Jedna taková středa 
je nyní bohužel již jenom minulostí, ale jistě tento den zůstane v paměti mnohých snad až do konce života. Určitě se to nebude týkat jen pamětí astronomů nebo lidí, kteří se o astronomii více či méně zajímají. Snad ani nemá význam opakovat zde všechny superlativy, které se objevovaly v souvislosti se zatměním na stránkách tisku a v jiných médiích. Stejně, kdo zažil tento přírodní úkaz "na vlastní kůži", asi mi dá za pravdu v tom, že všechna nej, která by vyšla z našich úst, by byla jen nej, která už známe a která už byla někdy použita. To co se přihodilo na obloze ve středu si zaslouží své samostatné nové nej, jež je vyhrazeno jenom k této příležitosti a přesto nedokáže nahradit pocity lidí, stojících v plném měsíčním stínu. Jistě, existuje v životě mnoho jiných krásných zážitků, ale budeme-li mluvit o jedenáctém srpnu, myslím, že si můžeme dovolit malou okázalost a to z mnoha důvodů. 
Na zhruba dvě minuty si udělalo čas několik milionů lidí současně. Při televizních přenosech např. z olympiády dochází na první pohled k podobné situaci. Rozdíl je v tom, že za zatměním musíte většinou cestovat, často dlouho a nepohodlně. Vynakládáte tudíž nemalé úsilí a to ještě s velmi nejistým výsledkem. 
Když se počasí vydaří, obdivujete krásu neživé přírody místo heroických výkonů lidí nebo krásy osobností. 
Chcete-li spatřit zatmění, musíte se zcela podřídit přírodě a nikoli ona vám. Je to jedna z mála situací kdy, se miliony lidí podřizují s nadšením a v napjatém očekávání. 
Pokud nebydlíte moc daleko od pásu totality, nepotřebujete téměř žádné peníze, Slunce s Měsícem jsou tu jak pro boháče, tak pro chuďasa. 
V průběhu několika minut miliony očí hledí stejným směrem, někam hodně, hodně daleko, kam naštěstí nemůžeme přímo dosáhnout, kde nemáme šanci něco měnit. Daleko od problémů, které si tak usilovně snažíme nepřipouštět, daleko od stereotypů, které z nás dělají žijící stroje, daleko od nás samotných. Na dvě minuty tak daleko ! 
A nemusíte dělat nic, jen se dívat. 
Do maďarského Siofoku u Balatonu jsme dorazili za tmy, když právě začínal nový den. Půlnoc a všude spousta lidí, světel a lejzrů, obchody v provozu, hospůdky, nikdo tu snad nespí. Po delší době jsme konečně našli místo k zaparkování v jedné postranní uličce. Má vůbec smysl ještě usínat? Kolem druhé hodiny se vydáváme k jezeru na odlehlejší místo bez rušivého osvětlení. Obloha je tu skutečně hodně tmavá, posetá stovkami hvězd. Polárka 47 stupňů nad horizontem, na opačné straně nad stromy by tedy mělo být po poledni Slunce. Každý přejede onen směr pohledem. Zimní souhvězdí jsou dávno nad obzorem, bílý den zanedlouho převezme vládu.Vracíme se plnými ulicemi k autobusu. Začíná se zatahovat. Za hodinu už pořádně leje. V osm ráno se na východě mraky trhají, objevuje se modrá. Je téměř jasné, že budeme mít štěstí. V ulicích spousty lidí, většina z nich míří na pobřeží. Na pláži jsem si našel místo mezi porostem fotografických stativů a o jeden jsem ho ještě obohatil. Za chvíli je tu již hlava na hlavě. Na obloze čeká Slunce s Měsícem a dvě helikoptéry rejdící jako vážky nízko nad námi. Před půl dvanáctou se Měsíc jemně dotkl Slunce. Zachytil jsem ten okamžik docela přesně hledáčkem foťáku, ujistil jsem se ještě triedrem. Kupodivu v okolí tato chvíle nevzbudila žádný rozruch. Všichni čekají na ty osudné dvě minuty. Ale spouště fotoaparátů začínají pomalu cvakat. Fáze částečného zatmění probíhá dlouho a v klidu. Čekání nepotřebuje žádný komentář, myslím, že to všichni ví a je to příjemné čekání. Od západu se začíná nasouvat mírná oblačnost. Tyto mraky jsou sledovány s velkými obavami. Ale to se přece na poslední chvíli nemůže stát! Mraky se rychle dostávají ke slunečnímu srpku, který je i přes to velmi dobře vidět. Takže vadit to nebude. Obloha již mírně potemněla. Srpeček Slunce je již  velmi úzký. Někde za zády slyším, myslím v polštině, strohé -- "ještě tři minuty". Lidé kolem vstávají z trávníku. Slunce má tvar malého zářivého obloučku. Sice s obtížemi, ale dá se na něj kouknout i bez filtru. Dívám se kolem sebe na kovově potemnělé tváře a trávu, jestli neuvidím letící stíny. Filtr  jsem sundal s teleobjektivu už před chvílí. Teď už jde jen o desítky sekund. Během několika chvil se objevil zářivý diamantový prsten s drahokamem vlevo dole. V tom okamžiku se z davů ozval téměř současně vzdech úžasu. Drahokam intenzivně září, ale jeho jas postupně rychle zeslábne, jakoby najednou vyhasl. Vzápětí jej však střídá úkaz neméně překvapující -- rozzářená korona. Opět slyším úžas stovek lidí, který je vystřídán obrovským potleskem. Poprvé slyším potlesk lidí na adresu někoho jiného než lidí. Ty dvě a půl minuty jsou tady. Dvě a půl minuty beze slov s rozářenými tvářemi a očima, které hledí někam hodně daleko. Obloha není rozhodně úplně tmavá, není ani taková, jako za úplňku. Zdá se mi, proti očekávání, že je hodně světla, ale vše má zvláštní, snad jakoby ocelový nádech. Vlevo od Slunce vidím zřetelně Venuši. Bohužel, díky mrakům nevidím Merkur ani žádné jasnější hvězdy. Koróna je velmi jasná, zdá se mi u okraje Měsíce s růžovým nádechem. Okraj sám je při zvětšení velmi ostrý a kontrastní, zdál se mi oranžově-růžový a dobře jsem viděl, že se jeho jas  na různých místech zesiluje a zeslabuje. Tento jev byl dosti nápadný. Severní obzor -- celý nádherně červený. Ty dvě a půl minuty uplynuly rychle. Rozzářil se opět diamantový prsten s drahokamem vpravo nahoře, částečné zatmění pak proběhlo už bez většího zájmu kohokoli přítomného. Ve stínu pod stromy jsem si všiml desítek úzkých srpků.  
Ty dvě a půl minuty byly strašně krátké!!    
  
