Roman Piffl, objektiv 300 mm, exp. 1/500s, clona 4, film Kodak Gold RZ 25Jedenáctý srpen ve vašich dopisech 
  
Ostrava: 
Ačkoli časně ráno oblačnost nevypadala pro pozorování zatmění příliš slibně, s postupujícím dnem mraků ubývalo a v době zatmění bylo Slunce viditelné téměř stále. Většinu oblačnosti totiž tvořily, kromě malých kupovitých mraků, jen řídké řasy, a ty jas Slunce toliko zeslabovaly. Od jedné hodiny po poledni pak byla obloha už téměř jako vymetená. V pozdním odpoledni se znovu začalo zatahovat a večer pršelo. 
Do areálu Hvězdárny a planetária v Ostravě přišlo pozorovat zatmění zhruba 350 lidí. Bylo to sice podstatně méně, než jsme očekávali, ale byl to ideální počet lidí na to, aby se netvořily u dalekohledů větší fronty. Byly připraveny čtyři dalekohledy: tři z nich byly určeny k přímému pozorování, jeden k promítání Slunce na stínítko. Každý návštěvník obdržel se vstupenkou i kousek černobílého filmu k ochraně očí a letáček s povídáním o zatmění. U vchodu do budovy mohli návštěvníci sledovat na počítači audiovizuální animace týkající se zatmění. Mnozí lidé si donesli i své deky a utábořili se na trávníku, takže to tu vyhlíželo jako na nějakém libém pikniku. Panovala pokojná atmosféra a lidé byli spokojeni.  
Příšeří v době maximální fáze bylo velice příjemné, měl jsem dojem, že se nějakým zvláštním způsobem zatáhlo, ale když jsem zvedl oči vzhůru, byly tam jen ty řídké řasy a uzounký srpek Slunce. Kolem půl druhé Slunce už zase pálilo a já měl chuť zalézt někam do stínu. Z vlastní zkušenosti tak od včerejška vím, že příjemný stín neposkytují v horkém létě pouze stromy, ale i Měsíc zakrývající Slunce. 
  
