Den poté    
Jedenáctý srpen v redakci Instantních astronomických novin 
Kdy bude další zatmění?  
Lošovská výprava do Balatonbogláru  
Další zprávy 
Čtyři pixely slávy  
Obří cyklona
     
  
Foro ReutersDen poté 
  
Včera kolem poledne nastal konec světa -- alespoň v Evropě. Napříč starým kontinentem přeběhl měsíční stín, desítky milionů lidí se vydali do pásu totality, ostatní civěli s očouzeným sklíčkem, podloudně koupenými brýlemi či přes svářečskou kuklu alespoň na částečný zákryt Slunce. Zastavila se doprava, rozsvítilo pouliční osvětlení, lidé křičeli, plakali, smáli se, tleskali. Noviny, rozhlas a televize se předháněli v co nejpikantnějším zpravodajství. Dokonce i jinak chladné hlavy zchvátily nečekané emoce.  
Jak ukázaly meteorologické předpovědi, po celé Evropě se jednalo se o velkou "sluneční" loterii. Někdo měl smůlu a neviděl vůbec nic, někdo popojel o pár desítek kilometrů a měl nádherný výhled a někdo se nehnul ani o centimetr, krátce před finálem se obloha zázrakem protrhala a celé to světelné představení spatřil v plné parádě. Za všechno mohla dvojice zvlněných studených front, které postupovaly jednak přes západní Rumunsko k jihovýchodu a jednak přes severozápadní polovinu Čech, jižní Německo a částečně i Rakousko. Na nejzápadnější částí Francie (Le Havre) a jižní Anglií (Plymouth) se pak pohybovala teplá fronta. Skoro zataženo až zataženo s deštěm a s přeháňkami nebo s bouřkami tudíž bylo v jižním Německu, v západním Rakousku a v Rumunsku. Oblačno až polojasno ve východních oblastech Rakouska a v západních oblastech Maďarska. V západní Francii, v jižní Anglii oblačno a ve východní Francii polojasno. 
Díky výzvě na naší speciální příloze Slunce 99, kterou mimochodem jenom v průběhu včerejška navštívilo 11 134 lidí, jsme také získali zprávy od několik desítek pozorovatelů z celé republiky i okolních zemí, ostatně přehled alespoň některých z nich je součástí dnešního vydání (o některé jsme bohužel přišli s pádem počítačů). Spojeni jsme byli také s několika výpravami v pásu totality, takže můžeme i my v Brně dosvědčit, že se jednalo o astronomickou událost století s mnoha dramatickými momenty a napětím do poslední chvíle: Budu mít štěstí a uvidím to?  
Stav pocasi podle druzice Meteosat ve 13.30Není tedy divu, že i nás v Brně, když Slunce v době největšího zákrytu (96 procent ve 12:46) alespoň prosvítalo mezi mraky, zachvátilo nečekané vzrušení (mp3, 130 kB). Hvězdárnu přitom obklopovalo zhruba dva tisíce lidí a nechyběl ani primátor Petr Duchoň se senátorkou Dagmar Lastoveckou. Podobně přitom vypadala situace po celé České republice – obloha se měnila každým okamžikem, někde na tom byli lidé i náhodní kolemjdoucí lépe, jinde hůře.  
"Ačkoliv předpověď počasí nebyla příznivá, na Kleti bylo jasno (přesněji meteorologicky  polojasno). V největší fázi zatměni, která pro Kleť byla 99 procent, se zešeřilo natolik, až se rozsvítila signální světla na kleťském vysílači ale hlavně vykoukla blízko Slunce Venuše a byla vidět pouhým okem. Značně se ochladilo a před největší fází se zvedl vítr. Zvířátka byla vyděšena turisty tak, že se neprojevovala. K úplné spokojenosti nám a více než 300 návštěvníkům "překáželo" jen to necelé jedno procento nezakrytého slunečního disku. Zatáhlo se až po zatmění po 14. hodině,“ informoval Miloš Tichý z kleťské observatoře, která byla od pásu totality vzdálena pouhých šedesát kilometrů. 
Lidé, dobře živení médii, se sice konce světa neobávali, nicméně zoologické zahrady zaznamenali zvýšený zájem návštěvníků toužících zahlédnout rozběsněná zvířatech. Nic takového se nestalo, příroda se na rozdíl od lidí chovala racionálně (podle zprávy jedné naší spolupracovnice dokonce ani úplné zatmění s většinou zvířat ani nehnulo). Máme tady ale předběžný rozbor vlivu zatmění na počasí v Hradci Králové promptně zaslaný Ladislavem Metelkou, jenž nás včera průběžně spravoval o počasí (děkujeme): Konečně jsem trochu rozmotal prsty, měl jsem je včera nad klávesnicí snad na uzel :-))). Byl to fofr. Takže už celkem v klidu ještě něco z pohledu meteorologa. Předpoklady modelu Aladin vyšly velice dobře. Model samozřejmě nemohl postihnout všechny detaily a každý mrak, ale nasunování oblačnosti studené fronty od severozápadu odhadl i časově velice dobře, stejně jako ubývání oblačnosti nad severozápadním Maďarskem a naopak zvětšování oblačnosti nad Bavorskem.  
Brno-Komin, digifotak Sony MVC-FD7, Martin PrasekV Hradci jsme měli štěstí, během zatmění skoro jasno, studená fronta ani větší oblačnost neovlivnily meteorologické charakteristiky v době zatměni, takže jsem se PŘEDBĚŽNĚ podíval i na to, jaký efekt mělo zatmění na meteorologické podmínky.  
Informace vycházejí z měření automatické meteorologické stanice na Novém Hradci Kralové (v areálu hradecké hvězdárny). Vezmu to stručně: ochlazení během zatmění ve dvou metrech nad zemí odhaduji asi na 3 stupně Celsia, tedy zhruba v těch mezích, které byly simulovány i pomocí modelu Aladin (viz např. simulace hypotetického zatměni 3. srpna v Praze při malé oblačnosti. Velikost zatmění i oblačnost při simulaci velice dobře odpovídaly podmínkám, jaké pak ve skutečnosti byly v Hradci). Těsně při zemi (v 5 cm nad zemí) byl ale efekt podstatně větší, někde mezi 5 a 10 stupni Celsia. To je způsobeno velice těsnou vazbou teploty přízemního vzduchu na insolaci (příkon slunečního záření). S poklesem teploty vzrostla i relativní vlhkost vzduchu, asi o 10 až 15 procent. Při zatmění zřejmě došlo i ke zpomalené fotochemické produkce přízemního ozonu (pozor, jde o PŘÍZEMNÍ, nikoli o stratosférický ozon), určitý přechodný pokles koncentrace přízemního ozonu v době zatmění se zřejmě projevil, ale bude to chtít další rozbory. Pravděpodobně se částečně projevilo zatmění i na půdních teplotách v hloubkách do 10 cm, ale ten efekt odhaduji v 5 cm pod zemí maximálně na 1 stupeň, v 10 cm jen do 0,5 stupně. Ve větších hloubkách se to neprojevilo. Ve směru a rychlosti větru žádné pozorovatelné efekty nebyly zaznamenány.  
   
