Turín/Tuřín aneb "šuplíky" na planetkové katastrofy 
Turínská škála 
Ďábel se vrací  
Starý desky jsou hezký aneb 1999 AN10 potřetí a naposled 
Cesta na Mars! Na prodej! 
XVI. Ebicykl (Memorial Vaclava Slavika)
  
 
  
Snimek Milose Ticheho ukazuje Richarda Binzela (cast) demonstrujiciho v Turine Turinskou skalu (celou)Turín/Tuřín  
aneb "šuplíky" na planetkové katastrofy 
  
Severoitalské město Turín je od letoška proslulé nejen turínským plátnem, údajným otiskem těla Ježíše Krista na plátně, uloženém ve zdejší katedrále, ale jeho jméno nově nese i turínská škála -- stupnice pro vyjádření rizik spojených s asteroidy a kometami, jež se mohou srazit se Zemí. 
Turínskou škálu (The Torino Scale) představil poprvé astronomům -- odborníkům na výzkum blízkozemních těles, její autor Richard P. Binzel, profesor Massachusettského technického institutu (MIT) v Cambridge, na IMPACT workshopu, pracovním setkání věnovaném právě planetkám a kometám v blízkosti Země, s nimi spojenými hrozícími katastrofami a možnostmi, jak jim čelit. Konal se právě v Turínu od 1. do 4. června 1999. Veřejnosti byla turínská škála po úpravách představena letos v červenci. 
Turínská škála má být pro planetky tím, čím je Richterova stupnice pro hodnocení zemětřesení. Vychází jednak z velikosti a rychlosti dané planetky (tedy kinetické energie), a jednak z pravděpodobnosti, s níž se daný objekt (planetka nebo kometa) může srazit se Zemí. Má stupně od 0 do 10, v barevném grafickém provedení od bílé do červené. Kosmické těleso ohodnocené stupněm 0 prakticky nemá možnost způsobit na Zemi jakoukoliv škodu, těleso označené 10 znamená celosvětovou klimatickou katastrofu. Jednička zahrnuje události zasluhující pečlivé sledování a je vyznačena zelenou barvou naděje. Blízká přiblížení, označovaná jako 2 až 7 v žluté a Turinska skala v graficke podobeoranžové, zahrnují rozsah od "události zasluhující pozornost" až po "hrozící událost". Jisté kolize, nacházející se v nejnebezpečnější, červené části škály označené 8 až 10, jsou v závislosti na velikosti tělesa děleny na lokální, regionální a globální. Turínská škála je zamýšlena hlavně pro komunikaci s médii a veřejností, pro jasnější dělení či škálování potenciálních nebezpečí spojených s možnými srážkami Země s kosmickými tělesy. Jak říká Richard Binzel, který na tvorbě škály pracuje již pátý rok: "Je velmi těžké hovořit k široké veřejnosti o velmi nízkým pravděpodobnostech... Zato když oznámíte obyvateli Kalifornie, že zítra mu hrozí zemětřesení stupně jedna, či stupně šest, bude určitě reakce úplně odlišná." Přiznává též, že při vytváření škály byl jak v roli astronoma, tak sociologa. Autor turínské škály i někteří další astronomové vyzdvihují její potřebnost v době, kdy obrovským tempem přibývá nově objevených Zemi blízkých planetek. Jiní jejich kolegové považují škálu za příliš složitou, v některých bodech spornou, a uvažují o jejím zdokonalení. Koneckonců je to první ucelený pokus něco podobného vytvořit. 
Zatím se však pohybujeme pouze ve stupni 0. Patří sem všechny doposud objevené blízkozemní objekty. Jen dvě tělesa, původně aspirující na stupeň 1, asteroidy 1997 XF11 a 1999 AN10, byly po získání následných přesných měření poloh, nalezení na archívních snímcích z předchozích let, přepočtení dráhy a přehodnocení pravděpodobnosti kolize se Zemí, odsunuty zpět do kolonky 0. Naštěstí pro lidstvo. 
  