Jiří Holuša 
  
  
Francie: 
Pozoroval jsem uplne zatmeni ve meste Cleir -- severne od Parize. Byl jsem tedy spise u hranic pasu totality. Po prijezdu do Cleir a vymotani se z davu ohromneho mnozstvi "divaku" jsem se usidlil na nabrezi. Vyndal jsem vsechny potrebne mapy, svarecke sklicka 11 a 13, fotak, bundu. Vedle me stal mlady Francouz s kamerou, a tak jsem se dali do reci. Vubec zde byla krasna atmosfera -- plno mladych lidi. Trochu se debatovalo vazne, spise se vsak vtipkovalo a uvolnene bavilo. Samozrejme francouzky -- tomu jsem vlastne nerozumel a pak anglicky. 
  • Foto 2. expedice Zlinske Astronomicke SpolecnostiV 11:02 zaclo predstaveni. Mesic pomalu zacal ukusovat Slunce. Bylo uz jasno a teplo tak na tricko, nebot oblacnost se zacala rospadat. 
  • 11:45 Slunce uz byla skoro jen pulka a mraky jen obcas propluly pres tohle nakousle japko. Bylo to nadherne. Pri propluovani mraku bylo mozne bez filtru videt (pri vsi opatrnosti) jak se Mesic do Slunce zakusuje.
  • Ve 12:05 Slunce je mene nez 20%. Zacina se radikalne ochlazovat. Muj fotak uz vyzaduje blesk pri foceni. Je uz podstatne temneji, ac se to zraku nezda. Ptaci prestali poletovat. Zacalo hlavni dejstvi.
  • 12: 15 Sluce je jiz skoro v zakrytu. Odhaduji vice nez 90 %. Zacina mi byt zima i v bunde. Vsude kolm me je citit v lidech zvlastni napeti spolu s velkym ocekavanim. Od vychodu se zene mrak -- snad propluje drive nez zacne uplne zatmeni?!
  • 12:20 zbyva uz jen par okamziku. Pres slunce se prohani mrak – zakryti je videt bez filtru. Je skoro neprijemna zima. Je ticho. Lide skoro septaji. Jen obcas nekdo cosi zahaleka, aby tak dal na vedomi, ze s tim mrakem moc nesouhlasi. Vsichni hledi k nebi.
  • 12: 22 Mrak stale proplouva pres Slunce. Uz je videt jen kousicek ze Slunce. Pokousim se udelat jeste nejake fotky. Zachvili to zacne. Ve mne je napeti. Bude to poprve v zivote. Jak to asi dopadne. Bude ta korona skutecne tak silna? Nebo bude jen tma? Prilis uz nevnimam okoli. 
  • 12:23:30 Now! rikam. Now is the total solar eclipse. Mrak ustupuje. Za nim je videt svetlo. Je slyset nadseny hukot "divaku". Stejne jako při artistickem vykonu v cirkuse. Ac tohle je take artisticky vykon – Slunce a Mesice. Ted jiz je videt jasne korona. Je to uzasne. Cerna koule se slehajcimi plameny. Jsou videt i hvezdy. Je tma jak v noci pri Mesici. Slysim jen septani lidi kolem sebe. Je sice priserna zima, ale je to fantasticke. Mam pocit naplneni velke touhy. Neni to tedy strach. Je to nadherne poznani.
  • 12:24:30 Korona stale "sleha" sve plameny kolem cerneho kotouce. Je to uzasne. Nepopsatelne krasne. Zkousim udelat nejake fotky. Rozhlizim se po lidech. Vsichni koukaji vzuru a s udivem pozoruji oblohu. Vidim jen jejich obrysy.
  • 12:25 Korona naposledy snad nejintenzivneji zazari. Slune zacina vylizat. Zacina se "rozednivat". Rozeznel se potles. Stalo to za to... Je zvlastne. Je sero jako v podvecer, ale stiny jsou, kratke. Je to podivny pocit. Jeste je stale videt jasne Venuse.
  • 12:30 je po hlavnim dejstvi. Lide sa zacinaji rozchazet. Stale je Slunce mene jak 10 procent. Lze ho vsak treba pozorovat jen s filtrem. Ptaci zacinaji nadsene poletovat -- asi si mysli ze je rano...
  • 13:00 Opoustim nabrezi a ve 13:30 jedu smer Pariz. Jsem pln dojmu. Je to zazitek na cely zivot. Pral bych to videt kazdemu. Nepopsatelna nadhera...
Vlastimil Hotar, Bremen, Nemecko
  
  
Roman Piffl, druhy luc Slnka, objektiv 80 mm, exp. 1/30s, clona 5,6, film Kodak 100 ProfessionalNěmecko: 
Teď již můžu říci "VIDĚLA JSEM!". Byly to sice nervy, ale povedlo se. Po pesimismem nabyté cestě jsme se usídlili spolu s jinými skupinkami pozorovatelů (asi 20 aut) kdesi na německém poli kousek od Lucemburska a asi pět kilometrů od francouzských hranic. Obloha byla zatažená, jen sem tam se Slunce vynořilo v malých dírách mezi mraky. Pokaždé, když se tak stalo se všichni chopili svých brýlí, či jiných doma vyrobených ochranných pomůcek, a využívali té vzácné chvilky, kdy se nám slunce ukázalo. 
Nálada byla všelijaká, ale všichni doufali, že na Slunce nás jukne i v onu tolik očekávanou chvíli. Vyvrcholení tohoto nádherného přírodního divadla se již blížilo – a větší díra v mracích také! Lidé vstávali ze zemi, chvilka napětí, a pak, velký jásot -- povedlo se! 
Byla to nádhera. Nejprve to zvláštní, nepřirozené přítmí, opravdu jako by se blížil konec světa, a pak -- bum -- tma... Ukázala se nám nádherná koróna a růžový nepravidelný kroužek chromosféry. Lidé začali jásat. 
V naší skupince jsme si rychle předávali triedr (10x50) a vychutnávali si každou vteřinu. Najednou byl konec. Zrovna jsem se koukala triedrem, když se ukázal první jasný bod znovu se vynořujícího Slunce. Dalo mi hodně práce, abych se přemluvila a stáhla jej z očí. Chvíli bylo ticho, každý jakoby doufal, že Měsíc začne couvat. Bylo to tak strašně rychlé! Konečně jsme odtrhli oči z oblohy a sdělili si své první dojmy. BYLA TO OPRAVDU NÁDHERA!!!  
Asi tři minuty po skončení maxima se totálně zatáhlo, a dlouho nebylo vidět vůbec nic. Mužem mluvit o OPRAVDOVÉM ŠTĚSTÍ - lidé, kteří byli jen o 5 km dál již neviděli nic -- tak malá byla ta "kouzelná, vymodlená" a nádherně modrá dírka v oblacích.  
  