Jedenáctý srpen v redakci Instantních astronomických novin
06:15 Brno je zahaleno do neprostupné mlhy.
07:00 Instantní astronomické noviny začínají pracovat, Rudolf Novák vstává z podlahy redakce a končí tak s meteorologickou hlídkou... Je stále zataženo.
07:15 Dáváme na Slunce 99 výzvu, aby nám čtenáři zaslali stav počasí ve svém bydlišti. První se ozývá pan Flégr ze Žacléře na Trutnovsku: Nízká oblačnost se místy protrhává. Oblačnost se za hodinu poněkud zvětšila. Stále ale ještě jsou pěkné díry modré :-)
07.52 Po obvolání našich kolegů v pásu totality a prohlédnutí stránek Českého hydrometeorologického ústavu se nás zmocňuje nervozita. Skoro všude je zataženo, jen tu a tam protrhaná obloha. Tomáš Sýkora z Hvězdárny v Úpici nás však uklidňuje: podle modelů má být jasno na rakousko-maďarské hranici a kolem Balatonu. Každopádně moknou skoro všichni, live kamera na Balatonu však ukazuje Slunce!
po 8. hodině Vedení Slunce 99 zcela do svých rukou přebírá Rudolf Novák. Od této chvíle se od počítače prakticky nezvedne a zatmění, byť v Brně jenom částečné, prakticky nevidí. Komunikuje se čtenáři, zpracovává zprávy meteorologické situace zasílané z hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové Ladislavem Metelkou. Ten svůj popis z 9 hodin a 20 minut končí větou "Musim si dat kafe, i kdyz uz je to tady spis na panaka :-)))“.
po 10. hodině  V Brně je situace napínavá, od západu se obloha začíná protrhávat, přijíždí tým Českého rozhlasu Brno, instaluje se venkovní rozhlas, začínají se rojit lidé. Rudolf u počítače kromě e-mailu zveřejňuje i své ICQ číslo -- výsledkem je zhruba dvě stě zpráv v průběhu půl hodiny. Informace přichází z celé republiky i zahraničí. "Konšelé v Olomouci rozsvítili městské osvětlení abychom v té temnotě neopackli. Ostrava-Privoz sice polojasno ale super. At zije disketa pjet a ctvrtka znacky OPUS :-) Vypada ze mame lepsi pocasi nez u Balatonu. V Moste se asi na 5 minut trochu protrhla oblacnost, takze nastaly temer idealni podminky pro pozorovani slabym a pote i silnejsim filtrem (disketa a vyvolany RTG snimek). Velmi oblacno, ale obcas se udela okno. Od zapadu jde velka oblacnost a silny vitr. Martin Froněk ZZN Slaný a.s." A řada dalších.
kolem 12. hodiny V Brně jsou velké díry mezi mraky, kolem hvězdárny se pohybuje na dva tisíce návštěvníků, mezi nimi i čtyři městské policistky. Všichni mají "nos na vrch hlavy“. Jiří Dušek komentuje dění na hvězdárně, odskakuje k mikrofonu Českého rozhlasu. Rudolf je na infarkt: Zatímco v šest hodin ráno se na Slunce 99 podívalo jen dvě stě lidí, v deset hodin to už bylo šestkrát víc a v tomhle okamžiku už desetkrát více: 2127 lidí! Na server se hlásí zhruba tisíc lidí za sekundu -- výsledkem je jeho zhroucení. Rudolf s Danielem Dočekalem z Prahy bleskově předělává strukturu webovských stránek, aby odolaly nečekanému náporu. Občas vybíhá alespoň na střechu a dívá se, jak vypadá úzký sluneční srpek... "Chce se mi brečet. Za mraky občas vysvitlo Slunce, jen malý ždibek, do rádia volají lidé, že to viděli, my jen malinko. Stín už opustil Balaton, čekáme první zprávy z kanálu La Manche. Doufáme tu, že mají jasno alespoň naši kamarádi a kolegové. Blíží se sem díra v mracích, jdu se podívat. Ach jo. Pište, icqčkujte, postupně sem budou vaše vzkazy přibývat. Nemáte někdo panáka???,“ doslova píše po několika desítkách intenzivní práce. E-maily a icqéčka útěchy ihned následují....
Kolem 13. hodiny se daří situaci alespoň částečně zvládnout. Shromažďujeme další zprávy, voláme na jednotlivá místa v pásu totality a se závistí posloucháme nadšené líčení šťastných pozorovatelů ...Francie, Rakousko, Maďarsko..... Postupně nás zachvacuje splín a samozřejmě i zklamání, že jsme viděli "jen“ úzký srpek.
kolem 15. hodiny Vychází první zpráva o zatmění, v redakci otevíráme láhev vína a dáváme se do pořádku. Informace chtiví čtenáři prostřednictvím Slunce 99 přetahali několik gigabajtů dat. Celkem se na nás podívalo kolem padesáti tisíc lidí, z dvaadvaceti domén (například pětkrát z Japonska!).
  