Již s odstupem času Roman Koutný
  
  

Příchod měsíčního stínu - live 
Sme jedna astronomicko amatérska partia z Trnavy. Až sa Vám náš príspevok zapáči možete ho uverejniť. Naše stanovisko pri zatmení bolo na rakúsko-maďarskej hranici, na ceste k mestu Sombathely, takmer úplne v strede pásu totality. Fotografie som robil na Praktiku PLC2 s teleobjektívom 600mm. Počas čiastočného zatmenia bol na objektíve ešte telekonvertor 2x a filter - film z osvitovej jednotky. Bola vykonaná séria expozícií 1/125s v 10-15min. intervaloch(presné údaje k dispozícii), počas úplneho zatmenia séria snímok s klesajúcim expozičním časom od 1 po 1/125s. Po úplnom zatmení som spravil už len 4 snímky (došiel film, nejako som sa pri fotení koróny zabudol). Film Kodak Gold 100ASA. Fotografie som zoskenoval a upravil do série v graf. programe.  
  

  
Videokamera bola otočená v smere očakávaného príchodu tieňa (mpeg, 580 kB). Automatika bola nastavená tak, aby sa mohla meniť len clona a vyváženie farieb bolo napevno na vonkajšie svetlo, aby bolo zotmenie zrejmé (nastavenie z brucha, ale ukázalo sa dobré). Digitalizácia cez AVmaster zríchlenie 10x uloženie do mpg1 120kB/s. 
Ing. Miroslav Magula 
  
Jak to prožíval meteorolog v práci? 
Místo: Hradec Králové, pobočka ČHMÚ 
Den: 11.8.1999 
  
Ve středu jsem se hned po příchodu do práce trochu zděsil. Podíval jsem se na předpověď modelu Aladin, na Meteosat a na Cerad a nevypadalo to vůbec dobře. Studená fronta si to valí přes Německo k jihovýchodu. Vědělo se o ní už několik dní předem, je ale vždycky problém odhadnout rychlost jejího postupu a kdy kam dorazí. Tak nějak tiše jsme doufali, že by třeba mohla zpomalit, ale ve středu ráno na to vůbec nevypadala. Naopak s postupem času se "probírala ze spánku" a oblačnost na ní začínala zesilovat. U nás, tj. před frontou, většinou polojasno až oblačno, to by ještě na tu bídu šlo, hlavně že není deka přes celou republiku. Ale Aladin nedával pro severozápadní Čechy velké šance, fronta měla být kolem 12 UTC až někde u Prahy. A pak začaly telefony. Lid český se probudil, viděl venku tu chaoticky vypadající oblačnost, zvedl telefon a ptal se na počasí. Co říci? Dávali jsme lidem z našeho regionu šanci kolem 50 procent, že by mohli něco vidět, ale spíš jen dírami v oblačnosti. Pak jsme se rozhodli vsadit na Aladina a na to, že fronta nezrychlí, že do 12 UTC dojde opravdu jen k té Praze. Ze severozápadního Maďarska volala naše kolegyně z práce, Stáňa, že prý tam mají zataženo a nevědí, jestli se nemají sbalit a zkusit se ještě dostat jinam. Ale kam? Těžká rada. "Stáňo, tady jsme vsadili na Aladina. Ten model znáš a jestli mu věříš, zůstaňte tam, kde jste. Mělo by se to protrhat, ale i tak to bude trochu sázka do loterie, úplně čistá obloha nebude." Rozhodli se zůstat. Za chvíli volal rozhlas Hradec Králové, chtěli přímý vstup do vysílání po telefonu. Stručná informace o počasí, stačil jsem ještě naposledy varovat lidi před přímým pohledem do Slunce bez filtrů. Snad to pomůže a nikdo nepřijde k úhoně. A další telefony a telefony... 