Renáta Šímová
  
  
  
Prave ted jsem se vratil z Nemecka z Mnichova, kde jsem se svym synem Petrem pozoroval uplne zatmeni Slunce. Pisete v IAN, ze v Mnichove nebylo nic videt, coz chci velmi rad vyvratit. My jsme TO tam totiz videli! Pravda, bylo to velmi napinave a patrime urcite k nekolika malo pozorovatelum, kteri to v této oblasti videli. Ale bylo to uzasne, a to i presto, ze jsme si kvuli mrakum nevychutnali cele 2 minuty, ale jenom tu prvni minutu. Stalo to rozhodne za to! 
Na zacatku zatmeni jsme sice jeste zmokli, ale pak prisla prvni mala dira v oblacnosti, a pak ta druha vetsi a dulezitejsi, protoze prisla akorat vcas -- asi 15 minut pred uplnou fazi jsme se divali nepretrzite az do totality. Videli jsem v dalekohledu (Meade ETX 90) nadherne protuberance a samozrejme koronu. Mezi dalsi Foto 2. expedice Zlinske Astronomicke Spolecnostizajimavosti patri urcite i jasny relief terenu na okraji Mesice viditelny pri zastinovani Slunce. 
  
Martin Nemrava
  
  
Rakousko: 
Ahojte, 
ja jsem pozoroval zatemneni Slunce (jak rikal nas pruvodce) z Rakouskeho Mariazellu. Rano bylo zatazeno, pak se zacalo roztahovat, jenze během zatmeni byla skoro uplna deka a po zatmeni se zase zacalo roztahovat. Tak jsme videli pouze obcas srpecek v dirach mezi mraky. Koronu jsme nevideli vubec. Uplne zatmeni byl presto skvely zazitek: velice rychle se setmelo a na obzoru, kde byly diry byla videt naruzovela obloha. Kdyz uplne zatmeni koncilo, tak bylo krasne videt, jak je cast mraku uz ruzova a druha jeste seda. 
  
Jirka Krticka
  
  
Foto R. Dreveny, Bailyho perlyVážená redakce IAN! 
Zdar Jiří, Rudolfe a ostatní ! 
Přesto, že jste zavaleni příspěvky ze zatmění Slunce, nedá nám to a posíláme Vám výsledek snažení naší minivýpravy, která proběhla u vesnice Brunn (jaká to podoba s městem Brnem) jihovýchodně od rakouského Grazu. Počasí nám vyšlo tak akorát a obloha se roztáhla opravdu na poslední chvíli tak cca 15 min před totálním zatměním. Vynecháme podrobnější popis našich dojmů a omezíme se na popis přístrojů a fotografií. Tyto jsme s kolegou učinili projekční metodou tzn. přiložením fotografického přístroje k okuláru dalekohledu. Foťák byl použit zn. NIKKON FE o ohniskové vzdálenosti 70mm, film byl AGFA HDC 100 ASA. Dalekohled tvořil jednoduchý refraktor MEOPTA SPORT o průměru objektivu 70mm, okulár f=20mm zvětšení 16x. Během částečného zatmění byl na pozorování použit chromový filtr D= 38 mm dodaný firmou ATC. Během totální fáze byl tento filtr samozřejmě odstraněn. Posíláme několik fotografií, a to snímek koróny, pokus o zachycení Bailyho perel, a žánrový obrázek pozorovacího stanoviště.  
  