Zatmeni na ostrove St. Michael u francouzského pobřeží, foto Press AssociationA jak to vypadalo v pásu totality? V místech, kam se nahrnulo několik desítek milionů lidí? Zatmění začalo v 10 hodin 26 minut našeho času -- tehdy se měsíční polostín poprvé dotkl Atlantického oceánu. Jeho průměr byl necelých sedm tisíc kilometrů a přesouval se ze západu k východu. Asi o hodinu později (11:30) se na zemském povrchu objevil i plný měsíční stín, s velikostí o něco větší než sto kilometrů se po zemském povrchu řítil rychlostí 2400 kilometrů v hodině. Jako první ho zahlédly meteorologické družice. Spolu s nimi se ovšem na jeho pozemskou návštěvu podívala i trojice kosmonautů na stanici Mir -- Viktro Afanasjev, Sergej Avdějev a Jean-Pierre Haignere ho zahledli, když přelétal přes jih Anglie. Ruské řídící středisko tak s notnou dávkou ironie vyvrátilo předpověď módního návrháře Paco Rabanne, že se Mir v průběhu zatmění zřítí na Paříž... 
Ve 12. 10 se plný měsíční stín objevil u malého souostroví Scilly. Přeletěl Cornwallský poloostrov a navštívil milionové město Plymouth. Bohužel na jihu Anglie počasí průběh celého úkazu značně zkomplikovalo. Někteří ze zhruba dva miliony pozorovatelů se proto choulili pod deštníky, nicméně díra a tenčí vrstva mraků některým šťastlivcům nakonec spatřit černé Slunce umožnila.  
Pohyb stinu zachyceny druzicemi MeteosatZázrak se stal na pobřeží kanálu La Manche. Jak nám sdělil Marcel Bělík z Hvězdárny v Úpici, zhruba deset minut před totálním zákrytem se udělalo pěkně, celou nejzajímavější část nebeského představení viděli, a po půl hodině se opět zatáhlo. Sever Francie se tak dočkal více než dvouminutového zatmění. Stín přitom prošel třicet kilometrů od Paříže, jeho severní okraj přeběhl přes Belgii a Lucembursko. Pavel Marek z francouzsko-německých hranic napsal: "Od rána 6 hodin zataženo s menšími dírami v oblačnosti do 10 obloukovým stupňů... Dvojitá oblačnost, jedna nízká a jedna vysoká, různě se pohybující, nedali téměř šanci odhadnout, kdy jaká díra skončí u Slunce... Ale podařilo se nafotit začátek zatmění až do cca 1/2 kotouče a pak se spustil docela slušný lijáček...“ 
Poté se stín vydal na jih Německa. V Mnichově, kde mělo také nastat úplné zatmění, počasí opět všechno pořádně zdramatizovalo. M. Rod nám odtud poslal krátkou zprávu: "V Mnichově bylo počasí sice velmi proměnlivé, ale v kritickou dobu pozorovatelům přálo. Pozorování doprovázely mírné přeháňky, ale ty jen umocnily výsledný vjem něčeho neopakovatelného.“ 
Zatmele Slunce v Amasya v Turecku, foto Exploratorium/NASAV jižním Německu, západním Rakousku a také nad severozápadní polovinou Čech totiž přecházela zvlněná studená fronta doprovázená deštivými mraky, takže další oblast, kde bylo možné úplné zatmění sledovat byla v okolí rakousko-maďarských hranic a v západní části Maďarska až někam za Dunaj. Právě v této části kontinentu hrálo naprosto zásadní roli štěstí. Velké mraky dokázaly v kritický okamžik zakrýt Slunce a nešťastníci pak neviděli vůbec nic. V některých částech však stačilo nasednout na kolo a usilovně šlapat... U Vídeňského nového města, tedy na severním okraji, kde stín přecházel ve 12.46, bylo podle sdělení Marka Podkula nádherně, zatmění, včetně Bailyho perel a dalších průvodních jevů bylo přímo parádní. Stejně nadšeně se nám prostřednictvím mobilního telefonu ohlásili i pracovníci Hvězdárny ve Valašském Meziříčí, kteří si za své stanoviště vybrali městečko Dunajpataj na břehu Dunaje ve střední části Maďarska. "Zákryt Slunce Měsícem byl nepopsatelně krásný,“ komentoval s třesoucím hlasem Libor Lenža.  
"Počasí skvěle vyšlo, byť ještě v časných ranních hodinách u Balatonu hustě pršelo. Kolem 7.-8. už ale klenula nad jezerem jasná obloha, pouze sem tam nějaký obláček. Celý průběh zatmění ale byl na uplně jasné obloze, se všemi průvodními jevy (šerosvit, ochlazení, Bailyho perly, viditelná Venuše, nepopsatelně nádherná sluneční Foto APkorona). Co ale mě osobně nadchlo asi nejvíc byl bleskový odchod stínu přes nízkou oblačnost na západním obzoru nad jezerem. Část oblohy, resp. dosud temné oblačnosti na tomto místě na kratičkou chvíli úplně rozsvítila. Spojíte-li celou scenérii s krásným prostředím jezera, blikajícími majáky po setmění, byl to nádherný den.“ Okomentoval nám dění na Balatonu Radek Šipka. 
Smutní jsou bohužel ti, kteří se vydali k hranicím Maďarska a Rumunska. Právě zde se totiž nacházela další zvlněná studená fronta. Občas jim sice Slunce vykouklo, ale jinak nic moc nespatřili. Nicméně v maďarském Szegedu kritickou část zatmění spatřili. Bohužel jiní měli smůlu a s ní i špatné počasí: zklamaně telefonovali ostravští hvězdáři a také ředitelka Hvězdárny v Úpici. Ta si spolu se svým týmem za místo pozorování vybrala rumunské město Nadlac. "Ještě deset minut před úplným zákrytem bylo jasno, pak se ale zatáhlo, dokonce pršelo,“ řekla. Plný měsíční stín tudy procházel kolem 12:55 našeho času.  
Jasno pak bylo i dál na východ, na Černém moři, Turecku, Iráku a Iránu. Ostatně tady je krátký videozáznam z tureckého městečka Amasya (zdroj Exploratorium/NASA, QuickTime 440 kB). Plný měsíční pak naši planetu opustil ve 14.36 minut našeho času v Bengálském zálivu. 
 
