Hvězdným otesánkům chutnají obří planety 
Sádrový trpaslíček v malé zahradě 
Plutonium na cestě k Saturnu 
Poznámky... 
Milionové SETI@home
  
  
  
Kresba Lynette R. CookHvězdným otesánkům chutnají obří planety 

Úsloví, že velké ryby polykají ty malé, platí také ve světě hvězd a planet. Ostatně posuďte sami: V těsné blízkosti více než stovky milionů hvězd v naší Galaxii krouží obří planety o velikosti Jupiteru, případně i hvězdná nedochůdčata zvaná hnědí trpaslíci. Všichni jsou odsouzeni na roli pouhého pamlsku pro svou mateřskou hvězdu. 
Mario Livio a Lionel Siesse ze Space Telescope Science Institute studují hvězdy podezřelé z toho, že kdysi pohltily své planety či hnědé trpaslíky. Tito hvězdní otesánkové se kupodivu prozrazují hned několika způsoby: V jejich světle pozorujeme přebytek infračerveného záření, hvězdy se otáčejí rychleji, než je v kraji zvykem, a jejich svrchní vrstvy jsou silně znečištěny chemickým prvkem lithium. Podle Livia a Siesse, lze tyto nepřímé důkazy zločinného jednání najít u 4 až 8 procent hvězd v Galaxii. To vcelku souhlasí s odhadem zastoupení stálic, v jejichž těsné blízkosti obíhají obří planety. Pokud jsou ještě "naživu", mohou se projevit měřitelnými změnami radiální rychlosti stálice způsobenými periodickým cloumáním obíhající planetou.  
S tím jak hvězdy slunečního typu stárnou, nafukují se na mnohonásobek své původní velikosti. V průběhu tohoto vývoje proto mohou pohltit planety obíhající v jejich bezprostřední blízkosti: Ovšem polkne-li hvězdný obr těleso hmotnější než Jupiter, může to pro něj mít závažné následky. Předně, jak plyne z Liviových výpočtů, bude takový otesánek větší a jasnější než by odpovídalo jeho hmotnosti a stáří. Absorboval totiž do sebe veškerou gravitační energii své bývalé lehké družky. Hvězda se natolik ohřeje, že od sebe odhodí expandující obálku obsahující nemálo prachu, který pak září v infračerveném oboru. Obíhající planeta předá hvězdnému jedlíkovi též moment hybnosti. Tím jej roztočí do otáček vyšších, než předtím. (Obří planety v sobě tají lví podíl celkového momentu hybnosti celé soustavy. Kupříkladu Jupiter se Saturnem obsahují 98 procent momentu hybnosti sluneční soustavy.) A konečně je tu i tzv. lithiová stopa. Tento snadno zápalný prvek bývá ve hvězdách slunečního typu v průběhu vývoje zlikvidován jako první. Nově pohlcené jupiterovské planety však dodají lithium do hvězdných atmosfér a to se pak projeví ve spektru. 
Pro uklidnění dodejme, že v naší sluneční soustavě je planeta Jupiter natolik daleko, že na něj Slunce v nejbližších pěti miliardách let nedosáhne. Nicméně objevy extrasolárních planet jasně dokazují, že řada hvězd vlastní hmotné planety, které kolem nich krouží nesmírně blízko. Mnohé z nich jsou blíž než Země, a dokonce blíže než Merkur! Takové planety jsou již předem odsouzeny k tomu, aby si je jejich mateřská hvězda nejprve upekla a pak si na nich smlsla. Ve světě hvězd proto vládnou poměry snad ještě horší než v pohádkách... 
  

