Brambora z nové sklizně 
Sírová pizza á la Jupiter 
Target!
  
 
Spolupracujte s námi! 
  • Byli jste o prázdninách na zajímavé astronomické akci?
  • Navštívili jste některou z hvězdáren?
  • Rozumíte některému z oborů příbuzných astronomii a kosmonautice?
Pak nám o tom napište článek! V Instantních astronomických novinách ho rádi uveřejníme!
  
  
  
Foto Cornell University, JPL a dalsiBrambora z nové sklizně 

Možná si myslíte, že detailní záběry planetek brázdících sluneční soustavu, dokáží pořídit pouze meziplanetární sondy. Pak vás z omylu vyvede největší a nejvýkonnější radar na světě -- Arecibo na ostrově Portoriko. V minulých dnech se mu totiž podařilo na vzdálenost osm a půl milionu kilometrů osahat jednu blízkozemní planetku. A nebylo to poprvé! 
V roce 1990 objevila Eleanor Helene na Palomarské observatoři v Kalifornii malou planetku, předběžně označenou 1990 HD1. Bohužel, záhy zmizela z dosahu přístrojů a znovu se ji podařilo zahlédnout až 13. května 1999 robotizovanému dalekohledu LINEAR v Novém Mexiku (Lincoln Near Earth Asteroid Research Project), takže dostal další provizorní jméno 1999 JM8. Analýza jeho dráhy brzo ukázala, že se na přelomu července a srpna ocitne v dosahu výkonných pozemních radarů, které již několik let astronomové používají k pozorování těles prolétajících poblíž Země. Síly nakonec spojil největší celistvý radioteleskop na světě a speciální radar NASA v kalifornském Goldstone. "Ačkoli Arecibo je mnohem citlivější, Goldstone lze výrazně lépe namířit," vysvětlil tento "sňatek z rozumu" zúčastněný hvězdář Lance Benner z Laboratoře tryskových motorů (JPL). "Každopádně je velkým štěstím, že se podařilo planetku objevit několik týdnů před jejím největším přiblížením, jelikož znovu se obdobná konstelace zopakuje za více než tisíc roků." 

Foto Cornell University, JPL a dalsi
Menší teleskop v Kalifornii, který pokrývá větší část oblohy a může vybraný objekt sledovat po delší dobu, se na 1999 JM8 díval od 18. července do 8. srpna. Portorický radar je nyní čerstvě vybaven vysílačem o výkonu jeden milion wattů. V jeho dosahu se tak ocitá kolem stovky těles z hlavního pásu planetek mezi dráhou Marsu a Jupiteru a také nepřeberné množství blízkozemních asteroidů. Na druhou stranu je nepohyblivý a cíl může pozorovat pouze po omezenou dobu. Arecibo se na 1999 JM8 podívalo od 1. do 8. srpna a astronomové tak dohromady získali 70 až 100 gigabajtů vlastností radarových ozvěn, z nichž se počítačovým rozborem podařilo zrekonstruovat optickou podobu planetky. "Naše nejlepší úhlové rozlišení se pohybuje kolem patnácti metrů na pixel, což je dosud nejostřejší pohled na jakékoli podobné těleso, samozřejmě vyjma meziplanetárních sond." Dodal jeden z členů týmu Jean-Luc Margot. "Abychom dosáhli podobného rozlišení pomocí optického dalekohledu, museli bychom disponovat zrcadlem o průměru několik set metrů. Radar se tak stává mnohem lacinějším způsobem studia blízkozemních těles." Sledovaná planetka byla přitom dál než osm a půl milionu kilometrů, tedy 22krát více než nás Měsíc, a signál vyslaný radarem zpět na Zemi putoval celou minutu. 
Záběry ukazují, že má 1999 JM8 nepravidelným bramborový tvar, o průměrné velikosti tři a půl kilometru. Pokrývají ji krátery od sta metrů až po jeden kilometr. Velká hustota těchto stop po dřívějších srážkách tak ukazuje, že se jedná o geologicky staré těleso, nikoli "čerstvý" úlomek větší planetky. Zaznamenána byla i prohlubeň o šířce zhruba poloviny asteroidu, dosud však není zřejmé, zda se také jedná o impaktní kráter. 
 