Děkujeme všem, kteří nám poslali jakoukoli zprávu.
 
 
  
Kdy bude další zatmění? 
  
Další úplné zatmění Slunce se uskuteční již za dva roky, 21. června 2001. Vydat se za ním ovšem musíte k protinožcům, jelikož plný měsíční stín přeběhne přes jižní Afriku a krásný ostrov Madagaskar. Nejdéle se Slunce schová na necelých pět minut, tedy dvakrát déle než jedenáctého srpna.  
Česká republika má smůlu, vždyť nejdříve přes nás plný měsíční stín přeběhne 7. října 2135 (například přes Olomouc). V Praze a v Brně si pak musíme počkat až na 22. července 2381. To ale neznamená, že za svých životů přeci jenom nějaké to zatmění neuvidíte. Náš stát se totiž dostane do tzv. polostínu, kdy temný měsíční kotouč zakryje jenom část slunečního disku, takže bude stejně jako 11. srpna viditelné částečné zatmění, už 31. května roku 2003. Dokonce lze říci, že v následujících letech bude přímo přezatměňováno.  
Názorným důkazem je přehled všech částečných zatmění, jež budou do roku 2030 viditelné z Brna. (Tabulku sestavil J. Šilhán na základě informací poskytnutých J. Mánkem.) S chybou několika minut a procent se přitom vztahuje i na zbytek území republiky. První kolonka udává datum, druhá typ zatmění (je-li např. úplné, pak někde na Zemi, nikoli však v ČR, lze spatřit zatmění jako úplné, od nás bude jenom částečné), následuje začátek, střed a konec úkazu (ve středoevropském čase) a maximální velikost zakrytého kotouče Slunce. Je-li některý údaj vynechán, pak je v té době Slunce pod obzorem.  
  
 
datum typ začátek střed konec maximální
 
 
SEČ
SEČ
SEČ
velikost
 
 
 
 
 
 
31. května 2003
prstencové
–
4.22
5.20
83%
3. října 2005
prstencové
9.03
10.17
11.35
53%
29. března 2006
úplné
10.46
11.50
12.54
53%
1. srpna 2008
úplné
9.55
10.45
11.35
23%
15. ledna 2010
prstencové
–
–
7.50
9%
4. ledna 2011
částečné
8.05
9.26
10.55
79%
20. března 2015
úplné
9.38
10.47
11.58
71%
10. června 2021
prstencové
10.50
11.41
12.34
14%
25. října 2022
částečné
10.14
11.20
12.26
43%
29. března 2025
částečné
11.41
12.19
12.58
15%
12. srpna 2026
úplné
18.20
19.12
–
89%
2. srpna 2027
úplné
9.15
10.17
11.20
53%
12. června 2029
částečné
–
3.51
4.17
11%
1. června 2030
prstencové
5.12
6.16
7.26
73%
 
  
  
   
Zatmele Slunce v Amasya v Turecku, foto Exploratorium/NASALošovská výprava do Balatonbogláru 
  