Radek Dřevěný a fotograf naší výpravy Luděk Chromík 
  
  
Foto Jan MouchaVysokovská expedice  "Ad Solum" za zatměním slunce, která se uskutečnila ve dnech 9. - 11. 8. 1999 do pásma totality v rakouském Miesenbachu, splnila všechny naplánované úkoly. Celkem 15 pozorovatelů v pěti rádiem spojených vozech z Vysokova a okolí se ubytovalo na statku č. 97 v horském údolí a už první dvě noční oblohy připravily pro účastníky nezapomenutelné pohledy na Mléčnou dráhu, Jupiter s měsíci, Saturn, Plejády, Adromedu atd. včetně padajících perseidů. Místo vysoko položeného stanoviště na Hohe Wand (1092m) jsme nakonec v den "D" šťastně zvolili okraj údolí u Muthmansdorfu a včas zaujali nejvýhodnější pozorovací polohu. Úkaz, simulovaný nejprve na počítači, jsme pozorovali na tzv. Mouchiho matnici i na polojasné obloze  v bezmračném stavu v klíčovém okamžiku tzv. korony. Zvláštní setmění, ochlazení a okouzlující pohled zároveň vzal všem na několik vteřin dech, aby nakonec propukli v jásot nad magií přírodního divadla. Jen malý Tomášek plakal.  Pouhým okem viděli vysokovští astronomové při koroně i Venuši a Mars.  
  