Podle tiskové zprávy Jet Propulsion Laboratory
 
  
Sírová pizza á la Jupiter 
  
Jupiterův měsíc Ió na první pohled připomíná pizzu s paprikovou klobásou. Jeho žlutě sýrový povrch rozteklé mozzarelly zdobí ďubky načervenalých vulkanických sopouchů podobně jako drobné plátky pálivé čabajky. Tu a tam najdete zrnko pepře či lístek artyčoku. 
Americká sonda Galileo, která již čtyři roky křižuje prostor kolem největší planety sluneční soustavy, se třetího července přiblížila na pouhých 130 tisíc kilometrů k měsíci Ió. Během setkání, které bylo -- pomineme-li přílet k Jupiteru v roce 1995 -- dosud nejtěsnějším, tak získala fantasticky ostré záběry s rozlišením 1,3 kilometru na pixel. První přiložený snímek ukazuje satelit tak, jak ho spatří na vlastní oči budoucí kosmonauti. Vznikl složením záběru v blízkém infračerveném oboru, zeleném a fialovém filtru. Povrch satelitu tedy ozdobí pastelové barvy jako černá, hnědá, zelená, oranžová a červená. 
Jak už bývá zvykem, mnohem zajímavější je pohled v umělých barvách, jež zvýrazňují kontrast a tak i ty nejmenší detaily. Skvělé úhlové rozlišení totiž dalo na nejnovějších snímcích vyniknout lávovým oblastem a místům, které jsou poprášeny sírovými usazeninami (výřez A). Některé světlé vyvýšeniny (poblíž středu a nahoře) jsou tenké jako vrstva prosvítajícího sněhu (B), jasně červené oblasti, známé i z dřívějších snímků jako řídké usazeniny, se nyní pro změnu ukázaly spolu s lineárními útvary, nejspíš zlomy (výřez C). A nakonec, některé vulkanická centra mají kolem sebe světlé zbarvené výlevy pravděpodobně sírové lávy (D). 
Foto JPL
Už brzo se ale dočkáme ještě hezčích a názornějších záběrů: Počínaje říjnem letošního roku si to totiž Galileo dvakrát prosviští těsně kolem Ió a dost možná, že dokonce proletí samotným proudem částic tryskajících z jednou z vulkánů. Na toto dramatické zakončení své kariéry se ostatně velmi dobře připravuje. Od května do září sonda několikrát prolétla kolem měsíce Kallistó a zásadně tak změnila svoji orbitální dráhu. Ruku v ruce s tím pozemní operátoři předělali programové vybavení, takže je mnohem odolnější vůči rušivému záření z radiačních pásů. Ostatně se o tom přesvědčili na vlastní oči v polovině srpna, kdy Galileo dostalo z ničeho nic pětkrát větší dávku záření, než na jakou bylo konstruováno. Kromě několika chyb, jež ihned opravil palubní software, se vše obešlo bez problémů a už za dva dny observatoř prolétla kolem měsíce Kallistó. 
Setkání s vulkanickým Ió však jednoduché nebude. Odborníci totiž předpokládají, že sonda dostane při těsném přiblížení k Jupiteru takovou dávku záření, že nebude schopná dalšího provozu. Každopádně dvě intimní návštěvy budou stát za to: 11. října proletí pět set kilometrů nad povrchem měsíce a 26. listopadu dokonce jenom tři sta kilometrů daleko! 
 
Podle tiskové zprávy Jet Propulsion Laboratory
 
  
Cil Mars Polar Prospectoru (foto Malin Space Science Systems a JPL)Target! 
  
Čas kvapí a blíží se také přistání další sondy na povrchu Marsu. Po několika měsících analýz byla dokonce vybrána cílová oblast další návštěvy: 76 stupňů jižně a 195 stupňů západně, asi osm set kilometrů daleko od jižního pólu. 
Podle plánu vletí Mars Polar Lander do atmosféry červené planety třetího prosince tohoto roku. Nejdříve se zabrzdí pomocí tepelného štítu, poté bude sestupovat na padáku a těsně před dosednutím, rychlostí jen několik kilometrů v hodině, se zapálí i pomocné brzdící rakety. Na sousední planetě se tak ocitne nová, velmi výkonná meteorologická observatoř. Už v průběhu první minuty pobytu přitom začne vysílat snímky pořízené při sestupu na padáku a také po přistání. 
Cílová oblast byla vybírána po souboji mezi geology a techniky: První skupina samozřejmě chtěla co nejzajímavější oblast, zatímco pro druhou přicházela v úvahu pouze relativně rovná krajina se sklonem do deseti stupňů. Nakonec tedy vyhrála část s několika zvláštními útvary na straně jedné, ale bez jakýchkoli zlomů a Detailni zaber na cast oblasti (foto Malin Space Science Systems a JPL)ostrých vrcholků na straně druhé. Zatím se pracovně označuje jako „modrá oblast“ a má podobu elipsy dlouhé dvě stě kilometrů a široké dvacet kilometrů. 
Mars Polar Lander sem dosedne na konci jara, takže při pohledu sondy zde Slunce nikdy nezapadne a sluneční baterie budou nepřetržitě vyrábět životodárnou energii. Kromě meteorologických měření a snímků, provede pomocí malé laboratoře chemickou analýzu několika vzorků hornin, přičemž se zaměří na hledání vody. Jeho součástí stanice je i malý mikrofon, který nám přinese krátké zvukové záznamy, a také CD s téměř milionem lidských jmen. Od sondy se také těsně před vlétnutím do atmosféry oddělí dva miniaturní penetrátory, které se volným pádem zaboří až dva metry pod povrch planety. Jejich úkolem je provést analýzu hornin a pátrat po přítomnosti vody.  
V současnosti je na cestě k Marsu také další orbitální observatoř, jež se na oběžnou dráhu dostane již koncem září. NASA pak plánuje mise v roce 2001, 2003, 2005 a 2007. K sousední planetě se vydá i západoevropská sonda a na cestě je i japonská laboratoř... Za dvě tři desetiletí se pak dočkáme prvního Marťana z lidského masa a kostí. 
 
Podle zpráv na Internetu