Zdeněk Mikulášek
Podle zprávy STSCI
 
 
  
Portret NTTDF J1205-0744 na vln. delce 1,25 mikronu (foto ESO)Sádrový trpaslíček v malé zahradě 
  
Ne, nemusíte se bát, že bychom se vás pokusili opít nějakou tuctovou novinkou. Ba dokonce vězte, že to, o čem si budeme dnes povídat, je velmi zajímavý objev učiněný Velmi velkým dalekohledem? A proč trpaslíček? Čtěte! 
Pokud byste měli k dispozici nějaký slušný dalekohled, asi byste chtěli brzy vědět, jaké schopnosti vlastně má. Takovým testem je pro astronomy pořízení snímku, na kterém zachytí co možná nejslabší hvězdy. Jistě si pamatujete na tzv. Hubble Deep Field na severní i jižní obloze, které demonstrovaly obrovský potenciál vesmírného dalekohledu. Podobně hluboký snímek pořídil také NTT (čili New Technology Telescope) na La Silla. Cílem experimentu bylo ukázat schopnosti zařízení SUSI (SUperb-Seeing Imager) a SOFI (Son of ISAAC). Tyto přístroje pracují na vlnových délkách odpovídajících viditelnému a blízkému infračervenému oboru spektra. Astronomové ESO (Evropská jižní observatoř) si k pozorování vybrali pole v souhvězdí Pany o velikosti 2,3x2,3 obloukové minuty.  
Při analýze snímků si všimli, že hvězda NTTDF J1205-0744 má velmi velký barevný index. Tedy, že v červené oblasti se jeví mnohem jasnější, než ve viditelné. Možná vysvětlení byla dvě. Buď se jednalo o vzdálený kvasar, až na samém konci vesmíru, nebo o objekt relativně blízký, tedy ve slunečním okolí v Galaxii, ale extrémně chladný, zářící výhradně v infračervené oblasti. K tomu, aby mohli hvězdáři ESO říct, jak to tedy se zajímavým objektem je, bylo nutné pořídit spektroskopická pozorování. Na těch se podíleli krom ESO také pracovníci VLT na hoře Paranal. Spektra, jež získali, potvrdila druhou variantu: Díváme se na těleso, jehož povrchová teplota je extrémně nízká, díváme se přímo na hnědého trpaslíka. 
Srovnani spektra NTTDF J1205-0744 a blizsiho a jasnejsiho hnedeho trpaslika Gliese 229B (foto ESO)Tento druh objektů je ve vesmíru zastoupený podobně hojně, jako je na Zemi šafránu. I naše tabulky, které hnědé trpaslíky obsahují, jsou žalostně chudé. Pozorovat totiž tak slabé a chladné objekty je nesmírně náročné a téměř nemožné ve větších vzdálenostech. Musíte buď cíleně hledat ve velké skupině hvězd (například hvězdokupě), nebo to chce jen nesmírné štěstí -- podobně, jak tomu bylo i v tomto případě. Pokud by dalekohled NTT snímal pole jen nepatrný kus jinde, měli jsme smůlu. 
Hnědí trpaslíci jsou ve hvězdném rodokmenu někde mezi normální hvězdou a velkou planetou jupiterova typu. S hmotností několik desítek jupitera nemají víceméně žádnou šanci, aby se v jejich nitru rozhořeli termojaderné reakce a tak svítí jenom na úkor gravitační energie, kterou získávají smršťováním z původního oblaku prachu a plynu. Díky tomu je jejich povrch zahřán na několik stovek až tisíc kelvinových stupňů, podle toho, v jakém stadiu je zrovna zachytíme. Tito trpaslíci totiž s rostoucím věkem tratí světlodárné teplo a postupně je čeká osud vychladlých černých tuláků, putujících vesmírem.  
NTTDF J1205-0744, který dostal své jméno podle dalekohledu NTT a polohy na obloze (DF jako “deep field“)  se nachází asi tři stovky světelných let od Slunce. Leží asi dvě stě čtyřicet světelných let nad rovinou Galaxie a jeho povrch je zahřátý na sedm set stupňů Celsia. Je to nenápadná "hvězdička", kterou spatří jen nejcitlivější přístroje světa. Je nenápadná a za její objevení vděčíme náhodě. Pro pozemské hvězdáře však znamená mnoho -- říká nám cosi o tom, jak se žije tělesům nacházejícím se na hranici mezi hvězdou a planetou. O tomto stadiu toho víme jen velmi málo a každý nově objevený bratr NTTDF J1205-0744 je pro nás velmi důležitý. Držme si tedy palce. 
  