 Jan Moucha
  
  
Základní umělecká škola Jakuba Jana Ryby v Rožmitále pod Třemšínem -- její učitelé, žáci a další zájemci o zatmění Slunce vyrazili 10. srpna ve 22 hodin z Příbrami (přes Rožmitál) do rakouského Gmundenu. I přes nepříznivé předpovědi všichni doufali, že zatmění uvidí. Obloha byla dopoledne beznadějně zatažená, ale zřejmi na pokyn shůry začalo v 10.30 silni pršet tak, že nikdo nestačil uklidit své věci do bezpečí, ba ani svoji osobu nemohl uchránit před dotírajícím vlhkem. Ale Bohu díky za déšť. Nebe se vyčistilo, zůstaly jen krásné bílé mráčky! Na kolonádě u jezera Traunsee byly tedy ty nejlepší podmínky pro pozorování. Lavičky byly beznadějně obsazeny horlivými čekateli a jejich pomůckami k pozorování. Sluneční brýle z petřínské Mala cast se shromazdeni lidu 11. 8. na brnenske hvezdarne (foto IAN)hvězdárny včas opatřené), černobílé filmy, diskety i folie - vše bylo využito. Kamera s filtrem z diskety vše krásně zachytila. Od prvního kontaktu až po finále. Úžasný zážitek pro malé i velké! Ve 12.41 se náhle zatmělo, ozval se vzrušený potlesk a křik, který však rázem utichl. Fotoaparáty cvakaly a dojaté komentáře doprovázely úchvatné nebeské divadlo. Podle osazenstva lodiček na jezeře bylo krásné pozorovat blesky fotoaparátu ze břehu. Mraky sice přecházely, ale dovolovaly vidět vše - protuberance, koronu, Bailyho perly. Dvě minuty uběhly rychle, ale vzpomínky budou trvat po celý život. Všichni účastníci zájezdu byli nadšeni a velmi rádi, že i přes nepříznivé meteorologické předpovědi cestu nakonec riskli. Vyplatilo se. 
Inu, počasí! Nikdy se neví, jak bude. Nutno podotknout, že "rožmitálští" budili velkou pozornost okolí. Prastarý deskový fotoaparát po dědečkovi byl dostatečnou atrakcí. I přebytečné brýle byly velmi žádány zahraničními účastníky. Snad největší pozornost vzbudili manželé, kteří leželi na karimatkách a vzhlíželi k nebi z polohy vleže. Nebolelo je jistě za krkem. Češi přijdou na všechno. Organizátorovi zájezdu - řediteli ZUŠ se tak splnil životní sen. Viděl. A nadšené tváře dalších potvrzovaly, že nic nebylo marné, že jestliže se věří, tak to vyjde! O chování živočichu a rostlin toho moc nevíme. Racky jsme neslyšeli zděšeně křičet, ani psi nevyli (viz nikteré noviny z 12. 8.). Nikdo nelitoval ani únavné noci strávené v autobuse v poloze vsedě nebo v poloze tzv. skrčenec. Někteří neváhali nocovat pod širým (tehdy ještě jasným) nebem. Jiní na to vyzráli opravdu šibalsky. Obsadili dva vagónky přistaveného vláčku, zřejmě místní atrakce, která však -- otevřená -- nemohla odolat. Jen zamželá skla byla důkazem, že vůz je obydlen. 
Někteří také využili gmundenských laviček, jiní nespali (snad nervozitou) vůbec. Ti, kdož spali v autobuse, to měli zřejmě nejhorší. Spali sporadicky, spíše se jen převalovali z boku na bok a hledali (mnozí marni) vhodnou polohu. Některé části jejich těl byly nebezpečnou překážkou, byly-li umístěny v uličce. Dolní končetiny těchto nebylo snadné obejít. Někteří podlézali, někteří přeskakovali, někteří budili jejich majitele.  
Ti nejotužilejší neodolali čisté vodě jezera Traunsee a neváhali se smočit (někteří až na dno). Za všechny zúčastněné můžeme prohlásit, že jsme nečekali tak krásnou atmosféru zatmění a byli jsme velmi šťastni, že žijeme v době, kdy lze cestovat kamkoli a kdykoli. Pokud už žádné zatmění nikdy neuvidíme, poneseme si vzpomínku na ně celý život a budeme o nim vyprávět svým dětem, vnukům, pravnukům a pra..., protože oni, jestliže se za zatměním nevypraví, určiti jej u nás neuvidí. Tak na shledanou v roce 2135.  Pro nás a mnohé další na Věčenosti.  
  