Hvězdárna a planetárium České Budějovice s pobočkou na Kleti
  
Turínská škála
Planetka nás nijak neohrozí
0 Pravděpodobnost kolize je nulová, resp. menší než pravděpodobnost, že se s námi náhodou srazí v průběhu několika dekád jiný podobně veliký, avšak dosud neznámý objekt. Tato hodnota se také dává jakýmkoli malým tělesům, která při srážce se Zemí neproniknou až na povrch a shoří v atmosféře.
Planetka vyžaduje naši pozornost
1 Pravděpodobnost srážky je extrémně malá, zhruba stejně veliká jako, že se s námi náhodou v průběhu několika dekád srazí jiný podobně veliký, avšak dosud neznámý objekt.
Planetka vyvolávající znepokojení
2 Blízký, avšak ne neobvyklý průlet. Pravděpodobnost kolize je velmi malá.
3 Blízký průlet, s pravděpodobností jedno a více procent kolize vedoucí k lokální destrukci.
4 Blízký průlet, s pravděpodobností jedno a více procent kolize s regionální destrukcí.
Nebezpečná planetka
5 Blízký průlet, s vážnou hrozbou kolize vedoucí k destrukci menšího regionu.
6 Blízký průlet, s vážnou hrozbou globální katastrofy.
7 Blízký průlet s velmi velkou hrozbou globální katastrofy.
Jistá kolize
8 Kolize vedoucí pouze k lokální destrukci. Taková událost se někde na Zemi stane jednou za padesát až tisíc let.
9 Kolize vedoucí k regionální devastaci. Taková událost se stane jednou za tisíc až sto tisíc roků.
10 Kolize vedoucí ke globální katastrofě. Taková událost se stane jednou za více než sto tisíc roků.
 
   
Kresba JPL/NASAĎábel se vrací 
  
V noci z úterý na středu, přesně 18. srpna v 5 hodin a 28 minut našeho času, proletí poblíž Země meziplanetární sonda Cassini. Po úplném zatmění Slunce, smršti padajících hvězd a pátku třináctém se tak na obzoru objevila další hrozba: Sonda se podle plánu prosmýkne kolem naší planety ve vzdálenosti pouhých 1 166 kilometrů nad jižní částí Tichého oceánu. Pokud však dojde k nečekané nehodě, zřítí se do atmosféry a popráší nás radioaktivním a prudce jedovatým plutoniem.  
Americká sonda Cassini se západoevropským přistávacím pouzdrem Huygens vyrazila na cestu vesmírným prostorem v říjnu 1997. Už na začátku ale tato nejsložitější a také nejdražší meziplanetární mise dostala do vínku nepříjemný handicap: k dosažení planety Saturn neměla dostatečnou rychlost. S tím samozřejmě pozemní operátoři již dopředu počítali, takže sondu v ceně 3,4 miliardy amerických dolarů navedli k několika bližším planetám sluneční soustavy, jejichž gravitační pole Cassini při průletu vždy o trochu urychlilo. V minulých letech postupně dvakrát využila gravitačního praku Venuše (duben 1998, červen 1999), nyní proletí kolem Země a v prosinci 2000 kolem Jupiteru. Na dveře hlavního cíle zaklepe už v roce 2004. Saturn a suitu jeho měsíců bude studovat následující čtyři roky. Západoevropská sonda Huygens přitom hned zpočátku proletí atmosférou největšího satelitu Titanu a dost možná přistane i na pevném povrchu. 
Průlet Cassini kolem Země operační tým využije k testování devíti z dvanácti vědeckých přístrojů. V plánu je pozorování jak naší planety (např. magnetického pole), tak i snímkování Měsíce. Vědecké záběry jsou však v hromadných sdělovacích prostředcích zastíněny obavami nejrůznějších aktivistů z možné srážky sondy se Zemí a zamoření atmosféry jedovatým plutoniem. Cassini totiž s sebou veze trojici termoelektrických generátorů s třiceti třemi kilogramy oxidu plutoničitého. Daleko od Slunce, u Saturnu, jsou totiž jediným myslitelným zdrojem životodárné elektrické energie. Není bez zajímavosti, že podobné obavy a také menší demonstrace se objevily i při startu v říjnu 1997. 
Kresba JPL/NASAVe skutečnosti je jejich celková radioaktivita srovnatelná s tím, co bylo za poslední dvě desetiletí uvolněno z podzemních nukleárních výbuchů. Riziko kolize se Zemí přitom odborníci NASA odhadují na pouhou jednu miliontinu. Ostatně v listopadu 1996 shořela v zemské atmosféře ruská sonda Mars 8 s podobnými generátory a nestalo se vůbec nic. Obdobný zdroj energie přitom Američané použili již v 27 nejrůznějších výpravách, včetně veleúspěšné dvojice Voyager 1 a 2 a Galileo. Ostatně ani jim nic jiného nezbývá: Kdyby byla sonda Cassini odkázána na sluneční panely, pak by jejich velikost odpovídala šesti tenisovým kurtům...  
A jaká je přesnost navedení Cassini na optimální dráhu? Při prvním průletu sondy kolem Venuše došlo k odchylce zhruba jeden kilometr od ideálního případu, při druhém v červnu tohoto roku pak k chybě pětkrát větší. Pro srvnání, v roce 1990 se o Zemi ve vzdálenosti 950 kilometrů otřela mise Galileo s odchylkou osm kilometrů a v roce 1992 při přiblížení na pouhých tři sta kilometrů s chybou tři čtvrtě kilometru. Cassini se přitom prosviští třikrát dál než se pohybuje takový Hubblův kosmický dalekohled. V tomto případě je tedy riziko rozumně vysoké. 
 
