rádi uveřejníme!
  
  
 
  
Hicksonovy galaxie 

Měsíc co měsíc chrlí Vesmírný dalekohled (HST) snímky, které jsou součástí tzv. galerie HST. Hubblovo dědictví, jak se celý projekt jmenuje, sestává z těch nejhezčích a nejzajímavějších snímků, které pak slouží popularizačním a studijním účelům. Na našich stránkách jste se s nimi již setkali, jistě tedy potvrdíte, že obrázky jsou to vždy skutečně nádherné. Dnes se společně podíváme na galaxie, které spolu sdílí rozlehlý kus vesmíru. I když jsou vzdálenosti mezi jednotlivými členy kupy veliké a člověk si je snad ani nemůže představit, pro astronomyKlikněte pro velký obrázek jsou u sebe jednotlivé členky kupy velmi blízko, tvoří tzv. skupinu galaxií. Podíváte-li se do těchto míst pozorným skleněným okem, zjistíte, že se jedná o velmi málo početnou skupinku. Celkem napočítáte jen čtyři galaxie, které jsou ale natolik svázané gravitačními silami, že se v prostoru pohybují a vzájemně se deformují. Je to vlastně velmi monumentální a pomalý tanec, jednotlivé krůčky se dějí v řádu milionu roků a můžete si být celkem jisti, že letmý pohled by vám k jejich odhalení určitě nestačil. 
Jediným sporným členem celé kupy je spirální galaxie poblíže středu snímku. Ta může být jen velmi vzdáleným objektem, který se nám do záběru pouze promítá. Protáhlá spirální a největší galaxie (HCG 87a) se nám ukazuje téměř přesně z boku. Její tvar odpovídá gravitačnímu deformování menší eliptickou galaxií, kterou naleznete v pravé části obrázku, jako by vnořenou do galaxie větší. U té si můžete dobře prohlédnout také tmavé pásy hmoty, které se přes ni táhnou. Astronomové věří, že v jádře obou galaxií sídlí těžké černé díry, které mohou za občasná zjasnění -- obě členky jsou tzv. aktivní galaxie. Třetí -- HCG 87c -- v sobě skrývá oblasti, kde doposud vznikají hvězdy. Všechny členky spolku jsou k sobě natolik blízko, že se vzájemně ovlivňují také v tvorbě nových objektů, většinou stelárních. 
 

Klikněte pro velký obrázek
Intimní zátiší galaxií najdete v souhvězdí Kozorožce ve vzdálenosti přibližně čtyř stovek  milionů světelných let od Země. 
 
Snímek, který uvidíte po kliknutí v plném rozlišení, pořídil HST ve čtyřech blízkých infračervených filtrech tak, aby jej bylo možné složit do barevné kompozice. Modré oblasti v galaxiích zachycují místa, kde vznikají mladé a horké hvězdy, tmavý pás u největší z nich pak znamená, že tudy světlo vzdálených hvězd neprojde vrstvou mezihvězdného materiálu.  
 
 
 
  
Místo dopadu...Důkaz zatím chybí 
 
Jistě si vzpomínáte: 31. července dopadla sonda Lunar Prospector do jednoho kráteru na Měsíci poblíž jižního pólu Měsíce. Místo dopadu bylo vybráno tak, aby se nacházelo ve stálém slunečním stínu. Pak tu byla jistá pravděpodobnost, že sonda po nárazu vymrští oblak hornin smíchaných s ledem (pokud je tam ovšem uvězněn v horninách) -- nu a citlivé detektory kosmického i pozemních dalekohledů zaznamenají vodní páru nebo její produkty po ozáření Sluncem. 
K nárazu došlo podle plánu a nyní jsou na stole i první analýzy. Vyplývá z nich, že žádné přímé důkazy o existenci vody na Měsíci tento experiment neposkytl. Analýza spekter z Hubblova kosmického dalekohledu a obřích pozemních teleskopů na McDonaldově observatoři a pomocí dalekohledu Keck I ale ještě pokračuje, takže naděje na úspěch tu stále ještě je. Ale i kdyby už žádná nebyla, nezapomínejme: neexistence důkazu ještě není důkaz neexistence! 
 