V jedné klidnější chvilce jsem poslal mailem do redakce IAN krátkou informaci o tom, čeho by si měli za této situace všímat ti, kteří se rozhodnou jít pro meteorologické informace přímo na server ČHMÚ. Za chvíli ale přišla z IAN jobovka. Na server ČHMÚ prakticky není možné se dostat. A je to tady. Linky nestíhají. Kromě informací pro zatmění samozřejmě musí jít po těch linkách normální provoz a ten má prioritu. Jediná možnost -- stáhnout alespoň něco po Intranetu (ten šel celkem bez problémů) k nám do Hradce a poslat to mailem do redakce IAN. Jejich server je přeci jen o poznání přístupnější. Bleskově se s panem Novákem domlouváme na tomto postupu. Posílám Meteosat, Cerad a Aladina a pak každou hodinu Meteosat a Cerad. Fronta už je na Krušných horách, v Německu prší, v severozápadních Čechách se zatahuje. A do toho pořád telefony a telefony... 
Kolem začátku zatmění už mám prsty snad zauzlované, ale teď už toho na počasí asi moc nevymyslím. Navíc začíná být problematické dostat se i na IAN. Tak beru svářečské sklo a jdu se ten den poprvé podívat na Slunce. Zatím nic moc, velká oblačnost. Ale na západ od nás je v oblačnosti docela pěkná díra. Zkouším znovu IAN, ale už bez šance. I telefony jsou zticha. Pak asi hodinu běhám z terasy naší pobočky k počítači a zpátky, ale už je celkem klid. Nad námi díra v oblačnosti, všude podle obzoru kupovitá oblačnost. Sešeřilo se, začalo poletovat zmatené ptactvo tam a zpátky, někde v sousedství začal kokrhat kohout, ale někdo ho rychle uťal. Jinak zvláštní osvětlení a TICHO. Ještě kouknu na hodinky, je maximální fáze zatmění. Poslední pohled svářečským sklem na Slunce. Potom kafe a znovu k počítači, ale už je klid. Server ČHMÚ se pomalu vzpamatovává, ale měl několik set přístupů za hodinu. Na to linky stavěné nebyly. Poučení pro příště. Zatahuje se, dokonce se objevuje přeháňka. Fronta je tady. Teď už klidně může. Dovídám se, že v Praze měli opravdu smůlu. Aladin vyšel, do maximální fáze zatmění došla fronta k Praze. Na jednu stranu je lituju, že nic neviděli. Z té profesionální stránky ale radost, Aladin se dnes opravdu "vytáhl". 
12.8.1999: Volala Stáňa, už z domova. Nakonec zůstali tam, co byli a udělali dobře, viděli všechno. V dalších dnech se dovídám, že další naši kolegové také cestovali za zatměním, vesměs jim to také vyšlo. Ti, kteří měli laptop a možnost spojení přes Internet tam dokonce dělali jakési meteorologické "brífinky" pro veřejnost. Vesměs se drželi předpovědi Aladina a vesměs udělali dobře.  
Takže ještě jednou -- díky Aladine. 
  