Podle JPL a dalších materiálů
 
 
  
Kresba JPLStarý desky jsou hezký  
aneb 1999 AN10 potřetí a naposled 
  
"Starý desky jsou hezký, starý desky nepatří do popelnic, starý desky patří na gramofon." Tak tímhle sloganem kdysi dávno ohlašovala rozhlasová stanice Vltava vysílání archívních písniček. Ale stejně jako by se neměly vyhazovat gramofonové desky, ač je za chvíli nebude kde přehrávat, tak je třeba uschovávat i staré fotografické desky z astronomických archivů, protože i ty mohou být k lecčemu užitečné. Právě na základě nyní nalezených archívních snímků z roku 1955 byla přepočtena dráha planetky 1999 AN10 a ukázalo se, že těleso obviňované z hrozící srážky v roce 2027, je v tom nevině. Ale popořádku. 
Planetku 1999 AN10 objevil americký projekt LINEAR 13. ledna 1999. Výpočet dráhy ukázal, že se jedná o planetku typu Apollo a vzhledem k tomu, že se může přiblížit k Zemi na méně než 0,05 astronomické jednotky, byla zařazena mezi tzv. potenciálně nebezpečné asteroidy. Poté skupina italských astronomů spočítala, že planetka se 7. srpna 2027 může velmi těsně přiblížit k Zemi, a toto těsné přiblížení nevyloučila, ba naopak potvrdila i pozorování získaná po konjunkci planetky se Sluncem a jejím návratu na ranní oblohu v květnu letošního roku. Minimální možná vzdálenost od Země byla spočtena na cca 39 tisíc kilometrů a navíc tato dráha indikovala další těsná přiblížení v letech 2039, 2044, 2046 a 2076. A pak přišlo vysvobození. 
Stopa planetky 1999 AN10 byla objevena na Digital Sky Survey, kopii 45 minutové expozice na desce citlivé v červené části spektra z první palomarské přehlídky oblohy z 26. ledna roku 1955. Předobjevové snímky planetky zde nalezli a změřili dva němečtí amatérští astronomové Arno Gnädig a Andreas Doppler. Protože stopa planetky na DSS byla extrémně slabá, přeměřil Gareth V. Williams z Minor Planet Center polohu planetky s použitím tištěné verze Palomar Sky Survey a zároveň změřil polohu planetky na odpovídající dvanáctiminutové "modré" desce.  
Zminovany vyrez z Palomar Observatory Sky Survey se stopou planetky 1999AN10Nová dráha, zahrnující již pozorování v oblouku let 1955 a 1999, jíž spočetli Brian G. Marsden a Gareth V. Williams z Minor Planet Center při IAU sídlící na Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (MPEC 1999-N21), ukázala, že 1999 AN10 nás 7. srpna 2027 mine o 0,0026 astronomické jednotky, čili o asi 389 tisíc kilometrů. To je přibližně vzdálenost Měsíce od Země, tedy na setkání s planetkou sice blízko, leč nikoliv nebezpečno. Planetka by měla v několika hodinách, kdy nám bude nejblíže, dosáhnout osmi magnitud. Následná oběžná doba 1,74 roku tak vyloučí možnost těsného přiblížení v letech 2044 a 2046. A velmi nepravděpodobná srážka se Zemí se tak v těchto letech stane prakticky nemožnou. Přiblížení k Zemi v roce 2076 bude pravděpodobně mezi 0,046 a 0,009 astronomické jednotky čili mezi 6,9 a 1,3 miliony kilometrů, takže se zase chvíli (dokud se neobjeví další podobné těleso) můžeme cítit bezpečně. 
Závěrečné ponaučení? Pro hledání předobjevových pozorování v archivu je třeba mít dosti dobře určenou dráhu z pozorování v objevové opozici. Pak teprve je reálné počítat zpětně polohy daného tělesa a porovnávat je s časy pořízení a souřadnicemi archívních snímků. 1999 AN10 bylo nalezeno až při zpětném propočtu polohy planetky s použitím dráhy spočtené z pozorování v rozmezí 177 dnů. Čili nestačí těleso jen najít a potvrdit jeho objev, ale měřit jeho přesné polohy v rozmezí několika měsíců, je-li to možné. A hlavně, jak už bylo řečeno výše -- starý desky jsou nejen hezký, ale i užitečný. Péče o archivy fotografických desek či dokonce jejich případná digitalizace je sice náročná, ale mohou být zdrojem užitečných astronomických dat. Prostě po planetkách se dá pátrat nejen na obloze, ale i na starých negativech, na cédéčkách či na Internetu. 
 