Podle tiskové zprávy Jet Propulsion Laboratory
 
 
  
Astronomický festival očima účastníka  
   
Před pár desítkami hodin skončil Astronomický festival ‘99, a protože vaše noviny vyzývají čtenáře, aby vám napsali, třeba o nějaké zajímavé akci, které se zúčastnili, tak tedy píši. Nebude to sice žádný pohled odborníka, který by zhodnotil třeba, jak se organizačně zdařila atd. Je to pohled astronoma amatéra, který byl na takové akci poprvé v životě. dr. Sekanina (Foto IAN)  
Začátek byl docela napínavý, protože jsem se o festivalu dozvěděla, až když počet přihlášených dosáhl maxima, přesto jsem neváhala a v pátek vyrazila do Brna. A vyplatilo se -- bylo "povoleno" ještě pár účastníků navíc. Vzhledem k tomu, že jsem dojížděla až z Prahy, zúčastnila jsem se pouze pátečního a sobotního programu festivalu (kdy si myslím že byly ty nejzajímavější přednášky).  
Jak jistě víte, festival byl uskutečněn k příležitosti blížícího se konce druhého tisíciletí, přednášky se týkaly shrnutí daného oboru za posledních sto let. Přednášejícími byly významné osobnosti české a slovenské astronomie. Jen byl trochu problémy s časem, většinou se nestihlo říct vše co bylo v plánu. Především někteří "astronomové-senioři“, kteří měli navíc problémy s uspořádáním svých folií (které promítali na kopuli planetária).  
S tímto problémem se velice dobře vypořádal matematický mozek J. Vondráka, který velice zajímavě povídal o tak nezáživném oboru, jako je astrometrie. Dobře připravená a velice zajímavá byla také přednáška "mladého“ J. Palouše o galaktické a extragalaktické astronomii, která vyvolala řadu dotazů a rozpoutala zajímavou diskusi. Škoda jen, že nebylo více času. Třeba příště dají organizátoři více prostoru právě pro takovéto spontánní debaty. Stejně zajímavá a řadu otázek rozpoutala přednáška  J. Langra o kosmologii. Tento obor astronomie zaznamenal asi nejpřekotnější vývoj. 
Panelova diskuze (Foto IAN)Perfektně přednesená byla prezentace o IAN Jiřího Duška. Jak sám naznačil, někteří astronomové si myslí, že zde jsou neseriozní zprávy -- či klepy? Ale my sami dobře víme, že informace jsou zde zaručeně čerstvé a pravdivé, pouze jsou psány  "stravitelnou formou", kterou oslovují především mladé lidi, což je určitě dobře. Myslím si, že astronomie je jediný obor, kde uznává a podporuje práci amatérů. A vůbec, díky těmto novinám jsem se (a určitě nejen já) začala o astronomii hlouběji zabývat.  
Ale vraťme se k festivalu. Zajímavé bylo i povídání J. Koláře o "světelném smogu". Škoda jen, že zúčastněných bylo málo, protože se konala v době oběda. Dobrá byla také poznámka J. Grygara "o chronické alergii astronomů vůči astrologům", kdy zatmění Slunce bylo v naší televizi komentováno právě astrology! Naopak výborně se s tímto vypořádala Slovenská televize, která k této příležitosti natočila i krátký dokument s Jurou Grygarem a V. Rušinem, jehož premiéry jsme byli svědky. Režisér tohoto pořadu měl velice dojímavý přednes, kdy po dlouhé spolupráci s astronomy se díky nim naučil občas odpoutat od pozemských problémů a zvednout hlavu ke hvězdám.  
V průběhu celého festivalu panovala příjemná atmosféra, pro mně to byl nezapomenutelný zážitek, ale hlavně příležitost setkat se s takovými osobnostmi tváří v tvář. Jen škoda, že akce tohoto druhu se uskutečnila díky blížícímu se třetímu miléniu, snad budou v budoucnu častější. 
A co říct závěrem? Kromě pěkného zážitku jsem si odvezla, díky výkonné klimatizaci, i pěknou angínu. 
  