Ladislav Metelka
  
  
  
Bulharsko 
V klínu Bulharska u Rumunských hranic a Černého moře procházel pás totality také. Podrobně jsem si toho všiml asi deset dní před začátkem zatmění, kdy se počasí pro střední Evropu tvářilo dost nevyzpytatelně. Hledal jsem způsob, jak se tam dopravit. Sehnali jsme poslední letenky a 
ubytování v pásu totality v Albeni. Na místě už bylo poměrně hodně nadšenců včetně západočeské skupiny astronomů. Následně přicestovali autem studenti ze zlínské hvězdárny. 
Pro samotné pozorování jsme zvolili vesnici Kamen Brjag. Po celou dobu bylo nádherné počasí a útesy v místě pozorování umocňovaly atmosféru. Očekávání velkého divadla prožíval každý jinak. Nikdo se šel vykoupat do průzračných vln, jiný provázel úbytek paprsku bubnováním, kytarou či nadšenými výkřiky, další se věnoval osvětové činnosti u dalekohledu. Bulharská TV udělala v přímém vstupu krátký rozhovor těsně před totální fází se studentem Martinem. 
A pak to přišlo. Kohouti ve vsi se rozkokrhali. Ochladilo se a pozorovali jsme rychle se přibližující stín. Sotva stíháme sundat z dalekohledu clony, maečat spoušť, sledovat okolí a přitom si vychutnávat drama dvou nebeských herců. 
Je po všem a bezpochyby to stálo zato. 
Tomáš Červinka
 
  
Maďarsko 
Dovolte, abych i ja prispel ke ctenarske sbirce zprav z pozorovani. Jako ostatni pozorovatele, kteri si vybrali pro sledovani ukazu pas totality v zapadnim Madarsku, i ja jsem si prozil celou skalu pocitu od obav přes zklamani az zoufalstvi k nadeji a finalnimu nadseni v uzke vazbe na promeny tamni oblacnosti. K prikladane animaci: jedna se o sekvenci grabovanych zaberu (kartou av master) porizenych obycejnou spotrebni videokamerou sony (hi8) na kopci u madarskeho Sarvaru (snad se to cte skoro jako 'shareware' ;-)), jenz lezi na rece Raba. V pocatecnim - castecnem stadiu zatmeni, bylo navíc bylo uzito magnetickeho disku z 5.25" diskety polaroid jako filtru (vystrizene kolecko z diskety bylo brutalne nalepeno k objektivu izolepou; rozptyl svetla kolem slunce ukazuje na texturu magnetickych kristalitu diskety...). amaterskost cele produkce je zretelna i v tom, ze ani pri editaci sekvence se mi nepodarilo slunce udrzet na jednom miste a trochu v case poskakuje. 
  
Jaroslav Valach