Naše výprava za zatměním Slunce se vydala k Balatonu v úterý 10. srpna večer autobusem cestovní kanceláře Cylindr tour. Lošovskou hvězdárnu v této výpravě reprezentovali Martina a Jarda Hudcovi, Lenka Švardalová, můj drahý polovičák Pepa Masničák a já. K našemu velkému překvapení jsme na hranicích nepotkali ani nohu, nepočítám-li celníky, takže předpovědi o zácpách na hraničních přechodech se nepotvrdily. 
Do Balatonbogláru jsme dorazili v půl čtvrté ráno. Ze sladkého spánku mě potom v půl sedmé vzbudil déšť, lépe řečeno průtrž mračen. Všichni jsme propadli hluboké depresi a pomalu jsme se začali smiřovat s myšlenkou, že naše cesta byla zbytečná. Asi za hodinu se ovšem na obzoru objevila první trhlina v mracích, ke které se postupně přidávali další a další, až se z toho vyklubal nádherný letní den. Svatý Petr ovšem napínal naše nervy k prasknutí do poslední chvíle tím, že každou chvilku vyslal nějaký ten mráček, který Sluníčko zakryl, a nám bylo jasné, že by to stačilo k tomu, abychom ze zatmění nic neměli. Nakonec se ale nebe umoudřilo a my jsme viděli zatmění v celé kráse. 
Vybaveni brýlemi domácí výroby, svářečskými filtry, disketami, dobře odfiltrovaným dalekohledem Meopta Sport 25x70 a foťákem jsme zatmění sledovali od první chvíle. Na Slunci bylo zrovna docela dost skvrn, takže jsme se dobře bavili sledováním "zatmění slunečních skvrn“. Vyhlédli jsme si také vhodný listnatý strom, abychom zjistili, jestli je pravda, že listí funguje jako dírková komora, která promítá na zem spoustu obrazů "slunečních měsíčků“. Opravdu to funguje, a to docela dobře. Také jsme se dívali přes různé filtry na odraz Slunce v blízké louži, kterých bylo po ranním dešti všude kolem dost. Bylo to fakt krásné, obraz byl velmi ostrý a v okolí ho zdobily třpytivé odlesky na vlnkách a oblázcích. 
S postupující fází zatmění se začala měnit okolní krajina. Intenzita slunečního svitu znatelně klesala a okolí získalo velmi neobvyklou barvu. Komáři se začali houfovat a v důsledku toho se zbláznili i ptáci, kterých najednou bylo všude plno. Teplota se snížila. A pak přišel ten okamžik, na který jsme všichni čekali -- Slunce zmizelo. To, co nastalo potom, se nadá slovy popsat, protože pro něco tak krásného slova neexistují. Udělala Foto Lukas Mecirse kovově modrá, trochu strašidelná tma, sluneční korona se rozzářila, zahlédli jsme Bailiho perly (jak se to vlastně píše?), v dalekohledu jsme viděli protuberance. V okolí jsem našla Venuši, Síria a Procyon (i když někteří tvrdí, že to nebyl Procyon, ale Merkur). Možná bych našla i další hvězdy, ale bylo tak málo času !!! Na chvíli jsem se otočila na druhou stranu k severu. Celý severní obzor byl zalitý zvláštní oranžovou září, ze které běhal mráz po zádech. Bylo to naprosto nádherné, člověku se ani nechtělo věřit, že to není namalované. Ty dvě minuty uběhly strašně rychle, najednou se zase objevily první paprsky Slunce a celou podívanou tak ukončily.  
Když jsme se z toho trochu vzpamatovali, začali jsme sledovat postupné odkrývání Slunce. Pozorování východu sluneční skvrny nad Měsícem se člověku také nepovede každý den. Vydrželi jsme až do posledního kontaktu a vydali jsme se na cestu domů. 
Gratuluji všem výpravám, kteří měli v chaotické meteorologické situaci stejné štěstí jako my. Zvláštní pozdrav posílám skupině Marcela Bělíka s malou prosbou -- pošli mi nějaké pěkné fotky. Pozdravuji také výpravu paní doktorky Markové, která podle mých zpráv takové štěstí neměla, ale za dva roky v Jižní Africe to určitě vyjde. 
 
Blanka Masničáková
 
  
Brno-Komin, digifotak Sony MVC-FD7, Martin PrasekPosilam hlaseni o uspesnem pozorovani zatmeni Slunce v Rakousku, presne na okraji mesta Gmunden leziciho na brehu krasneho jezera Traunsee nekde na pul cesty mezi Linzem a Salzburgem. Na vyhlednute misto jsme dorazili v dobe prvniho kontaktu kolem 11:20. V te dobe bylo polojasno, casti oblohy pokryte mraky a sem tam nejaka dira. Ale na pozorovani postupu zatmeni to stacilo, dobre slouzily special bryle a obcas prave i ty mraky. Kdyz se blizil okamzik zacatku uplneho zatmeni, ocitlo se Slunce na okraji jedne velke diry v mracich a umoznilo nam sledovat nejkrasnejsi cast ukazu. Vyrazne se ochladilo a setmelo. Vlevo "dole" byla viditelna Venuse, ostatni jasne planety a hvezdy ne kvuli mrakum. Bylo mozno pozorovat nekolik Baileyho perel a korona byla nadherna. Lide, kterych na tomto miste bylo mozna i sto, odmenili ukaz nadsenym potleskem. O tom, jak velke stesti jsme meli, svedci i to, ze kratce pote se Slunce schovalo za velky mrak a uz jsme toho az do uplneho konce nevideli. Ostatne nase stesti nam bylo "vraceno" pri zpatecni ceste, kdy se nase skodovka tak trochu uvarila v zacpe :-). 
  