 

 
  
Vesmír podle Chandry 
 
Když se při premiéře nového pořadu Astronomický rok 2000 autor Zdeněk Pokorný zeptal Jiřího Grygara, co si myslí, že se v roce 2000 určitě stane, dostalo se mu odpovědi, že se zřejmě dočkáme mnoha zajímavých objevů ze sondy Chandra, která byla nedávno vypuštěna do vesmíru. A s největší pravděpodobností měl pravdu. Tato rentgenová laboratoř totiž učinila dva významné objevy hned při testovacích pozorováních. 

  Cas-A v ruznych oborech (NASA/IAN)
Na přiloženém obrázku vidíte „červenou bublinu plnou filamentů“ a malý modrý flíček. Co je tedy na těchto snímcích nového? Pokud si na ně kliknete, dostane se vám většího rozlišení, které v případě prvního objektu odhalí nádhernou podívanou na pozůstatek po supernově v Kasiopeji – Cas A. Klikněte pro větší rozlišení Cas-ATuto bublinu velmi horkého materiálu nám na obloze zanechala supernova, jež explodovala roku 1572 a kterou pozoroval i Tycho Brahe. Pozorovaný plyn, je expandující materiál, ze kterého byla původně složena hvězda progenitor, tedy předchůdce supernovy. Po celou dobu bylo nezodpovězenou otázkou, jak vlastně hvězda skončila. Byla rozmetána na kusy nebo po ní zbylo malé degenerované jádro, kterému se říká neutronová hvězda? Psát tento příspěvek před Chandrou, asi bych uvedl, že odpověď je ve hvězdách. Dnes ale víme, že nová kosmická sonda pracující v rentgenové oblasti spektra nám zřejmě právě odpověděla. Na detailním snímku si můžete všimnout, že kousek od pomyslného středu rozpínání materiálu naleznete slabou hvězdičku. Přesněji řečeno tečku, která může vypadat jako zhustek hmoty, nebo nápadnější zjasnění expandující látky. Není tomu tak. Astronomové se domnívají, že právě toto je hledaný zbytek po supernově. 
Na dalším obrázku je mozaika zdroje Cas-A nejprve v rentgenovém oboru tak, jak jej nasnímala Chandra, vedle potom ve viditelném oboruKliknete pro veti rozliseni kvasaru PKS 0637-752 spektra tak, jak byste jej mohli vidět okem, předposlední je v infračerveném a poslední v radiovém oboru. Na rentgenovém snímku jsou vidět dvě rázové vlny (přibližně kruhová zjasnění), vnější, poblíž okraje mlhoviny a vnitřní, přibližně v polovině vzdálenosti od středu do okraje, která je zřejmě způsobena interakcí vyvrženého materiálu s mezihvězdnou látkou. Ve viditelném oboru nejvíce září oblasti zahřáté na asi deset tisíc stupňů a domníváme se, že obsahují těžké prvky, vymrštěné při explozi. Infračervený snímek nám ukazuje, jak vypadala situace kolem progenitora před výbuchem. Mapa, kterou tento obrázek ukazuje totiž popisuje rozložení prachu kolem hvězdy v interakci s horkým rozpínajícím se plynem. Konečně poslední radiový obrázek nám prozrazuje, jak se pohybují vysoce energetické elektrony po spirálách kolem siločar magnetického pole. 
Na druhém obrázku -- hned vedle bubliny -- je malá modrá skvrnka. Jedná se o vzdálený kvasar PKS 0637-752, který najdete na jižní obloze poblíž jižního nebeského pólu. Před Chandrou se jevil jako bodový zdroj s náznakem protáhlého výtrysku na radiových obrazech. Teprve družice Chandra s úžasným rozlišením ukázala, jak vlastně kvasar v rentgenovém oboru vypadá. Malý ocásek je skutečně s největší pravděpodobností výtrysk hmoty, za který asi může supermasivní černá díra, sedící v jádru objektu, vzdáleného šest miliard světelných let od Země. 
Podezírám Jiřího Grygara, že když mluvil o Chandře a možných velkých objevech, že už věděl, jak dopadlo testování přístroje a jak výkonná tato kosmická stanice je. Doufejme, že se jeho předpověď splní a příští rok budeme svědky nějakého nového objevu. Protože ty největší objevy jsou takové, které předem předpovědět neumíme. 
 
Podle NASA News