Ivana Hoyerová a Stanislav Novotný
  
  
Maďarsko: 
Naše stanovišti se nacházelo v Maďarsku asi 20-30 km SZ od Balatonu v obci Sümeg na upatí kopce na kterém se nachází opravená zřícenina středověkého hradu. V době konání všech fází zatmění bylo na místi zcela jasno pouze se sem tam po obloze přehnal obláček mírni průhledné oblačnosti. První kontakt nastal asi v 11:24. Při zhruba 50% zakrytí již byl patrný úbytek světla, při 75%, ochlazování začalo být nepříjemné (začala mi být zima ). Pod stromy se skutečně objevily světlé srpečky Slunce. Kohouti začali kokrhat. Těsně před totalitou jsem začal fotit přímo přes dalekohled (do té doby jsem fotil pouze projekci Slunce na papír). V okamžiku, kdy Slunce mizelo za Měsícem, se objevil záblesk duhy jako když na diamant dopadnou sluneční paprsky a v zápětí se na kratičkou chvilku objevily Bailyho perly a pak nastala ta fantastická podívaná. Protože jsem fotil přes dalekohled (Newton 110/808 mm, okulár Kepler 25 mm, na kterém jsem měl připevněný fotoaparát Minolta, v hledáčku jsem měl Slunce skoro přes celé políčko 3 až 5 mm od okraje na obou Martin Sluneckostranách) viděl jem zcela zřetelně červeno-fialové chomáče protuberancí i jakoby chlupatý Měsíc ("chlupy" měly stejnou barvu jako protuberance). Korónu jsem kvůli velkému zvětšení zřetelně neviděl ale i ty náznaky světlých čar vycházející od Slunce stály za to. Při přímém pohledu (bez dalekohledu) na Slunce byl vidět černý kotouč Měsíce okolo, kterého byl nádherný stříbřitobílý asi 5mm pásek koróny. Vlevo dole pod Sluncem byla vidět Venuše. Celá krajina byla ponořena do takové zvláštní tmy. Po celém obzoru (tj. dokola) byla barva jako při západu Slunce. 
Zcela u obzoru červená ta přecházela do oranžové, žluté ta pak bledla a přecházela do tmavých odstínu modré až skoro do černé nedaleko Slunce. Diamantový prstýnek jsem však prošvihl, ale z vyprávění ostatních byl taky nádherný. Při vlastním zatmění velice výrazně poklesla teplota, začala padat rosa a na obloze v místě, kde před zatměním žádná oblačnost nebyla a široko daleko také ne, se po zatmění objevil takový zvláštní průhledný mrak. Měl řásnitou strukturu s povrchem pokrytým vlnkami podobnými těm na písečných dunách.  
  
Vladimír Pokorný, Strážnice 
  
  
Byl jsem s kolegy s astronomickeho krouzku z Dolniho Benesova v Madarsku a byli jsem asi 16 km od Szegedu, 4.5 km severne od stredu totality. Prvni dva dny bylo nadherne pocasi 35 stupnu ve stinu a v kempu, kde jsme spali pod stany jsme byli uplne sami. Celkem nas bylo 6. Ve stredu rano, kdyz jsme se vzbudili, se zatahlo a zacalo prset. Dest skoncil asi kolem 10.30, ale jasno stale nebylo. Uz jsme si mysleli, ze jsme jeli tak daleko zbytecne, ale prece jenom to pocasi neni takova svine. V 11.15 se oblacnost protrhala a chytili jsme v pohode 1. kontakt. Ve 12.00 se ale opet zatahlo a ted uz to byla tragedie. Opet na nas padla deprese a Martin Sluneckose spousou neslusnych nadavek na vsechno co mluvilo jinak nez cesky, jsme vyhlizeli konec oblacnosti. Povedlo se!!!!  Ve 12.30 se opet  vyjasnilo a pak uz to jelo az do uplneho zatmeni. Nakonec jsme taktak stihli ty 2 minuty na jasne obloze, protoze od zapadu se roztahl pomerne velky cirrus a kratce po uplnem zatmeni zakryl Slunce do mleka. Ale videli jsme to !! 
Onen zakon o tom, ze co se muze pokazit, to se taky pokazi, fungoval i u nas. Nejdrive mi odesla dratena spoust a pak se mi vyloupl Herscheluv klinek v nadstavci pro prime pozorovani. Po odfoceni zbytku filmu jsem jeste stihl nasadit okular a podivat se na koronu a protuberance primo ocima. Je to fakt super pohled (mel jsem refraktor 80/1200, zvetseni 48x) na tu obrovskou spoustu detailu. 
Krome mych snimku jsme porizovali digitalni fotky a videozaznam. Dale jsme fotili na dia pres objektiv MTO 10/1000. Krasne jsme videli Venusi, Merkura nam zakryl onen zminovany cirrus, navic nebyl cas. Take jsme videli slunecni srpky pod listy stromu. Vsude bylo ticho, jenom nekde v sousedstvi byla asi zapnuta televize dost nahlas, protoze v okamziku zatmeni se z toho mista ozval nelidsky rev (madarsky), az asi 5 minut po zatmeni jsme si uvedomili, ze nejezdily auta (byli jsme asi 50 metru od silnice a za domem). Obloha se zbarvila do zvlastni barvy, ktera se jen tezko popisuje, ale pripadala mi nazelenala stejne jako vsechno v okoli -- stromy, lidi, auta... 
Je to opravdu nadherna podivana, ktera se dost tezko popisuje slovy. Skoda, ze se nedoziju toho dalsiho zatmeni, ktere vede primo pres moji zahradu... 
  