Pavel Koten
Brno - Medlanecky kopec 
* 1206 - Vyjizdim na kole z domu slunicko pekne sviti. 
* 1211 - Prijel jsem na kopec, slunce prave zalezlo za mraky. Na kopci je asi 80 lidi, polovina jsou zrejme studenti. Jeden hloucek porada piknik - gril, lahvace, pohoda ... Jedno auto primo na kopci!!?? Par lidi jeste prichazi. 
* 1215-1230 - Vsude na obzoru zatazeno az na vyjimky - chvilemi byly ozarene sluncem Vinohrady, Ivanovice a Babi Lom. Ke kopci se vali cerny bourkovy mrak. Vypada to na dest. Slunce neni celou dobu vubec videt. 
* 1230-1249 - Absolutne zatazeno nad celym Brnem visi velky cerny mrak. Pochybuji, ze je nekde neco v Brne videt. Par lidi to vzdava a odchazi. Lide pozoruji aspon nadherne utvoreny mrak. Dalsi cerny mrak nad Kohoutovicemi. 
* 1240 - Zatim se pekne seserilo a ochladilo, slabsi povahy se zacinaji oblekat. Vane chladny jizni staly vanek. Tezko rict co je zpusobeno zatmenim a co mraky. Nekde v Julianove problikuji nejaky silny reflektory, pokud to ale nebyly auta. Jedna zmatena vlastovka proleti nizko nad kopcem. 
* 1245 - Je slyset vzdalene huceni, jasani a mruceni nebo co to bylo smerem od Kravi hory. 
* 1248 - Na medlaneckem letisti se utvorila osvetlena ploska postupujici nadejne k nam. Lide doufaji. 
* 1249 - SLUNCE VYKUKUJE PRES MRAKY - je videt na asi minutu NADHERNY SRPEK, je mozne pozorovat bez bryli nebo se slabym filtrem. Lide spokojene mruci. Slunce uz dorusta - Medlanecky kopec zmeskal maximum asi o 2,5 minuty!! 
* 1253-1258 Slunce stridave prosvita pres mraky, pozorovani bez filtru je jiz nemozne, jsem ve vyhode, mam slabsi filtry a podle mraku menim prusvitnost od 1 do 3 sklicek na jedno oko (zeleny). Zkousim i disketu 5.25, ktera se me jiz pred polednem osvedcila, pozorovani pres ni (do cervena) je nadherne ciste (je to NoName zkousel jsem i Verbatim ale ta filtruje malo a rozmazava obraz). 
* 1258-1215 - Slunce se pres mraky dostava cim dal casteji. Na kopci jsou slyset mobily a radio, pry ve Vsetine bylo vse perfektne videt. Lide zacinaji postupne odchazet. 
* 1300 - Pozoruji jak se jedna velka dira v oblacich tesne vyhnula Kravi hore a hvezdarne a osviti Spilberk. 
* 1215-1225 - Slunce jiz zcela vyplulo z mraku a sviti na plno a! zacina prset!!! Na kopci zustala uz jenom asi dvacitka lidi. 
* 1226 - Nasedam a odjizdim z kopce. 
* 1232 - Divam se co davaji v TV. Na nasich programech ani na Vidni nic. Jenom Markiza ma v rohu obrazovky trvaly live zaber slunce z Bratislavy, pekne. 
Vsechny pozorovatele zdravi IVOVI z Brna.
 
 
  
Pocitacove upraveny pohled na planetku Braille (JPL/NASA)Čtyři pixely slávy  
  
Prostor, který obývají planety kolem Slunce, je na první pohled pustý. Krom velkých těles tu napočítáme několik periodických komet a velmi malá tělíska, jimž říkáme planetky. Na druhý pohled už zde tak pusto není; ovšem to by se středem našeho zájmu staly částice vyletující ze Slunce a vzdálili bychom se od tématu víc, než je zdrávo. Zaměříme se totiž na jeden takový malý kousek skály -- planetku Braille.  
Na stránkách IAN, ale i dalších astronomických zdrojů na Internetu, jste si určitě všimli zprávy o průletu sondy Deep-Space 1 kolem této planetky 1992 KD. I když se nezdařilo vše, co si vědci předsevzali, splnila sonda velmi mnoho z úkolů, které měla. Už tento fakt je velmi důležitý, neboť se na ní testovaly technologie kosmického výzkumu příštího tisíciletí a obstály téměř na jedničku. O tom jsme však psali. Pojďme se tedy podívat na samotnou planetku 9969 Braille a na novinky, které nám vesmírná mise Deep-Space 1 připravila.  
Braille byla objevena 27. května 1992 Eleanor Helinovou a Kenethem Lawrencem palomarskou (téměř) půlmetrovou schmidtovou komorou v rámci pravidelné prohlídky oblohy. Jejich cílem byli tzv. křižiči zemské dráhy, kteří mohou představovat potenciální nebezpečí pro naši planetu. Při objevu byla planetka v souhvězdí Vah a jevila se jako velmi slabá (m=15,5 mag) s pohybem k severovýchodu. Nacházela se asi 38 milionů kilometrů od Země.  
Planetární společnost vyhlásila v tomto roce soutěž pro laickou veřejnost, v rámci které měli navrhnout jméno zajímavé planetce po vynálezci, jenž nějakým způsobem pomohl lidstvu. Do nejužšího výběru se dostalo deset návrhů. Z těch pak dr. Helinová vybrala právě francouzského pedagoga Louise Brailleho (1809-1852). Jak jistě všichni víte, vyvinul specifické písmo, které mohou zrakově postižení lidé pomocí hmatu dobře přečíst. Nové jméno dostala planetka jen pár dní před průletem sondy poté, co je schválila komise Mezinárodní astronomické unie.  
Sonda nám nakonec přinesla velmi zajímavá spektroskopická měření. Z nich vyplývá, že planetka má přibližně stejné chemické složení jako Vesta, největší obyvatel pásu planetek, jež se nachází mezi Marsem a Jupiterem. Pokud byste se na Vestu podívali okem kosmické sondy, která zrovna prolétá kolem, všimli byste si jistě na jejím povrchu pořádného šrám po kolizi, při které ji byl z "těla“ vyrván mnohem větší kus než velikost naší "Brejle“. To je také jedna z teorií, kterou odborníci JPL navrhli, o pravděpodobném původu planetky. Při kolizi Vesty s velkým tělesem byl z jejího povrchu snad utržen právě základ pro většinu pozemských meteorů a Braille. Jiná teorie praví, že obě tělesa vznikla spolu s dalšími úlomky, které se potulují právě pásem asteroidů a jsou tedy zbytkem po jakési staré praplanetě.  
Surove zabery Braille porizene DS-1 (JPL/NASA)Ať už je pravda jakákoli, jedno je jisté. Braille je skutečně potomkem vesmírné kolize, astronomové tak soudí podle délky rotace, která byla následkem nárazu zbržděna. Dalším důkazem je její dráha. Braille se pohybuje po velmi výstředné elipse s přísluním asi dvě stě milionů kilometrů od Slunce a nejdále se dostane na téměř dvojnásobek (přesněji jedenapůlnásobek). Krom toho je tato elipsa skloněná pod relativně velkým úhlem k ekliptice (tedy k rovině oběhu většiny těles kolem Slunce).  
Na záběrech sondy Deep-Space 1 zabírala Braille čtyři pixely. Díky problémům, které sonda měla se, nepodařilo navést na planetku hlavní kameru a tak jsme bohužel ochuzeni o nádherné snímky z vysokým rozlišením. Přesto všechno však mnohem cennější údaje zjistily detektory, které pracovaly naprosto bez problémů. Doufejme tedy, že kosmický výzkum nového milénia bude přinejmenším stejně tak úspěšný, jako cesta temným vesmírem na rendezvous s drobečkem, kterému říkáme Braille.  
 