Hvězdárna a planetárium České Budějovice s pobočkou na Kleti
  
 
  
Kresba SpaceDev Co.Cesta na Mars! Na prodej! 
  
Komerční starty umělých družic Země se v minulých rocích staly rutinní záležitostí. Agresivní obchodníci však v dobývání vesmíru pokračují dál: na řadě je meziplanetární prostor. První vlaštovkou je americká společnost SpaceDev, jenž nabízí pro rok 2003 soukromou výpravu k Marsu. Stejná firma nabízí i umělé družice Měsíce a již několik let starou a poněkud inovovanou misi Near Earth Asteroid Prospector. 
Zajímavou zprávu oznámil minulý pátek prezident společnosti SpaceDev Jim Benson. "Nabízíme dopravu malého zařízení k Marsu za pevnou cenu 24 milionů dolarů. NASA by přitom podobnou výpravu dokázala za pravděpodobně dvakrát vyšší částku,“ řekl na každoročním setkání organizace Mars Society. Společnost SpaceDev přitom také oznámila, že na rozdíl od vládou podporovaných výprav, bude jejich podnik řádně pojištěn proti nehodě raketového nosiče a dalším nečekaným nehodám. V nabídkovém seznamu americké firmy tedy v současnosti figurují tři položky:  
  • Mars: Za 24 milionů, bez započítání vědeckých přístrojů, vám k Marsu dopraví menší sondu. Její součástí může být jedno až tři přistávací pouzdra. Startovat by měla nejdříve mezi listopadem 2002 a květnem 2003 s příletem na konci roku 2003. Další příležitost se zopakuje až v roce 2005.
  • Měsíc: Za dvacet milionů vám SpaceDev dopraví na oběžnou dráhu kolem Měsíce jakýkoli, pouze hmotností omezený náklad: vědecké přístroje, experimentální zařízení například postavené na tzv. meziplanetárním Internetu, web server apod. Vzhledem k relativní blízkosti Měsíce SpaceDev nabízí v přímém přenosu televizní vysílání při letu nad povrchem a zajímavé záběry na planetu Zemi.
  • Planetka: Firma se již po dva roky snaží realizovat komerční výpravu k některé z blízkozemních planetek. Původní mise Near Earth Asteroid Prospector byla upravena na jednodušší a menší MicroNEAP. Na cestu se vydá na sklonku roku 2001 a s asteroidem Nereus se setká po sérii měsíčních průletů v polovině roku 2002. SpaceDev přitom podepsala kontrakt na jeden placený náklad a má souhlas s Arizonskou univerzitou na dopravu zdokonaleného zobrazovacího spektrometru. Uvažuje se i o nanoroveru, laserovém výškoměru a dalších detektorech
Klíčem k úspěchu firmy SpaceDev je maximální využití dodatečného prostoru u západoevropského nosiče Ariane 5. Všechny její tzv. mikrosondy, včetně pohonných hmot tak nemohou překročit dvě stě kilogramů. Podobného trendu se v poslední době chytla i známá Laboratoř tryskových motorů (JPL), která hodlá v prosinci 2003 zorganizovat první let malého letadýlka řídkou atmosférou Marsu. Poněkud dál jsou Japonci -- vyvíjejí meziplanetární sondu Muses-C s malým nanoroverem. Měla by přistát na jedné z blízkozemních planetek a dovézt její malý vzorek zpět na Zemi. Jet Propulsion Laboratory také přiznává, že lze s využitím nejnovějších miniaturních zařízení celkovou cenu výpravy k Marsu stlačit na méně než padesát milionů dolarů. Takže si rychle sežeňte sponzora a vydejte se na cestu! 
  