Podle tiskové zprávy ESO
 
 
  
Prilet Cassini k Saturnu ocima malire (zdroj JPL)Plutonium na cestě k Saturnu 
  
Ve středu 18. srpna, přesně v pět hodin a dvacet osm minut našeho času se sonda Cassini prosmýkla kolem Země a vydala se ke druhé největší planetě sluneční soustavy Saturnu. Milionům, ne-li miliardám lidí celého světa spadl kámen ze srdce, demonstranti sklidili své transparenty a nejsložitější meziplanetární sonda jakou kdy člověk vyrobil, bohužel také s balíčkem 33 kilogramů plutonia, se začala rychle vzdalovat -- bez možnosti návratu -- od Země. 
Podle amerického Národní úřadu pro letectví a kosmonautiku se jednalo o velmi precizní průlet. V ranních hodinách Cassini prosvištěla ve vzdálenosti 1171 kilometrů nad jižní částí Tichého oceánu, poblíž Pitcairnových ostrovů, přičemž ji gravitační pole Země urychlilo o 5,5 kilometru za sekundu. Sonda je v perfektním stavu a tak může směle pokračovat ve své celkem sedmileté poutí k Saturnu. Třicátého prosince příštího roku se ještě setká s Jupiterem a k cíli pak dorazí 1. července 2004. 
Již potřetí tak sonda využila skvělého gravitačního praku (mpeg, 370 kB), metody letu vymyšlené Michaelem Minovichem v šedesátých letech. Sonda, která proletí těsně kolem planety, totiž může od ní získat část její energie; pak bude sonda urychlena a planeta, která tuto část energie ztratila, bude naopak neměřitelně zpomalena. Dva průlety kolem Venuše a jeden kolem Země tak ušetřily zhruba 75 tun paliva... 
 
Podle JPL a dalších materiálů
  
Poznámky o radioizotopovém zdroji sondy Cassini a možnosti ohrožení při průletu okolo Země:  
  
Na počátku svého používání byly radioizotopové zdroje konstruovány tak, aby při havárii a následném návratu do zemské atmosféry shořely. To se také stalo při havárii navigační družice Transit 5BN-3 v roce 1964. I na základě této zkušenosti se konstrukce zdrojů změnila a jsou 
dělány tak, aby přežily průchod atmosférou i následný náraz nepoškozeny a plutonium zůstalo hermeticky odděleno od okolního životního prostředí. Takže při druhé havárii družice s tímto zdrojem (Nimbus B-1 v roce 1968) byl nepoškozený zdroj nalezen v hloubce okolo 90 metrů u pobřeží Kalifornie a recyklované plutonium použito v další misi.  
Draha sondy Cassini slunecni soustavou (zdroj JPL)V nepoškozeném stavu pravděpodobně dopadly, a to nejspíše do moře u chilského pobřeží, i radioizotopové zdroje ze sondy Mars 8. Pravděpodobně píši proto, že kvůli úsporám nevypluly v té době ruské sledovací lodě a telemetrie z poslední fáze letu chybí. Diky tomu byla přesnost určení dopadu zbytku sondy nedostatečná a zdroje nebyly nalezeny. 
Jak už jsem psal, tak konstrukce nynějších radioizotopových zdrojů je taková, že je velmi pravděpodobné, že neshoří v atmosféře a plutonium se v ni neuvolni. Podrobně informace o bezpečnostní konstrukci radioizotopového zdroje a ochrany tablet kysličníku plutoničitého (je v keramické podobě) při možných nehodách je možno přečíst na adrese www.jpl.nasa.gov/cassini/rtg/doetest.htm. 
Sonda Cassini by se při nehodě v době opětovného průletu okolo Země a případném návratu do její atmosféry pohybovala rychlostí mnohem větší než je u umělých těles obvykle. Podmínky, které přitom nastávají se jen těžko testuji a ověřují, takže možnost, že se část kysličníku plutoničitého do atmosféry dostane, není vyloučena úplně. Proto i tato možnost byla NASA a DOE (Department of Energy -- má na starosti radioizotopové zdroje) uvažována a zkoumána. Pokud by k něčemu takovému došlo, byl by rozptýlen ve vysoké atmosféře a pomalu by klesal k zemi většinou do moře. Protože je velmi těžko rozpustný ve vodě, zůstal by většinou vázán v oceánech a půdě a nepředstavoval by žádné riziko. Plutonium se rozpadá rozpadem alfa. Vyzařované alfa částice odstíní i jen velmi malá vrstvička materiálu (třeba obyčejné oblečení).  
Nebezpečí hrozí jedině, když se dostane přímo do lidského těla. Ovšem pravděpodobnost, že by k tomu došlo v popisovaném případě, je minimální. Navíc radiační zátěž by byla menší než je radiační zátěž způsobovaná přirozeným pozadím tvořeným kosmickým zářením či radioaktivními prvky v zemské kůře. Podrobnější informace lze nalézt na adrese: www.jpl.nasa.gov/cassini/rtg/riskframes.htm. 
Podrobný článek o principu, konstrukci, dosavadním i budoucím využití radioizotopových zdrojů na vesmírných sondách jsem připravil pro zpravodaj pražské pobočky ČAS Corona Pragensis, kde snad v nejbližší době vyjde. 
  