Podle zpráv Jet Propulsion Laboratory
  
  
  
Kliknutim se podivate na kolaz v max. rozliseni, jpg 142 kBObří cyklona 
  
Planetu, kterou teď vidíte na snímku z Hubblova kosmického dalekohledu, vám určitě představovat nemusím. Je to samozřejmě Jupiter, a už každý školák ví, že mezi všemi planetami naší sluneční soustavy je největším kusem. Někteří si vzpomenou, že jde o svět hodně se lišící od pozemského, třeba tím, že u Jupiteru sledujeme jen jeho svrchní části atmosféry, a co se nalézá pod ní, je dobře skryto našim pohledům. Ale dost vzpomínání na poznatky ze školy -- podívejte se nejdříve (a bez jakýchkoli předsudků) na snímek. Při pohledu z větší dálky vás možná zaujme zvláštní vzhled celého obrázku; je to jakási pitoreskní mozaika, kterou ovšem nestvořil člověk-umělec, ale příroda sama. Tmavé pásy se vlní a prohýbají, titěrných tmavých i světlých skvrnek tu budou stovky, ne-li tisíce. I kdybyste o Jupiteru nevěděli vůbec nic, už z tohoto prv-ního pohledu naznáte, že toto přece není pevný povrch! 
Pásová struktura je nápadná; budou to ostatně právě tyto pásy, které spatříme při pohledu na Jupiter i malým dalekohledem. Červenavé až skořicově hnědé pásy se střídají s bělavými až světle žlutými zónami. Astronomové zjistili, že světlé zóny představují studenější vrcholky výstupných proudů, zatímco tmavší pásy jsou místa o pár desítek kilometrů nižší a poněkud teplejší (i když jen o 1 až 3 stupně Celsia). 
Pojďme od celkového pohledu k detailům. Jak asi velké mohou být ty nejmenší skvrnky, které ještě na snímku rozlišíte? Odhadem tisíc kilometrů. Jsou to atmosférické útvary nejrůznějšího druhu, oblaka, zřejmě jakési víry v rychle proudící atmosféře, takže srovnání s pozemskými tropickými cyklonami je zcela na místě. Jenže i ty největší a nejničivější pozemské hurikány nebývají o mnoho větší -- zde by tedy patřily mezi nejdrobnější detaily, které ještě můžeme spatřit. Jak se zdá, jevy v Jupiterově atmosféře budeme srovnávat s pozemskými jen obtížně, budou nepochybně jiného, mnohem většího měřítka. 
Vaší pozornosti jistě neušly ani rozsáhlejší světlé a tmavší oválné skvrny, jež jsou rozesety na mnoha místech planetárního disku. Některé jsou nepřehlédnutelné, a ta největší ve spodní polovině snímku je opravdu nejrozsáhlejší z nich. Je to pověstná červená skvrna, a na ni se nyní zaměříme. Je to vír či cyklona? Nebo jakási mamutí kra, tedy pevný materiál obtékaný kolem rychle proudící atmosférou? Tak si v prvním přiblížení doopravdy můžete představit tento unikátní objekt na Jupiteru. Bude-li to ovšem představa správná nebo mylná, prověří jen další pozorovací data, nové údaje. Mnohé z nich jsou překvapující. 
  