Martin Vilasek
  
  
Ahoj Jirko! Mestecko Wiener Neustadt jsem vybral z toho duvodu, ze tam je lepsi vlakove spojeni nez do Linzu. Nasi miniexpedici jsem tvoril Ja, Lenka Kolasova a Alexandr Martaus.  Nas prijezd do Wiener Neustadtu byl v utery 10. 8. 1999. okolo 8.00. Ubytovali jsme se v hotelu ( za 180 silinku ) a prohledli mesto. Odpoledne v utery zacalo prset. Meli jsme trochu strach jestli to nebude trvat az do stredy. Vecer v utery se uz udelaly prvni diry v mracich, ale jinak nic moc. 
Rano ( ve stredu 11. 8. 1999 ) v 7.30 jsem jeste rozespaly hodil oko ven z okna na pocasi a bylo mi trosku nanic. Venku byla oblacnost ve vsech smerech kde se clovek podival. No hnus!!!!! Pustili jsme si v jidelne TV kde ukazovali pocasi v Rakousku. No hnus. Vsude zatazeno. Byly to sice Alpske oblasti, ale my jsme moc nedoufali, ze se to zmeni. Pak jsi zavolal, ze my mame relativne nejvetsi nadeji (to by mne zajimalo odkud jsi to vedel ???) to videt a at tam zustaneme. Taky, ze jsme zustali a videli. Okolo 10.00 se zacaly delat  zazraky. Nejdrive se zacalo trosilinku jasnit. Sasa a Lenka byli dobre naladeni, ale ja jsem zustaval pesimistou.  
V 10.30 uz bylo hezky kompletne. Sel jsem se podivat na namesti kde uz probihala nejaka slavnost a bylo tam strasne moc lidi. Vratil jsem se a zacali jsme se v  parku pripravovat na zatmeni. Prvni kontakt byl pro nase mestecko v 11.23 (moc dobre si ty casy uz nepamatuji -- je docela mozne, ze jsem se spletl) Na stativy jsme pridelali nase fotaky a divadlo mohlo zacit. Ja jsem bohuzel nesehnal nikde teleobjektiv a tak jsem musel 11. 8. byly mikrofony vsude, J. Dusek mluvi pro Cesky rozhlas Brno (foto IAN)fotit zakladakem (dnes bych mel mit fotky). Sasa mel teleobjektiv dvoustovku tak ten by mel mit dost dobre fota. Mesic se zakousl do slunce v pravo nahore. V prubehu zatmeni si po parku polehali na zem lide a koukali se pres bryle. My jsme meli svarovaci filtry c. 8, 11 a 12. (Ty mam z dob kdy jsem delal svarecak.) Pres osmicku to bylo dost o hubu, protoze to byl dost velky napor na oci. Pouzivane filtry byly proto c. 11 a 12. Sasa fotil asi co 5 minut. A ja jsem fotil asi co 8 az 10 minut.  
Uplne zatmeni u nas zacalo ve 12.46. minut a melo trvat pouhych 58 sekund. Tesne pred timto zatmenim ( asi tak 10 minut )  jsme si uz vsimli dosti velkeho poklesu teploty ( uz jsme se nepotili ) a take poklesu jasnosti okolo nas. Slysel a cetl jsem o tom dost, ale az ted jsem si to prozil na vlastni kuzi a musim rict, ze je to neco fantastickeho a uzasneho.  
Najednou Lenka vykrikla, ze vidi Venusi. Ale nam kratkozrakym to trvalo dost dlouho nez jsme ji nasli. Byla tam a svitila si jakoby se vubec nic nedelo. Bohuzel Bailyho perly tesne pred uplnym zatmenim jsem nevidel nebot jsem moc touzil videt priletajici stin od zapadu. Nic jsem nevidel nebot uz tak bylo dost sero. Jak tak koukam na zapad tak se najednou v parku ozvalo piskani, tleskani a volani. Podivam se na horu a po tele mi projela husi kuze. To co jsem videl se neda zapomenout snad ani po smrti. Okolo zatmeleho Slunce byla nadherna korona ve tvaru jezka. Jednotlive paprsky byly skoro soumerne rozprostreny okolo Slunce. Vzal jsem do ruky triedr 20x60 a ac se mi klepaly ruce vzrusenim tak jsem uvidel i krome korony take protuberance (jedna byla asi na 12. hod a dalsi dve na 5 hod. a na 7 hod). Odlozil jsem rychle triedr a fotil a fotil a fotil. Po uplynuti onech 58 sekund. Jsem uvidel vpravo nahore jak se objevuji Bailyho perly a jak prvni paprsky slunce se opet objevuji. Sasa mezitim vyfotil jeden cely film (filtry jsme uz mely davno sundane) behem toho uplneho zatmeni. Ja jsem jenom slysel cvakani spouste. Mezitim se v parku rozsvitili lampy poulicniho osvetleni a take ridici aut meli rozsvicena svetla.  
Stacil jsem udelat i snimky castecneho zatmeni skrze listi stromu. Jsem zvedavy jake to bude. Pokud budou fotky zdarile tak je poslu do IAN. (Jeste i ze Sasovymi). 
  