Vladimír Wágner
 
 
  
Jediny dosud uloveny mimozemstan SETI@homeMilionové SETI@home 
  
Podle našeho průzkumu se sedmdesát procent z vás zúčastní akce SETI@home -- určitě vás proto potěší zpráva, že již několik dní spolupracujete na největším počítačovém projektu všech dob. Od sedmnáctého května tohoto roku si totiž speciální screensaver instalovalo více než jeden milion lidí a analýze radiového signálu zachyceného radioteleskopem Arecibo na ostrově Portoriku věnovalo na 50 tisíc roků výpočetního času. "Objevíme někdy mimozemský signál? Kdo ví?," komentoval současné úspěchy Louis Friedman, výkonný ředitel The Planetary Society. "Už samotné hledání je ale velký a vzrušující experiment, jenž dává zúčastněným šanci změnit lidskou historii objevem, že nejsme ve vesmíru sami." Zatím bohužel bez úspěchu. Jediným uloveným mimozemšťanem tak zůstává postavička známého Alfa, která se díky hackerům na stránkách projektu objevila začátkem července. 
Do dnešního dne si program SETI@home stáhlo asi jeden milion lidí, z nichž dvě třetiny odevzdali alespoň jeden zkontrolovaný soubor dat a v "soutěži" více než dvou set států je Česká republika na skvělém desátém místě. Zájem o data sbíraná obřím radioteleskopem na ostrově Portoriko je přitom natolik veliký, že poptávka začíná převyšovat nabídku. Proto nyní analytický tým pracuje na nové verzi softwaru, který bude v radiových záznamech hledat mnohem složitější signály. 
Samozřejmě, že naprosto nečekaný zájem s sebou přinesl i zákonité problémy: Centrální počítače v americkém Berkeley například minulý měsíc po několik dní rozesílaly duplikáty radiových záznamů a tak tisíce výpočetních hodin přišly vniveč. Zájem o SETI@home rostl natolik rychle, že počítače nezvládaly kontinuální rádiový záznam z Areciba rozsekávat na malé balíčky zasílané klientům po Internetu. Snad za minutu dvanáct však firma Sun Microsystems věnovala několik superrychlých pracovních stanic, jež dokáží denně připravit asi 200 tisíc jednotek k analýze. Podobných problémů je přitom spousta... Cesta ke hvězdám však nikdy nebyla bez překážek. 
 
Podle zpráv na Internetu