  
Podívejte se na poněkud detailnější záběry. Červená skvrna je vnořena do jednoho z tmavých pásů a plynná oblačná hmota ji složitým způsobem obtéká. V okolí skvrny je několik dalších oválů menších rozměrů. Také uvnitř červené skvrny je patrná jistá struktura, připomínající velkou spirálu stočenou dovnitř. Vše vypadá dost plasticky, i když jde jen o optický klam. Skvrna je sice poněkud vyvýšena vůči okolí (asi o dvě stovky kilometrů, což je na její rozměry velmi málo), ale jinak je uvnitř docela plochá, bez větších vrcholků a údolí.  
Voyager (JPL/NASA)Ještě podrobnější snímek, pořízený tentokrát již sondou Voyager, odhaluje četné turbulentní pohyby; ze snímku doslova čiší, že skvrna je nabita pohybem. Pohybu je tu opravdu hodně, i když spíše v okolí než uvnitř skvrny samé. Série snímků jasně ukazují, že skvrna jako veliký vodní vír rotuje s periodou přibližně šesti dní. Otáčí se mezi dvěma sousedními atmosférickými proudy jako obrovské kuličkové ložisko. Jedná se vlastně o oblast vyššího tlaku, anticyklonu -- řečeno meteorologickou terminologií. Na okraji skvrny jsme svědky chaotického promíchávání světlejších a tmavších pásků, všelijakých skvrnek, vějířů a vlnících se segmentů látky, uvnitř je však poměrně klid. Tak jako v samém středu pozemského hurikánu, v jeho pověstném oku. 
Dlužím ještě několik číselných údajů. Předně -- rozměry skvrny. Ty jsou opravdu úctyhodné: ovál má rozměry 20 000 krát 14 000 kilometrů (a někdy se natáhne až do dvojnásobné délky), červená skvrna je tedy větší než zeměkoule. Skvrnu najdete na jižní polokouli (nenechte se mýlit orientací našich snímků; na nich je jih nahoře, což odpovídá pohledu převracejícím dalekohledem), pohybuje se v "zeměpisné“ šířce asi -23 stupňů. Další číselný údaj se týká její životnosti, a je to informace velice důležitá: o skvrně referoval již anglický astronom Robert Hooke, který ji poprvé spatřil 9. května 1664. Objekt sledovali různí pozorovatelé až do roku 1713, a pak opět od roku 1831 až do současnosti. Je velmi pravděpodobné, že Hookova skvrna je totožná s tou, kterou dnes označujeme jako červená skvrna.  
Galileo (JPL/NASA)Měl bych vysvětlit, proč se skvrna nazývá "červenou“, ale obrázek ze sondy Galileo bude jistě přesvědčivější. Je to snímek v barvách, které velmi věrně napodobují zabarvení skvrny v obdobích, kdy má výrazné cihlově červenavé zabarvení. Ovšem původ zabarvení -- nejen této skvrny, ale i dalších detailů na Jupiteru -- zatím znám není.  
Jak se ale tak obrovská skvrna udrží při životě v atmosféře plné proměn? Vždyť i ty největší hurikány na Zemi rozptýlí svou energii během několika málo týdnů. Tady srovnání se Zemí zjevně nestačí, pozemské případy budou vždy pokulhávat za skutečností, jež se odehrává v atmosféře obřího Jupiteru a dalších velkých planet. Ukazuje se, že Jupiterovy velké víry mají hlubší kořeny, obsahují více látky a jsou proto stabilnější. Kromě toho, na rozdíl od Země na Jupiteru bez pevného povrchu nepřekážejí takové bouři žádné topografické útvary, nemohou tedy přivodit její rychlý rozpad. Významnou roli hrají menší víry okolo červené skvrny. Ta z nich zřejmě také vznikla, když se několik takových menších vírů spojilo dohromady. Drobné (ale jen v Jupiterově měřítku!) víry v okolí červené skvrny jsou i v současnosti užitečné: jak se postupně spojují se skvrnou, nahrazují ztráty energie vzniklé třením a tak přispívají k tomu, že červená skvrna bude existovat ještě dlouho, určitě po mnoho staletí. 
Všimněme si ještě teplotních poměrů v červené skvrně. Ty sice nevyčteme přímo z fotografií, ale měření v infračerveném oboru spektra naznačují, že v centru je asi o 8 stupňů Celsia chladněji než na periferii skvrny. 
S teplotou úzce souvisí i výskyt vody. Ano, v atmosféře Jupiteru voda nechybí; světlé pásy v atmosféře sestávají převážně ze čpavkového ledu, pod níž je dost neprůhledná vrstva ze sloučeniny s poněkud exotickým názvem -- Detailni pohled z Galilea (JPL/NASA)hydrosulfidu amonného. Ještě níž je několik desítek kilometrů silná vrstva, tvořená ledovými krystalky, kde je však nepochybně i dostatek tekuté, podchlazené vody. A kde je voda, mohou být i bouřky. Na velmi detailním snímku, který získala sonda Galileo, takové bouřkové mraky vidíte. Horní část obrazu tvoří mozaikový záběr červené skvrny. Je vyveden v nepravých barvách, aby bylo možné vystihnout různou úroveň oblaků: nejvýše položená tlustá vrstva mračen je obarvena do bíla, tenká vysoká oblaka jsou růžová. Níže položená vrstva mraků má barvu namodralou. Ve spodní části snímku jsou dva výřezy, zobrazující tutéž oblast v těsném okolí červené skvrny, fotografovanou s odstupem 70 minut. Šipky názorně ukazují místa, kde za tuto krátkou dobu vznikla či naopak zanikla bílá oblaka. Jsou to zřejmě bouřková oblaka, pravděpodobně plná vody. Poznamenejme ještě, že nejmenší detaily na těchto záběrech jsou jen desítky kilometrů velké. 
Dnes už červená skvrna na Jupiteru není pro astronomy zcela exotickým objektem, jediným exemplářem svého druhu v celé sluneční soustavě. Podobné cyklony či anticyklony nalezneme i na sousedním Saturnu, ale i na vzdáleném Neptunu, byť ne vždy tak úctyhodných rozměrů a trvání. 
 
Foto Hubble Heritage, JPL, NASA