Podle JPL a dalších materiálů
 
  
XVI. Ebicykl (Memorial Vaclava Slavika) 

se uskutecnil ve dnech 24.7. az 1.8. 1999 po trase: Pelhrimov - Sezimovo Usti - Strakonice - Domazlice - Cheb - Kadan - Teplice v Cechach - Slany. Na startu se sjelo bezmala 40 ebicyklistu (z toho 1/4 pani a divek) z Cech, Moravy, Slezska i Slovenska, doprovazenych vozovou hradbou 
v podobe felicie kombi z Brna.  Jako hoste se rocniku ucastnili 4 seniori cykloturiste z Nymburka (vekovy prumer 70 let). Prazsti ucastnici navstivili v ramci nulte etapy observator v Ondrejove, kde nabrali novicku znamou pozorovatelku planetek Lenku Sarounovou, jez se ukazala vzapeti nemene znamenitou cyklistkou. Dale pak se zastavili na hvezdarne ve Vlasimi, kde nam predseda VAS Jan Urban a jeho kolegove predvedli zvelebenou hvezdarnu a kde jsme dale stravili kouzelnou hodinku se stale temperamentnim 89letym zakladatelem vlasimske hvezdarny panem Janem Zajicem a jeho nemene cipernou manzelkou.  
V Pelhrimove jsme se ucastnili vernisaze astronomicke vystavy clenu astronomickeho krouzku, ktery zalozil pan Vratislav Srobar.  V prvni etape jsme se nejprve na pelhrimovskem hrbitove poklonili pamatce ebicyklisty Vaclava Slavika (2. 9. 1943 - 15. 9. 1998), jenz tragicky zahynul na kole pri ceste do zamestnani, kdyz ho srazil bezohledny ridic. Pak jsme mimo jine navstivili hvezdarnu v Tabore, kde nam poskytl vyklad jeji spravce Bedrich Vonsovsky, a hvezdarnu v Sezimove Usti, kde nas provadel majitel Cajovny u vychazejiciho slunce ebicyklista Zdenek Solda't s manzelkou Dasou. Na obou mistech jsme pozorovali slunecni skvrny a mohli tak porovnat kvality rozlicnych typu dalekohledu.  
Ve druhe etape jsme si v muzeu v Tyne n. Vltavou prohledli jedinecnou sbirku vltavinu a vecer ve Strakonicich nam prednasel ing. Pavel Pavel o svych rekonstrukcich technik obyvatel Velikonocniho ostrova a stavitelu megaliticke observatore Stonehenge. Mistni zapaleni hosi se pochlubili svymi dalekohledy, takze cest Ebicyklu pri hledani slabych objektu v zari Mesice zachranovala jiz zminovana Lenka Sarounova. 
Ve ctvrte etape jsme nocovali na gymnaziu v Chebu, kde nam nekdejsi astronom dr. Jaroslav Kocvara se spolupracovniky predvedli 0,3 m reflektor Meade na skolni hvezdarne. Behem pate etapy jsme po letech opet navstivili hvezdarnu v Karlovych Varech a zase zirali na Slunce. V seste etape jsme nejprve vyjeli - ci spise vysli - na hrad Hnevin nad Mostem, kde nam ebicyklista Zdenek Tarant predvedl tamejsi vezni hvezdarnu a dale pak dole ve meste Josef Mates rozmontovane mostecke planetarium, jez se zachranilo pred zrusenim sloucenim s mosteckym divadlem. Mostecti herci tak ochotne namlouvaji koncipovane porady pro samotne planetarium. 
Cil etapy byl na hvezdarne v Teplicich, kam se rovnez jen malokomu podarilo na kole vyjet; je tam podobne jako na Hnevine opravdu velmi strmo. V posledni 7. etape jsme se zastavili u prosluleho menhiru nad Klobukami a rocnik uzavreli na obnovene hvezdarne ve Slanem.  
V teto strucne zprave vynechavam neastronomicke zastavky a dalsi atrakce, o nez se predevsim postaralo skvele pocasi bez jedine kapky deste. Sportovne slo o mimoradne narocny rocnik, kdyz vetsina ucastniku v prubehu tydne naslapala doslova pres hory a doly vice nez 800 km. Pristi XVII. rocnik v jubilejnim roce 2000 zavita opet na vychodni Slovensko.  
  

Jiri Grygar (polni hejtman Spanile jizdy)