Marek Podkul
  
  
Roman Piffl, objektiv 300 mm, exp. 1/30s, clona 4, film Kodak Gold RZ 25I kdyz patrne jedna ze stovek podobnych v tomto dni, ale nedalo me to: Vecer a noc 26 km od SZ Szegedu v MR -- krasna bezoblacna noc doplnena miliony komaru. Ale kdo by si jich vsimal, kdyz to druhy den melo prijit... 
  • 11. 8. 99, 6.00 hodin, misto ranniho Slunce /jak by clovek cekal/ hromy a blesky. Totalne zatazeno cernou dekou.
  • 8.00, zbesile skupinky pobihaji po kempu a osnuji plany, kam vyrazit. Od centralniho Rumunska, centralniho Madarska az po navrat domu.
  • 09.30, daleko nad severozápadem se objevila mala modra skulinka, vyrazime za ni.
  • 09.30-11.00, nasledujici chvile pripominaly nechutny dej americkeho trhaku Twister - zoufale malo silnic pro zmenu smeru k stale se blizici ale stale jeste vzdalene modre obloze.
  • 11.20, jsme na miste, mezi Keczkemethem a Soltem - 46st.48´59´´sev.sirky a 19st.11´16´´ vych. delky. Zabahnene pole ale zato nadherna obloha. Nekolik vzdalenych mracku na severnim obzoru nas zatim nerozhodilo. Fotografujeme postup zatmeni jako sileni.
  • 12.30, oblacnost 5/10 se rychle blizi od severu. To nemuze byt pravda, to by byl kruty zert. Posledni rozhodovani, zda se stehovat o par kilometru na vychod. Nestehovali jsme se!! A udelali jsme dobre.
  • 12,50, tesne pred uplnym zakrytem, prizracny svit, komari na mokrem poli vyrazili na nocni lov, vlastovky letaji nizko nad zemi. Psi z nedalekych staveni vyjou. Cetli jsme o tom hodne, videli mnoho fotografii, ale tezko se o tom pise. tech 1,5 minuty stalo skutecne za to. Tak moc, ze to je na cely zivot.
Patrili jsme k tem stastnym. Jsme s temi, kterym se to nepodarilo. 
  
Ales Waksmundsky, Praha 4, t.c.Budapest